Sedlák o přesunu z NHL do KHL, Hykovi i nároďáku: Splním si sen!
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Jedním ze čtyř nováčků pro Karjalu je útočník Lukáš Sedlák. Ten se po osmiletém působení v zámoří dočkal reprezentační pozvánky až po přesunu do KHL. Přes léto vyměnil Columbus za Čeljabinsk.
„S přesunem do Evropy jsem doufal, že by pozvánka mohla přijít. Udělalo mi to radost a moc si toho vážím. Už od šestnáctky mě reprezentace vždycky bavila. Zahrát si za chlapy je pro mě velká událost, splním si sen,“ září šestadvacetiletý hokejista, který je v Rusku s šesti góly nejlepším střelcem svého týmu.
Sezonu jste začal parádně. Čekal jste, že se vám úvod až takhle povede?
Popravdě ne. Nemám rád očekávání, protože když se je pak nedaří splnit, v hlavě to šrotuje a můžou se přihodit špatné věci. Snažím se to brát tak, jak to je. A hrát každý zápas co nejlepší hokej. Šel jsem do Ruska s tím, že budu chtít hrát dobrý hokej a zase si ho užívat, protože v Americe jsem tolik nehrál. Těšil jsem se, že budu konečně hrát hodně. Chtěl jsem dokázat, že na to mám a můžu hrát dobrý hokej.
Poslední zápasy už ale asi nebyly podle vašich představ. Co se stalo?
Na začátku mi tam spadlo víceméně všechno. Pak jsme měli v týmu nějaká zranění, hrál jsem sice celou dobu s Tomášem Hykou, ale měnila se nám křídla a celkově jsme jako tým nehráli dobře. I moje produktivita klesala a posledních pár zápasů jsme se vyloženě trápili. Jak já při využívání šancí, tak celé mužstvo. Trochu to na nás padlo. Proto těch gólů a bodů už nesbírám tolik.
Špatné výsledky už odnesl trenér Skudra, co čekat od jeho nástupce Jurzinova mladšího?
Ještě jsem se s ním nepotkal, takže vůbec nevím, jakým je typem trenéra. Věřím, že nám to pomůže, dodá nějaký impuls a zase se vrátíme ke hře, kterou jsme praktikovali na začátku sezony. Protože naše poslední výsledky opravdu nebyly optimální. Myslím, že máme na víc, než jsme teď předváděli.
Je ruské angažmá po osmi letech strávených v zámoří velkou změnou?
Je to velká změna, ale zároveň nic, s čím bych nepočítal. Mluvil jsem s hodně lidmi a věděl, do čeho jdu. Snažil jsem se mít otevřenou hlavu a nic moc neočekávat. Samozřejmě je to něco jiného. Město vypadá, jak vypadá, ale jak říkám, o tom všem jsem věděl.
Naplňuje zatím vytížení v Čeljabinsku vaše představy?
Určitě ano. Hraju průměrně přes devatenáct minut za zápas, takže mé vytížení je velké. Hraju oslabení, přesilovky. V tomhle si nemůžu stěžovat. To byl hlavní důvod, proč jsem odešel z NHL. Hrát pár minut za zápas a stále bojovat o svou pozici není ideální, chtěl jsem hrát víc. Jsem rád, že jsem měl pod starým koučem důvěru a věřím, že si ji získám i pod novým.
Foto: Aleš Krecl, Český hokej
Bylo těžké si zpočátku zvykat na širší kluziště?
Po tolika sezonách v zámoří to byl docela složitý návrat. Prvních pět šest utkání v přípravě jsme s Tomášem neměli ani bod. Trvalo nám, než jsme si vymysleli, jak hrát. Často se nám stávalo, že jsme se srazili někde u modré čáry a podobně. Zaskočil nás volný prostor na ledě, kde jsme už čekali mantinel. Byl to nezvyk, ale do začátku sezony už to bylo dobré.
Je velkou výhodou, že máte v týmu krajana Tomáše Hyku?
Jasně, je to fakt výborné. Můžeme si kdykoliv popovídat. V sezoně přijdou okamžiky, kdy se nebude jednomu nebo druhému dařit, takže si můžeme navzájem pomoct. I když se nám bude dařit, tak se můžeme trošku uklidnit. Sezona je dlouhá a je dobré mít někoho blízkého k sobě.
Trávíte spolu hodně času i mimo led?
Jasně. Bydlíme ani ne sto metrů od sebe a díky tomu se můžeme potkávat a trávit společně volný čas. Chodíme spolu na obědy, večeře, do toho se zapojuje celá skupinka cizinců. Sedli jsme si, je to s nimi fajn.
Miloš Říha říkal, že počítal s vámi, Tomášem Hykou a Dmitrijem Jaškinem do jedné lajny. Mrzí vás hodně zranění vašeho spoluhráče?
Je to škoda. S Tomášem jsme se o tom bavili a počítali s tím, že by nás trenér nechal spolu, protože jsme na sebe zvyklí. A s Dimou už jsme spolu hráli v juniorských reprezentacích. Víme, co od sebe očekávat, jaký styl hrajeme. Myslím, že by to fungovalo. Podle mě bychom vybojovávali hodně puků a díky tomu si vytvářeli šance. Teď si s Tomášem vyhovíme právě tím, že napadáme a získáváme puky. Kdyby tak hrál i třetí k nám, mohlo by nám to sedět.
Našel jste si i nějakou mimohokejovou aktivitu?
Zatím jsem nic neobjevil, ale plánuju si vzít nějaké lekce ruštiny. Mamka je učitelka a má tam kolegyni a kamarádku Rusku, která mi nabídla pomoc s ruštinou.
Cítíte to jako velký jazykový handicap?
Ani ne. Je to hodně podobný jazyk. Víceméně rozumím všemu, o čem se kluci v kabině baví. Sice ne detailům, ale většinou tématu rozumím. A dosavadní trenér mluvil i anglicky. Navíc hokejové pojmy se dost opakují, takže je rychle pochytíte. Poznám i svoje jméno, ale nejsem si jistý, jestli bych ho zvládl napsat. Snad jo.
Říha řešil omluvenky. Jak si návrat do reprezentace užívá Tomáš Rachůnek?
Share on Facebook
