Sedláček o Košicích i překvapivém konci ve Zlíně. Proč nezůstal ve Spartě?
Foto: Bianka Palenčárová. facebook HC Košice
Má extraligové stříbro, řadu zkušeností z KHL. Teď se zlínský odchovanec Jakub Sedláček uhnízdil v Košicích. V otevřeném rozhovoru vypráví o svém současném angažmá, šokujícím konci ve Zlíně nebo o svých hokejových začátcích.
Naposledy jste porazili Nové Zámky 1:0. V Košicích se vám momentálně daří, co?
Je to tak, ten poslední zápas byl dobrý. Hráli jsme solidně do defenzivy, tím pádem se mi povedla nula, za což jsem velmi rád. Myslím, že hrajeme líp než na začátku soutěže. Je to zapříčiněné hlavně tím, že máme hodně mladý mančaft, takže se postupně zlepšujeme. Věřím, že to tak bude pokračovat a že budeme body sbírat čím dál víc.
V tabulce jste pátí, přičemž máte ztrátu pouze dva body na třetí Slovan Bratislava. Jaká je kvalita košického týmu?
Když to vezmu od začátku, tak na Slovensku jsou dva největší kluby – Slovan a Košice. Ty chtějí bojovat každoročně o titul. Jenže Košice sponzorují místní ocelárny a další průmyslové podniky, které byly hodně zasaženy covidovou krizí. Tím se stalo, že hlavní sponzor dal klubu nějakých 30 až 40 procent částky, kterou dává obvykle. To se samozřejmě projevilo na skladbě kádru. Ale jak jste řekl… Máme minimální bodovou ztrátu na třetí místo, takže se díváme nahoru, chceme být co nejvýš, nejlépe do šestého místa a v play off se porvat o co nejlepší výsledek. Samozřejmě že ale respektujeme sílu soupeřů.
V Košicích bylo před sezonou na zkoušce zhruba 120 hráčů. Vy jste kemp taky absolvoval?
(usměje se) V mém věku už bych někam na zkoušku nešel, já jsem smlouvu podepsal rovnou. Taky jsem to četl, nicméně když jsem přijel, tak tu bylo asi dvacet hokejistů, ze kterých nakonec zůstali tři. Já mám smlouvu do konce této sezony.
„Covidovou krizí se stalo, že hlavní sponzor dal klubu nějakých 30 až 40 procent částky, kterou dává obvykle."
Obsahuje výstupní klauzuli v případě výhodnější nabídky?
To ne, v Košicích jsem vázán do konce sezony. Pak se uvidí, co bude dál.
Zmíněný kemp se uskutečnil kvůli tomu, že se v Košicích z finančních důvodů skládal nový tým. Neměl jste obavy?
Já jsem si volal s pár lidmi a zjišťoval si, jak to tady funguje. Vím, že některé slovenské kluby mají problémy, ale tady všechno funguje, jak fungovat má, takže to je bez problému.
„Výstupní klauzuli ve smlouvě nemám."
Peníze chodí včas?
Jojo, jak jsem říkal, není v tom žádný problém.
V Košicích existuje česká kolonie. O to příjemnější to je, že?
Určitě. Je fajn, že je nás tady víc. Hodně dobře se znám s Pavlem Klhůfkem, se kterým jsme se znali ještě ze zlínské mládeže. Ale musím říct, že parta je tady celkově fajn, nemůžu si stěžovat. To stejné zázemí, které je tady na vysoké úrovní. Bylo tu mistrovství světa, což je znát.
A město jako takové?
Košice mají krásné centrum. Bydlíme asi tři až čtyři minuty pěšky od centra, takže když máme čas, tak se jdeme projít. Když je pár dnů volna, snažíme se poznat okolí, jezdíme například do Tater.
Foto: Bianka Palenčárová. facebook HC Košice
Jen na dojíždění domů do Zlína to moc není, co?
To máte pravdu. Je to nějakých pět hodin tam a pět hodin zase zpátky. Navíc jsou tu různé restrikce, takže domů se člověk moc nedostane. Ale zase jsme se podívali tady na Slovensku, do Tater a podobně. Osobně mi to nevadí, s výjimkou mého půlročního působení ve Zlíně nedávno, jsem od sezony 2013/2014 permanentně mimo domov. Jsem na to zvyklý, vím, jak to chodí.
Třeba si v budoucnu pořídíte letadlo, tak byste se domů dostal častěji.
(rozesměje se) To by bylo samozřejmě fajn, ale asi bych musel vyhrát ve Sportce. (směje se)
Trénoval jste se Vsetínem, bylo ve hře, že rozjedete sezonu v Chance lize?
Spíš jsem to bral tak, abych mohl trénovat někde s kolektivem. Za to, že mi Vsetín dal tu možnost, jsem vděčný, ale nepočítal jsem s tím, že bych tam začal sezonu.
„Nepočítal jsem s tím, že bych na Vsetíně začal sezonu."
Nicméně bez angažmá jste byl až do srpna. Panovala nervozita?
Bylo to složité, to si nebudeme nalhávat. Ale na druhou stranu jsem věřil, že se dříve nebo později něco objeví. Objevily se Košice a já prostě vzal to, co bylo na stole. Česko pro mě bylo uzavřené, protože v rámci tabulkových hodnot mě vlastní Zlín, přičemž klub, který by o mě měl zájem, by mě musel vykoupit. No, a to v současné době covidu moc nehrozilo. Kluby šetří a navíc se nepadá.
Kvůli tomu nedopadlo vaše pokračování na Spartě?
Myslím, že se to tak dá říct. Sparta měla Matěje Machovského, který byl pod smlouvou. Mě by museli vykoupit ze Zlína a dát mi smlouvu na dva nebo tři roky, aby to dávalo smysl. Nikdo přitom nevěděl, jak to bude s ohledem na covid. K tomu si připočtěte Michala Neuvirtha, se kterým se počítalo, že taky bude chytat. Momentálně to ale nevypadá, takže vzali ještě Kubu Neužila. Prostě se tak rozhodli, já si to angažmá každopádně užil, poznal jsem nové lidi a zahrál si v krásné aréně.
Foto: Jan Beneš, hcsparta.cz
Co spolupráce s Matějem Machovským?
Ta byla na výborné úrovni, nemůžu si stěžovat. Samozřejmě, že každý z nás chtěl chytat co nejvíc, ale to je normální. Nikdy jsem neměl se svým brankářským kolegou problém.
„Sparta by mě musela vykoupit ze Zlína a dát mi smlouvu na dva až tři roky, aby jim to dávalo smysl."
Ale oproti pozici ve Zlíně, kde jste byl neomezená jednička, šlo o velký rozdíl, ne?
To je pravda, ale na to je víc různých pohledů. Záleží na filozofii daného klubu, na tom, jak jsou oba brankáři zkušení a podobně. Jak už jsem říkal, všichni přirozeně chceme chytat co nejvíc, ale neměl jsem problém s tím, abych se konkurenci ve Spartě od Matěje Machovského přizpůsobil.
Informace o překvapivé výměně do Sparty pro vás musela být šokem, co?
Když jsem se to dozvěděl, tak ano. Ale při bližším přemýšlení mi to z pohledu Zlína dávalo smysl, já tam šel po nepovedené sezoně, ve které jsem byl v Hradci, Bolzanu a ve Slovanu. Moc jsem toho neodchytal, mým cílem bylo udělat dobrou sezonu a dostat se zase někam do zahraničí, proto jsem podepsal smlouvu na rok. Řekli jsme si, že budoucnost budeme řešit po sezoně, ale Zlín dostal šanci vzít Libora Kašíka, který odsouhlasil smlouvu na tři roky. Nechtěli čekat, já nikomu nic nezazlívám.
Zvolil byste zpětně jiný přístup?
Ne, šel bych do toho stejně, nezachoval bych se jinak.
V posun výš doufáte pořád, ne?
Víte co… Každý chce hrát hokej na co nejvyšší úrovni, ale moje zkušenost je taková, že když o tom takhle začnete přemýšlet, nevyplácí se to. Snažím se podávat co nejlepší výkony a soustředit se sám na sebe. Co bude dál, to se uvidí… Život hokejisty je krátký, podle mě by nikdo neměl mít až moc velkou jistotu. Někdo ho chce odehrát v jednom nebo dvou klubech, ale já mám tu filozofii trošku jinou.
Čili myšlenky na co nejkvalitnější soutěž pořád máte, ale jdete do toho s pokorou.
Přesně tak. Sezona je těžká, situace obtížná pro všechny. Snažím se odvádět maximum a uvidíme, jaký bude další vývoj.
„Řekli jsme si, že budoucnost budeme řešit po sezoně, ale Zlín dostal šanci vzít Libora Kašíka, který odsouhlasil smlouvu na tři roky."
Vraťme se ještě ke Zlínu. Vzpomínáte si na památný finálový zápas s Plzní, který trval 97 minut?
Jasně, že si vzpomínám. Ten zápas už mi nikdo nevymaže. Byl to krásný zážitek s bohužel nešťastným koncem, ale tak to chodí. Někdo vždy musí vyhrát a někdo prohrát. V té době mi bylo 22 let, myslel jsem si, že takové úspěchy přijdou každý rok, ale samozřejmě to tak není. S odstupem si toho proto možná vážím ještě víc.
Jak dlouho jste porážku vstřebával?
Nějakou dobu jo, ale zase… Tehdy to bylo po nějakých deseti letech, kdy Zlín přešel přes čtvrtfinále. Naposledy to bylo v sezoně 2004/2005, kdy se udělalo stříbro, takže to pro nás byl i tak obrovský úspěch, a tak jsme to brali.
Nutno říct, že předešlé neúspěchy ve čtvrtfinále někteří zazlívali vám osobně. Bral jste proto stříbrný úspěch jako satisfakci?
Musíte si uvědomit pár věcí… Své první play off jsem chytal v osmnácti letech, druhé v devatenácti, takže jako velmi mladý kluk. Neměl jsem zkušenosti, nedokázal jsem se vypořádat s tím tlakem. Ale další dvě play off už pak byly z mého pohledu fajn. Navíc jsme sice měli dobrou základní část, kdy jsme skončili vysoko, ale ten tým nebyl na úrovni třeba Sparty, abychom si mohli říct, že chceme titul. Vždycky to bylo spíš kolem pátého, šestého místa. Ani nevím, kdo s tímhle tvrzením tenkrát přišel, ale možná, že fanoušci byli trošku namlsaní.
Takže souhlasíte s tím, že brankáři dozrávají později?
Může to tak být a nemusí. Pro devatenáctiletého kluka je prostě těžké nést zodpovědnost za celý tým v play off. Nedařilo se mi tehdy formu ideálně načasovat, ale myslím, že postupně a s větším množstvím zkušeností jsem v tomhle udělal pokrok a už se mi to dařilo.
„Své první play off jsem chytal v osmnácti letech, druhé v devatenácti, takže jako velmi mladý kluk. Neměl jsem zkušenosti, nedokázal jsem se vypořádat s tím tlakem. "
Ze Zlína jste zamířil do lotyšské Rigy, kde jste strávil několik let. Možná nejlepší období dosavadní kariéry, že?
Vzpomínám na to moc rád. KHL je kvalitní soutěž, docela se mi i dařilo, hrál se dobrý hokej. Bylo to zkrátka fajn.
V reprezentaci jste ale nikdy pořádnou šanci nedostal.
Bylo těžké se do ní prosadit. V té době jezdili na turnaje Kuba Kovář, Kuba Štěpánek nebo třeba Saša Salák. Plus gólmani z NHL. Ti všichni měli trošku výhodnější pozici v tom, že hráli v lepších týmech. Prostě to nevyšlo, tak to je.
Ve třiceti letech by to ale pro vás ještě nemusela být úplně uzavřená kapitola, ne?
Na to se takhle vůbec nedívám. Soustředím se na sebe a uvidíme, jak to dopadne. Je ale jasné, že reprezentace je snem všech.
Foto: Bianka Palenčárová. facebook HC Košice
Share on Facebook
