Šance u A-týmu? I díky panu Novákovi. Snažím se ho nezklamat, říká Vedral
Foto: Josef Prášek, hstrebic.cz
„Jednoho dne mi zavolal pan Novák, že se chce sejít,“ vypráví o šanci v třebíčském A-týmu osmnáctiletý útočník Zdeněk Vedral.
S muži začal letní přípravu a nakonec si vybojoval místo v sestavě pro mistrovské duely. „Upřímně, nečekal jsem to. Jsem za to moc rád a chci se v týmu udržet!“ zdůrazňuje.
Za rodnou Třebíč zatím stihl odehrát dva zápasy. První na ledě Litoměřic. „Byl jsem nervózní, ale pak jsem to na ledě moc nevnímal,“ prozradil Vedral.
„Bylo to daleko rychlejší, než jsem zvyklý,“ říká Vedral, který zatím pokutu za premiérový start neplatil. „Možná ale ještě přijde,“ dodává s menší obavou.
Mimochodem, Vedralův otec byl dlouholetým hráčem Třebíče, dokonce zažil postup do první ligy v roce 1997. „Myslím, že je za mé působení u áčka rád. Když se na mě jde podívat, tak mi ale vyčítá skoro všechno,“ směje se. „Má k tomu samozřejmě nějaké výtky, ovšem myslí to jedině dobře.“
Zdeněk Vedral | Foto: Josef Prášek, hstrebic.cz
Jak vlastně začala Vedralova cesta do prvního týmu? „Jednoho dne mi zavolal pan Novák, že se chce sejít. Pak jsme se domluvili. Jsem rád za jeho šanci,“ vrací se do letošního jara. „Trenéři Novák a Barvíř na tom mají zásluhu,“ připomněl. „Řekli mi, jestli chci trénovat s áčkem. Já jsem neváhal a šel do toho.“
Poté ale nastala tragická situace, třebíčský trenér Novák v květnu zemřel a Horáci letos bojují i za něj. „Snažím se, abych ho nezklamal!“ potvrdil.
„Byla to autorita sama od sebe…“ zavzpomínal. „Pamatuju si, že když jsme jednou v juniorech prohrávali, tak byl docela naštvaný. Bouchl dveřmi, a hodiny dokonce spadly na zem,“ vzpomněl si Vedral. „Dokázal poznat, kdy povzbudit a kdy být přísnější.“
„Řekli mi, jestli chci trénovat s áčkem. Neváhal jsem!"
Jak zmínil, nyní bojuje i za jeho důvěru, kterou jemu i Patriku Mojdlovi dali právě Radek Novák s Jaroslavem Barvířem. „Když jsme byli na schůzce s trenéry, tak nám sami říkali, že si musíme dávat krátkodobé cíle,“ prozradil Vedral. „První cíl byla letní příprava. Pak příprava na ledě a pak, že se uvidí…“
„Přípravu na ledě jsme neměli vůbec jistou,“ připomíná. Přesto hned v prvním přípravném zápase zaznamenali oba bod. Vedral nahrával na gól Mojdlovi.
„Já do té doby dospělý hokej nehrál."
„Bylo to hezké. Získal jsem snad jediný bod za celou tu přípravu. Snad ještě nějaký mít budu,“ pousmál se a přiznal se, že byl před tímhle zápasem ještě nervóznější než před prvním ligovým duelem. „Já totiž do té doby dospělý hokej nehrál,“ vysvětlil.
Foto: Josef Prášek, hstrebic.cz
Může být motivací i pro další naděje Horácké Slavie? „Snad ano. V juniorech máme šikovné hráče a jde vidět, že se snaží, aby se v áčku také ukázali,“ popisuje.
Teď už je u mužů zaběhlý. „Všichni se mi snaží pomáhat,“ děkuje.
A zavzpomínal na první setkání s hráči, na které se do té doby chodil dívat jen z tribuny: „Když jsem přišel poprvé, tak jsem ani nevěděl, jak mám spoluhráče pozdravit. Řekl jsem něco jako: Zdravím! Byl jsem z toho nervózní, ale pak to bylo v pohodě.“
„Nevěděl jsem, jak pozdravit spoluhráče. Řekl jsem něco jako: Zdravím!"
Hodně vzít si může třeba od nového asistenta trenéra Davida Dolníčka. „Má nám také co předat. Hrál tady mnoho let. Jsem rád, že tu s námi je,“ říká na adresu prvoligové ikony.
Foto: Markéta Křížová, hstrebic.cz
Vedrala strávený čas s A-týmem dost posunul. „Jsem podle mě rychlejší a víc si věřím,“ zamyslel se. Na čem musí ještě pracovat? „Potřeboval bych zesílit. To je asi největší problém,“ říká na rovinu. „Ale musím říct, že za tu dobu se mi povedlo něco nabrat.“
Radost mu navíc udělaly jeho osmnácté narozeniny. Proč? Protože mohl sundat košík. „Když jsem si poprvé nasadil helmu bez něj, spoluhráči se trošku zasmáli. Ale už dobré,“ vypráví.
Teď bude muset dodržet tradici. „Když má někdo narozeniny, nosí se svačinka do kabiny. Na další týden ji mám také naplánovanou. Ještě jsem jim to ale neříkal,“ prozrazuje.
Současný student třetího ročníku Střední průmyslové školy v Třebíči je docela rád za online výuku, skrz hokej mu to vyhovuje víc.
„Musím ale vše dohnat, úkoly mám stejně jako ostatní. Akorát mám třeba výhodu, že je mohu odevzdávat o něco později,“ prozradil. „Jinak na učení to je asi horší. Když jsem chodil do školy fyzicky, naučil jsem se víc,“ přiznal velký fanoušek fotbalu.
„Když jsem chodil do školy fyzicky, naučil jsme se víc.“
„Já jsem hrál dokonce prvně fotbal. Ale oboje dohromady pak nešlo,“ povídá. Hokeji dal přednost i díky tátovi.
Fotbal si ale nedávno zahrál i soutěžně. „Nedávno jsem si byl zahrát ve čtvrté třídě za Blatnici, odkud je spoluhráč z juniorky Patrik Trnka. V té soutěži jsou spíš starší protihráči a docela to šlo,“ tvrdí.
„Nějaké góly jsem dal. Myslím, že za podzim jsem byl možná i nejlepší střelec týmu,“ řekl trochu nejistě. Teď jde ale fotbal stranou. „Hlavní cíl je, abych se udržel v A-týmu. Pak se uvidí… Dopředu nekoukám,“ pozastavil se.
A pokračoval: „Jsem rád, že jsem u mužů a chci se dál zlepšovat. Uvidíme…“
Partneři SK Horácká Slavia Třebíč
Share on Facebook
