Safin o návratu: Chci všem dokázat, že na to mám. V čem ho zámoří posunulo?
Foto: hcsparta.cz
Chtěl prorazit v zámoří, ale tahle cesta mu nevyšla podle plánu. Alespoň zatím. Proto se Ostap Safin rozhodl vrátil do klubu, který ho pro velký hokej vychoval. Ve Spartě chce naplno rozvinout své možnosti. Když s ním mluvíte, sálá z něj sebedůvěra. Tenhle chlapík dobře ví, co od sebe může očekávat.
Proti Plzni jste za Spartu odehrál první soutěžní zápas od návratu ze zámoří a hned jste skóroval. Lepší comeback jste si představit ani nemohl, co?
Je to tak, za gól jsem rád. Moc mě potěšil. Ale beru ho jen jako součást týmové výhry. Mnohem důležitější pro mě je, že jsem pomohl týmu k zisku bodů.
Sice nešlo o váš první extraligový gól, ale i tak jste se trefil poprvé od návratu. Schoval jste si puk?
Neschoval. Kluci mi ho sice vzali, ale jak jste říkal i vy, tak jsem dal jeden gól už před odjezdem do Kanady. Myslím, že nakonec si puk vzal Kořen jako památku na první výhru se Spartou.
A jste i tak hráč, který má doma vitrínku s puky?
To jo. V Americe to bylo tak, že mi lidé puky sbírali a dávali, takže jsem si je schoval. Vážím si jich a jsem za ně rád.
„Nervozita se mě nikdy netýká."
Byl jste před svým prvním extraligovým zápasem po letech nervózní?
Vůbec ne, nějaká nervozita se mě nikdy netýká. Nejsem člověk, který by z něčeho pociťoval trému. Byl jsem nažhavený a energeticky připravený. Těšil jsem se, že si zase po letech zahraju za Spartu.
Jste koneckonců jejím odchovancem.
Byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsem se vrátil právě do Sparty. Když jsem začal uvažovat o extralize, byla pro mě Sparta číslo jedna. Nad jinou nabídkou jsem v podstatě neuvažoval. V Praze mám rodinu, což byl další důležitý aspekt.
„Když nemám střídání, tak se po lidech na tribuně koukám."
Byla se rodina na zápase podívat?
Jojo, byla se podívat mamka i ségra. Táta je teď bohužel mimo Česko, ale vždycky, když má možnost, tak na zápasy chodí. Jakmile se vrátí, tak taky určitě zajde.
Oproti zámoří bez rodiny muselo jít o vítanou změnu. Vyhlížel jste známé tváře?
Jasně, jsem takový, že když nemám střídání, tak se po lidech na tribuně koukám. Když je dobrá atmosféra, tak mě to do zápasu vtáhne ještě víc. Věděl jsem, kde rodina sedí – po zápase jsem jim zamával. Bylo to fajn.
S Plzní šlo o měření sil dvou týmů, kterým začátek sezony nevyšel úplně podle představ. O to důležitější pro vás výhra je, ne? Může vás nakopnout.
Jasně, začátek sezony je vždy specifický. Vždy je důležité, abyste dobře odstartovali, ale ne všem se to povede. Takže jsme rádi, že jsme zápas zvládli. Bylo to místy možná trochu neučesané, ale nakonec je klíčové to, že máme body.
„Když jsi mladej, musíš starším ukázat, že v týmu chceš být a že na to máš."
Jaký vlastně máte dojem ze sparťanského kádru?
Je hodně našlapaný. Máme dost starších a zkušených hráčů, přičemž pokud to srovnám třeba právě s Plzní, tak ta má mladší tým. Na Spartě jsou každopádně ambice a i podle toho kádr vypadá. Taky proto jsem do Sparty šel. Budeme makat na tom, abychom ambice naplnili.
Říkáte, že máte dost starších a zkušených hráčů. Vy jste naopak jeden z těch, kdo by měl obstarat potřebný mladický drajv, že?
Stoprocentně. Před zápasem s Plzní jsem v týmu byl druhý nejmladší hráč. Když jsi mladej, musíš makat, musíš starším ukázat, že v týmu chceš být a že na to máš. Je třeba umět tým nažhavit a fungovat s mladickou pozitivitou.
Foto: hcparta.cz
Druhý nejmladší… Musel jste sbírat puky?
V přípravných utkáních jsme měli víc mladých hráčů, takže tam se mi to vyhnulo. Proti Plzni jsem je ale sbíral. Žádný problém s tím každopádně nemám. Každý si tím musel projít. (usmívá se)
„V zámoří trenéři hodně dbají na to, že i když jsi útočník, musíš hrát dobře do obrany."
V čem se současný Ostap Safin liší od Ostapa Safina, který před lety odcházel do zámoří?
Myslím, že jsem úplně jiný hráč. Zámoří pro mě bylo velkou školou. Pořád jsem ofenzivní, ale naučil jsem se hrát zároveň fyzicky a víc do defenzivy. V zámoří právě na tohle trenéři hodně dbají. I když jsi útočník, tak musíš hrát dobře do obrany. Taky jsem se zlepšil v komunikaci. Zámořští trenéři mají rádi, když se ptáš a když jevíš zájem.
Jak se vám jevila konkurence v zámoří?
Je samozřejmě vysoká, ale já jsem si vždycky věřil. Vždycky jsem věděl na co mám a co můžu dokázat, proto jsem se soustředil sám na sebe, na svoje výkony a na to, abych se zlepšoval.
Prát jste se v zámoří naučil?
Popravdě jsem se prát naučil odmalička. (směje se) Brácha hrál hokej, ale vždy byl spíš bitkař. Táta dělal v mládí judo, takže jsme z toho měli doma kolikrát srandu, když jsme se mezi sebou pošťuchovali. Když jsem přijel do Ameriky, tak jsem se hned druhý zápas v juniorce porval. tam to berou úplně jinak než u nás, jako součást show. Tenkrát mě chválili, že to byla dobrá bitka. Něco takového jsem v Česku nezažil.
„Když jsem přijel do Ameriky, hned druhý zápas v juniorce jsem se porval. Pochválili mě, že to byla dobrá show. Když jsem se porval v české juniorce, dostal jsem vynadáno."
U nás jsme úzkostlivější?
Podle mě jo. V české juniorce jsem se porval a dostal jsem vynadáno. Za mě je to škoda. V Americe to funguje tak, že si borci domluví férovou bitku, pak si plácnou a jdou na trestnou. I diváci tohle mají rádi. K hokeji to za mě patří.
Vím o vás, že v zámoří jste vždy chtěl hrát. I teď je z vašeho hlasu cítit obdiv vůči tamějšímu hokeji. Proč jste se tedy vlastně rozhodl vrátit do Česka?
To rozhodnutí jsem udělal kvůli složitějšímu období, které jsem v zámoří měl. Věřil jsem, že v AHL budu mít každým rokem víc prostoru, ale ono to tak bohužel nebylo. Někdy je to i o štěstí. Záleží na tom, jaké lidi potkáte, přičemž překonávání určitých bariér bylo v AHL docela složité. Zkrátka to v týmu nefungovalo, jak jsem doufal. Proto jsem se rozhodl udělat určitý restart a vrátit se do Česka. Do Ameriky bych se v budoucnu každopádně chtěl znovu podívat. V hokeji je Amerika to nejlepší, co může být. Teď je pro mě ale prioritou Sparta.
„Chci všem dokázat, že na to mám, že můžu hrát na nejvyšší úrovni."
Příklad takového Dominika Kubalíka ukazuje, že místo v NHL si lze vybojovat i z extraligy.
Jasně, je to mým cílem, jak už jsem říkal. Každý rok se z Evropy podepisují hráči rovnou do NHL a já chci všem dokázat, že na to mám. Chci všem dokázat, že můžu hrát na té nejvyšší úrovni.
Sebevědomí vám nechybí, někteří říkají, že jste sebevědomý až moc. Ale na druhou stranu si hráč musí věřit, aby mohl dosáhnout maxima potenciálu, že?
Jasně. Od dětství jsem si věřil. I moje rodina mi od dětství věřila, byl jsem tak vychovaný. Vždycky jsem si o sobě myslel, že jsem nejlepší. Znal jsem svoje možnosti a poctivě trénoval. Jsem takový, že se před ničím jen tak nezastavím.
Část rodiny máte v Rusku. Jak prožíváte současnou složitou situaci ve světě?
Já jsem se narodil v Česku, z Ruska mám oba rodiče, v Rusku mám zároveň dědečka, babičku, bratrance, sestřenice… Je to složité. Vždycky jsem se do Ruska snažil alespoň jednou za rok třeba na dva týdny vypravit. Teď to bohužel nejde. Je to na nic.
Jste v kontaktu alespoň na dálku?
Jojo, voláme si skoro každý den. Hlavně dědeček mi před každým zápasem volá a hodně mě nabudí. Vždycky říká, abych v Česku všem řekl, že nám moc fandí. (usmívá se)
Foto: hcparta.cz
Share on Facebook
