Říha o slzách, synovi, hrdosti či šoku pro hráče. Bude pokračovat?
Foto: Karel Švec, Český hokej
Když se vrátil do Prahy a měl hodnotit uplynulý šampionát, neubránil se ani slzám. Až tak byl Miloš Říha dojatý a hrdý na svůj tým, který v Bratislavě bavil svým útočným hokejem a skončil čtvrtý.
„Strašně těžko se mi hledají slova. Jsem složitý trenér a chtěl bych poděkovat za důvěru, celému týmu pak za jeho výkony. Odehráli jsme parádní turnaj. Beru to na sebe. Mrzí mě to kvůli mužstvu. Jsem strašně hrdý na Česko, pořád jsme parádní hokejový národ,“ říkal Miloš Říha, přičemž se mu třásl hlas.
Emoce naplno. Říha se na tiskovce neubránil slzám
Co vás tak dojalo? Prolítla vám hlavou celá doba u národního týmu?
Už zase. (v očích se mu objeví slzy) Nesplnil jsem, co jsem chtěl. (odmlčí se) Mužstvo bylo geniální, kolegové byli geniální, všechno bylo geniální.
A vy jste nebyl?
Já ne, já jsem to asi podělal. (usměje se)
Určitě jste po turnaji našel spoustu pozitiv, můžete je pojmenovat?
Bylo jich strašně moc. Tým, lidi kolem, Bratislava, fandové… Neuvěřitelné, co od tohohle buzeranta museli poslouchat. A hráči? Nevěřil jsem, že mi budou až takhle naslouchat... Docela jsem se toho bál.
Překvapilo vás to?
Překvapilo. Ale pak už jsem byl zase svůj, byl jsem na koni a věděl, že budou poslouchat. Mrzí mě to za ně. Nevěřím tomu, že se může taková parta ještě sejít.
Dril? Kluci nemuseli poslouchat, ale chtěli!
Byl jste na hráče hodně tvrdý, když říkáte, že vás museli poslouchat?
Nemuseli, ale chtěli.
Tím jste získal pocit, že sami chtějí něco dokázat?
Jsem pořád stejný a budu stejný. Tým má být tým a práce má být práce. Když se tam setkáme, tak budeme pracovat. A když se setkáme někde na pivu, tak budeme úplně jiní. Ale tým musí pracovat, od toho se to odvíjí. Finové pracovali od rána do večera.
Nebyli z toho hráči trochu šokovaní? Třeba Jakub Voráček o vás mluvil, že jste svérázný člověk.
Byli šokovaní, ale Kuba pak sám přišel a říkal: „Díky, já jsem se z toho dostal.“ Jsou tam dvě varianty, jestli to pochopí. Někteří hráči to třeba ještě nyní nechápou, ale tam ta cesta je.
Nebojím se o budoucnost, hodnotí vystoupení českého týmu Tomáš Král
Říkal jste, že berete neúspěch na sebe. Co byste udělal jinak?
Určitě nic, ale dostal jsem úkol a ten jsem nesplnil. Myslím si, že nejenom já, ale můj tým udělal všechno. To, co jsme nacestovali… Robert Reichel, Karel Mlejnek a Petr Nedvěd najezdili kilometrů, nabláznili jsme se, kluky jsme přemlouvali. Udělali jsme všechno.
Co tedy rozhodlo, že medaile nepřišla?
Nevím, nevím. Asi tam nebyl, nebo za mnou nepřišel (dívá se nahoru), i když nejsem nějak pověrčivý.
Dokázal byste vypíchnout nejtěžší moment během MS?
Zvednout mužstvo zpátky a dostat ho do zápasu o medaili. Pro mě to bylo zlato. Vím, kde jsme. Já nechci řešit všechny experty, co povídají, jací jsme nebo nejsme. Jsem realista a myslím si, že jsme hráli o zlato. To zlato pro mě bylo důležité. Kluky musím ocenit, takhle se po čtrnácti hodinách zvednout a hrabat tak, jak hrabali... Medaili si zasloužili. Škoda.
„Znovu si nás začali vážit. Když jsem k tomu přišel, tak při prvním turnaji na nás všichni koukali, že už jsme nic. Ale dnešní mistři světa nám vzdali poklonu.“
Když jste nastupoval jako trenér reprezentace, mluvil jste hodně o hrdosti. Cítil jste to tak i na střídačce?
Neskutečně. Nevěděl jsem, jak se trenér národního týmu chová, co se v národním mužstvu děje nebo neděje. Vlastně jsem se to učil. Musím říct, že tak, jak k tomu přistoupili kluci, co přijeli, i ti, co odešli... Neskutečně si jich vážím. Přístup k národnímu dresu a národnímu cítění, to jsme chtěli. Avizovali jsme to hned na začátku a myslím, že se nám to podařilo. I fanoušci nás za to ocenili a já jim děkuju. Lidi kolem jsou úžasní. Myslím, že jsme úžasný hokejový národ. Máme trošku problémy v práci, ale pokud bychom to dotáhli, tak se vrátíme. Znovu si nás začali vážit. Když jsem k tomu přišel, tak při prvním turnaji na nás všichni koukali, že už jsme nic. Ale dnešní mistři světa nám vzdali poklonu. To není pro mě, ale pro český hokej a český národ důležité.
V Bratislavě jste říkal, že český hokej má nějaký problém. Je to ta práce?
To je osobní věc, kterou si všichni musíme vyříkat. Přišel k tomu, myslím si, dobrý člověk (nový šéftrenér Filip Pešán, pozn. red.), ale jestli vydrží ten nápor vás i všech ostatních... Myslím, že bychom měli být trošku pokornější. Už jsem to říkal někde před pěti lety, že když budeme v Česku desátí, tak si toho budeme vážit. Sport jde u nás trošku dolů, takže si važme toho, co jsme dokázali a pojďme pracovat, abychom byli hrdí. Já jsem dnes hrdý.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Mohou být příkladem Finové, kteří šampionát ovládli téměř bez hráčů z NHL?
Třeba. Jukka Jalonen nám to ukázal. On k nám přistupoval úplně pokorně a úžasně. Taky mohl být nad věcí, jak jsou Švédové. Rusové jsou úplně někde jinde. Američani, Kanaďani nás přišli pozdravit, a že teda klobouk dolů. Tohohle bychom si měli vážit, těchhle malých věcí. My jsme malý národ a máme jenom hokej. Nebo ne jen hokej, ale spoustu sportovců, nádherných sportovců. Na šampionát přijeli, vždyť to vidíte sami. Musíme se podporovat. Tohle čtvrté místo nás bolí, ale pojďme ho postavit někam jinam.
Hodně se mluvilo o Jakubu Vránovi a Filipovi Chytilovi, kteří v průběhu turnaje přišli o místo v sestavě.
Kluci to vzali parádně, zase je musím pochválit. Jsou to profíci, samozřejmě byli trošku zklamaní, to bych byl i já, kdybych se nedostal do sestavy, ale vzali to exkluzivně. Vránovi jste to nabídli trošku vy, ale on to vzal úplně geniálně a nedělal žádné problémy. Tak jak to říkal Frolda (Michael Frolík, pozn. red.), nebylo v kabině člověka, který by uhnul. To bylo mužstvo, což se mi líbilo. Ať už jsme rozhodli, jak jsme rozhodli. Do utkání o bronz jsme dali do branky Hrubce, což nikdo nečekal. A mužstvo to vzalo úplně geniálně. To je paráda. Někdo to musí řídit, šéfovat. Říkal jsem to na začátku turnaje: „Kluci, před tréninkem i zápasem si můžete říkat, co chcete. Po tréninku i zápase si taky můžete říkat, co chcete. Ale během zápasu jsme tady jenom my.
Co tedy bylo za problém s Jakubem Vránou a Filipem Chytilem, že vypadli ze sestavy?
Žádný nebyl. Oni měli své problémy, trošku i zdravotní. Chvilku jsme je pošetřili, ale myslím si, že nebyl nějaký velký problém. Prostě jsme se vždycky rozhodli pro sestavu, pasovali ji na soupeře. Kuba nám tam neseděl, ale vzal to úplně parádně.
Neměl jste strach, když šlo o mladé hráče z NHL, že by se na vás příště mohli vykašlat?
Neřekli to. Naopak řekli, že přijedou. Kvituju, že jsou ti kluci takoví, že jsme dnes postavili reprezentaci úplně někam jinam.
Fanoušci díky! Byli jste součástí týmu, zhodnotili podporu z hlediště Říha a Frolík
Vaši asistenti ještě nemají smlouvu na příští sezonu. Budete je chtít i dál?
Nevím, jestli já budu pokračovat. Ale mám smlouvu. Pokud budu já, tak budou i oni. Na kritické lidi jsem vytvořil, myslím si, úžasný tým. Bez nich bych nebyl nikde. Myslím, že všichni odvedli perfektní práci.
Existuje tedy varianta, že byste skončil?
Je spousta věcí, které budou rozhodovat. Taky mě bolí spousta věcí.
Nemyslíte, že by měl český hokej myslet víc na sebe?
Měl by přemýšlet trošku dál, vytvářet lidi, kteří budou pracovat a zajímat se o český hokej. Nebudou se zajímat jen o jedny a prosté věci. Měl by se zajímat v šířce. Hokej nám utíká. Měl by vybírat lidi, kteří chtějí dělat, a nejenom se tam postavit.
Potřebuju mít kolem sebe lidi, kterým věřím
Třeba váš syn Miloš odvedl při turnaji spoustu práce, ale nemohl být nikde napsán…
Nemohl, což je smutné. Přitom já jsem kritický a nejvíc na svého syna. Můžu mu poděkovat, že to takhle zvládl. Parádní práce, co pro nás s videokoučem udělali. Kluci to musí ocenit taky, protože přípravu jsme měli neuvěřitelnou. Nevím, jak to dělali dřív. Nevím, co řekl Pepík Jandač, že děláme porady na záchodě, ale měli jsme to připravené úplně do detailu. Ještě jsme nevěděli, že budeme hrát, a už jsme měli připravenou druhou skupinu. Myslím, že kluci ani vůbec nespali.
Je vaše pokračování vázáno podmínkou, abyste si mohl syna napsat jako vašeho asistenta?
Podmínka to není. Potřebuju mít kolem sebe lidi, kterým věřím. Myslím, že jsem si vytvořil neuvěřitelný tým, a já jim děkuju. Měli bychom v Česku řešit úplně něco jiného, kam nám utíká sport, kam nám utíkají děti, kam nám utíká tréninkový proces...
Share on Facebook
