Pšenička míří na univerzitu, radil mu Kondelík. Ale nejsem šprt, říká
Foto: Martin Voltr
Spojení studia se špičkovým zámořským hokejem není pro Čechy příliš obvyklou cestou, ale postupně jí přicházejí na chuť. Na americkou univerzitu teď má namířeno také Ondřej Pšenička, odchovanec pražské Sparty.
Útočník reprezentační dvacítky se momentálně soustředí jen na mistrovství světa, ale chvilku před startem nominačních bojů završil své snahy o přijetí na vysokou.
Po Novém roce se vrátí do USHL, od příští sezony pak bude studovat na Cornell University a současně hrát nejvyšší divizi americké soutěže NCAA.
Ondro, jak se váš podpis s univerzitou upekl?
Už před nějakými třemi lety jsem se rozhodl, že bych chtěl tou cestou jít, a tak jsem nepodepsal profesionální smlouvu. Konkrétně s touhle školou jsem to řešil zhruba tři měsíce. Šlo hlavně o finanční podmínky, jaké mi dají stipendium, a potom jsem musel udělat několik testů. Potřeboval jsem v nich dosáhnout na určité skóre a jakmile jsem je splnil, tak jsme to podepsali.
„Nechci sázet všechno na jednu kartu, chtěl bych ještě nějakou dobu studovat a k tomu hrát hokej na vysoké úrovni.“
A proč jste si vybral právě Cornell University?
Když jsem minulý rok odešel do USHL, hned ze začátku sezony mě kontaktovalo několik univerzit, a mezi nimi i Cornell. Líbila se mi ze všech nejvíc. Zaměřil jsem se na to, abych měl studijní výsledky, které mi ze začátku chyběly. Během koronavirové pauzy jsem se hodně učil a těch výsledků jsem dosáhl, tím pádem jsem se na školu dostal.
Jste studijní typ?
Určitě nejsem nějaký šprt, ale nevadí mi se učit. Docela mě to i baví. Nechci sázet všechno na jednu kartu, chtěl bych ještě nějakou dobu studovat a k tomu hrát hokej na vysoké úrovni. Za tři čtyři roky se – doufám – ještě hokejově posunu a potom uvidím. Mým hlavním cílem je podepsat profesionální smlouvu v Severní Americe nebo Evropě, jakmile vystuduju, ale třeba i během studia. Škola se dá vždycky přerušit a třeba dodělat později. Určitě to není tak, že jsem si vybral školu a teď bych to tam šel na čtyři roky odehrát a pak skončit. Pořád se chci zlepšovat a jednou se hokejem živit.
Inspirovali vás v celé univerzitní myšlence někteří konkrétní čeští hokejisté? Nebo třeba Američané, pro něž je to běžná cesta?
Dá se to tak říct. Určitě mě svojí cestou inspirovali Jáchym Kondelík nebo třeba Patrik Demel, který teď hraje za Litvínov. Anebo Jan Kern, který byl se mnou ve Spartě. Hodně jsem se s nimi o tom bavil a poradili mi v mnoha věcech.
K Jáchymu Kondelíkovi máte vzhledem ke své výšce nejblíž, proto vás asi hodně zajímal. Jak vůbec z vašeho pohledu za mořem berou dvoumetrové čahouny?
Je pravda, že jsem s ním hodně řešil, co by ode mě očekávali. Co obecně trenéři v Americe na malém hřišti od nás, velkých hráčů, očekávají. Myslím si, že je tam mají rádi, ale samozřejmě musí plnit určité věci, které vyžadují. To znamená jednak hrát do těla – ne že musíme jenom lítat a srážet se, ale občas přitvrdit –, musíme být silní na puku u mantinelu a hlavně se tlačit před bránu. To jsou tři věci, které po nás na malém hřišti všude chtějí.
„Vím, že před dvěma roky se tam hodně dařilo Caleu Makarovi, který pak podepsal s Coloradem a stal se z něj nejlepší nováček NHL.“
V soutěži NCAA najdeme spoustu špičkových hráčů, třeba americká dvacítka z nich pravidelně skládá téměř celý tým. Mnozí pak míří rovnou do NHL. Máte o nich přehled?
Že bych každodenně sledoval výsledky, to ne, ale určitě se orientuju v týmech, jakou mají úroveň a jak se jim daří. Podle toho jsem se i rozhodoval, na jakou školu jít. Přímo jednotlivé hráče úplně neznám, ale vím, že před dvěma roky se tam hodně dařilo Caleu Makarovi, který pak podepsal s Coloradem a stal se z něj nejlepší nováček NHL. Postupem času to určitě budu sledovat víc a víc.
Co váš čeká do nástupu?
Ať už se dostanu do závěrečné nominace na mistrovství světa, nebo ne, tak potom budu řešit víza. Jakmile je dostanu, tak poletím zpátky do Waterloo, kde bych měl pokračovat.
Foto: Martin Voltr
Na první sezonu u Black Hawks vzpomínáte jedině v dobrém?
Ano, určitě. Nebylo to jednoduché, protože jsme měli poměrně starý tým a trenéři se snažili co nejvíc nasazovat ty starší hráče, kteří už tam hráli déle. Ale stejně mi to dalo hodně. Zvykl jsem si na severoamerický styl hokeje a osobně si myslím, že jsem na tom menším ledě trochu zrychlil rozhodování. Taky jsem se víc naučil jazyk, což je další pozitivum. S výhledem do téhle sezony mám od trenérů informace, že už by mi měli dávat daleko větší prostor, i v přesilovkách a oslabeních. Velice se na to těším a od sezony očekávám daleko víc než od té minulé.
Snad se tedy zvládne odehrát tak, jak je v plánu.
Já věřím, že ano. Oni začali sezonu někdy před měsícem a hned chvilku potom měly všechny týmy pauzu, protože tam měli hodně pozitivních. Pak se to ale znova rozjelo, takže věřím, že to nějakou dobu zase poběží. Třeba se pak už i najde vakcína a všechno bude úplně jinak.
Share on Facebook
