První mistři světa okouzlili veřejnost i díky rozhlasu
Reportéři Josef Laufer, Otakar Procházka a Štefan Mašlonka.
|
Foto: Mistrovství světa v ledním hockeyi
Mistrovství světa 1947 má v historii našeho hokeje mimořádné postavení. Čechoslováci vůbec poprvé vybojovali zlaté medaile, navíc se tak stalo na domácím ledě. Historickému triumfu však na vlastní oči přihlížely „pouze“ tisícovky šťastlivců – většina sportovní veřejnosti hltala zápasy u rádiového přijímače.
Že domácí hokejisté sladkým vítězstvím pobláznili sportovní fanoušky, to je jasné. Význam šampionátu pro společnost však byl toho roku větší, než by se mohlo z dnešního pohledu zdát.
Šlo o první poválečné mistrovství. Od konce bojů neuplynuly ani dva roky, když reprezentanti v únoru 1947 vyjeli na led štvanického stadionu v Praze. A zatímco těžké útrapy války snášeli Češi a Slováci ve dvou oddělených státech, nyní se opět postavili soupeřům pod jednou vlajkou a ve společném dresu.
Schopnost uspořádat šampionát byla vlastně otázkou národní hrdosti. Tuzemský dobový tisk vyzdvihoval organizační kvality Čechoslováků, kteří si jako jediní troufli na hostitelství. Vždyť původně se měl turnaj odehrát v Londýně.
I díky těmto okolnostem mistrovství vzbudilo u veřejnosti pozornost. Hokejové nadšení navíc postupně přiživovali nejen domácí hráči dominantními výkony, ale také rozhlasoví reportéři – ti svým komentářem posluchače skoro až okouzlili.
Autentický rozhlasový záznam si můžete pustit na speciální stránce o historii českého hokeje historiehokeje.cz.
Foto: Archív Síně slávy českého hokeje.
Na, tady máš mikrofon
Koncem 40. let byl hlavním vysílacím médiem v Československu rozhlas. To on měl lidem zprostředkovat hokejové emoce a zážitky v reálném čase. Turnajem provázeli posluchače Josef Laufer, Otakar Procházka a Štefan Mašlonka a nutno podotknout, že se svého úkolu zhostili na výbornou.
Laufer v tu dobu již platil za mazáka sportovní žurnalistiky, ze všech tří pánů byl on tím nejstarším a nejzkušenějším. Procházka zase jako jediný z trojice patřil mezi kmenové zaměstnance rozhlasu. Slovák Mašlonka, který byl z hlasatelů nejmladší, pak zaujal svým temperamentním projevem.
Jak jejich živé reportáže vypadaly? Tak v prvé řadě se všichni tři za mikrofonem pravidelně střídali po pěti minutách hry, což byla tehdy u nás docela novinka.
Důvody byly hlavně praktické. „Reportér musel živě, pohotově a pokud možno zajímavě líčit průběh zápasu, sledovat hodiny, počítat branky a zapisovat jejich střelce, nepřeříkávat se a sledovat všechno, co se na ledové ploše nebo kolem ní stane,“ vysvětloval později Procházka v knize Oknem rozhlasové kabiny.
Ve více lidech byla taková činnost pochopitelně jednodušší, zvlášť když nedlouho před mistrovstvím došlo k úpravě pravidel pro přihrávky a střídání a tehdejší hokej se zrychlil. Díky střídání hlasatelů za mikrofonem navíc zněla z rádiových přijímačů chvílemi čeština a chvílemi slovenština. I to posluchači velmi ocenili.
Přízeň fanoušků si Laufer, Procházka a Mašlonka získali brzy a jistě jim k tomu pomohly výkony domácích hokejistů. Bez povšimnutí však nesmí zůstat živý, libozvučný a zároveň strhující přednes reportérské trojice.
Lidé jejich reportáže hltali a novináře si oblíbili natolik, že je zahrnovali dopisy, telegramy i drobnými dárky, mezi kterými nechyběly třeba svetry nebo karamely proti kašli. Reportéři se stali doslova celebritami, zejména Mašlonka u veřejnosti bodoval. Ostatně krátce po šampionátu si všichni tři pánové zahráli sami sebe ve filmu Polibek ze stadionu.
Československá reprezentace na MS 1947. | Foto: Ruch v tělesné výchově
Ke zlatu pomohli Rakušané
A co samotní hokejisté? Kdekdo onen slavný příběh prvních šampionů zná. Na turnaji Čechoslováci dlouho dominovali a kosili jednoho soupeře za druhým. Belgii například nasázeli čtyřiadvacet gólů, Rumunsku jen o jeden méně.
Až ve svém předposledním zápase narazili na podobně silné Švédy, další adepty na nejvyšší příčky. Právě tento duel měl být soubojem o zlato. Domácí hráči ho však nezvládli, prohráli těsně 1:2.
Seveřané se díky tomu vyhoupli na první místo tabulky a mířili za titulem. Začaly jim chodit první gratulace. Bylo však definitivně rozhodnuto? Nebylo! Na závěr turnaje totiž Švédové zcela nečekaně podlehli Rakousku, a nechtěně tak nabídli Čechoslovákům druhou šanci.
A domácí reprezentace tentokrát už nezaváhala. V posledním zápase celého mistrovství českoslovenští hokejisté přehráli Spojené státy, vrátili se zpět na první místo a poprvé v dějinách vybojovali zlato. Stejně jako reportéři se tak i hokejisté stali hrdiny československých fanoušků.
___
Zdrojem tohoto textu je článek v časopise Česká kinantropologie (roč. 24, číslo 3–4) „Hokejoví komentátoři Československého rozhlasu ve druhé polovině 40. let.“ (autor: Vojtěch Jurák).
Share on Facebook
