Proti bráchovi v NHL? Teď záleží nejvíc na mně, hlásí David Kaše

Foto: moraik.se

Už jsou to víc než tři roky, co jeho jméno zaznělo během draftu NHL. Útočník David Kaše tehdy působil v Chomutově a Philadelphia si jej vybrala jako 128. v pořadí. Před rokem zvolil odchod do švédské Mory, nyní má v kapse tříletou nováčkovskou smlouvu s Flyers.

Plekanec Chance liga

Jednadvacetiletý forvard ale zatím čeká na plné zapojení do tréninku, neboť v zámoří podstoupil operaci prasklého kloubního pouzdra v rameně. Přesto s odhodlání vyhlíží boj o místo v prvním týmu Letců a případný vzájemný zápas s bratrem Ondřejem, jenž po skončení nováčkovské smlouvy vyjednává s Anaheimem o novém kontraktu.

Dá se říct, že vaše docela povedená sezóna měla trochu hořkosladký konec. Jak ji hodnotíte jako celek?
Jednoznačně pozitivně. Myslím, že sezóna ve Švédsku se mi povedla, jak jsem chtěl. Navíc jsem nakoukl do národního týmu. Trochu mě mrzí zranění po dvou docela povedených zápasech ve Francii, protože jsem cítil šanci, že bych mohl na mistrovství světa jet.

Vybavíte si osudový okamžik, který vám nakonec předčasně ukončil sezonu?
Někdy v desáté minutě druhého zápasu ve Francii jsem v přesilovce zajížděl podél mantinelu do útočného pásma a přišla ‚rychlá svižná’. (usmívá se) Hned jsem věděl, že je tam nějaký problém, tak jsem jenom odevzdal puk spoluhráčovi a vystřídal.

Tušil jste hned, že jste o mistrovství světa přišel nebo jste živil naději, že by to nemuselo být tak hrozné?
Doufal jsem, že úplný konec není. S trenérem Jandačem jsme se domluvili, že pojedu na turnaj do Pardubic a budu trénovat. Po deseti dnech jsem šel znovu na rentgen, po kterém jsme usoudili, že ještě nejsem stoprocentní a hrát by bylo pořád dost rizikové. Připravený bych byl možná v polovině základní skupiny, proto jsme se dohodli, že to necháme být a nikam nepojedu.

Následně jste ale v zámoří vyřešil trochu jiný zdravotní problém, jak bylo patré ze sociálních sítí. Je to tak?
Máte pravdu. Už delší dobu jsem měl prasklé kloubní pouzdro v rameni. Byl jsem kvůli tomu ve spojení s Philadelphií a po mém rozhovoru s trenérem Jandačem klub usoudil, že by chtěl, abych byl operovaný u nich. Hned týden po oznámení, že nepojedu na mistrovství, jsem odletěl do Ameriky a začalo se řešit moje rameno.

Jak zvláštní pro vás bylo, že jste na operaci letěl jinam a neoperovali vás čeští lékaři?
Po podpisu s Flyers jsem to bral jako normální věc. Patří to k životu hokejisty, který má někde smlouvu. Už jsme sice měli domluveného doktora tady v Čechách, kdyby to Philadelphii nevadilo, ale oni chtěli, abych operaci a začátek rehabilitace podstoupil u nich. Z operace v cizím prostředí jsem měl trochu strach, ale všechno dopadlo na jedničku. Teď záleží, jak rychle budu zpátky.

Foto: Aleš Krecl, ČSLH

Jaké jsou první odhady délky rekonvalescence?
Zatím přesně netušíme. Ve druhé polovině srpna bych možná mohl začít chodit na led. Samozřejmě bez soubojů a jen střílet. Pak bych možná mohl být připravený už na hlavní kemp Philadelphie. Uvidíme, jestli tenhle ideální termín nakonec klapne.

Říkal jste, že vás prasklé kloubní pouzdro trápilo delší dobu. Jak dlouho jste s ním hrál?
Noooo?! Vybavuju si, že se mi to stalo ještě na mém posledním mistrovství dvacítek (pozn. redakce.: přelom let 2016 a 2017). V zápase s Amerikou jsem jel sám na bránu, jeden jejich hráč mě podrazil a já tím ramenem narazil na bránu. Tušil jsem, že nebude něco v pořádku, tak jsem si hned po návratu nechal udělat rentgen. V ničem mě to ale nelimitovalo, i letní přípravu jsem mohl dělat bez problémů, tak jsem to neřešil. Jenže někdy v říjnu jsme hráli s Växjö a soupeř mi s rukou trochu škubnul, když jsem si před ním kryl puk. Od té doby mě to začalo znovu bolet a bolest mě provázela zbytkem sezóny. Musel jsem hrát se speciální ortézou, ale dávno před podpisem smlouvy s Philadelphií jsme usoudili, že po sezóně stejně budu muset na operaci, přestože na ledě jsem se cítil díky ortéze parádně. Zvládal jsem to i bez prášků nebo injekcí proti bolesti. Jenže už jsem se nemohl ani zavěsit na hrazdu nebo něco těžšího zvedat, takže jsem nemohl skoro vůbec posilovat.

Poprvé v kariéře jste naskočil do baráže. Jaká byla série vaší Mory s Leksandem?
Každá baráž je nepříjemná věc. Důležité bylo, že jsme se zachránili. Myslím, že všem spadl kámen ze srdce, protože v prvním roce po postupu nedostává klub tak velkou finanční prémii od ligy. Čeká se, jestli se tým udrží a dostane tu velkou částku, která pomůže každému mančaftu. Samotná baráž byla ještě těžší v tom, že Mora postoupila právě přes Leksand a jde o největší rivaly (pozn. redakce.: obě města leží na břehu jezera Siljan a dělí je necelých šedesát kilometrů). Rivalita se minimálně dá srovnat s Chomutovem a Litvínovem. Řešil to celý region, protože za čtyřicet minut dojedete z jednoho města do druhého. Já jsem si zápasy hrozně užíval, protože se hrálo před vyprodanými stadiony. V Leksandu bylo sedm a půl tisíce lidí, u nás necelých pět tisíc. Fanoušci nás hnali a zápasy byly docela vyhrocené. Právě pro takové zápasy člověk hraje.

V Chomutově jste zažil několik sérií play off, švédská SHL nyní opustila model široké baráže a hraje ji jako donedávna u nás. Jak moc se z pohledu psychiky liší série ve vyřazovacích bojích a v prolínací soutěži?
Určitě byl tlak shora, abychom se udrželi, protože Mora se dlouho nemohla do nejvyšší soutěže vrátit (pozn. red.: Předtím hrála Mora SHL v ročníku 2007/2008), tak o ni nechtěla hned přijít. První zápas jsme překvapivě prohráli, protože jsme byli podle mě zbytečně ustrašení. Já jsem ale i tak věřil, že sérii zvládneme, což se nakonec podařilo. Myslím, že si oddychlo celé město. (usmívá se) My jsme museli, kdežto soupeř mohl. V play-off vás vypadnutí mrzí, ale de facto se nic hrozného nestane. V baráži znamená prohra sestup a návrat není nikde jednoduchý.

Foto: Jan Pidrman, piratichomutov.cz

Pojďme k Philadelphii, která měla poslední rok, aby vás po draftu podepsala. Měl jste už v průběhu sezóny náznaky, jestli vám Flyers smlouvu nabídnou?
Před sezónou jsem si dal za cíl, abych se zase dostal do pohody a na ledě si věřil. Pomohla mi k tomu i pozvánka do nároďáku na zápasy proti Slovensku ještě před začátkem soutěží. Někdy po Vánocích se začala řešit moje budoucnost ve Philadelphii. Její skauti začali víc jezdit na zápasy, agent byl hodně v kontaktu s vedením klubu. Díky tomu jsem věděl, že jsem na dobré cestě a smlouvu dostanu, pokud si udržím výkonnost. Už před startem baráže jsem věděl, že se smlouva připravuje a klapne to. Měl jsem tak de facto čistou hlavu. (směje se)

Kde vás samotný podpis smlouvy zastihl?
V Praze na letišti hned při návratu ze Švédska.

Zdá se, že v útoku Letců budete mít velkou konkurenci. Jste připravený na tuhý boj o sestavu?
Jde o nejlepší ligu světa, takže konkurence je logicky obrovská. Philadelphie má spoustu dobrých mladých hráčů jako Konecny, který šel na draftu se mnou, nebo Lindblom, který šel před loňskou sezónou ze Švédska. Určitou roli hraje i štěstí. Bude to boj, ale šanci má každý, když už je tak blízko. Mladší tým může být i výhodou, i když Flyers mají talentů hodně.

Jste vnitřně připravený na možnost, že začnete sezónu v AHL?
Vzhledem k operaci a ne úplně jasnému začátku sezóny s farmou tak trochu počítám. Samozřejmě v kempu zabojuju, pokud ho opravdu stihnu, ale asi by byl zázrak, kdybych šel z kempu rovnou do hlavního týmu. Na druhou stranu stát se může cokoliv, byť každý hráč z Evropy jde na farmu, aby si vyzkoušel užší hřiště. Třeba přijde šance ke konci, pokud vydrží zdraví. Uvidíme. Vždyť i brácha se do prvního týmu dostal přes farmu.

Když srovnám váš začátek v NHL s bratrovým, vidím určitou paralelu. Ondru potkaly zdravotní potíže v první sezóně, také váš úvodní zámořský rok ovlivňuje zranění. Dodává vám sílu a klid, že hned první sezóna nemusí být úplně klíčová, když se váš bratr i přes problémy prosadil?
Hlavně doufám, že už je to poslední zranění. Myslím, že brácha je příklad pro všechny. V první sezóně měl otřes mozku, což je nepříjemné. I na druhý kemp odjížděl později kvůli zranění prstu na ruce, takže začal na farmě. Ale šance přišla a on ji chytil na sto procent. Nám z Evropy jasně ukázal, jak je důležité se nevzdávat a bojovat o místo v NHL i na farmě.

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale nepřekvapilo vás, jak se v uplynulém ročníku rozstřílel?
Myslím, že to docela překvapilo mě, celou naši rodinu i spoustu lidí okolo. Sám často říkal, že změnil styl hry. Víc se tlačil do brány a na malém hřišti zkoušel pálit z každé pozice. Občas měl štěstí, že puk propadl do branky, ale spousta jeho gólů byla krásných. Když se párkrát trefil, sám jsem v zápasech viděl, jak mu zdravě narostlo sebevědomí. Dovolil si pak neskutečné věci. Vezl se na vlně a de facto se hodně zasloužil o postup Anaheimu do play off. Měl bombastickou sezónu.

Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

Budete o to víc naslouchat jeho radám?
Byli jsme v kontaktu celou sezónu. V podstatě ob den jsme si psali nebo volali. Když jsem měl útlum, povzbuzoval mě, že to přijde zpátky. Říkal, ať hodně střílím a dával sám sebe za příklad, jak to pomáhá. (usmívá se) Tak jsem na tom pracoval. Ale i on poslouchal moje názory na své zápasy, navzájem si radíme i na dálku.

Jedinkrát jste proti sobě s bratrem nastoupili v deváté třídě, teď máte možnost to zopakovat v NHL. Jak moc zvláštní zápas by to pro vás byl, kdyby se to opravdu povedlo?
Tehdy šlo o nějaký turnaj v Kadani a úplně příjemné to nebylo. Teď by to byla bomba, kdybychom si zahráli proti sobě, když nemůžeme být v jednom týmu. Velkou motivací je pro nás, abychom si spolu zahráli v reprezentaci. Teď bude záležet hlavně na mě, jak brzo na vzájemný zápas v NHL dojde. (směje se)

Společné působení v národním týmu mohlo přijít už letos. Jak blízko nebo daleko to podle vás bylo?
Letos měl brácha už třetí otřes mozku, takže jsem tušil, že to asi neklapne, přestože média psala, že by mohl dorazit. Otřes mozku není sranda, proto mu klub mistrovství světa nedoporučil. Navíc se přidaly i nějaké problémy s třísly, mám dojem. Ondru to hodně mrzelo, protože hrát za nároďák je bomba. Na druhou stranu i já měl zlomený prst, takže bychom si spolu nezahráli. Věřím, že ještě bude dost příležitostí. Zdraví máme jen jedno a sám mi na konci sezóny říkal, že začíná trochu hlavu cítit.

Tím pádem jste první v rodině, kdo si zahrál za seniorskou reprezentaci a o vrcholnou akci se s bratrem ještě poperete...
Je to tak. (směje se) Já jsem si jako první zahrál za dospělý nároďák, brácha si zase jako první zahrál NHL. Nijak extra to neřešíme, spíš se navzájem podporujeme.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz