Pro dohrání 2. ligy jsme udělali maximum, zní ze svazu. Co mládež a kompenzace?
Foto: Petr Eliáš, ihcpisek.cz
Kolem druhé ligy je v posledních dnech rušno, protože to vypadá, že třetí nejvyšší soutěž pro letošek zatáhne oponu. O aktuální situaci, stavu jednání či kompenzacích hovoří Antonín Vansa z Českého hokeje.
Vypadá to, že letošní ročník druhé ligy zůstane nedohrán. Udělali jste z vašeho pohledu pro jeho záchranu maximum?
Jsem přesvědčen, že ano. Plně rozumím tomu, že někteří hráči jsou vývojem situace frustrovaní, plně rozumím jejich touze hrát, ale je třeba si uvědomit, že hokejový svaz není ten, kdo má v tomhle konečné slovo. Takovým orgánem je Ministerstvo zdravotnictví, které má právo udělovat výjimky ze zákazu hromadných akcí stanoveného usnesením vlády České republiky, přičemž druhá liga ji nedostala, proto se nemůže hrát.
Je hlavním důvodem neudělení výjimky nedostatek peněz druholigových klubů na pravidelné testování?
To nebyla hlavní věc, která by se řešila. Primárně jde o protiepidemiologický systém PES, který vznikl po nástupu ministra Blatného. Ten jasně říká, v jakém stupni je co umožněno, a že ve čtvrtém a pátém stupni můžou hrát jen profesionální soutěže, což je v hokejovém prostředí jen Tippsort extraliga a Chance liga. Nutno říci, že alespoň za to jsme rádi, protože situace s počtem nakažených není dobrá a zhoršuje se. To, o čem se zmiňujete vy, by bylo předmětem následné diskuze v případě, že by druhá liga dostala povolení hrát.
„Za mě je v současné situaci správným řešením zůstat v této sezoně bez postupujícího."
Některé kluby ve druhé lize už ale prakticky fungují na profesionální úrovni. Nebyla proto šance, aby sezonu dohráli ti, kteří reálně pomýšlejí na postup do Chance ligy?
Nejsme v situaci, kdy bychom si mohli říct, že sezonu dohraje třeba 10 až 12 týmů. Druhá liga nemá profesionální charakter, čímž se opět dostávám k pravidlům, která nastavilo ministerstvo zdravotnictví. Můžeme tedy buď čekat, jestli se situace nějakým zázrakem nezlepší a začít třeba v únoru, nebo sezonu ukončit, což dává klubům jistotu, byť pro některé nepříjemnou. Osobně se kloním k druhé variantě, neboť s přibývajícím časem beztak pozoruji klesající ochotu řady klubů čekat, a je to logické. Kluby musejí platit provoz, odměny hráčům a tak dále, přičemž stále více z nich už prostě na nic čekat nechce.
„Nejsme v situaci, kdy bychom si mohli říct, že sezonu dohraje třeba 10 až 12 týmů."
Řekl byste, že těch, kteří už čekat nechtějí, je momentálně většina?
Podle mě ano. My jako svaz jsme si samozřejmě dělali mezi druholigovými kluby průzkum, v době, kdy byl PES na rozhraní třetího a čtvrtého stupně. Tehdy se počítalo s tím, že bychom začali trénovat někdy na začátku prosince a soutěž by se rozjela po Vánocích, konkrétně 3. ledna. Je třeba si uvědomit, že ve druhé lize je jediný profesionální tým, a to Znojmo. V tréninku bylo ještě pár dalších mužstev, ale některé kluby během pauzy netrénovaly. Navíc odpověď řady klubů v otázce restartu druhé ligy byla dost nejednoznačná, často podmiňovaná tím, kdo by platil testování a tak dále. Z mého pohledu je překážek pro restart druhé ligy hodně.
Jenže některé kluby vynaložily poměrně hodně finančních prostředků na to, aby postavily kádr schopný postoupit. Máte představu, jak celou věc vyřešit?
Rozhodovat o případném postupujícím může pouze výkonný výbor ČSLH. Čistě můj názor je takový, že nejsme schopni objektivně posoudit, kdo by mohl postoupit. Jsou kluby, které odehrály více utkání, ale například Most vinou karantény ani jedno. Navíc se postupující určuje ze souboje všech tří skupin, k čemuž máme v současné situaci hodně daleko. Nelze objektivně říct, jestli by si postup zasloužila Příbram, Dvůr nebo Znojmo. Takže za mě je v současné situaci správným řešením zůstat v této sezoně bez postupujícího.
„ Odpověď řady klubů v otázce restartu druhé ligy byla dost nejednoznačná, často podmiňovaná tím, kdo by platil testování a tak dále."
V tom je situace diametrálně odlišná oproti jaru, kdy do extraligy postoupil Motor díky tomu, že byla odehraná kompletní základní část a referenční vzorek byl tím pádem mnohem směrodatnější.
Přesně tak. A stejně to bylo i ve druhé lize, kdy dostali právo prvoligové účasti vítězové všech tří skupin, tedy Šumperk, Kolín a Vrchlabí. Teď ale prostě není z čeho to objektivně určit.
Antonín Vansa (vlevo) a Milan Černický. | Foto: hcdynamo.cz
Vraťme se k jednání s ministerstvem, jak dlouho debaty o osudu druhé ligy probíhaly?
Těch jednání byla spousta, ať už s lidmi z ministerstva zdravotnictví, nebo Národní sportovní agentury. Nevztahoval bych to jen na druhou ligu, víte dobře, že v první vlně se řešila Tipsport extraliga, pak Chance liga a postupně právě i druhá liga. Povolovalo se to v určitých blocích. Za svaz vedl klíčová jednání prezident svazu Tomáš Král, pan Hnilička z NSA a řada dalších. Všichni jsme měli velký zájem na tom, aby se rozběhly i amatérské soutěže, opravdu jsme pro to udělali maximum, ale vždy se stalo bohužel něco, co tenhle plán znemožnilo. Tak jako před Vánoci, kdy skokově narostl počet nakažených.
Došlo po výměně Romana Prymuly za Jana Blatného ke změně postoje celého ministerstva?
Výměna ministrů už je dávná záležitost. V té době byl na stole restart extraligy, jejíž rozjetí pan Prymula podporoval. Po jeho odstoupení se celá věc opozdila ještě zhruba další dva týdny. Po nástupu ministra Blatného vznikl PES a ten konstantně nastavil pravidla, kdy a co je možné. Pro druhou ligu bohužel platí, že ve čtvrtém a pátém stupni ji svaz nemůže organizovat. Ve třetím a nižším stupni ano, ale při splnění určitých podmínek.
Předpokládám, že se opět dostáváme k pravidelnému testování…
Není to jen o ceně a logistice testování. Stejně tak jde o organizační věci týkající se zimních stadionů, například otázka vstupů a monitoring osob, které se mají účastnit utkání, což je něco, co třeba extraliga zvládá na špičkové úrovni, Chance liga také, ale už se zde přece jen určité problémy vyskytují.
„Hokej je jedním z několika sportů, na které se kompenzace měly vztahovat. Nebylo průchozí, aby například basketbal dosáhl kompenzací na nejvyšší soutěž a hokej na tři nejvyšší soutěže."
Dejme tomu, že se letošní druholigový ročník nedohraje. Může to mít podle vás neblahý vliv na další fungování jednotlivých klubů?
Nemyslím si, že by to mělo spojitost přímo s tím, jestli se sezona dohraje, nebo ne. Spíš bude klíčová ekonomická kondice subjektů, které budou ochotny dané kluby podporovat. Ekonomické možnosti měst, obcí a podobně. To bude pro příští sezonu podle mě mnohem zásadnější věc, než jestli se podaří dohrát tento ročník.
Nicméně i druholigové kluby si zaslouží kompenzace, přičemž někteří manažeři mi řekli, že na peníze u původního programu pro podporu sportu a kultury si prakticky nesáhli. Jaká je situace teď?
Je třeba si uvědomit, že svaz není zřizovatelem tohoto programu. My jsme samozřejmě chtěli, aby v něm byly zahrnuty tři nejvyšší hokejové soutěže, takže i druhá liga, ale takovému návrhu nebylo bohužel vyhověno. Hokej je jedním z několika sportů, na které se kompenzace měly vztahovat. Nebylo průchozí, aby například basketbal dosáhl kompenzací na nejvyšší soutěž a hokej na tři nejvyšší soutěže. Dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že podporu dostanou jen nejvyšší soutěže, takže jsme rádi, že se podporu podařilo vyjednat alespoň ještě pro Chance ligu. Ačkoliv i svaz silně pociťuje důsledky pandemie, jak na červnové volební konferenci řekl prezident Tomáš Král, byli jsme připraveni druhé lize pomoci s náklady na rozhodčí, ale týden na to byl vyhlášen zákaz hromadných akcí, který platí doteď.
Ze strany svazu je to tak trochu bezmoc, ne? Ještě když si pak přečtete, že za všechno můžete vy…
Znáte to… Tak to občas chodí, je snadné ukázat do Prahy do kanceláře, ale my s tím nic neuděláme. Považuji za nespravedlivé a nesmyslné ze současné situace někoho vinit, ať už ministerstvo nebo kohokoliv dalšího. Ta situace je hrozně složitá pro celou společnost, všichni dělají maximum pro to, aby byly dopady pandemie co nejmenší. A můžu vám říct, že lidem, kteří musí v jednotlivých otázkách činit klíčová rozhodnutí, není co závidět. Stejně tak se nelze ve vztahu k nám divit, že někde byla stanovena hranice toho, které soutěže se mohou hrát a které ne. Když se podařil dotáhnout restart extraligy, okamžitě do pár dnů se ozývala Chance liga s tím, proč nehraje také ona. Úplně to samé se stalo, když se podařilo vyjednat výjimku pro Chance ligu. Je tendence neustále tu hranici posouvat a je logické, že v současné situaci prostě její posun možný není. Navíc tu nejde jen o hokej a o druhou ligu, ale taky o všechny podnikatele a v neposlední řadě mládež, která také stojí. Přiznám se, že s veškerou úctou ke druhé lize vnímám jako mnohem větší problém skutečnost, že se nehraje juniorská liga akademií, ve které by za normálních okolností nastupovali hráči, ze kterých se bude rekrutovat reprezentační výběr, který bude na jaře hrát mistrovství světa osmnáctiletých.
Foto: hcdynamo.cz
Stopka vystavená mládeži je velký problém, co?
To je pravda. My jsme doufali, že v první vlně na začátku prosince budeme moci alespoň plnohodnotně trénovat, ale to se nám už ve čtvrtém stupni úplně rozpadlo, o pátém ani nemluvě. A mimochodem… Když jsme se bavili o druhé lize, tak tam většina klubů podmiňovala pokračování soutěže právě tím, že se rozjede mládež. Zatímco v Tipsport extralize a Chance lize je dospělý hokej tím nosným produktem, ve druhé lize je to až na výjimky přesně naopak, tam se většina klubů soustředí především právě na mládež a dospělá soutěž je jakýsi doplněk.
„Můj odhad je, že ti menší se k hokeji zase vrátí. Úbytek hráčů bude znatelný tím více, čím víc se budeme blížit přechodu do seniorského hokeje."
Hrozí ztráta celé jedné generace?
Nevím, jestli bych se bavil vyloženě o generaci, to je hodně široký pojem. Těžko odhadovat, kolik dětí se k hokeji vrátí, až bude opět umožněno trénovat, ale určité ročníky tato sezona stoprocentně zasáhne, o tom není pochyb.
Které nejvíc?
Můj odhad je, že ti menší se k hokeji zase vrátí. Úbytek hráčů bude znatelný tím více, čím víc se budeme blížit přechodu do seniorského hokeje. Bude to případ od případu, nicméně lze předpokládat, že vůle a chuť do hokeje u některých hráčů opadne. Bohužel si zvykají, že žít se dá i bez sportu, a návrat k dřině, kterou hokej vyžaduje, pro ně může být obtížný.
Řada menších klubů, konkrétně právě těch druholigových, může mít zároveň problémy s financemi pro trenéry mládeže.
Záleží na konkrétním případu každého jednotlivého klubu a na tom, jak má nastavenou strukturu příjmů. Konkrétně do toho ale nevidím, takže nedokážu říct, zda skutečně jde o řadu klubů, jak tvrdíte. Jen můžu vyjádřit přání, aby tomu tak nebylo. Věřím, že ti, kteří hokej hrají, trénují, podporují nebo mu jen fandí, si k němu rychle dokáží najít cestu zpět, až se věci začnou vracet do normálu.
Foto: hcrodos.cz
Share on Facebook
