Překonal Belfoura, vyrovnal Roye! Fleury dál stoupá dějinami a stává se legendou
Foto: nhl.com
Byť mu stále uniká Vezinova trofej, bezesporu patří k nejlepším brankářům své generace. Díky třem Stanley Cupům, úctyhodným číslům i úžasnému vzkříšení kariéry. A pevné místo si Marc-André Fleury postupně buduje také napříč historií NHL.
Poslední dny opět ukázaly, že "Flower" se už může počítat mezi nefalšované legendy gólmanského řemesla. Ve vítězstvích překonal Eda Belfoura, v nulách dorovnal Patricka Roye.
Zdánlivě nenápadně se Fleury vyšplhal na čtvrté místo v počtu výher.
Díky čtvrtečnímu triumfu nad LA Kings se dostal na číslo 485. Odpoutal se tak od Belfoura. Majitele dvou Vezin, jednoho prstenu pro vítěze stříbrného poháru a dalších ocenění. Vlastně bývalého, protože spoustu hokejových artefaktů slavný "Orel" prodal, aby mohl rozjet byznys s whiskey.
Belfoura Fleury jako capart a později coby teenager obdivoval mezi třemi tyčemi Chicaga či Dallasu. "Ohromně rád jsem sledoval jeho zápasy. Velmi Eddieho respektuju a moc si vážím toho, že jsem se před něj dostal," povídá tradičně pokorný sympaťák pro The Star.
"Ohromně rád jsem sledoval jeho zápasy. Velmi Eddieho respektuju a moc si vážím toho, že jsem se před něj dostal."
Před ním jsou, co se výher týče, už jen Roberto Luongo (489), Patrick Roy (551) a Marty Brodeur (691). Právě posledně jmenovaný je Fleuryho velkým vzorem, nicméně jeho počin těžko dorovná. Zato Luonga a možná i Roye by odsunout v tabulce mohl.
Je mu sice šestatřicet, ale smlouvu má až do roku 2022 a hlavně na sobě nedává věk znát. Do této sezony "Flower" dokonce vstoupil tak impozantně, že sportovní média, včetně těch českých, mu dávala naději na zisk premiérové Veziny. A jako sci-fi to nepůsobí ani teď.
Fleury úchvatným způsobem pookřál ve Vegas. Nejprve po samotném příchodu, kdy okamžitě dotáhl ligového nováčka až do finále Stanley Cupu. A podruhé letos, kdy se mu povedlo odsunout do pozice dvojky švédského konkurenta Robina Lehnera.
U Golden Knights píše druhou, velmi zdařilou kapitolu své kariéry.
Ta první patřila Tučňákům, právě v Pittsburghu třikrát pomohl k hokejovému grálu a právě tam v NHL coby jednička draftu 2003 začínal. Zažil vrcholy i pády. Možná není zrovna gólmanem s tou nejvyrovnanější výkonností na světě, ale když je v laufu, kraluje.
V hokejovém dějepise se bude psát o jeho grandiózních úspěších, ne o pár propadácích v play-off, případně slabších sezonách. A to je dobře, těžko najdete brankáře, co si někdy nevybral slabší chvíle. I mezi velikány to bude pátrání hodné Sherlocka Holmese.
"Mám štěstí, že jsem chytal a chytám za skvělými mančafty."
Čísla navíc mluví jasně, málokdo v masce zanechal v NHL tak výraznou stopu jako Fleury. A ten ji navrch dál prohlubuje. O zápas dřív než přeskočil Belfoura, vyrovnal rodák z quebeckého Sorelu Roye v počtu čistých kont. Srovnali se na čísle 66.
"Mám štěstí, že jsem chytal a chytám za skvělými mančafty," říká "Flower", známý týmový hráč. Populární je i mezi fanoušky. Špičkovými výsledky, akrobatickými zákrroky a vřelým srdcem si je jednoduše získal. Pro mnoho dětí je perfektním vzorem, snad i lepším než bouřliváci Roy s Belfourem.
Teď se ocitl v jejich blízkosti v historických statistikách. Jistě by mu nevadilo, kdy jim dělal společnost i na podstavci Vezinovy trofeje (Roy ji bral třikrát). Dali byste mu ji za tuto sezonu? A případně také za celoživotní dílo, což se sem tam v NHL stává?
Share on Facebook
