Před lety byli na dně, teď sahají po první lize. Chce to pokoru, říká havířovský Martin Potočný
Sezona 2009/2010? Na tu v Havířově nevzpomínají v dobrém. Tamější hokejový klub byl na kolenou, kupil dluhy a neměl na výplaty hráčů. Situace vyvrcholila v lednu 2010, kdy prvoligoví Pantheři odstoupili z rozehrané soutěže. Skupina nadšenců kolem nového hrajícího manažera Martina Potočného však ještě týž rok dokázala Havířov umístit zpět na hokejovou mapu. Hornický klub se vrátil k tradičním barvám i zkratce AZ v názvu a podal přihlášku do třetí nejvyšší soutěže. „Nakonec jsme 8. září vyjeli k prvnímu druholigovému zápasu,“ vzpomíná Potočný, jehož tým od té doby vládne tabulce skupiny Východ a letos na jaře dokonce sahal v baráži po postupu.
Co všechno se muselo stát, abyste onoho 8. září odcestovali jako AZ Havířov?
„Od ledna toho roku jsme bojovali, abychom v Havířově zachránili alespoň mládež. Ta byla totiž po krachu mužů rovněž v ohrožení. Klub jsme převzali v dubnu. Vůbec jsme nevěděli, jaká je finanční situace, ani kolik je tu dluhů. Nakonec jsme zjistili sekyru asi za dva miliony korun, s níž jsme se během následujících čtyř měsíců museli vypořádat. V létě jsme si potom položili otázku, zda neobnovit i mužský hokej. Kontinuita totiž v klubu být musí, pyramida nemůže končit juniorkou. Šli jsme do toho a absolvovali spoustu jednání. Na konci července se poprvé sešel nový A-tým složený vesměs z bývalých hráčů Havířova. Začali jsme novou etapu.“
Jaká byla filosofie obnoveného klubu?
„Vrátili jsme se k tradičním barvám a názvu AZ Havířov. Odstřihli jsme se od minulosti, se kterou nechceme mít nic společného. Naše vize byla jasná, chceme stavět na odchovancích. V Havířově mají působit hráči, kteří odtud buď pochází nebo mají k regionu vztah. Chtěli jsme, aby na hokej chodili fanoušci a viděli na ledě své lidi. Také jsme si řekli, že nikdy nebudeme nikomu dlužit peníze a naopak budeme hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Ať zkrátka hrajeme to, na co máme.“
Bylo náročné zlomit nedůvěru okolí?
„Museli jsme k tomu vynaložit velké úsilí a hodně peněz. Chápu to. Jestliže vám někdo několik let pořád jen něco slibuje a neplatí, logicky chcete své peníze. Nám se začali ozývat různí partneři, dodavatelé i hráči. Chtěli, abychom závazky předchozího vedení převzali a splnili. Vždyť jste z Havířova, říkali nám. Řada subjektů s námi nechtěla spolupracovat, protože nám nevěřila. Ale každé mínus má své plus. Dnes je to jinak. Spolupracovat chtějí všichni a my si hráče nebo dodavatele vybíráme. Především jsem ale rád, že se nám podařilo změnit náš obraz. Osobně si myslím, že právě ve značce tkví největší devíza klubů. Tu by si měly kluby hlídat a nemyslet jenom na úspěchy a tituly.“
[image 275281 right 0]Časový tlak a nedůvěra partnerů byly zřejmě těmi největšími oříšky, že?
„Ano. Velká nedůvěra byla i ze strany města, které v jednu chvíli chtělo dát od hokeje ruce pryč. Spousta zastupitelů si myslela, že jsme noví nájezdníci. Měli jsme strašně málo času, do startu soutěže zbývaly dva měsíce. Jediné, co jsme mohli dát, byla naše jména. Šli jsme do rizika, ale jsem rád, že jsme udělali správný krok. Klubu by podle mne měli pomáhat i lidé, kteří neprošli jen hokejem, ale klasickou soukromou sférou. Vědí, že když neplatíte, přijde sankce. Že jste byl dobrý hokejista nezaručuje, že budete i dobrý manažer. Sport je bohužel často džungle, kde neplatit znamená normu.“
Mohli jste si vzít inspiraci z klubů jako Vsetín nebo Opava, kde dopadla situace podobně?
„To jsou spíše ponaučení. Myslím si však, že někdy je dobře, když se klub dotkne dna. Nám se to taky stalo. Byli jsme už pohřbení, ale podařilo se nám klub vytáhnout zase nahoru. Značku AZ Havířov předchozí manažeři utnuli, slavnostně tu přivezli panthery a založili extraligu. Všechny tyhle případy ale mají vždycky společného jmenovatele: Klub vedou lidi, kteří se na něm chtějí obohatit.“
Myslíte?
„Vždycky je to tak, že máte bandu, která dělá spoustu kroků proti zájmům klubu. Na jeho úkor se obohacuje a porušuje důvěru okolí. Pamatuji si, když jsem hrál v Brně. Na Kometu chodilo 150 lidí a byla krůček od sestupu do krajského přeboru. A za tři roky vyrostlo něco, z čeho tamní klub těží dodnes. Kometa Brno je nyní značka, které lidé věří a jestli se něco nestane, budou jí věřit dalších dvacet let. Aspoň v to doufám.“
Havířov byl tradičně hornický klub, i zkratka AZ odkazovala na Důl Antonín Zápotocký. Neuvažovali jste o spolupráci s OKD?
„Uvažovali, ale já mám na OKD styky a vím, jakou tam mají politiku. Projevují zájem pomáhat, ale pouze v oblastech, kde těží. Bohužel na katastrálním území Havířova byla poslední šachta zavřena někdy před deseti lety, takže už nespadáme do seznamu měst, která OKD podporuje. Pokud mám dobré informace, OKD podporuje Karvinou, Stonavu a částečně Orlovou. Je to smůla, protože jsme hornické město a šlo by to ruku v ruce. Bydlí tu spousta horníků, kteří ale bohužel dojíždějí za prací do okolí.“
Jaká je po necelých třech letech od restartu kondice havířovského klubu?
„Hráči a dodavatelé dostávají peníze v termínu a všechno je tak, jak má být. Stále si říkáme, že jsme skromný klub a chceme jím zůstat. Nemáme peněz na rozhazování. Strašně moc si vážíme diváků, protože jsou pro nás nejvíc. Chceme jim poskytovat zábavu. Hokej se dělá špatně, když není pro koho. Nechci se dotknout některých prvoligových klubů, ale jestliže máte rozpočet 15 milionů a chodí na vás 150 diváků, něco je špatně.“
S jakým rozpočtem letos Havířov hospodaří?
„Nelze říct přesnou sumu, protože sezona se vám může prodloužit klidně o jednu třetinu, pokud se dostanete do play-off a do baráže. Loni jsme na začátku soutěže počítali se šesti miliony a končili na osmi. Letos to máme podobně.“
Šest milionů, to je na 2.ligu solidní částka.
„Ano, ale my se za čísla neschováváme. Takové náklady skutečně máme. Jsme rádi, že se nám peníze daří shánět, protože je to obrovská dřina. Cítíme zodpovědnost vůči fanouškům, aby je bavilo na hokej chodit. Je to podobné jako v kině. Když se budou dávat blbé filmy, lidi chodit nebudou.“
[image 275291 left 0]Letos na jaře jste dokonce v baráži sahali po 1. lize. Co k postupu chybělo?
„Ačkoliv jsme play-off procházeli téměř bez zranění, před baráží jsme dostali virózu. Jedenáct hráčů včetně mne onemocnělo. V týdnu, kdy jsme se měli na baráž připravovat, nám na tréninku chyběly v podstatě dvě pětky. Pak jsme se do toho nějakým způsobem dostali, i když hráli všichni, kteří měli ruce a nohy. Nechci se na to vymlouvat, ale i tohle byl jeden z aspektů. Zrovna první zápas doma s Kláštercem možná rozhodl. Na druhou stranu však je třeba říct, že jsme na to třeba sportovně neměli. Jsem rád, že jsme sezonu pojali jako sport. Máme na to? Tak postupme. A pokud ne, tak asi v 1. lize nemáme co dělat. Nakonec to o jeden bod nevyšlo. Jsem rád, že jsme to odehráli tak, jak jsme to odehráli. Poslední zápas s Mostem byl vůbec nejemotivnější, jaký jsem kdy zažil. Byli jsme strašně hrdí na to, že jsme situaci v havířovském hokeji dokázali obrátit.“
V této sezoně si budete chtít baráž zopakovat, viďte?
„Ano, nebudeme skrývat ambice. Chceme opět vyhrát základní část a pak dojít co nejdál. Musíme k tomu ale přistupovat se sakra velkou pokorou, protože ani jeden mančaft se sám neporazí. Navíc k postupu do 1. ligy je potřeba celá řada okolností, všechno si musí maximálně sednout. Například v současné době máme na marodce osm hráčů a to včetně dvou gólmanů. Chytá nám osmnáctiletý junior. Pokud se tohle stane v play-off…“
Ve standardní formě ale kralujete soutěži, teprve v sobotu jste ukončili sérii osmi zápasů bez porážky.
„Podařilo se nám nastartovat vítěznou šňůru a daří se nám, i když je zdravotní stav týmu katastrofální. Trénujeme ve čtrnácti lidech a zápasy hrajeme se sebezapřením. Na druhou stranu, možná je to dobře. Tým se stmelí a hraje jednodušeji. Každopádně mančaft každým dalším rokem zraje. Máme silnou střední generaci, která by to jednou měla táhnout, několik mladších a pár starších hráčů. Zatím to šlape, tak doufejme, že to tak půjde dál. Pořád je to ale sport a stát se může vždycky cokoliv.“
Jak vlastně zvládáte dvojroli hrajícího manažera?
„Manažerskou funkci jsem vykonával už dříve v Orlové, takže letos ji dělám už pátým rokem. A vzhledem k tomu vidím v dohledné době konec své mise.“
Té hokejové, nebo manažerské?
„Obou. Člověk je po těch letech už vážně hodně unavený. Na obou frontách máte zodpovědnost a od některých věcí si už chcete odpočinout a zaměřit se na děti a rodinu. Ty trpí, protože je nevidíte. Takže chvíle mého odchodu se blíží a je už v dohlednu.“
Uvažujete už nad tím, komu předáte štafetu?
„Ano. Nám se klub podařilo dovést tam, kde je. A věřím, že lidé, co přijdou po nás, budou v nastoleném trendu a filozofii pokračovat. Já jsem ostatně nikdy nechtěl ve sportovním prostředí zůstat napořád. Mám svoji práci a rodinu a těm se chci věnovat.“
Dnes ještě zvládáte obě funkce. Když přijdete do kabiny, je tam kapitán a trenér. Vy jste ale vlastně jejich nadřízený. Nebije se to ve vás?
„Tohle jsme si museli nastavit hned na začátku. Jakmile vlezu do kabiny, jsem řadový člen týmu. Samozřejmě některé věci vidím jinak, ale co se týče sestavy a podobných věcí, na ty má výsadní právo trenér. Ten má naši plnou důvěru. Mne se může zeptat na radu, ale rozhodnutí bude vždy plně v jeho kompetenci. Já se mu akorát snažím vytvořit zázemí, aby mohl co nejlépe vykonávat svoji práci.“
[image 275271 right 0]Vy v posledních letech přicházíte na aktivech 2. ligy s různými nápady, jak by se tato soutěž dala vylepšit a zatraktivnit. Za všechny jmenujme třeba vložená regionální derby nebo pohár pro vítěze základní části. Jakým směrem by se podle vás mohla 2. liga v blízké budoucnosti vyvíjet?
„Celý český hokej se bude vyvíjet tam, kam půjdou finance. Systém soutěží bude jednoznačně postaven na ekonomice klubů. Ony samy na to přijdou a peníze je dotlačí tam, kde skutečně mají být. Nikomu to nepodsouvám, ale myslím, že spousta klubů zanikne a spousta jiných se posune nahoru. Mohl by vzniknout model podobný tomu, který tu byl kdysi. To znamená, že by byla druhá nejvyšší soutěž rozdělená na českou a moravskou část. Podle mne by to bylo nejlepší řešení. Impuls ale musí přijít ze strany prvoligových klubů. V některých je situace taková, že mají rozpočet 15 milionů, chodí na ně 150 diváků a v soutěži se drží zuby nehty. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale tohle mi přijde velmi nelogické. A samozřejmě to nejde dlouhodobě utáhnout. Co se týče financí ve sportu, je to každý rok horší a horší. Celý svět šetří, hledá úspory a už nemá na rozhazování.“
Můžete pro myšlenku 1.ligy o dvou skupinách něco ze své pozice udělat?
„Z naší pozice druholigového týmu je to samozřejmě složitější. Snažíme se však vést diskuzi na mnoha úrovních. O téhle myšlence jsem se bavil s extraligovými kluby a ty by model 1.ligy o dvou skupinách přivítaly. Mohly by se třeba jezdit dívat na své hráče, které do 1.ligy posílají. Dám příklad. Když Vítkovice pošlou kluka do Třebíče nebo Jihlavy, cesta trvá tři hodiny. Žádný trenér se na něho nepojede podívat, protože nemůže. Pokud by ale ten prvoligový klub byl poblíž, byla by situace jiná. Trenéři by měli přehled, nakolik se onen hráč vyvíjí a jak hraje. V současné době jsou v 1. i ve 2.lize velké rozdíly. Zatímco 1.liga je silnější v Čechách, nejsilnější druholigová skupina je východní. I proto, že tu do jisté míry 1. ligu supluje.“
Nakolik je podle vás reálné, aby druhá nejvyšší soutěž získala vámi navrhovanou podobu?
„Aby to bylo úplně jasné, myslím, že extraliga by mohla zůstat zachována v současném formátu. Ale pojďme se zamyslet nad reorganizací nižších soutěží. Už v letošní sezoně jsou v 1.lize tři kluby, které mají obrovské finanční problémy. Zároveň každým rokem klesá počet účastníků 2.ligy. Inspirujme se v zahraničí. Nová 1.liga by byla rozdělená do dvou skupin a byla by poloprofesionální. Pod touto soutěží by byla další, podle možností jednotlivých regionů. Protože v Moravskoslezském kraji je více týmů, než třeba v Plzeňském. Systém by měl být zkrátka pružnější a odpovídat reálné době.“
V jakém časovém horizontu by k takovým změnám mohlo dojít?
„Myslím si, že k zásadním změnám dojde do pěti let. Stoprocentně. Bude však také záležet na tom, které kluby odpadnou. Pokud půjde o slabší celky, bude tento proces trvat samozřejmě déle. Já pořád říkám: Pojďme dát lidem atraktivní soutěž s dobrými celky, kde budou derby a kde se bude o něco hrát. To ale nedosáhnu tím, že mi do Havířova přijede Kadaň. A to se tamního klubu nechci dotknout.“
Dokázal byste si už za současné situace představit některé druholigové kluby o soutěž výš?
„Když s těmi hráči sedíte a bavíte se o tom, říkají, že vůbec. Ale není to tak. Některé mančafty na to už dneska mají. Obrovský problém by však měly s časem. Jejich hráči musí chodit do práce, takže nemůžou jezdit dlouhé přejezdy. Každopádně do budoucna dvě profesionální soutěže neutáhneme, takže je budou hrát buď mladíci, kteří budou vedle hokeje studovat, nebo poloprofesionální hráči, chodící do práce a trénující po večerech. Pětadvacet profesionálů na soupisce? Na to už kluby z nižších soutěží pod extraligou nebudou mít.“
A co vaše práce v rádiu? Máte na ni vedle hokeje čas?
„Pořád ji stíhám. V rádiu pracuji na pozici acount managera už asi deset let. Celou dobu chodím po firmách, takže jim rozumím a vím, jak to u nich vypadá. Vím, kolik mají peněz na marketing. Hokej je jeden ze způsobů, jakým se firmy mohou realizovat. Dělají to ale čím dál méně. Jestliže už investovat chtějí, dají peníze na věci, které jim přinesou zisk, vyšší obrat a tak dále. Takže do budoucna bude na hokej méně peněz a my na to musíme být připraveni.“
Foto: Lukáš Bajgar
Share on Facebook
