Pouska o triumfu juniorek: Paráda, ale hra nebyla tak dobrá. Máme málo času
Martin Pouska
|
Foto: Martin Voltr
Těsně, ale přece. České hokejistky do osmnácti let vyhrály turnaj tří zemí v Teplicích o skóre před Finskem a povzbudily se v krátké přípravě na lednové mistrovství světa. Svůj cíl splnily i bez hlavního trenéra Dušana Andrašovského, za něhož zaskočil asistent Martin Pouska.
Juniorky v Teplicích dvakrát jasně přehrály Japonsko, čímž se naladily na vzájemné bitvy v základní skupině světového šampionátu. Z náročnějších zápasů proti Finsku vzešly nerozhodně, nicméně díky lepšímu celkovému skóre přece jenom skončily na čele tabulky.
„Byl to pro nás první sraz po dlouhé době, pro holky to bylo těžké, takže je paráda, že jsme vyhráli,“ říká Martin Pouska.
Můžete říct, že za sebou máte povedený vstup do sezony?
Určitě je to dobrý vstup, i vzhledem k tomu, že jsme měli osm hráček ze šestnáctky. Šli jsme do turnaje s tím, abychom ho vyhráli, což se povedlo, ale hra nebyla tak dobrá, jak jsme chtěli. Některé věci se nám nelíbily. Nejlepší zápas byl paradoxně ten, který jsme s Finskem prohráli 0:1. Bruslili jsme, byli aktivní a hráli na puku. V zápasech, které jsme vyhráli, bylo super, že jsme dali góly, ale i tak jsme holkám trošku vyčinili. S takovou hrou bychom asi na mistrovství světa moc nepochodili.
Přičítáte to právě tomu, že šlo o vaši první akci v sezoně?
Určitě to může být tím. Taky jsme začleňovali mladší hráčky, takže jsme šli podle playbooku a hodně trénovali vstupy do pásma. Možná z toho holky byly trošku zavařené v hlavě, protože to pro ně bylo něco nového. Ale jsme rádi, že tam byly. Je super, že se mohly začlenit a vyzkoušet si jiné věci, teď můžou zase předat zkušenosti dál do šestnáctky.
Turnaj můžeme rozdělit na dvě poloviny – zápasy s Finskem a zápasy s Japonskem. Proti Finkám jste odehráli naprosto vyrovnané partie?
Dá se to tak říct. Finky stejně jako my neměly všechny hráčky, takže to nebylo takové, jaké to bude na mistrovství světa. Ale mohl vyhrát kdokoli.
První zápas byl na začátku dost divoký. Způsobila to nervozita hráček? Nebo naopak natěšenost?
Trošku jsme byli zakřiknutí. Jak byly holky nové, tak chybovaly a nedělaly to, co měly. Bylo super, že se nám podařilo dát góly, a to včetně holek z šestnáctky, Lindy Vocetkové a Báry Proškové. Ale bylo to z naší strany nervózní. Trošku mě to překvapilo, protože první trénink jsme měli dobrý, což u nás nebývá zvykem. Pak to šlo ale naopak dolů. Průběh zápasu asi odpovídal té nervozitě.
V odvetě jste se trápili čistě v koncovce?
Víceméně ano. Pak jsem se na to ještě koukal zpětně a měli jsme hromadu šancí. Chyběl nám klid na hokejce, mohli jsme to zakončit jinak. V jednom střídání jsme měli snad pět šest střel. Měli jsme malý důraz a tlak do brány, asi proto jsme ten gól nedali. Ale jak jsem říkal – měli jsme dobrý pohyb a hráli na puku, i v ofenzivě přes beky, což chceme. To fungovalo, jenom jsme měli smůlu v koncovce.
V závěru utkání jste odvolali brankářku, ale kdybyste inkasovali druhý gól, mohlo vás to stát prvenství. Přemýšleli jste o tom?
Určitě, ale chtěli jsme ten zápas dotáhnout aspoň k remíze, nebo ještě otočit. Prostě jsme do toho šli s tím, abychom vyhrálli.
Japonsko je slabším soupeřem, byť se zase vrátilo do elitní skupiny mistrovství světa. Diktovali jste proti němu tempo hry?
Dá se říct, že ano. Japonky jsou nepříjemné, bruslivé, hodně dotěrné. Byly blízko nás a pořád dobře pracovaly hokejkou, takže se nám nehrálo úplně lehce. Trošku jim chybí taková ta vyzrálost, ale až to do sebe dostanou, tak budou hodně nepříjemným soupeřem. My jsme ale hráli na puku, to, co jsme potřebovali. Průběh zápasů jsme ovládali.
Ve druhém zápase jste věděli, jakým rozdílem potřebujete vyhrát. Bylo to pro vás téma v kabině?
Říkali jsme holkám, že musíme vyhrát nějakým rozdílem, i když ne konkrétně jakým. Zkrátka jsme do zápasu šli s tím, že chceme dát co nejvíc gólů, a to se povedlo. Vždycky, když jsme odskočili, tak jsme se trochu ukolébali a Japonky snížily. Pak už jsme na holky tlačili, že jestli chtějí opravdu vyhrát turnaj, tak musíme dát góly. Taky jsme potřebovali vidět, jak jsou na tom holky fyzicky, takže před tím posledním zápasem dostaly drobet zabrat na suché. Proto trochu odpadl pohyb. Samozřejmě jsme chtěli turnaj vyhrát, ale soustředili jsme se i na tohle, protože chceme být připraveni na mistrovství. Holky musí vědět, jak pracovat na suché, protože to nás dlouhodobě trápí.
Že vám to klaplo na prvenství, berete hlavně jako povzbuzení pro hráčky, aby si věřily?
Určitě. První místo bylo důležité v tom, že potom jde hlava nahoru. Byl to pro nás první sraz po dlouhé době, pro holky to bylo těžké, takže je paráda, že jsme vyhráli.
Chybělo vám několik tahounek. Cítíte, že s nimi bude tým zase o úroveň lepší?
Věříme, že tomu tak bude. Chyběla třeba Adéla Šapovalivová, která nás táhla už na posledním mistrovství. Terka Pištěková taky, tím se nám rozpadl jeden útok s Terkou Plosovou. Dvě gólmanky včetně Míši Hesové… A ještě i další hráčky, které nám do toho zasáhnou. Věříme, že s nimi to bude ještě daleko jiné.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Hlavní trenér Dušan Andrašovský vám chyběl, vyrazil s ženským áčkem na turnaj do Finska. Jaké pro vás bylo stát za týmem v roli hlavního kouče?
V podstatě úplně stejné, jako když jsme tam s Dušanem spolu. Bylo to v pohodě. Jestli jsem asistent, nebo hlavní trenér, neviděl jsem v tom žádný rozdíl. Pokračovali jsme v naší práci a dělali to, co normálně děláme. Navíc jsme to s Dušanem konzultovali po telefonu, takže to v podstatě bylo, jako by s námi byl. Měl jsem k sobě dva asistenty, Honzu Lucáka s Martinem Cimrmanem, takže jsme si předávali informace, aby zase věděli, co a jak do šestnáctky.
V prosinci vás čeká turnaj ve Finsku. Měly by se k vám už připojit zmiňované opory?
Měly by se připojit. I když asi ne všechny, jedna možná ještě zasáhne do áčka. Jinak bychom ale měli být kompletní a budeme to ladit na mistrovství světa.
Je náročné tým vyladit, když vaše příprava trvá dva měsíce? Aby 8. ledna nastoupil do šampionátu stoprocentně nachystaný?
Je to tak, minulý rok jsme měli daleko víc času a byli nachystaní daleko lépe. Máme dost málo času na to, abychom byli stoprocentně připravení hrát o nejvyšší příčky. Bohužel je to tak nastavené a nedá se s tím nic dělat, musíme se s tím poprat. Tyhle ročníky už s námi ale byly na olympiádě, takže už ví, co a jak. Mohlo by to pro ně být o trochu snazší.
Jste s hráčkami o to víc ve spojení mezi akcemi?
Sledujeme holky, včetně těch, které jsou v Americe a ve Finsku. Píšeme si s nimi. Pracují na sto procent, takže ve fyzické kondici není problém. Máme i skupinu, kam jim kondiční trenérka posílá videa, aby věděly co mají dělat a připravovaly se na mistrovství tak, jak je potřeba. To je stejné jako minulou sezonu.
Foto: Karel Švec, Český hokej
Share on Facebook
