Potřeboval jsem změnu, říká Tvrzník a popisuje, co Slavii momentálně chybí
Daniel Tvrzník
|
Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Po šestnácti letech v Litoměřicích Daniel Tvrzník naznal, že potřebuje novou výzvu. Když tedy přišlo laso z pražské Slavie, která mu nabídla pozici hlavního trenéra, neváhal. V nové příležitosti vidí možnost, jak se profesně posunout. Věří, že manželství mezi ním a klubem z hlavního města bude fungovat. Přečtěte si obsáhlý rozhovor s mužem, který má za úkol pozvednout tradiční klub.
V rozehrané sezoně jste odešel z Litoměřic do Slavie. U trenérů je takový krok celkem neobvyklý.
Neobvyklé to asi je, ale jak už jsem říkal, potřeboval jsem po letech strávených v Litoměřicích změnu. Nový impuls a trošku nakopnout, takže když se ozvala Slavia, tak jsem jí po určitém rozmýšlení kývnul.
Tomu rozumím, koneckonců v Litoměřicích jste působil jako trenér šestnáct let, což už je pořádně dlouhá doba.
Přesně tak. Na druhou stranu z Litoměřic pocházím, takže angažmá v klubu pro mě mělo spoustu výhod. Lidé mi říkali: Co bys víc chtěl? Děláš to, co tě baví a máš to kousek od baráku. Ale z profesního hlediska byla potřeba změna, potřeboval jsem zjistit, jestli věci, které chci hrát, fungují i jinde a podobně.
Během těch šestnácti let jste neměl nikdy dříve chuť odejít? Zažili jste si vrcholy i pády.
Byly chvíle, kdy jsem si říkal, jestli mi stojí za to snášet určité věci, ale musím říct, že v Litoměřicích jsem měl štěstí na skvělé lidi kolem sebe. Ti mě v těžkých chvílích vždycky podrželi, a i proto jsme všechny krizové momenty přestáli. S předsedou klubu panem Sadilem jsem byl v roce 2006 u restartu litoměřického hokeje, za celou dobu mezi námi panovala stoprocentní důvěra, což je další z důvodů, proč jsem vydržel tak dlouho.
„Z profesního hlediska jsem potřeboval změnu."
Na jaký moment budete ve spojení s Litoměřicemi vzpomínat nejraději?
Určitě na postup do první ligy v roce 2010. Tehdy jsme ani takové ambice neměli a o to cennější pro nás tenhle úspěch byl.
Litoměřice byly posledních několik let součástí projektu Dukla, což ale znamenalo, že se vám kádry během jednotlivých sezon dost měnily. Jak tohle trenér vnímá?
Nikdy to není příjemné, vždy jako trenér raději pracujete s týmem, který má stálé jádro a ve kterém můžete postupně doplňovat pár hráčů. Tady to takhle nešlo. Byly sezony, kdy jsme dobře odstartovali, ale věděli jsme, že po mistrovství světa juniorů spousta hráčů odejde a spousta nových přijde. Těžko se vám s tímhle vědomím něco buduje. Na druhou stranu možná i díky tomuhle jsem za šestnáct let snad nikdy nespadl vyloženě do rutiny. Náš tým byl živý organismus, který se neustále vyvíjel, přičemž sledovat vývoj jednotlivých mladých kluků bylo velmi zajímavé.
„Ohledně Litoměřic budu nejraději vzpomínat na postup do první ligy v roce 2010."
Zeptám se na rovinu. Hrála ve změně angažmá roli i určitá větší perspektiva Slavie směrem do budoucna? Sám pan Sadil se nechal slyšet, že po konci projektu Dukla v Litoměřicích ještě nevědí, jaká bude další budoucnost klubu.
Musím říct, že tohle roli vůbec nehrálo. Jak už jsem řekl, tak s panem Sadilem se známe dlouho a panuje mezi námi stoprocentní důvěra. I proto jsme se o možnosti změny mého angažmá bavili už před časem. Nebyl to pro něj blesk z čistého nebe. A když budu upřímný, tak i vy sám víte, jaká je teď doba. Peněz ve sportu ubývá, takže málokdo si může říct, že má před sebou jistotu nějaké perspektivy. Tak to zkrátka je.
Daniel Tvrzník | Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Berete štaci ve Slavii jako životní výzvu?
Takhle o tom nepřemýšlím. Dal jsem si dohromady pro a proti a rozhodl se do toho jít. Mám možnost se profesně posunout. Věřím, že Slavii mám co dát a že ona má naopak co dát mně. Jsem si jistý, že naše vzájemná spolupráce bude úspěšná.
Posledních několik let jste v Litoměřicích působil jako asistent trenéra, Slavii ale vedete jako hlavní kouč. Vnímáte rozdíl?
V Litoměřicích jsem dřív působil i jako hlavní trenér a sportovní manažer, takže na tlak a vše s tím spojené jsem připravený. Je ale pravdou, že v poslední době jsem byl asistentem, což zkrátka je jiné. Můj hlas byl spíše poradní. Teď jsem v pozici, kdy se musím rozhodnout já sám a kdy jde největší díl odpovědnosti právě za mnou. Během prvních týdnů ve Slavii jsem se několikrát přistihnul při tom, jak jsem sám sobě říkal: Musíš se rozhodnout, nikdo jiný to za tebe neudělá. Ale věřím, že si zvyknu a že vše půjde dobře. Na základě prvních týdnů si tím jsem jistý.
„Nejistá budoucnost Litoměřic v mém rozhodování roli nehrála. Žijeme v době, kdy si málokdo může říct, že má před sebou jistou vidinu perspektivy."
Když jste poprvé vešel do kabiny Slavie, na jaký tým jste narazil?
Měl jsem trochu obavy, nevěděl jsem, jak kluci pracují v tréninku, nevěděl jsem, jak jsou připraveni kondičně, ale příjemným překvapením pro mě bylo, že neměli hlavy dole. Bylo na nich vidět odhodlání, byť se samozřejmě potýkali s určitou dekou. Nicméně mentální nastavení je věc, která se dá změnit celkem rychle. Než jsem přišel, sledoval jsem zápas proti Vsetínu a bylo vidět, že mužstvo chce hrát, že má chuť. To je hodně důležité.
Přijde mi, že kádr Slavie postrádá v útočné fázi střední generaci, to znamená hráče v nejlepších letech.
Je to tak. Máme tu zkušené kluky se skvělými kariérami a pak mladé hráče, kteří mají všechno před sebou. Střední generace chybí. I proto pracujeme s Jardou Bednářem na doplnění týmu. Chtěli bychom přivést jedno až dvě křídla, protože gólů moc nedáváme, takže se díváme po hráčích, kteří nám s koncovkou pomohou.
Finalizujete momentálně nějaké příchody?
Byli jsme v kontaktu s některými hráči, ti ale dali přednost jiným klubům. Věci řešíme neustále, nicméně je třeba říct, že trh toho v současné době moc nenabízí. My navíc nechceme nic uspěchat. Byli bychom samozřejmě rádi, pokud by k posílení došlo už během reprezentační přestávky, ale nebudeme to lámat přes koleno. Věříme kádru, který tady máme. Věříme, že je schopný pokračovat v dobrých výkonech z posledních zápasů i v případě, že k posílení v nejbližší době nedojde.
Daniel Tvrzník | Foto: Karel Švec, hc-slavia.cz
Zatím se ukazuje, že nové koště dobře mete. Po vašem příchodu uhrála Slavia dvanáct bodů.
Když přijde nový trenér, tak tým vždycky dostane impuls. Je to takový nakopávák. Jsem ale rád za to, jak kluci reagují na věci, které po nich chci a jak pracují na trénincích. Jejich pozitivita je opravdu dobrý signál. Jsem rád, že jsme zlepšili defenzivu, za poslední tři zápasy nám soupeři dali prakticky jen tři góly. Hrajeme obětavěji, disciplinovaněji. Je to zkrátka o tom, co jsou hráči ochotni obětovat a jak chtějí, aby je hokej bolel. V tomhle jsme udělali pokrok.
„Útoku Slavie chybí střední generace. Chceme přivést jedno až dvě křídla."
Mluvíte o obraně, je to tedy tak, že se chcete prezentovat právě spíše defenzivně?
Nemá to vyznít tak, že bychom chtěli hrát vyloženě zanďoura. Nemyslím si, že by to byla cesta. Právě naopak, chceme hrát ofenzivně, hokej se hraje pro lidi a góly jsou kořením téhle hry. Takže nám jde o to být aktivní směrem dopředu, rychle otáčet hru a mít rychlý přechod středního pásma. Na Litoměřicích je vidět, že tenhle styl funguje. Na rovinu ale říkám, že v ofenzivě se musíme zlepšit. Věnujeme se přesilovkám, jenže ty nám zatím pořád nejdou. Pracujeme na tom, protože patnáctiprocentní využití není číslo, se kterým bychom měli být spokojeni.
Za jak dlouho se vlastně může projevit na hře speciálních formací rukopis nového trenéra?
Co se týká oslabení, tak bych neřekl, že tahle část hry je o systému. Hráči musí samozřejmě vědět, co po nich chcete a na jakých pozicích je chcete mít. Hlavní roli ale hraje osobní obětavost. Pokud tým v oslabení není ochoten pracovat tvrdě, zarputile, tak nemá šanci uspět. V přesilovkách jde o kreativitu. Na Slavii máme tvůrce hry, střelce i hráče do prostoru před bránou. Jde hlavně o to, abychom tohle všechno sladili dohromady. Někdy mi přijde, že hrajeme moc na krásu a že chceme vše zakončovat do prázdné brány. To už dnes v hokeji moc nefunguje, takže pracujeme na větším důrazu směrem do brány.
„Náš kapitán Tomáš Knotek mě už v autobusu při příjezdu do Litoměřic upozorňoval, že tentokrát jdu na střídačku hostů."
U Litoměřic jsme začali, a u Litoměřic taky skončíme. Byl pro vás vzájemný zápas, který jste coby trenér Slavie vyhrál na ledě Stadionu 3:0, pikantní?
Byl, lhal bych, kdybych řekl, že jsem ten zápas nijak neprožíval. Snažil jsem se ale soustředit hlavně na přípravu a na hráče, takže to nebylo tak hrozný, jak jsem čekal. (usmívá se) Víc zápas prožívala moje rodina na tribuně, pro kterou je můj přestup velmi pikantní a která mě vždy podporuje.
Nespletl jste si při nástupu střídačky? Šestnáct let jste chodil na tu domácí…
Náš kapitán Tomáš Knotek mě už v autobuse při příjezdu do Litoměřic upozorňoval, že tentokrát jdu na střídačku hostů. Zopakoval mi to ještě před rozbruslením, takže to bylo v pohodě. Hráči i realizační tým se o mě dobře postarali. (směje se)
Odměnu do kabiny jste vypsal?
Jasně, kluci dostali speciální motivaci. Ale oni mě během chvíle zkasírovali několikrát, ať už formou zápisného nebo i před zápasem v Litoměřicích, takže bych tomu stejně neuniknul. (směje se) A rád jsem jim zaplatil navíc, protože pro nás šlo o velmi důležité tři body. Nebudu zastírat, je pravda, že vyhrát v Litoměřicích pro mě bylo speciální.
Roman Málek, Daniel Tvrzník a Pavel Kolařík. | Foto: hc-slavia.cz
Share on Facebook
