Podpásovky, brzdy do obličeje, slovní útoky. Občas až za hranou, líčí Hrubec
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Úvodní finálová bitva nenadchla, ale ta druhá už měla správné grády i emoce. Nejen o nich po prohře 1:3 vypráví třinecký brankář Šimon Hrubec, jehož tým si z Liberce odvezl domů stav 1:1 na zápasy.
Pod Ještědem jste urvali jednu výhru, berete to?
Myslím, že je to dobré. Kdyby nám to někdo řekl před sérií, tak to bereme všemi deseti. Jsem rád, že jsme znovu předvedli dobrý výkon. Věděli jsme, že Liberec přidá, což se potvrdilo. Příště si musíme vypracovat víc šancí. Byl to pěkný a bojovný hokej. Nechali jsme tam všechno, to nám nikdo nemůže upřít, ale oni nás přetlačili.
Dokážete pojmenovat, v čem byl Liberec lepší?
(přemýšlí) Nedokážu.
„Už to bylo vyhrocené, padaly tam osobní věci, brzdilo se do obličeje, dávaly se krosčeky, byly pošťuchovačky. Kolikrát to šlo fakt už za hranu.“
Znamená to, že finále rozhodují takové maličkosti?
Přesně tak, je to o detailech. My o nich víme všechno, oni zase o nás. Je to kolikrát spíš o tom, ke komu se v danou chvíli odrazí puk. My jsme hráli přesně to, co jsme chtěli, možná to chtělo jen víc střílet. Měli o pár šancí víc, čehož využili. Udělali jsme v podstatě jen dvě chyby a dostali z nich dva góly. Ukázali jsme ale charakter, nezabalili jsme to a nechali tam všechno. Odvážíme si bod, což je dobré. Teď se ukáže, jak zvládneme domácí prostředí.
Během semifinále s Plzní jste zmínil, že z nervů budete šedivý jako Karel Brückner. Jak to je ve finále?
Tohle je paradox, ale já jsem se před finále hrozně uklidnil. Nějak si to strašně užívám. Baví mě to, má to obrovský náboj. Říkal jsem si, že finále je tak speciální, že bych si ho měl víc užít než se stresovat. Možná je to tím, že už je to moje třetí finále. Býval jsem dost nervózní a vím, že mi to nepomůže. A vůbec to není o tom, že už bychom měli teď něco splněno. Jakmile se hraje o titul, tak jde všechno stranou. Únava, bolest, prostě cokoliv. Titul je tak vzácný, že tady splněno není.
Will: Že je to vyhecované? Hrajeme přece finále!
Roman Will: Že je to vyhecované? Hrajeme přece finále!
První utkání bylo až příliš klidné. Ale druhé už připomínalo finále, souhlasíte?
Je to tak. Už to bylo vyhrocené, padaly tam osobní věci, brzdilo se do obličeje, dávaly se krosčeky, byly pošťuchovačky. Kolikrát to šlo už fakt za hranu. Od teď už to bude mít grády, jaké by finále mít mělo, protože první zápas je neměl a trošku to připomínalo základní část.
Často říkáte, že jste ve své bublině. Platí to i při těchto vyostřených situacích?
Rozhodně. Je mi to jedno. Vím, že je to jejich taktika, jak mě rozhodit. Když pak na mě pokřikují… ti kluci nejsou zlí, ale titul je tak speciální, že jste pro něj ochotní udělat cokoliv. Nějaké nadávky a malé podpásovky se dají čekat.
„Ti kluci nejsou zlí, ale titul je tak speciální, že jste pro něj ochotní udělat cokoliv. Nějaké nadávky a malé podpásovky se dají čekat..“
Vracíte soupeřům nějaké slovní výpady vůči vám?
Vůbec ne. Takový nejsem. Nemám důvod někomu říkat ošklivé věci. Jsem tam od toho, abych chytal, a ne abych se hádal. Přesně toho totiž oni chtějí dosáhnout, ale táta mě vždycky učil, ať se soustředím jen na chytání. Takže mi se do bubliny nedostanou.
Zmínil jste, že padaly osobní věci, jak moc to chodí za hranu?
Určitě by se to nedalo říct na veřejnost, co se říká. Je to kolikrát osobní, ale mě to nerozhodí, protože vím, že kluci ve vnitru nejsou zlí, aby to mysleli vážně. Je to jenom v zápalu hry, jsou tam emoce, adrenalin, touha vyhrát. Nebudu naivní, abych si myslel, že jen Liberečtí nadávají na nás a my na ně nenadáváme. Prostě to je hokej, emoce k němu patří, obzvlášť ve finále. Lidi by to nebavilo, kdyby to nemělo takový punc nenávisti.
Sestřih 2. finále Bílí Tygři Liberec – HC Oceláři Třinec
Share on Facebook
