Po životní sezoně vysněný podpis. SaiPa? Velká příležitost, říká Werbik

Foto: Timo Savela, jatkoaika.com

17. června 9:10

Pavel Mandát

Když se před pár lety vracel Nicolas Werbik do Česka, věřil, že prorazí. Jenže nakonec to nebylo takové, jaké si přál. Před loňskou sezonou se proto rozhodl zvednout kotvy a vydal se do Finska. Z části kvůli tomu, že cítil potřebu zlepšit bruslení. Vyplatilo se. V týmu JoKP, který hraje druhou nejvyšší finskou soutěž, ovládl zlínský odchovanec kanadské bodování. A odměna v podobě vysněné smlouvy na sebe nenechala dlouho čekat. Nejen o tom je následující rozhovor.

Fanshop národního týmu

Čerstvě jste podepsal smlouvu v nejvyšší finské soutěži s týmem SaiPa. Berete to jako kariérní zlom?
Určitě je to v mé kariéře posun a velká příležitost. Minulý rok se mi ve druhé nejvyšší finské soutěži povedl, takže jsem věřil, že by nějaká taková nabídka mohla přijít. Přišla ze SaiPa a já ji přijal. Beru to i tak, že to pro mě bude obrovská zkušenost z pohledu toho, jak se ve Finsku trénuje. Obzvlášť přes léto.

A vaše dojmy? Letní příprava je v plném proudu…
Mám tady za sebou sedm týdnů. Trénuje se opravdu hodně. Máme třikrát týdně ledy, díky tomu už trenéři zhruba ví, co ode mě můžou čekat.

Třikrát týdně ledy? U nás v Česku nemají některé kluby ledy během letní přípravy vůbec.
Je to přesně tak, jak říkáte. Osobně bych řekl, že právě tohle je největší rozdíl mezi letní přípravou v Česku a ve Finsku. Ve Finsku je letní příprava mnohem víc zaměřená na věci na ledě než na suchou část. Navíc jsme měli tréninky na ledě třikrát týdně, ale byly rozdělené. Měli jsme led 50 minut, pak následovala úprava plochy a dalších 50 minut tréninku. Takže tréninky na ledě nebyly za týden tři, ale bylo jich v podstatě šest. I v Česku se tohle zlepšuje, obzvláště u extraligových klubů, ale podmínky u nás ještě zdaleka takové nejsou.

„Ve Finsku máme během letní přípravy třikrát za týden tréninky na ledě."

Zajímali se Finové, jak probíhá letní příprava u nás?
Ptali se mě na to. Zajímalo je to z pohledu toho, že jsem tři roky působil v české extralize. Říkal jsem jim, že některé týmy chtějí, aby hráči trénovali spolu, jinde upřednostňují individuální tréninky. Co se týče ledů, tak jsem říkal, že se to u nás zlepšuje, ale možnosti využívat je během léta zdaleka takové nejsou.

Vám bylo v minulosti bruslení často vytýkáno. Cítíte na sobě pokrok?
Právě tohle byl jeden z důvodů, proč jsem do Finska odešel. Když se potřebujete zlepšit v bruslení, není moc lepších destinací. Snad všichni Finové jsou výborní bruslaři. Pokrok jsem cítil už loni, kdy to byl můj první rok ve Finsku. Když jsem podepsal v SaiPa, řekli mi, že na bruslení budeme pracovat, že v něm mám rezervy a že se v něm podle nich můžu zlepšit. Troufnu si říct, že ze začátku jsem trochu nestíhal, ale teď už s klukama držím krok. Progres je ohromný, sám jsem překvapený, jak se mi bruslení za tak krátkou dobu zlepšilo.

Foto: Facebook

Čím si vysvětlujete, že jste za rok ve Finsku udělal v bruslení několikanásobný pokrok než za tři roky v Česku? U nás se trénuje špatně?
Dobrá otázka. Rozhodně bych neřekl, že se u nás trénuje špatně nebo méně kvalitně. Rozdíl dělají právě ledy přes léto. U nás jsou kluci rádi, že si přes léto můžou od ledu odpočinout. Ve Finsku hokej berou jako celoroční sport. Hráči dostanou po sezoně třeba měsíc volno a poté jdou okamžitě znovu na led. Dávky jsou přitom mnohdy ještě výraznější než přes sezonu, protože nehrajete zápasy. Dostáváme opravdu hodně zabrat.

„Když se potřebujete zlepšit v bruslení, není moc lepších destinací. Snad všichni Finové jsou výborní bruslaři."

V SaiPa působí Slovák Oliver Okuliar, bavili jste se spolu před podpisem smlouvy o chodu klubu?
Ptal jsem se ho. Hrál tady už loni, takže zkušenosti má. Ví, co a jak, což pro mě rozhodně byla výhoda. Navíc nedávno podepsal smlouvu Kristián Pospíšil, který se k týmu připojí v srpnu. Oliver má zkušenosti se slovenskou extraligou, já s českou. Společně jsme to porovnávali s tím, co zažíváme ve Finsku.

K čemu jste dospěli?
Myslím, že to potvrdí každý, kdo ve Finsku hrál. Finové jsou opravdu velcí poctivci. Do všeho jdou na 100 procent. Trenéři jsou během přípravy s námi, neustále nás povzbuzují. Nechtějí, aby to byla jen dřina, ale i zábava. Výsledky jsou přitom jasně patrné. Na začátku a na konci letní přípravy máme fyzické testy a rozdíly ve výsledcích jsou obrovské.

Jak na vás vlastně působí finští trenéři? Jsou klidnější a trpělivější, než ti čeští?
Takhle globálně se to vždycky těžko posuzuje. Ale rozhodně jsou klidní a trpěliví. My v SaiPa máme přísného trenéra, který ale zároveň dbá na to, abychom jako tým pracovali hodně spolu. Když hrajeme nějaké hry, musíme se společně radovat z vítězství, když se někomu na tréninku povede střela, musí se za něj radovat i všichni ostatní. Jsou to takové maličkosti, ale je to příjemné.

Funguje ve Finsku model individuální letní přípravy, jak tomu bývá v Česku?
Nevím, jak je to v jiných klubech, ale v SaiPa dbají na to, abychom byli během letní přípravy všichni pohromadě a utvořili partu. Důležité pro ně je, aby se tyhle věci nemusely řešit se začátkem přípravných zápasů. Abychom do nich mohli naskočit s tím, že víme, co od sebe můžeme očekávat.

„Na začátku a na konci letní přípravy máme fyzické testy a rozdíly ve výsledcích jsou obrovské."

Jak se vám líbí finské prostředí pro život?
Městečka jsou tady podobná. Finsko není země s velkou populací, takže lidé jsou tu klidnější. Život je pomalejší. Co se týká velikosti, je to tu srovnatelné se Zlínem, což je moje rodné město. Takže nic nového. Mně se ve Finsku líbí velice.

Vyhlášenou finskou zimu už jste pocítil?
Mně to zrovna tak krásně vyšlo, že během loňské zimy bylo nejvíc sněhu za posledních deset let, co jsem se tady dozvěděl. Zima jako taková mi nevadí. Ve Finsku je zimě vše uzpůsobené, ať už auta nebo třeba kvalitní oblečení a tak dále. Náročné to bylo z pohledu světla přes den. Čím víc na severu jste, tím míň světla přes zimu je. Máte dny, kdy je světlo třeba jen pět hodin, pak se zase stmívá. Když na něco takového není člověk zvyklý, ze začátku je to na hlavu náročné.

Foto: Facebook Joensuun Kiekko-Pojat

Přemýšlel jste o tom, proč vám to v Česku tolik nesedlo?
Přemýšlel, ale nijak zvlášť se tím nezabývám. Beru to tak, jak to je. Snažil jsem se hrát, jak nejlíp umím. Prostoru jsem bohužel tolik nedostal. Zahraničního angažmá jsem se každopádně nebál. V minulosti jsem tři roky hrál v severní Americe, byl jsem tam sám a vyhovovalo mi to. Věřil jsem, že tady to bude podobné a zatím se mi to potvrzuje.

Narážíte na to, že v Česku jste víc pod tlakem, protože se chcete podvědomě ukázat třeba i před rodinou a známými?
Každý to má samozřejmě jinak. Mně osobně to ale vyhovuje právě takhle. Roli zřejmě hraje právě psychika. Jsem rád, když můžu mluvit anglicky, když můžu poznávat novou zemi, novou mentalitu a nové spoluhráče. Ve Finsku jsme s přítelkyní, která na sezonu vždycky přiletí. Jsem spokojený.

Takže návrat do Česka v nejbližších letech neplánujete?
Přesně tak. Návrat do Česka výhledově zatím v plánu není.

„Návrat do Česka výhledově zatím v plánu nemám."

A nesnažil se vás Zlín, který staví nový tým pro Chance ligu přemluvit k návratu?
My spolu máme hezké vztahy, nějaké telefonáty a zprávy proběhly. Víc bych se k tomu nevyjadřoval.

Mimochodem, říká se vám hokejový gentleman. Víte o tom?
To slyším poprvé. (směje se) Ale jsem za takovou věc samozřejmě rád. Docela by mě zajímalo, čím jsem si to zasloužil.

Údajně při vašich rozhovorech podáváte všem přítomným novinářům ruku.
Je to možné. Tyhle věci mě hodně naučilo zámoří. V Americe a Kanadě na vystupování hokejistů hodně dbají. Každý úspěch je tam hodně ceněný, a naopak hokejisté si považují novinářů, kteří o nich píšou.

Foto: Facebook Joensuun Kiekko-Pojat

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz