Po Jágrovi tady hrozně šli, vzpomíná Procházka. Čechy tipuje na finále
(KOŠICE,od našeho zpravodaje) Kdysi v Košicích hrál jako osmnáctiletý mladík, teď Martin Procházka z metropole východního Slovenska komentuje zápasy šampionátu pro Českou televizi. Olympijský vítěz z Nagana a majitel čtyř zlatých medailí ze světových šampionátů je v svém živlu. "Baví mě to víc a víc. Jsem zkušenější, nebojím se mluvit," povídá.
Někdejší vynikající útočník druhým rokem poznává, že přinášet postřehy divákům u obrazovek je docela řehole. Dva až tři zápasy denně, k tomu příprava. Novináři tráví na turnaji dlouhé hodiny. "Když se ale hraje kvalitní zápas, člověk se do toho vžije a pak je to na pohodu," usměje se věčně dobře naložená legenda českého hokeje.
V pozici komentátora absolvujete druhé mistrovství světa. Je to zatím podobně jako před rokem v Dánsku?
Přiznám se, že letos jsem byl lépe připravený. Loni to byla premiéra, byl jsem trošku vyjukaný a moc nevěděl, co čekat. Teď už samozřejmě vím. Zvykl jsem si. Zápasů je znovu hodně, nedělá mi to problémy. Paradoxně náročnější jsou slabší zápasy než ty velké, na něž se těším. A které si užívám jako všichni ostatní.
V tom smyslu, že například hráče Velké Británie tolik neznáte?
Spíš proto, že se na ledě neděje tolik zajímavých situací. Když vezmu třeba zápas Slováků s Kanadou, tam komentování mělo veliký náboj. V jiných zápasech bývá těžší vypíchnout parádní momenty. Spíš tam vidím plno nepřesností a chyb, hokej nemá takovou úroveň. Komentovat je pak těžší, protože člověk je víc kritický než pozitivní.
Cítíte na sobě, že jste při komentování jistější díky větším zkušenostem?
Určitě! Nejsem takový, že bych o názoru přemýšlel, hned ho vypálím do éteru. Až tak se nebojím. V Košicích mám vedle sebe výborné kluky Michala Dusíka s Ondrou Zamazalem, i Robert Záruba mi pomáhá v tom, že mě kolikrát vybízí, abych něco našel a nebál se to říci. Chce, ať jdu klidně do kritiky. Ze začátku jsem byl trošku víc ostýchavý, s aklimatizací jsem měl problém kdekoli. V kariéře jsem proto raději zůstával na jednom místě, protože jsem to o sobě věděl a byl si jistější.
Potřeboval jste si práci komentátora takříkajíc osahat? A také poznat blíž kolegy?
Přesně. A hlavně jsem si pak řekl, že se fakt nemusím bát něco říci. Protože nemluvím o ničem, co bych neviděl. Je to můj názor. Klidně jsem schopen jít s kýmkoli do konfrontace. Ze začátku jsem se sám sebe ptal: mám to fakt říci, nebo ne? Je to takhle špatně nebo dobře? Teď už ne.
Který zápas základní skupiny v Košicích se vám nejvíc líbil?
Jednoznačně utkání Slováků s Kanadou. Výborný zápas z obou stran! Kanaďané do toho vlétli, Slováci také. Hráli skvěle, byli rovnocenným soupeřem. Že jim to v závěru smolně uteklo, to je hokej. Ale pokud budou takhle pokračovat, nemám o ně strach, že by nepostoupili do play off.
Zažil jste v kariéře podobný závěr?
Stává se to. Myslím, že Kanaďané měli trošku štěstí. Samozřejmě hráli přesilovku a využili toho. Bylo vidět, jak se kanadský hráč 14 vteřin před koncem díval na kostku. Měl čas, nezmatkoval. Za mě by tomu zápasu stoprocentně slušela remíza.
MS 2019: Jak si zahraniční fanoušci poradili s českými a slovenskými slovy?
Košice turnajem žijí, vnímáte to ve městě, na ulicích?
Je tady skvěle. Přijeli jsme o den dřív a měli možnost tady být s fanoušky. Bylo vidět, jak jsou natěšení. Jak jsou rádi, že tu mají svoji reprezentaci. Co jsme slyšeli od hráčů či novinářů, domácím to i prospívá. Přece jen jsou trošičku mimo tlak hlavního města. Zatím mě překvapili, jak hrají. A jaký týmový výkon předvádějí.
Jedním z asistentů u slovenského výběru je Róbert Petrovický, s nímž jste hrál v roce 1992 MS dvacetiletých. Potkali jste se?
Zatím ne, i když bych rád. Nebyla příležitost ani možnost. Ale povídal jsem si s Jánem Pardavým, který také komentuje pro televizi.
Vy jste ještě zažil federální ligu. Hrál jste někdy v Košicích?
Hrál. Jednou. Samozřejmě jsem to tu nepoznal. Vybavil jsem si, že zimák stál v takové dlouhé zatáčce a byl z venku celý plechový. Hráli jsme tu s Kladnem, mně bylo osmnáct. Letěli jsme letadlem a vyhráli myslím 2:1. Bylo to hodně vyhecované. hrál tu Jarda Jágr a dal jednoho góla. Pamatuju si, jak po něm fanoušci hrozně šli. Úplně ho nesnášeli.
V roce 1996 jste slavil svůj první titul mitra světa ve Vídni, kam tehdy jezdily tisíce českých fanoušků. Teď je to podobné v Bratislavě. Jde pro hráče o velkou podporu?
Stoprocentně! O tom jsem přesvědčený. Myslím, že i díky tomu se našim klukům povedl vstup do turnaje. Sleduju to na dálku, Češi mají obrovskou sílu. Vůbec nemám obavy, že jsme prohráli 0:3 s Rusy. Je to možná i přínosné, kluci si aspoň uvědomí, že všechno nepůjde jenom dobře. Samozřejmě by bylo lepší, kdybychom Rusy porazili. Ale nevadí to. Můj tip je, že budeme v finále.
Není vám líto, že českou reprezentaci byste komentoval jedině v případě, kdyby hrála čtvrtfinále v Košicích?
Samozřejmě je příjemné vidět a komentovat svůj tým, za který jsem hrál tolik zápasů. Ale jsem rád za výzvu dělat 28 utkání v Košicích. Baví mě to. Čím víc těch zápasů mám, tím je to lepší. Víc a víc se do toho vžívám. Snad bude s mojí prací spokojenost.
Připravoval jste se na šampionát delší dobu? Vy asi nemusíte úplně detailně znát každého hráče Velké Británie nebo třeba Dánska, že?
Dělám to tak, že když přijedu na turnaj, začnu poznávat jednotlivé týmy a hráče. Zápas od zápasu se s nimi sbližuji. Jakmile mužstva vidím opakovaně, je to lepší a lepší. Informace o hráčích, to je spíš parketa kluků komentátorů. Já jsem hlavně na herní situace a detaily. Když jsou slabší zápasy, víc kritizuju - to se nedá nic dělat. V těch dobrých hledám pozitivní věci, aby to mělo náboj a smysl.
Když například vezmeme zápas Velké Británie s Dánskem, v němž nováček nakoupil debakl 0:9, tam bylo asi hodně těžké najít něco k pochvale.
Zrovna tenhle zápas byl ze strany Britů hrozný. První dva měli slušné, ten třetí ne. Bylo tam hodně chyb, neměli snahu bojovat ani chuť zápas odehrát.
Každý den komentujete dva zápasy, někdy i tři. To je docela porce, ne?
Je. Tři jsou těžší než dva, ale když jsou kvalitní, člověk se do toho vžije a pak je to na pohodu. Jindy máte dva slabší zápasy, které nemají spád. Nejsem typ, který by jen kritizoval a byl negativní. Ale na druhou stranu: pokud tam je něco špatně, tak to povím.
Share on Facebook
