Plzeňská jízda? Občas těžká na psychiku, přiznává lídr Slanina
Foto: Markéta Křížová
Junioři Plzně mají odehraných třináct duelů, ve kterých ani jednou neprohrávali a s neuvěřitelným skóre 72:9 vedou extraligu o deset bodů. Lídrem na ledě i v kabině je Jan Slanina, jenž si však uvědomuje také stinnou stránku neporazitelnosti. Navíc indiány v následujících čtyřech zápasech čeká těžká prověrka.
Honzo, co říkáte na tu vaší neskutečnou sérii?
Velmi nás těší, že se nám začátek sezony takto vyvedl, ale nesmíme zapomenout, že je to jenom začátek a mnoho práce máme ještě před sebou, jelikož naše ambice už před sezonou byly co nejvyšší. Občas je to ale dost těžké na psychiku, protože udržet výkon po celou dobu na sto procent je pro mladé hráče dost těžké, ale jako tým dokážeme přepnout, když to potřebujeme.
Se spoluhráči si to ale užíváte, ne?
V kabině je perfektní nálada, kterou si užívám já a myslím, že i spoluhráči. V sezoně si zatím držíme dobrou náladu, která je pro nás velmi důležitá. Naposledy jsem pocítil její pokles, když jsme šli na Železné Rudě běhat kopec. (směje se)
Čím to je, že se vám daří až takhle?
Jdeme do každého zápasu na sto procent a na nic jiného se moc nesoustředíme, hodně nám pomohl i začátek soutěže, který byl pro nás vítězný. Stavíme naši hru hlavně na bruslení, snažíme se hrát hodně rychlý a tvrdý hokej, jak dopředu, tak i dozadu. Určitě by se ale v naší hře našlo i pár slabých stránek, které se mi však jako hráči říkají těžko.
Zatím jste nejproduktivnější muž týmu. Jste spokojený celkově se svými výkony?
Já jsem osobně spokojený, když něčím pomůžu týmu, ať už to jsou góly, zblokované střely anebo hity. Je to pro mě vždycky hnací motor být ještě lepší. Zároveň si na sebe kvůli tomu nakládám dost tlaku a učím se s ním pracovat. Občas to není nejlehčí, ale musím se s tím vždycky poprat.
„Snažím se ke klukům mluvit, ať už to jsou milá slova, nebo ostrá, která k tomu ale taky patří.“
Jste lídr mužstva ve všech ohledech?
Snažím se ke klukům mluvit, ať už to jsou milá slova, nebo ostrá, která k tomu ale taky patří. Naštěstí v tom nejsem sám a pomáhají mi i někteří spoluhráči. Beru to jako důležitý prvek, který může tým nastartovat, takže se to snažím plnit. Kdyby se to klukům nelíbilo, určitě by se ozvali.
Po nakouknutí do dospělého hokeje neberete návrat do juniorky jako krok zpátky?
Určitě ne, v juniorce dostávám mnoho času ve hře, což mi umožňuje, abych se pořádně vyhrál. Samozřejmě je krásný pocit být mezi zkušenějšími hráči v dospělém hokeji, ale beru to tak, jak jsem říkal, i když můj sen byl vždycky hrát extraligu. Momentálně bych rád okusil i zahraničí, což je takový můj cíl.
Foto: Markéta Křížová
Jak podle vás ovlivnila hrozba sestupu juniorskou extraligu?
Jestli mám být upřímný, nejtěžší juniorskou soutěž jsem zažil za pana Kořínka, ale možná to bylo tím, že jsem byl ještě cucák. Kvalita byla o dost vyšší, letos každý tým ale udělá všechno, co je možné, pro to, aby nesestoupil, takže to ještě bude veliký boj.
Nejbližší dva týdny vás čekají čtyři venkovní těžké zápasy, souhlasíte?
Budeme mít proti sobě dost kvalitní soupeře, takže se na ně musíme připravit, shlédnout nějaká videa a dobře se naladit. Musíme se snažit podávat doma i venku stále stejné výkony a ještě je stupňovat k lepšímu. Budou to pro nás dost důležité body, ale mám rád těžké zápasy, které nám něco dají.
V pátek vás čeká Hradec Králové, se kterým jste v roce 2018 prohráli na závěrečném turnaji mladšího dorostu. Vzpomenete si na to někdy?
Už je to nějaký čas, ale určitě si vzpomenu. Máme letos stejný plán, ale s vítězným koncem. (usmívá se) S některými týmy a kluky z nich určitě máme nějaká pouta, takže hecovačky probíhají, ale je to spíš výjimečné.
Foto: Markéta Křížová
Share on Facebook
