Plzeň, nebo Švédsko? Uvidíme, říká Mužík. Nic horšího než sjezdovky nezažil
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Reprezentační osmnáctka se mohla v nedávno skončeném ročníku na Radka Mužíka spolehnout, šikovný útočník právem nosil na dresu kapitánské céčko. Hodně mu pomohlo angažmá ve Švédsku, nicméně letní přípravu absolvuje v Plzni a vůbec není vyloučené, že by doma i zůstal.
Indiáni se startem letní přípravy oznámili návrat Filipa Přikryla, po boku svého kamaráda ale dostal možnost trénovat i Radek Mužík. Ten přitom loni zamířil na sever a soudě dle jeho spokojenosti se zdálo, že ve švédském Luleå by měl pokračovat.
„Já sám ale ještě úplně nevím, jak to všechno bude. Ve Švédsku projevili určitý zájem, že by mě tam chtěli zpátky, a já jsem jim řekl, že se rozhodne po suché přípravě. Uvidíme,“ vysvětluje domluvu s klubem.
Mužík stabilně nastupoval za tým U20, kde ve 38 zápasech dosáhl na bilanci 8+14, a další starty přidal v dorostu. Především na něm ale bylo cítit, že mu Švédsko sedlo. „Bylo to něco úžasného. Mám jedině pozitivní dojmy, negativní žádné. Fakt výborná zkušenost,“ září, i když začátky neměl snadné.
„Bylo to pro mě zatím asi nejvíc, čeho jsem ve své kariéře dosáhl.“
„První měsíc jsem nemluvil, moc jsem jim ani nerozuměl, protože oni mluvili jenom švédsky. Bylo to takové stresující. Naštěstí jsem tam ale měl dva Slováky, kteří mi hrozně pomohli,“ zmiňuje Marka Korenčíka s Danielem Demem.
Na přijetí od domácích hráčů si přitom nemohl vůbec stěžovat. Naopak. „Vzali nás úplně skvěle, brali nás, jako bychom byli jejich vlastní. Tam nerozlišují, jestli jste Švéd, Evropan, nebo odněkud ze zámoří... Prostě je to jeden tým a hotovo,“ líčí Mužík.
I proto se hokejově rychle otrkal a přizpůsobil. „Všechno bylo zkrátka úplně jiné, než na co jsem byl zvyklý. Musel jsem se to naučit a nezbývalo mi nic jiného,“ říká. „Chvilku mi trvalo, než jsem se chytil, nebylo to hned výborné. Ale pak si myslím, že se to hodně zlepšilo.“
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Svůj progres potvrzoval v reprezentační osmnáctce. Když po startu sezony přiletěl v říjnu zpátky do Česka, do trojzápasu se silným ročníkem Rusů šel jako kapitán. Tím Alois Hadamczik ještě zvýrazil jeho už tak zásadní roli na ledě. A Mužíkovi ponechal důvěru až do světového šampionátu.
„Bylo to pro mě zatím asi nejvíc, čeho jsem ve své kariéře dosáhl. Bylo to prostě skvělé, mít céčko. Akorát je škoda, že jsme to nedotáhli tam, kam jsme chtěli,“ obrátí hned pozornost k vrcholu sezony, na kterém Češi vypadli ve čtvrtfinále.
Na turnaji jim nepomohl ani návrat sehrané explzeňské trojky. Martin Lang, Filip Přikryl a Radek Mužík spolu absolvovali v jednom útoku většinu mistrovství, takže mohli navázat na spolupráci, která jim výtečně klapala už dřív.
„Hrajeme spolu od šesté třídy, už o sobě víme fakt všechno,“ usmívá se nejstarší člen formace. „Filip je spíš nahrávač, má nahrávku a hlavu. Martin je střelec, je jedno, kam mu to dáte, on prostě umí dát góla ze všeho. A já jsem byl ten, který jim všechny puky vybojoval, navíc myslím, že jsem taky uměl dát góla i nahrát. Tvořili jsme to všechno dohromady a všechno nám sedělo, jak mělo,“ líčí nadšeně.
„Hrajeme spolu od šesté třídy, už o sobě víme fakt všechno.“
Všechno vychází z toho, že jsou výbornými parťáky i v životě. „Dokonce jsme spolu chodili do stejné školy. A teď poslední rok jsme spolu pořád byli v kontaktu.“ Jedno léto stačilo, aby se celá trojka z Plzně rozprchla – Mužík jako jediný zůstal v Evropě, jeho parťáci šli do zámoří.
O to je úctyhodnější, že to spolu dotáhli až na vrchol kategorie osmnáctek. „My jsme za to jedině rádi. A teď jsme ještě přijeli na dvacítky a zase hráli spolu!“ stočí Mužík téma k nejstarší mládežnické reprezentaci. S kamarády oblékal stejný dres na soustředění v Jihlavě, kam dostala pozvánku téměř padesátka hráčů.
Je jasné, že na domácím šampionátu si za půl roku zahraje maximálně polovina tohoto počtu. A tři Plzeňáci coby členové mladšího ročníku 2001 budou mít hodně těžký úkol, aby pořád vydrželi spolu. „Když budeme hrát dobře, tak proč by nás pan Varaďa nezkusil,“ oponuje Mužík. „Je ale pravda, že jsme ve dvacítce noví. I tak si myslím, že by nějaké 2001ky mohly mistrovství udělat.“
Teď budou mladíci vyhlížet nominaci na první zápasovou akci do Finska, kde české mužstvo dvakrát vyzve Švýcary a dvakrát domácí rivaly. Do té doby bude Radek Mužík zase makat v Plzni pod kondičním trenérem Janem Snopkem.
Foto: Lukáš Kratochvíl, hcskoda.cz
Pokud jde o letní přípravu, jako první mu na mysl vyběhnou proklaté výběhy sjezdovek. „Pro mě osobně jsou nejhorší a myslím, že i pro hodně dalších kluků. To bylo fakt něco hrozného. Ještě jak bylo vedro, něco příšerného... Já jsem ještě nezažil horší tréninky než ty sjezdovky,“ opakuje s poněkud hořkým úsměvem.
Patřičně se tak „těší“ na přelom června a července, kdy s týmem vyrazí do Železné Rudy znovu. „Spousta hráčů už je na to přece jenom zvyklá, jezdí tam nějakou sezonu. My nováčci jsme teď byli poprvé a nevěděli jsme, co od toho čekat. Teď už aspoň víme,“ pokyvuje, přestože druhé soustředění by mělo být laděné spíš do rychlostních prvků.
Díky své první kompletní přípravě s dospělým týmem aspoň může srovnávat zkušenosti z Česka a Švédska. Loni začal v Plzni, pak už se na druhou část přesunul. „Ve Švédsku se moc neběhá, tam se spíš tráví čas v posilovně, na rotopedech. Ta dřina je v něčem jiném. Tady je víc běhání,“ popisuje.
„Každý rok je tady výborný mančaft, co si budeme povídat, dvakrát po sobě byli třetí. Ale určitě bych se o to chtěl porvat a udělat první tým.“
Rodák z Klatov teď zvažuje varianty do další sezony, určitě už přemýšlel nad tím, jak reálnou šanci má na zisk místa v plzeňské sestavě. „Každý rok je tady výborný mančaft, co si budeme povídat, dvakrát po sobě byli třetí. Je to těžké. Ale určitě bych se o to chtěl porvat a udělat první tým,“ ujišťuje. Současně ale tuší, že i kdyby se mu to povedlo, ice time by měl mnohem menší než ve švédské juniorce.
Na druhou stranu, zahrát si doma za A-tým... To by mohl po reprezentačním céčku zařadit mezi velké splněné sny. „Určitě. Byl bych doma, přijela by se na mě podívat rodina i kamarádi. To by pro mě byla pocta,“ pokýve.
Úplně dokonalé by tedy bylo, kdyby spolu mohli nastoupit všichni tři parťáci. Bohužel to ale v současnosti není reálné. Přikryl s Mužíkem Langa k návratu nepřesvědčili... „Bavili jsme se o tom, ale Martin se určitě nevrátí. Ten už to ví na sto procent. Jediný, kdo se zatím na tisíc procent vrací, je Filip,“ říká Radek Mužík.
Tak možná později. „Snad se nám to podaří. Byli bychom jedině rádi,“ dodává s úsměvem.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
