Petržilka ladí formu s benjamínky. Nikdy jsem s nikým lepším nehrál, září

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Po listopadové reprezentační přestávce mají jednu z nejlepších forem v turnaji O Pohár DHL junioři Mladé Boleslavi, kteří vyhráli i tři poslední venkovní duely. Velkou měrou se pod cennými body podepsal i Jakub Petržilka, jemuž v lajně pomáhají dva benjamínci.

Kubo, máte za sebou skvělou venkovní sérii. Kde se to ve vás vzalo?
Hodně nám pomohla reprezentační přestávka, před kterou nám řekl kondiční trenér, že nám dá pořádně zabrat. Hodně jsme trénovali a jeli třikrát v týdnu sílu, kterou jsme prokládali rychlostí, což bylo na ledě i vidět. Byli jsme na tom fyzicky lépe než ostatní týmy a po prvním vyhraném zápase v Brně jsme si začali více věřit.

Rozhodla tedy vaše připravenost, nebo byste zmínil ještě něco?
Ano, rozhodovala. Hlavně jsme si ale nechali v hlavě proležet předchozí prohry a celý průběh. Řekli jsme si se spoluhráči, že se musíme vrátit lépe a potřebujeme vyhrát, abychom něco uhráli. To byl důvod, proč jsme všechny tři zápasy zvládli.

V čem jste byli lepší než dříve?
Dříve se nám nedařilo a neměli jsme vůbec štěstí, ale teď rozhodla koncovka. Poslední zápasy se to štěstíčko v koncovce přiklonilo k nám. Nehádali jsme se na střídačce, podporovali se a šli výhrám naproti.

„Musí nás to povzbudit snad nejvíce, co jde, protože jsme jeli snad nejdelší trasu, co vůbec jet můžeme.“

Které vítězství pro vás bylo nejcennější?
Pro mě si na Kometě, protože to bylo hodně těsné. Ve Vítkovicích jsme vyhráli jasně 5:1, v Třinci jsme sice prohrávali 2:4, ale stejně jsem věděl, že vyhrajeme. Byli jsme lepší, ale hlavou jsme nebyli v zápase. V prostřední třetině jsme srovnali na 4:4 a to už jsem věděl, že to bude náš zápas.

Jsou pro vás venkovní výhry velkým povzbuzením?
Musí nás to povzbudit snad nejvíce, co jde, protože jsme jeli snad nejdelší trasu, co vůbec jet můžeme. Brno a pak Vítkovice, tam bylo znát v první třetině, že jsme se do toho museli dostat. Bylo cítit, že máme cestu v nohou. Teď nás to musí nakopnout. Doma se nemáme na co vymlouvat a musíme soupeře přejet.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jak jste zatím spokojeni s postavením v tabulce?
Samozřejmě s dvanáctkou spokojení nejsme. Pokud ale budeme pokračovat stejně, jako jsme hráli teď poslední zápasy, půjdeme hodně rychle dopředu. Třeba na osmé místo ztrácíme strašně málo bodů.

Vám se zápasy osobně hodně vydařily…
Nepovedlo se to hlavně mně, ale spíš celé naší lajně, bez které bych to neudělal. Hodně jsme si s Honzou Půčkem a Gabrielem Szturcem sedli. Musím říct, že jsem nikdy v lajně s nikým lepším nehrál.

Opravdu?
Jsou to dorostenci ročníku 2003, ale hra s nimi se mi jeví jako ta nejlepší, co jsem kdy hrál. Přijde mi, že si dokážeme nahrát a zastupovat se v určitých situacích. I když jsme spolu hráli poprvé, troufl bych si říct, že jsme neudělali žádnou chybu. Rozumíme si!

„Hodně jsme si s Honzou Půčkem a Gabrielem Szturcem sedli. Musím říct, že jsem nikdy v lajně s nikým lepším nehrál.“

Co vás první napadlo, když jste zjistil, že budete hrát s takhle mladými hráči?
Už jsem je znal z tréninku, takže jsem věděl, že to jsou strašně dobří hráči a mají talent. Já jsem dvoutisícovka, což ale nemění nic na tom, že jsem stejný hráč jako oni. Říkal jsem si, že musím hrát tak, abych klukům pomohl. V prvním zápase jsem ale viděl, že to tak vlastně ani nemusí být, protože jsou na tom skoro stejně jak já. Po tomhle jsem úplně změnil názor na věk v hokeji. Juniorskou soutěž můžou hrát úplně v klidu mladí kluci.

Berete to jako zodpovědnost, hrát s mladými hráči?
No, já nevím, jestli bych řekl zodpovědnost, ale cítím, že jsou mladší a já musím hrát více, aby se mi třeba snažili vyrovnat. Přestože jsou strašně dobří! Nevím, jak to úplně přesně říct.

Jste spokojený se svými výkony?
V minulých sezonách jsem moc bodů neměl, ale není to jenom o tom. Je to o týmové bojovnosti. Body jsou jenom to plusové, což teda určitě potěší.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Máte před sebou nějakou bodovou metu?
Jestli budu pokračovat stejně, jako jsem hrál v posledních zápas, chtěl bych dosáhnout třeba na čtyřicet bodů. Měl jsem dvacet, pak třicet, tak teď bych chtěl mít zase o deset více. Zkusím to.

Jak se váš přesun z Havlíčkova Brodu do Mladé Boleslavi seběhl?
Taťka se mě ptal, kde budu hrát, říkal jsme mu, že nevím. Kdyby nic nepřišlo, zůstal jsem v Havlíčkově Brodě, kde bych hrál REDSTONE Extraligu, která tam je. Pak mi ale volal táta, že pojedu na tři tréninky do Boleslavi, kde jsem se asi zalíbil, tak si mě vzali na letní přípravu i zápasy.

Měl jste v hlavě nejvyšší soutěž?
Určitě jsem o tom přemýšlel, ale myslel jsem si, že pokud nebude zájem, tak na to asi nemám. Pak ale přišla příležitost jet si zatrénovat do Bolky, podařilo se to a nechali si mě tady.

„Přišla příležitost jet si zatrénovat do Bolky, podařilo se to a nechali si mě tady.“

Jak se vám líbí ve městě automobilů?
Zázemí je tu dobré, máme tady všechno blízko a trenéři jsou super. Je to pro mě stejné jako Brod, ale ti lepší kluci se smlouvami to mají zase o něco lepší, což v Brodě třeba nebylo. Všichni tam na tom byli stejně, kdežto v Bolce mají ti lepší více vymožeností.

Sledujete, jak se daří Havlíčkovu Brodu?
Sleduju spíš áčko ve druhé lize. Moje mamka se ale hodně kouká na brodskou juniorku, protože jsem tam dva roky hrál a ještě zná nějaké mé bývalé spoluhráče, takže mě potom informuje o extralize.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz