Peslarová o zranění, které jí ukončilo sezonu: V srpnu chci být zpět

Klára Peslarová | Foto: Facebook Brynäs IF

Střet se soupeřkou v brankovišti jí ukončil sezonu. Česká brankářská jednička Klára Peslarová se na konci října v duelu s Luleou zranila, teď 26letou hokejistku čeká operace a půlroční rekonvalescence. Nadále však zůstává ve Švédsku a trénuje s týmem Brynäs IF.

Předposlední říjnový den roku 2022 si Klára Peslarová bude dlouho pamatovat. Ve třetí třetině při střetu se soupeřkou, která couvala směrem do brankoviště, si česká opora poranila levou nohu.

Kláro, co přesně se stalo?
Protihráčka do mě nacouvala a upadla na moji nohu. Urvala jsem si přední zkřížený vaz a postranní vaz v koleni. Mám teď pětitýdenní rehabilitace a po ní bude následovat operace, která potrvá přibližně hodinu.

„Pro mě je cíl vrátit se na příští sezonu, v srpnu bych chtěla být zpět na ledě.“

Tušíte, co přesně vás během operace čeká?
Budou mi dělat nový zkřížený vaz. Je blbost cokoliv uspěchat. Bude lepší se pořádně opřít do správné rehabilitace, abych mohla být příští sezonu zpět a plně se na ni soustředit.

Jak dlouho rekonvalescence potrvá?
Dobu je těžké určit. Záleží na tom, jak se bude noha hojit, kdy ji začnu více ohýbat a kdy bude v noze síla a stabilita. Odhadovaná doba je šest až osm měsíců, uzdravování může trvat déle, ale i rychleji. Pro mě je cíl vrátit se na příští sezonu, v srpnu bych chtěla být zpět na ledě.

Jak jste se s koncem sezony vypořádala po psychické stránce?
Když jsem se dozvěděla diagnózu, která znamená konec sezony, dlouhou rehabilitaci a operaci, bylo to pro mě hodně těžké. Tým se ale o mě hezky postaral a pomohl mi se přes to přenést. Dva týdny po mém zranění byla reprezentační přestávka. Byla jsem moc vděčná, že jsem se kempu českého nároďáku mohla také účastnit a rehabilitovat během něj s fyzioterapeutem Tomášem Kučerou.

„Neležím doma v posteli, jak si spousta lidí myslí. Naopak musím rozhýbat nohu, abych v ní měla mobilitu a mohla jít na operaci. Dva týdny po úrazu jsem odložila berle, začala jsem cvičit s týmem.“

Takže jste se poté přesunula s národním týmem zpět do Česka?
Ne, vrátila jsem se zpátky do Švédska. Rehabilituji tady, i operace tu proběhne. Nadále trénuji s týmem v posilovně.

Jak tedy vypadá váš program?
Neležím doma v posteli, jak si spousta lidí myslí. Naopak musím rozhýbat nohu, abych v ní měla mobilitu a mohla jít na operaci. Dva týdny po úrazu jsem odložila berle, začala jsem cvičit s týmem. Tréninky mám samozřejmě omezené, nemůžu běhat, skákat, dělat dřepy s těžkou váhou… Ale stále jsem s týmem, trénujeme spolu. Minulý týden jsem už obula brusle a byla se sklouznout na ledě, protože mi to opravdu chybělo. Postávala jsem vedle trenérů a holkám podávala puky. Nic bláznivého. Zkrátka do operace žiju poměrně normální život. Pak budu opět rehabilitovat a připravovat se na nový ročník.

Ve Švédsku trávíte už sedmou sezonu, je to váš druhý domov?
Hodně jsem si Švédsko oblíbila. Nátura mi připadá daleko lepší než v Česku, v budoucnu bych se nebála, že tu bude domov číslo jedna. Ale rodinu mám v Česku, takže tam stále jednička zůstává.

„Hodně jsem si Švédsko oblíbila. Nátura mi připadá daleko lepší než v Česku, v budoucnu bych se nebála, že tu bude domov číslo jedna.“

V kabině máte i spoluhráčky z reprezentace Alenu Mills a Sáru Čajanovou. Pomáhá vám, že nejste v týmu sama?
Jsem ráda, že tady holky jsou. Někdy je člověk na dně a chce si povídat jen v češtině.  Těší mě, že mám možnost si s nimi pokecat a dostávat od nich podporu. Máme i trochu jiný humor a sranda je také někdy potřeba.

Jste ve spojení i s ostatními reprezentantkami, které působí ve Švédsku?
Moc ne, jen když hrajeme proti sobě. Jedině s Dádou Pejšovou si někdy napíšeme, ale jinak nic extra. Pak se samozřejmě hecujeme na ledě.

Po čtyřech letech jste změnila působiště, z MoDo Hockey jste přešla do Brynäs IF. V čem vnímáte největší rozdíly?
Největší změnu vidím v profesionalitě. Klub nabízí i více tréninků a osobního přístupu k hráčům. Mám zde i lepší finanční podmínky, takže k hokeji nemusím více pracovat. Je tu o nás skvěle postaráno. V mužském týmu si Brynäs pojistil Sklendu (Davida Skleničku, pozn. red.). Takže z Česka zde nejsou jen holky, ale máme tu i chlapa.

„Jsem ráda, že tady holky jsou. Někdy je člověk na dně a chce si povídat jen v češtině.“

Potkáváte se s ním někdy? 
Vídáme se na zimáku, někdy se nám tréninky prolínají. Sklenda má tréninky až do oběda, kdy my většinou přicházíme. Občas se pozdravíme a chodíme se s holkami dívat na jeho zápasy.

A on na vaše?
Slíbil to, ale nevím, jestli byl. (smích) Popravdě to během zápasu nevnímám.

Jak se podle vás změnil pohled na ženský hokej v Česku?
V Česku to chce ještě čas. Po olympiádě se ale o nás více mluví. Největší impuls měl Tomáš Pacina, který nám ukázal směr, kterým máme hrát. Carla MacLeodová nám dodala více energie, abychom nebyly zaprdnuté, abychom se bavily a měly srandu. Zůstaly jsme na stylu Tomáše Paciny, ale přidaly jsme tlak do brány a víc si zápasy užíváme.

Foto: osobní archiv hráček

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz