Pešán o dvacítce, hledání cesty českého hokeje či o zkáze přejedené společnosti

Foto: Karel Švec, Český hokej

Nebyl spokojený, ani nemohl být. Filip Pešán coby šéftrenér Českého hokeje ví, že je třeba okamžitě zabrat a najít řešení. Český mládežnický hokej poslední dobou kulhá, šampionát dvacetiletých v Ostravě a Třinci potvrdil, že navzdory veškeré snaze zaostáváme v klíčových faktorech. Individuální dovednost, konkurence, kvalita na postech v poli, rozdíloví hráči – to všechno má světová špička na jiné úrovni.

Pokud se nezatáhne za záchrannou brzdu, může být ještě hůř. Třeba výsledky letošní osmnáctky velí k velké ostražitosti. „Podrobná analýza dvacítek teprve zazní. Za mě je výsledek na mistrovství světa neúspěchem. Víc jsem čekal loni na turnaji v zámoří, kde ročník okolo Martina Nečase byl velice silný. Letos jsem se současným týmem takové ambice neměl," připomíná Pešán.

Juniorský národní tým nepřekvapil – v pozitivním a naštěstí ani v negativním smyslu. „Výsledkově se turnaj ne úplně povedl, ale nebyl to žádný kolaps. Dokázali jsme porazit Rusy a sebrat bod týmu USA, což je v tak silné skupině dílčí úspěch. To, jakou hrou a dovedností se mužstvo prezentovalo, je na velkou debatu, která přijde záhy," dodává.

Neříkáte si, jak je smutné, že český juniorský může nejlepším soupeřům konkurovat jen bojovností a soudržností, určitě ne individuální herní kvalitou?
Je to velmi smutné. Není to pouze výsledek práce trenérského štábu na turnaji nebo několika posledních let, ale obrázek celé naší společnosti. Mluvím o tom neustále. Naše česká společnost je přejedená, bez motivace. V komfortu, ve kterém ti kluci vyrůstají, je bohužel zatím nečeká nic jiného. Nejen že vymýšlíme nějakou cestu pro český hokej, ale ještě navíc řešíme, jak to kontrolovat. Jak přemluvit trenéry, rodiče a hráče, aby pracovali. Taková je realita.

Máte plán, jak situaci změnit k lepšímu?
Na svazu jsem někdy od loňského jara. Je mi vyčítáno, že jsem nevydal nějaké desatero nebo jiné prohlášení. Já věci raději dělám, než o nich mluvím. To za prvé. Za druhé musím programy dokonale poznat, v této fázi se nacházím. Některé věci se rozhodně plánují, chceme je šířit do klubů. Minimálně třeba to, že se během příštích dvou let velmi zredukují juniorské a dorostenecké soutěže. Postupy a sestupy budou sportovní cestou. Toto je už odsouhlaseno výkonným výborem a začne s okamžitou platností běžet od nové sezony. Chceme, aby redukce byla dvouletá, podoba soutěží pak potrvá minimálně čtyři sezony. Nechceme měnit jejich systém z roku na rok.

Je ve hře dohoda se třemi moravskými kluby, které se po vyškrtnutí z extraligy juniorů obrátily na soud?
Snažíme se s kluby domluvit. Je to spíš otázka na prezidenta svazu, který s nimi osobně jednal. Každý vidí, že se v českém hokeji obecně řeší politické věci. Přemlouvání, domlouvání. Pořád někomu ustupujeme. A ten sportovní základ, o který by nám mělo jít především, stojí bohužel v pozadí.

Dalším tématem je počet akademií. Není jich moc?
Je. Jeden z mých vnitřních úkolů se týká snížení počtu akademií nebo vytvoření superakademií. Podle mě se počet týmů extralig a akademií tak strašně rozrostl, že teď nevíme, co s tím. Řešíme to, zatím mohu uvést, že jeden klub o status akademie přijde. Na druhou stranu musím říci, že tlak velkých hokejových jmen na bývalého šéftrenéra svazu Slávu Lenera byl tak enormní, že se snažil vyjít vstříc. Snažil se uvěřit, že velká jména mluví o dobru pro český hokej, ale většina z nich mluvila o dobru pro svůj vlastní klub. Svaz v tom musí být daleko přísnější, víc si stát za svým rozhodnutím a neměnit ho podle tlaku okolí.

Český mládežnický hokej dlouhodobě zaostává za světovou špičkou, šampionát dvacítek to potvrdil. Nikoli medaile, ale postup do play off je považován za úspěch.
Kdo viděl diametrální rozdíl mezi námi a Švédskem ve čtvrtfinálovém zápase, tak jiné ambice mít nemůžeme. To je realita. Chceme se udržet v nejlepších skupinách mistrovství světa a hrát nejlepší turnaje. Výsledky uvidíme v horizontu deseti let, protože až tehdy bude vidět výsledek smysluplné práce. Jestli si někdo myslí, že Pešán přijde na svaz a všechno hned půjde, tak já to stejně nevidím.

K posunu dopředu je nutná jednota, mluví se o tom neustále. Jak toho dosáhnout?
Kdybych to věděl, tak jsem podle mě Bůh... Myslím, že je potřeba využít hokeje k určitému semknutí celé společnosti. Viděli jsme mistrovství světa  dvacítek v Ostravě a Třinci, nebo šampionát dospělých na Slovensku. To jsou chvíle, kdy naše společnost bojuje na jedné straně. Po historických válkách a komunismu držela při sobě, po revoluci se najednou roztrhala a každý má trošku jiný žebříček hodnot. Tvrdím, že musíme hokej lépe financovat, tzn. vybudovat centra, k tomu mít větší státní podporu pro kluby, na vzdělávání trenérů a podobně. Pak se zlepší kvalita lidí, kteří budou hokej dělat. Ve spoustě klubů je všechno financováno pouze ze soukromých zdrojů, to se český hokej moc daleko nepohne. Nejkvalitnější lidi musejí být dobře zaplaceni a vybráni do široké struktury českého hokeje. Klíčové je, abychom působením na trenéry, rodiče a na hráče změnili celkovou atmosféru. V neposlední řadě to chce také přestat sedět doma v paneláku a kritizovat, jak se všechno dělá špatně.

Klíč ke zlepšení vidíte v práci v klubech?'
Vedení českého hokeje a politici mohou ovlivnit určité věci, ale jiné ne. Základem je skutečně každodenní práce v klubech. Výchova trenérů, rodičů, hráčů. Pešán nemůže být na 250 stadionech za rok, kde bude kontrolovat, přemlouvat a prosit. To se zdá v podstatě jako jediná cesta, jak toho docílit. Nemyslím si, že si na svazu lžeme do kapsy. Realitu vidíme moc dobře. Zlomit nad námi hůl a prohlašovat, jak moc špatné to je – to je to nejlacinější. Bavit se o tom, že Švédové mohli dát dvacítce deset gólů... Mohli! Rusové také, i Američané. Ale to není cesta! Já ji hledám.

Foto: Aleš Krecl, Český hokej

Dá se vaše práce ve sportovním úseku Českého hokeje skloubit s prací v Liberci?
Mám systém lidí kolem sebe, jako jsou Pavel Geffert, Rosťa Vlach a další kluci, kteří jsou hodně v terénu. Například ve Švédsku, kde také před lety uskutečnili hokejovou revoluci, svaz navrhl nový systém fungování. Ale už nemusel zkoumat, jestli se ta práce v klubech bude dít. Respekt lidí mezi sebou je tam velký. Rozběhli to a změna se dělá. U nás? Plýtváme půlkou energie na kontroly a přemlouvání, aby se děly věci, které chceme změnit.

Na šampionátu dvacítek byl znát velký rozdíl v individuálních dovednostech hráčů. Co děláte pro to, aby se kvalita mladých českých hokejistů zvýšila?
Spoustu věcí. Bohužel, výsledek bude vidět za pět nebo deset let. Rozběhl se projekt VTM, kde se snažíme dělat talentované mládeži dovednostní trénink. Máme systém osmi skills koučů, kteří cestují po republice, vzdělávají trenéry a snaží se pracovat na ukázkových trénincích. Je to jenom o tom, jak poctivě se tahle činnost bude v klubech dělat. Materiály a informace trenéři mají.

Hodně jsou slyšet názory, že se v české mládeži hraje zbytečně moc na výsledky. Souhlasíte?
Je to problém. Ano, hraje se hodně na výsledky. Trenéři jsou pod tlakem manažerů a majitelů. Tohle se musí změnit, protože trenér musí být ohodnocen a nějakým způsobem vnímán podle toho, jak pracuje s dětmi. S mládeží. A ne podle toho, kolik vyhraje bodů a koho porazí. Trenéři mládeže jsou i pod tlakem rodičů. Kdo se jde podívat na mládežnický hokej, tak vidí, jaký tlak rodiče vytvářejí na vlastní děti, na rodiče či na rozhodčí. Jak nevraživá atmosféra panuje mezi nimi na tribuně. Člověk se pomalu bojí jít na zápas, aby od někoho nedostal pár facek. Ano, tohle všechno se musí postupem času změnit.

Pojďme ještě ke dvacítce. Neměl by její hlavní kouč naplno věnovat veškerou energii juniorské reprezentaci, a ne také zároveň vést extraligový tým?
U trenéra je to jiné než u manažera, který si může uzpůsobit program a návštěvy v klubech spojí s jinými povinnostmi. Naopak trenér to má ohromně náročné, také proto jsem se připojil ke dvacítce, abych Vaškovi Varaďovi vytvořil jakoukoli podporu a mohl třeba částečně suplovat jeho vytížení v klubu.

Jaký byl váš vztah v průběhu přípravy a pak na šampionátu?
Profesionální. Komunikovali jsme spolu.

Jako generálního manažera týmu jsme vás neviděli na žádném tréninku ani rozbruslení.
Měl jsem jinou náplň práce, než sledovat tréninky vlastních hráčů. Sledoval jsem přípravu soupeřů, samozřejmě zápasy – před turnajem i v jeho průběhu. Také jsem hodně cestoval, během šampionátu jsem měl spoustu schůzek se zajímavými jmény světového hokeje, která dorazila do Ostravy.

Budete chtít, aby dvacítku v budoucnu vedl trenér na plný úvazek?
Myslím si, že by tak náročný program výběru do 20 let měl vést někdo, kdo nebude koučovat jiný tým.

Až nastane vaše hodnocení vystoupení české dvacítky, lze očekávat velkou kritiku?
Během mistrovství světa proběhl seminář, 300 trenérů si přijelo poslechnout mě a Miloše Říhu, jak vidíme určitá témata. Tam jsem spoluprezentoval první analýzy zápasů dvacítky s Ruskem a s Německem. Byl jsem velmi velmi kritický.

Foto: Aleš Krecl, Český hokej

V souvislosti s MS dvacítek 2020 realizoval hokejový svaz projekt podpory mladých hráčů v Chance lize. Soutěž byla uzavřena, jenže junioři až na výjimky skoro nedostávali prostor.
Svaz vyšel maximálně vstříc požadavkům klubů, které prosily o uzavření soutěže, aby mohly hrát mladé hráče. Když se tak stalo, nic takového se nedělo. I tady vidíte, že svaz musí přestat naslouchat lžím ze strany klubů a lidí, kteří slibují, jenže neplní dohody a jen kritizují. Za mě osobně nemělo uzavření Chance ligy žádný pozitivní vliv. Mladí kluci tam nehrají, nedostávají žádnou šanci a my jen vytváříme nějakou pseudo šanci v projektu v Litoměřicích. Nebýt toho, nevím, kde bychom hráče z Chance ligy brali. V té soutěži jinak nikoho nezajímá, kolik odtud bude hráčů ve dvacítce. Nikdo nechce pomoci nároďáku. Každý kouká jen a jen na svůj klub.

Horkým tématem je také případné uzavření Tipsport extraligy.
Na tom je krásně vidět, v jaké pozici český hokej je. My nejsme schopni se dohodnout ani na jedné věci. Jakékoli rozhodnutí je okamžitě napadnuté lidmi, kterým se to nehodí do kšeftu. Takhle český hokej a celá společnost fungují. Sami vidíte, že když se v extralize odsouhlasí přímý postup a sestup, tak týmy, kterých se to týká, chtějí měnit pravidla v průběhu sezony. To jsou věci nevídané! Je to jenom na klubech, na jejich majitelích a manažerech, aby hráli mladé hráče. Jestli na to má mít svaz nějaký vliv, musí se do klubů dostat výrazně vyšší státní prostředky. Aby svaz mohl zaplatit kvalitní lidi.

Vedení Liberce naznačilo, že uzavření TELH odmítá v průběhu sezony. Jak se na věc díváte směrem do budoucna?
Nemohu mluvit za majitele, kteří si chtějí ochránit své investice do klubu. Za mě je uzavření extraligy prostě nesmysl. A úplný zmar je, kdyby k tomu mělo dojít v průběhu soutěže.

Pojďme to trochu odlehčit: našlo se na MS dvacítek i něco, co vás potěšilo?
Měli jsme těžký turnaj. Vystupovali jsme dobře jako tým, to se mi hrozně líbilo. A nejfantastičtější byli fanoušci, kteří znovu ukázali, že jsme hokejový národ. I když teď trošku hledáme cestu.

Když pomineme dvacítku, jsou tu i jiné kategorie. Neděsí vás například, jakým způsobem letos hraje osmnáctka? I další výběry?
Trošku samozřejmě ano. Je to odraz situace, která teď v českém hokeji je. Chceme v uvozovkách přežit tuhle těžkou dobu a pak se zvednout.

Osmnáctka má na MS podobně těžkou skupinu jako dvacítka, navíc jí nevyšel Hlinka Gretzky Cup ani prosincový turnaj ve Švýcarsku. Neuvažujete, že vstoupíte do realizačního týmu a trenérsky pomůžete?
Už jsem moc starej (usměje se). Nevím, jak moc kolegiální je připojovat se k realizačnímu týmu, který je pohromadě víc než rok. Ale jednoznačně do Ameriky pocestuju. Vím, že nás tam všechny čeká spousta práce.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz