Pejšová, třetí gólmanka v extralize: Pro holky je tady šíleně těžké se prosadit

Foto: Karel Švec, Český hokej

Stejně jako v minulé sezoně, i letos hrají Extraligu dorostu dvě dívky. Po několikaleté odmlce je jednou z nich brankářka. Sedmnáctiletá Julie Pejšová zatím na Kobře čeká na první vítězství, ale psychiku už má natolik silnou, aby ji těžká role v zádech slabšího týmu posunula co nejdál. Třeba až na olympiádu!

Aplikace Tipsport extraligy

Zatímco útočnice Sára Čajanová už je v dorostenecké extralize zkušenější než drtivá většina kluků – vsetínský dres v ní obléká čtvrtým rokem –, tak její o ročník mladší kamarádka debutovala v soutěži až letos v září.

Stálá opora dívčích reprezentací Julie Pejšová přitom poprvé vyhlížela extraligovou šanci už předloni ve Žďáru nad Sázavou, to jí neklaplo. Teď může díky zrušení sestupu chytat za pražskou Kobru bez toho, aby na ní ležel větší tlak.

Do soutěže se podívala jako teprve třetí brankářka. Před ní to dokázaly jen Klára Peslarová – ta se v Porubě dokonce prosadila i do extraligy staršího dorostu, tedy soutěže U18 – a na sedm minut olomoucká Blanka Škodová.

Co říkáte na to, že jste takovým „unikátem“?
Já jsem o tom vůbec nevěděla, že jsem teprve třetí. Když jsem to četla, potěšilo mě to. Extraliga byla určitě mým cílem a i když tam jsou kluci ročníků 2004 a 2005, tak je to úplně jiná úroveň. Tím nechci nějak shazovat nižší soutěže, ale myslím, že mi to i zachránilo kariéru, protože Liga dorostu už pro mě nebyla motivací. Když díky Lukáši Langerovi přišla nabídka, že to můžu jít zkusit na Kobru, dostala jsem chuť. A jsem tam extrémně spokojená.

„Myslím, že jsem zápas od zápasu lepší a že mě to extrémně posouvá. Člověk si musí nastavit hlavu tak, aby mu ty góly nevadily.“

A co případně juniorské soutěže? Ty jste nezkoušela?
Zatím jsem juniorku ještě nechytala, ale byli jsme tak nějak domluvení, že půjdu do jednoho týmu v Lize juniorů. Nakonec jsme se ale rozhodli tak, že budu jenom v tom extraligovém dorostu. Nedokážu vůbec odhadnout, co bude příští rok, ale v Extralize dorostu – jestli se teda ještě rozběhne – teď budu mít dost zápasů. A kdyby cokoli, tak můžu chytat tu Ligu juniorů. Myslím, že bych zvládla i chytat i Extraligu juniorů, ale nedokážu úplně říct. Extraliga dorostu je super i proto, že na mě jde padesát střel za zápas.

To je samozřejmě dané tím, že chytáte za jeden z nejslabších týmů v soutěži. Debakl 2:16 v Jihlavě vás po psychické stránce docela srazil, a pak přišly další porážky. Dokázala jste se z toho oklepat a opravdu brát jako pozitivum, že máte hodně práce?
Nečekala jsem, že to v Jihlavě bude až takový rozdíl. Hlavně to byl můj první zápas v extralize a ta rychlost se fakt nedá s Ligou dorostu vůbec srovnat. Zápas se nepovedl mě ani týmu, byl prostě strašnej. Ale potom jsme se začali zvedat. Ještě jsme nevyhráli, ale myslím, že k tomu máme nakročeno. Já na Kobru vůbec nešla s tím, že budu mít nějaká úžasná čísla. Od začátku jsem věděla, že když si mě tam vezmou, budu dostávat hodně gólů. Ale myslím, že jsem zápas od zápasu lepší a že mě to extrémně posouvá. Člověk si musí nastavit hlavu tak, aby mu ty góly nevadily. Já na to fakt zvyklá nebyla, ale díky mentálnímu kouči Petru Žídkovi to mám úplně v pohodě a beru to tak, jak to je.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Musíme zmínit, že vedle Jihlavy jste chytala ještě utkání proti Hradci Králové, Pardubicím a Spartě, což jsou všechno elitní týmy. I proto máte čísla, jaká máte.
Jo, určitě. Já se upřímně na ta čísla ani nekoukala, protože jsou fakt šílený. Prostě jsem tam šla a musela s tím počítat. Jsem holka v Extralize dorostu, nemůžu čekat, že budu chytat za elitní týmy. Jsem akorát ráda, že mám v bráně takovou práci. Pro mě je teď hlavní se dostat na reprezentaci a tohle mě posune nejvíc.

Jak vás vzali kluci na Kobře do party?
Musím říct, že kluci jsou fakt skvělí. Já mám na tým vždycky štěstí.

Stejně byste si jinak zjednala respekt...
Prošla jsem hodně týmů a podle mě to funguje tak, že kdo hraje dobře, toho začnou kluci brát mezi sebe dřív. Snad i díky tomu si na mě normálně zvykli. Nikdy tam holku neměli, ale bylo to úplně normální, jako všude. Nikde jsem s tím problémy neměla.

Tréninky vám taky sedí? Nebo tedy seděly, dokud se nezastavily?
Jo jo, na Kobře je to fakt úžasný, nemůžu si stěžovat na jedinou věc. Trenéři ke mně přistupují úplně super, jsem s nimi maximálně spokojená. A navíc chodím jednou v týdnu na led i s druholigovým áčkem, což je taky úžasné.

„Jsem Kobře vděčná. Fakt se divím, že mě tam berou tak pozitivně, že mají kromě Sárky Čajanové jedinou holku v extralize.“

A když jsme říkali, že jste teprve třetí gólmanka: Proč si myslíte, že se tak vysoko žádné další nedostaly?
Upřímně, já si myslím, že to možná ani tolik nebude o těch gólmankách. I když to nedokážu úplně posoudit. Vím, že teď je v šestnáctkách Míša Hesová, která je fakt skvělá. I ostatní holky jsou dobré. Pro holky je ale tady v České republice šíleně těžké se prosadit, už jenom v Lize dorostu. I proto jsem Kobře vděčná. Fakt se divím, že mě tam berou tak pozitivně, že mají kromě Sárky Čajanové jedinou holku v extralize.

Když zmiňujete Míšu Hesovou: Vy jste spolu na začátku sezony bydlely, že?
No, já chci její rodině poděkovat. V Praze jsem neměla kde bydlet a oni mi nabídli, jestli nechci bydlet u nich. Tak jsem tam byla pár měsíců, než se soutěže zastavily. Starají se tam o mě úplně neskutečně.

Co jsem tak stačil Míšu poznat, je to taky zkrátka typická gólmanka jako vy. Tak mi povězte, jaké to je, když spolu bydlí dvě gólmanky?
Jsme prostě gólmani, co k tomu říct... (směje se) Je to teda sranda. Já na ní vidím, že má velký potenciál, ale fakt si myslím, že si musí srovnat hlavu. Já se jí snažím předat všechno, co mám, a doufám, že ona bude v osmnáctce chytat ještě líp, než jsem kdy chytala já nebo kdokoli jiný. A myslím, že ona na to má. Než jsem se s ní začala bavit, tak mi všichni říkali, že jsme úplně stejné. A asi na tom něco bude. Fakt si rozumíme a hrozně jsme si sedly.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Nebyla psychicky dole po mládežnické olympiádě ve Švýcarsku, kde jsme vypadli už v základní skupině? Hádám, že ji to muselo zasáhnout.
Já do toho nechci kecat, do týmu jsem neviděla. Je to jejich věc, ale s holkama včetně Míši jsem se o tom bavila. Není to záležitost, kterou by úplně přešla, a vůbec se tomu nedivím. Olympiáda mládeže byla pro holky vrchol a já bych si na ní taky chtěla někdy zachytat, ale nepoštěstilo se mi ročníkově. Řekla bych, že Míša se z toho ještě úplně nedostala. Ale myslím, že ona má takový potenciál, že to může hodit za hlavu, protože za x let se určitě dostane s áčkem na velkou olympiádu.

Pro holky bylo špatné, že od té doby neměly žádnou větší akci, na které by si mohly spravit chuť. Evropský pohár už nestihly...
Přesně tak, neměly druhou šanci. Ale to samé my v osmnáctce.

„Je to asi nejlepší kamarád, jakého jsem si mohla přát. Podle mě má extrémně obrovský potenciál a stačí ho jenom využít.“

Míša chytá za devátou třídu Sparty a zatím má nejlepší čísla ze všech brankářů ve skupině. Nebylo by ale pro ni z vašeho pohledu vhodnější jít do menšího a slabšího klubu, kde by měla víc práce a asi i větší prostor?
Je jenom čistě na ní, jestli se tam cítí spokojená a jestli jí to tam takhle sedí. A jsem ráda, že tam má taková čísla. Když to vezmu podle sebe, já jsem chytala v Milevsku a bylo to podobné jako teď: Chytala jsem s kluky o dva roky staršími, hráli jsme zápasy v devíti nebo desíti, měla jsem šedesát zákroků na zápas a dostávala jsem rakety gólů. Ale vychytala jsem se tím. Myslím, že každý má cestu úplně jinou a k cíli se dá dostat různými způsoby.

Ještě jedna odbočka k olympiádě ve Švýcarsku. V minihokeji tři na tři tam zlatou medaili vyhrál Štěpán Maleček, což je váš dobrý kamarád, viďte?
My se spolu bavíme osm let, strašně si rozumíme a navzájem se posouváme. Vždycky po jakémkoli zápase si napíšeme nebo zavoláme. On mi řekne, jaký měl týden, a když má nějaký problém, snažím se mu pomoct. To samé on mně. Když se mu daří, tak mě to motivuje, když se daří mně, tak to motivuje jeho. Je to asi nejlepší kamarád, jakého jsem si mohla přát. A je úžasné, že se mu taky daří. Podle mě má extrémně obrovský potenciál a stačí ho jenom využít. Myslím, že na tu NHL to bude! (směje se)

Máte z hlediska brankářského stylu hodně společného?
Oba jsme odchovanci gólmanské školy Vaška Pipka, takže tam budou určitě podobné věci. Nejsme gólmani, co by v bráně jenom stáli, jsme pohybliví.

„Dobrý trenér z tebe udělá lepšího hráče, a nejlepší trenér z tebe udělá lepšího člověka.“

Hádám, že z jeho zlata jste měla obrovskou radost.
On mi volal hned, takže jsem mu hned blahopřála. Sám ani pomalu nevěděl, že tu zlatou fakt má. (usmívá se) Neoslavovali jsme to nějak extrémně, ale když jsme se pak viděli, pogratulovala jsem mu a koupila nějaké jídlo. Jídlo za zlatou medaili, to se vyplatí. (směje se)

Abychom se dostali k dalšímu gólmanovi ve vaší blízkosti, trénujete pod Miroslavem Brožem, což je bývalý brankář mládežnických reprezentací a v současnosti zápasník MMA. Jak na vás působí?
Je to super a je to čest. I když mu kariéra skončila dřív, tak má skvělé zkušenosti. Mentální kouč Petr Žídek mi říkal, že jsme se s Mírou fakt hledali, protože to máme stejně nastavené v hlavě. Takový trenér je pro mě obrovskou motivací, když vidím, jak dře, jakou má sílu a podobně. Za ty dva roky, co s ním pracuju, jsem se jako gólman neskutečně zlepšila, což je jeho práce a děkuju mu za to. Ale co je ta nejdůležitější věc: Myslím si, že jsem se extrémně posunula jako člověk.

 
 
 
View this post on Instagram

A post shared by Julie Pejšová (@j_pejsova32_)

Až takový vliv na vás má?
Ano. Jak se někdy říká: Dobrý trenér z tebe udělá lepšího hráče, a nejlepší trenér z tebe udělá lepšího člověka. Pomáhá mi úplně se vším. Taky mi sehnal Arletu Krausovou, která pomáhá i jemu. Mám od ní jídelníček a zároveň silovou přípravu. Jak jsem měla zraněné koleno, tak mám pravou nohu slabší než levou, takže to spolu rovnáme. Fyzičku pak dělám u Míry. Mám neskutečný servis, za což chci všem poděkovat. Arletě, Petru Žídkovi i Michalu Žingorovi, ale nejvíc Mírovi, protože díky němu to všechno můžu mít.

„Nehrozí“, že kdyby vám nevyšla hokejová kariéra, tak se půjdete prát do klece?
Takhle: Ono je celkem divné se v tomhle věku bavit, kdyby mi nevyšla hokejová kariéra. Ale je pravda, že v hokeji se může stát kdykoli cokoli, a třeba s Petrem Žídkem jsme probírali, co bych chtěla dělat, kdyby to nevyšlo. A mám teďka cíl úplně mimo sport. Nebo ne cíl, ale prostě vím, co budu dělat. Kdyby mi náhodou hokej nevyšel, ale mohla bych dělat sport, tak... Neříkám, že se mi MMA nelíbí! (směje se) Chtěla bych si to zkusit, ale nevím, jestli by mě to bavilo. Nikdy jsem to nedělala.

„Kdyby mi náhodou hokej nevyšel, ale mohla bych dělat sport, tak... Neříkám, že se mi MMA nelíbí!“

Za jak velkou komplikaci pro sebe považujete aktuální zákaz hrát zápasy i trénovat? A jak se vůbec udržujete v kondici?
Mám docela dobré podmínky. S Mírou si voláme, trénuje mě na dálku přes video a snažíme se makat, co nejvíc to jde, abych tu pauzu aspoň využila takhle na suché. Musím říct, že komplikace je to velká, ale já to prostě beru tak, jak to je. Doufám, že se to na ledě zase co nejdřív rozběhne, aspoň individuální tréninky nebo cokoli. Teď je to stejné, jako když se člověk zraní. Prostě nemůže trénovat. Největší komplikace je to asi kvůli repre, to mě mrzí nejvíc.

Jasně, zrušili vám mistrovství světa do osmnácti let, které se mělo konat ve Švédsku. Ale upřímně: Asi se to dalo očekávat, ne? Bylo by hodně těžké ho v současné situaci uspořádat.
Já chápu, že se mistrovství kluků dvacítek a holek osmnáctek nedají porovnat na úrovni sledovanosti, ani hokejově. Ale dá se to porovnat tím, jaký je to pocit. Upřímně, já jsem čekala, že mistrovství osmnáctek nechají a šestnáctky zruší. Když jsem se to dozvěděla, celkem mě to i složilo. Byl to můj cíl sezony, abychom tam fakt udělaly úspěch, protože na loňském mistrovství v Bratislavě jsme neměly super výsledky.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Teď mělo jít o vaši poslední akci v osmnáctce...
Přesně tak, s holkama jsme se viděly každý měsíc jednou a teď už se s nimi neuvidím skoro vůbec. Člověk, co to nezažil, si asi neumí představit, jakou s holkama máme partu. A teď se zničehonic všechno rozpadlo. Fakt myslím, že pocitově se to s klukama dá porovnat: Pro ně je to poslední rok v juniorské repre, pro nás taky. Ještě teď, když nad tím takhle přemýšlím, mi vadí, že se to zrušilo. A možná tam někde vzadu mám naději, že se to vrátí, i když je to asi nemožné. Fakt mě to zasáhlo a ostatní holky ročníku 2003 to mají stejné. Navíc když se snaží nedělat rozdíl mezi mužským a ženským hokejem, tak si myslím, že by to měli nějakým způsobem uspořádat, i když chápu, že s penězi je to těžké.

„Buď se to povede, nebo nepovede, ale já chci mít čisté svědomí, že jsem měla ty nejvyšší cíle a že jsem do toho dala všechno.“

Pro vás ale může být blízkým a reálným cílem podívat se na velkou olympiádu. Sice jsou před vámi skvělé brankářky, ale můžete se tam dostat třeba jako trojka. Přemýšlíte o tom?
Určitě si myslím, že ta možnost existuje. Já mám vždycky ty nejvyšší cíle, kvůli motivaci a chuti do tréninku. Hlavně když se nám teď zrušilo mistrovství osmnáctek, tak motivaci probojovat se do áčka mám ještě větší. Buď se to povede, nebo nepovede, ale já chci mít čisté svědomí, že jsem měla ty nejvyšší cíle a že jsem do toho dala všechno. Zatím to svědomí čisté mám.

Chystáte se tedy vytvořit konkurenci starším gólmankám, hlavně Kláře Peslarové s Katkou Zechovskou?
Co jsme byli na kempech, než nám je zastavili kvůli koroně, tak pan Pacina se mnou byl spokojený a ostatní trenéři taky. Musím říct, že pan Pacina je skvělý trenér. Jak trénoval v Americe, tak je na něm vidět úplně jiný přístup. Je málo takových trenérů jako on. V týmu je tak úžasná atmosféra, tak uvolněná, nic se tam v uvozovkách neřeší. Samozřejmě musíme mít disciplínu a všechno, ale berou nás jako profesionálky a my se podle toho taky chováme. Já se do toho týmu probojovat chci.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz