Pastrňáka krmil uherákem, v šatně měl i Ovečkina. Teď Ptáček pečuje o juniory

(UMEA, od našeho zpravodaje) Jsou prvními lidmi, kteří kráčí do kabiny, a posledními, kteří ji opouští. Kustodi české reprezentace do 18 let František Ptáček a Josef Toma v maximálním nasazení pečují o pohodlí českých mladíků ve Švédsku. Kromě špičkového servisu jsou i duší týmu. Starají se o dobrou náladu, nebo hráčům foukají bolístky a mají pro ně schovány i dobrůtky.

Nový fanshop

„Hráčům jsme k dispozici podle potřeb. Brousíme brusle, dáváme vyprat dresy. Chystáme a rovnáme věci v kabině,” vyjmenovává nejdůležitější úkony mladší z dvojice kustodů Josef Toma. „Ze začátku jsme byli ze zdejšího prostředí trochu vyplašení. Menší problémy byly s úklidem, ale už se to naštěstí zlepšilo,” dodává borec, který coby kustod pracuje na Spartě.

„Sparta je top tým. Mladí kluci, které máme tady, moc nároční nejsou, zatímco u nás v klubu občas ano. Před zápasem jsme v kabině tři hodiny před zápasem, po skončení pak ještě další hodinu a půl,” vysvětluje. „Nemáme tu žádného úplně top hráče, ale máme super tým a táhneme za jeden provaz,” pochvaluje si Toma.

Zatímco tým vyrazil do Švédska letadlem, kustodi vyrazili na vlastní pěst dodávkou. „Měli jsme sraz v Příbrami, kde jsme rozdělili věci do beden, a tranzitem jsme jeli do Švédska. Vozíme s sebou i kávovary, kávu, mléko a cukry, pro hráče pak různé gely a šampóny. Všechno jsme vezli autem včetně výstroje brankářů. Cesta nám trvala 23 hodin,” přibližuje.

Sehraná dvojice kustodů si umí vyhovět. Oba srší vtipem a dokážou pěkně naložit jeden druhému. „Ty mluvíš, já makám. Jako vždycky,” pálí na Ptáčka  s úsměvem jeho mladší parťák. „Pepa je mladý, pomalu vrstevník našich kluků a hlavně je to jeden z nejlepších kustodů, co jsem zažil. Je pečlivý a pracovitý,” bere si slovo zkušenější František Ptáček.

Stříbro, bronz a co teď?

Ten působí už na svém třináctém světovém šampionátu hráčů do 18 let. „Zažil jsem stříbro jak s dvacítkou, tak s osmnáctkou. V roce 1991 jsme byli mistři Evropy. Třikrát jsem pak byl s osmnáctkou bronzový. Letos útočíme na zlato,” směje se. „Zázemí máme dobré, teď už je to jen na hráčích,” dodává.

V minulosti se o servis staral mnohým budoucím hvězdám českého hokeje. „Před pěti lety jsme měli Davida Pastrňáka, předtím Jakuba Vránu nebo v týmu byli František a Tomáš Kaberlové. V dávnověku můžu vypíchnout Jirku Šlégra, Roberta Reichla a další pozdější olympijské vítěze,” loví v paměti.

Cesta ke zlatu: Tlačenka a karbanátky

Oba borci hráčům vytváří parádní zázemí, ale v popisu práce toho mají mnohem víc. „Patří k tomu i schopnost naslouchat hráčům, pobavit se s nimi. Osmnáctka je podle mě nejsložitější kategorie, protože kluci už nejsou děti, ale stále to ještě nejsou dospělí. Občas potřebují pofoukat a kustodi jsou samozřejmě i od toho, aby navodili dobrou atmosféru,” pokračuje Ptáček.

Pro hokejisty mají nachystané i dobrůtky. „Na jednom mistrovství světa nám doktoři naordinovali zdravou výživu. Jeden týden jsme měli jen ryby, pak zase jen maso a hráči mezitím tajně chodili vedle do restaurace na karbanátky, tlačenku a nakonec to celé vyhráli. Před pěti lety, kdy s námi byl David Pastrňák, byli v týmu hráči, kteří měli rádi čabajky nebo uheráky. Když chtěli, tak dostali. Dodalo jim to sílu a nakonec byli stříbrní,” usmívá se borec, který dokonce chvíli pracoval jako kustod u ruské reprezentace.

„Dostal jsem se tam čirou náhodou. Hrál se turnaj v Pardubicích a ruský kustod dostal na letišti v Moskvě infarkt, a tak přiletěli bez něj. Jeden funkcionář mě znal, a tak mě poprosil, zda bych nezaskočil. V týmu byli třeba Maxim Sušinskij, Alexandr Ovečkin nebo Maxim Sokolov. K ruskému áčku se jen tak někdo nedostane, byla to pro mě dobrá škola,” uzavírá František Ptáček.

Foto: Jan Šimek

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz