Opomíjený Huml válí ve Finsku. Kärpät táhne za úspěchy
Foto: junnut.com
Po druhém restartu už to vyšlo. Ivan Huml dlouho hledal klub, který by naplno ocenil jeho kvality. Až finský Kärpät Oulu naplno využil potenciál českého forvarda. Třiatřicetiletý útočník se v severském klubu stal osobností na úrovni týmu, ale i finské domácí ligy. V loňské sezóně 20013/14 se pak dočkal vymodleného – s Kärpätem vybojoval mistrovský titul.
Myslel na NHL, ale po výluce zamířil jen do mateřského Kladna. Pak zkoušel štěstí ve Skandinávii, na následnou druhou českou anabázi příliš dobré vzpomínky nemá. Začátkem roku 2011 odešel z brněnské Komety do finského Oulu. Svými výkony ve zbytku sezóny jako by řekl „tady bych se mohl konečně výrazněji prosadit“ – a vyšlo to. V nordickém týmu je rozdílovým hráčem.
Ivan Huml v Kärpätu začíná svou pátou sezónu. Tým táhne svými body, tvrdostí i charismatem vůdce. Kontroverzi vyvolávaly některé jeho zákroky za hranou pravidel, ale v letošní sezóně už tolik trestných minut zdaleka nesbírá.
Bohatému klubu z nehostinného finského severu pomohl ukončit pět sezón dlouhé čekání na titul, po postupu do semifinále v Champions Hockey League, kde Kärpät nastoupí proti švédské Frölundě, český útočník myslí na další prvenství. Málokterý český hokejista působící ve špičkovém evropském klubu si vybudoval takovou pozici jako on. Jen jedno Humla může tížit – na pozvánku do národního týmu čeká už šest let.
V minulé sezóně jste vyhrál s Kärpätem finský titul. Považujete to za největší úspěch své dosavadní kariéry?
Samozřejmě, mně se předtím nepodařilo dostat ani do finále, pro mě to byl obrovský zážitek.
Cítíte, že to vaší kariéře dalo nový impuls? Někam vás to posunulo?
Určitě. Když člověk ví, jaký je pocit titul získat, chtěl by to zažívat pořád. Hraju hokej téměř patnáct let profesionálně, za tu dobu jen jedna účast ve finále, tím pádem si toho o to víc vážím…
Po úspěšné sezóně jste se stal v Oulu zástupcem kapitána. Jak se vaše pozice v průběhu pěti let tady měnila?
Pozici jsem si budoval, začátky nebyly jednoduché. Konkurence ve Finsku a speciálně v Oulu je veliká, i kvůli kvalitním odchovancům. Pomohlo mi, že jsem po svém příchodu hrál s Petrem Tenkrátem a Pavlem Rosou – lidé tady na ně pořád hodně vzpomínají. Pak ale odešli a já svou pozici musel budovat bez nich. Ale myslím, že se mi to povedlo. „Áčko“ na dresu je ve Finsku pro cizince velká pocta.
Při vašem příchodu na konci sezóny 2009/10 bylo na soupisce Kärpätu sedm krajanů. Po nedávném odchodu Vladimíra Emingera jste ale zůstal sám...
Během svého angažmá jsem hrál s několika Čechy, ale ani jeden z nich tu z určitých důvodů nevydržel. Že jsem teď v týmu sám, mě mrzí. Situace Vládi Emingera ale nebyla dobrá, tak jen doufám, že se mu bude ve Spartě dařit.
Ivan Huml
levé křídlo/centr, 33 let
Finsko může být pro cizince „náročné“. Místní jsou spíš uzavření, společenští jen výjimečně. Jak to, i vzhledem k tomu, že jste v týmu momentálně jediný Čech, zvládáte?
Kdekoliv jsem hrál, vždycky jsem tam alespoň jednoho Čecha k sobě měl. Tohle je poprvé v kariéře, kdy jsem někde sám. Máme tu ale dva Američany, Kanaďana, Švéda… Angličtina je v kabině slyšet hodně. Nedá se říct, že bych tu byl sám. Finové jsou sice specifické povahy, ale v týmu máme skvělou partu, s většinou kluků hraju od svého příchodu, takže si nemůžu stěžovat.
A jak vám jde finština?
Takové ty základy – jako když trenér mluví o hokeji – nepotřebuju překládat, ale v normálním životě bych se nedorozuměl. Finština je tak komplikovaný jazyk… Všichni tu mluví anglicky, a tak si vystačím. I na ledě komunikujeme anglicky. Ke studiu finštiny mě zatím nikdo netlačil.
Když jsme narazili na finská specifika, jaká jsou ta hokejová?
Je to v zapálení, pracovitosti. Ta je tu mnohem větší, víc se bruslí, hraje se velmi zodpovědně do defenzivy. Jednoznačně největší šok při přechodu z českého hokeje je ale nasazení. Od prvního buly se maká na sto procent. Nechci vyloženě říct, že Česko je v protikladu, ale má svá specifika… Každý, kdo tu hrál, mi určitě potvrdí, že nasazení je obrovské. Řekl bych, že tím se to hodně přibližuje severoamerickému hokeji.
Když to řeknu na rovinu, lenivější hráči si tu neškrtnou?
Finský hokej je o týmové práci, defenzivě, zodpovědnosti. Hráči, kteří to v sobě nemají, by měli problém. Hra pro tým je vlastnost, jíž si místní trenéři hodně všímají. Kdo není ochotný obětovat se systému, neprosadí se. Byla tu už spousta kluků, kterým se nedařilo. Tamní kluby ale zpravidla berou jen ty cizince, o nichž dopředu tuší, že by mohli zapadnout.
Dlouhodobě si vychvalujete, jak to v klubu funguje. Co si pod tím představit?
Kärpät je hodně dobře zajištěný, na všechny zápasy jezdíme den předem. Na většinu zápasů cestujeme nejdřív letadlem do Helsinek, odkud pokračujeme autobusem. Je to o celkovém zázemí, přístupu vedení…
Napadá vás konkrétní moment, kdy se vám prohnalo hlavou, jak moc vám to v Oulu vyhovuje?
Já se tady s tím setkávám pravidelně. V Čechách jsem si prošel těžkým obdobím, a když vidíte, jak se k vám chovají tady, mnohem víc si toho vážíte. V Českých Budějovicích jsem zažil velký tlak na kabinu kvůli snižování platů, pak jsem si tím prošel i v Brně. Takové věci nevytváří dobrou atmosféru. Nikdy jsem se s něčím podobným tady nesetkal a můžu najisto říct, že ani nesetkám. Ekonomické zázemí je tu určitě plus, ale nejen to. Například nenastane situace, kdy trenér kritizuje hráče v médiích, to neexistuje. Měl jsem tu špatná období, ale klub i trenéři se za mě vždy postavili, i když by média ráda slyšela něco negativního. Trenér se nás snaží nasměrovat, abychom vždy chránili tým a mluvili v jeho zájmu. Klub pracuje s médii tak, abychom měli co největší klid na svou práci.
Foto: Tuomas Vitikainen
O klubu to byla zatím samá pozitiva. Našlo se za ta léta i něco, co se vám nelíbilo?
Kärpät není ve zbytku Finska úplně oblíbený tým. Mezi severem a jihem panuje rivalita. Bojujeme i s rozhodčími. Když vyjedeme ven, je znát, že nás diváci nemají v oblibě. Možná bych to mohl přirovnat i ke Spartě v Česku. Minulý rok jsme byli v základní části jasně nejlepší tým, který ve většině zápasů dominoval. Zároveň jsme si ale vytvořili nejmíň času na přesilovkách, což je absolutně nepochopitelné. Když se nad tím člověk zamyslí, těžko tomu rozumí. Letos máme tu výhodu, že to můžeme srovnat s Champions Hockey League, kde si vynutíme o několik vyloučení víc než soupeř. Hrajeme nátlakový hokej, který by měl vyvozovat spoustu faulů proti nám, bohužel se to ale ve finské lize neděje.
Snaží se klub proti tomu bojovat?
Samozřejmě že se do určité míry snaží, ale my tu současnou situaci musíme brát jako fakt a nebýt tím frustrovaní. Ne vždycky to však jde. Minulý zápas byl jeden z unikátních případů (Oulu prohrálo v ligovém utkání na ledě Kuopia 2:3; na straně domácích bylo 22 trestných minut, u hostů 34 – pozn. red.). Rozhodčí předvedli to, co už jsem tady ve Finsku dlouho nezažil.
Povídejte…
Byli jsme vylučovaní za naprosto nesmyslné fauly, dostávali desetiminutové tresty za prohřešky, které ani takto nemají být trestány. Trenér za námi ale stál.
Jižní část země sice Oulu nemá ráda, s tou severní je to však prý naopak…
Jako jediný klub na severu reprezentujeme i celou severní oblast Finska. Slyšel jsem, že máme snad k šesti stovkám sponzorů dokonce… I když hrajeme v oblasti Helsinek, pravidelně nás podporují dvě, tři stovky fanoušků. Většinou jsou to lidé ze severu, kteří se za prací přestěhovali na jih, jejichž srdce ale stále patří Kärpätu.
Chybí vám vůbec ve Finsku něco?
Určitě rodina. Vidím ji jen jednou za rok, přes léto. V dnešní době jsem schopný s nimi dennodenně komunikovat. Když jsem jako šestnáctiletý odjel do Kanady, komunikovali jsme jednou za měsíc, hodně se ale změnilo.
Měl jsem na mysli spíš kulturní odlišnosti. Třeba právě ta zmíněná finská plachost. České „jdeme na pivo“ tu také nefunguje…
To souvisí s mentalitou místních. Není to o tom si zajít na pivo a pokecat. Když už se někam jde, je to velká akce. Na životní rytmus jsem si zvykl bez problémů, už jsem toho hodně procestoval. Jen mi trochu trvalo zvyknout si na místní stravu, poslední dva roky se ale klub o nás v tomto ohledu stará lépe.
„Program, co jsme měli na podzim, je velmi hektický, ale nebude to pro nás nic nového. Uvědomujeme si, že když jsme mezi čtyřmi nejlepšími týmy Evropy, jsme hodně blízko úspěchu. S každým postupem CHL je vidět větší zájem fanoušků - víc se o tom píše, mluví. Jsme poslední finský tým v soutěži, a tím pádem roste i tlak. Popularita ligy evidentně stoupá. Semifinálový zápas proti švédské Frölundě bude mít náboj. Možná by se vztah Finsko-Švédsko dal lehce přirovnat k tomu, který panuje mezi Slováky a Čechy. Je to ale dané historicky, takže rivalita je tu hluboce zakořeněná. (…) Díky CHL člověk vidí, že hokej si získává stále větší popularitu. Ve Vídni v Rakousku jsme měli velký problém postoupit, kvalita evropských soutěží se srovnává a zápasy s týmy z jiných zemí jsou velká zkušenost.”
Zpět k vám a hokeji. Všiml jsem si, že v téhle sezóně ve vašich statistikách došlo k výrazné změně – sbíráte o dost méně trestných minut. Myslíte, že jste se letos víc uklidnil, dozrál?
Trošičku jsem se uklidnil - musel jsem se uklidnit (úsměv), hlavně kvůli trenérovi. V posledních dvou sezónách jsem byl minimálně jednou suspendovaný. Svou hru jsem upravil, abych nebyl tolik vylučovaný. Dost jsem tím předtím ovlivňoval tým.
Posuzují se tu některé zákroky přísněji nebo jste ze strany rozhodčích cítil také křivdu?
Když pomineme to, že hraju za Kärpät, rozhodčí jsou tu na výborné úrovni. Některá ta posouzení předcházející mým suspendacím dodnes nechápu, ale jinak si člověk nemůže stěžovat.
Kromě toho, že patříte mezi osobnosti klubu, jste i velmi výraznou postavou celé finské ligy. V ceněných statistikách je vaše jméno na předních místech, figurujete na propagačních materiálech… Jak to pociťujete?
Vážím si toho. Nějakou dobu trvalo si tuhle pozici vybudovat. Každý rok se ale pohybuju ve špičce produktivity, minulý rok jsme vyhráli titul… Takové věci tomu hodně pomáhají. Fanoušci ve Finsku ale hokejisty nepronásledují. Jako klub máme věrnou skupinu příznivců, kteří s námi jezdí po venkovních zápasech, obecně je ale většina publika při zápasech rezervovaná, chladná. Žádné velké skandování jako v brněnském Rondu.
Fanoušci v Oulu projevují i poměrně silný zájem o hokejovou Ligu mistrů, a to na rozdíl od mnoha dalších měst…
Oulu je celkově hokejové město. Moc tu toho není, a i to přispívá k faktu, že hokej je tady sport číslo 1. Jak jsem už řekl, reprezentujeme finský sever, takže fanoušků máme hodně. A jsme za to rádi. I na ligové zápasy se nám podaří vyprodat stadion.
Co vy a reprezentace? Jste v kontaktu s trenérem týmu Vladimírem Růžičkou? Nedávno jste řekl, že z Finska se zřejmě do národního týmu nejezdí…
Nejsem, ale cítím, že s příchodem Čechů do Finska se to mění. I na poslední turnaj EHT Karjala Cup jeli tři hokejisté z Liigy, Radek Smoleňák z Turku byl dokonce kapitánem. Těší mě, že trenéři už Finsko neopomíjejí úplně. Zároveň s tím ale cítím, že národní mužstvo jde jiným směrem - zkouší mladé hráče.
Nemyslíte, že vaší několikaletou absenci (poslední start v sezóně 2007/08 v rámci seriálu EHT) v reprezentaci mohla způsobit i ta zmíněná vysoká čísla v kolonce trestných minut?
Myslím se, že až takovou roli to nemělo. Většinou ty minuty naskakovaly za tresty do konce utkání a „desítky“.
Co víc se dá dělat, abyste si do národního týmu vysloužil pozvánku?
Já víc udělat nemůžu. Nemá ale cenu se na to soustředit. Jediné, co mě do reprezentace může dostat, jsou mé výkony tady v lize.
Share on Facebook
