Olympiáda, i když „jen“ dětská? Něco nového, hlásí Tygřice Hornická
Foto: Karel Švec, cslh.cz
Od 14. června probíhá v Plzni VII. olympiáda dětí a mládeže, kde se sešlo čtrnáct výprav ze čtrnácti krajů České republiky. Liberecký a Jihomoravský kraj mají jedno společné, v jejich hokejbalových týmech najdeme kromě hráčů vždy i jednu hráčku. Za liberecký výběr hokejbalistů nastupuje Karolína Hornická. Útočnice Bílých Tygrů má za sebou už spoustu zkušeností v hokejové reprezentaci do 15 let, olympiádu ale považuje za novou zkušenost. Jaké jsou její dojmy a proč si vybrala právě hokejbal?
Karolíno, jak jste se k hokejbalu dostala?
„Na nástěnce u nás v Liberci jsem viděla plakát, kde byli nominovaní kluci, a já uvažovala, že bych k hokejbalu taky šla. Taťka je ve spojení s panem trenérem Dlouhým, který mi řekl, že se můžu přihlásit. A já to udělala.“
Neuvažovala jste místo hokejbalu například o inline hokeji?
„Na konci sezony jsem uvažovala, že bych si letní přípravu něčím zpestřila, a inline hokej byl hodně populární. V Liberci ani poblíž ale není žádný inline hokejový klub, nejbližší je až v Praze.“
V čem je podle vás rozdíl mezi hokejbalem a hokejem, kromě toho, že hokejbalisté nepoužívají brusle a vybavení hřiště je trochu jiné?
„Myslím, že hokejbal je náročnější. Hodně se běhá, často se hraje nahoru, dolů. Když se bruslí, je to rychlejší. Myslím, že hokejbal je dobrým zpestřením letní přípravy.“
V hokeji hrajete v útoku, jak je to v hokejbale?
„V hokejbale i hokeji hraju centra. Nevadí mi ani jiný post, ale na tohle jsem nejvíc zvyklá. Že by spoluhráči hráli hlavně na mě, to ne. Většinou jdou přihrávky na mě a já je rozdávám do stran nebo jsem před bránou.“
Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděla o své nominaci na olympiádu dětí a mládeže?
„Byla jsem samozřejmě ráda, protože je to zase něco nového. Můžu poznat, jak to chodí, i ostatní kraje, nové lidi. V hokejbale vidím rozdíly mezi naším týmem a těmi ostatními.“
A co na to říkali v hokejovém Liberci?
„Já momentálně netrénuju s dorostem, ale s osmou třídou, a když jsem trenérovi řekla, že jedeme na olympiádu, neměl s tím žádný problém. Naopak mi popřál, ať se mi daří.“
V minulém roce jste s ženskou hokejovou reprezentací do 15 let odehrála i utkání proti kanadskému týmu, dá se s tím olympiáda srovnat?
„Tohle je strašně těžké posoudit. Obě jsou to dobré zkušenosti, nechtěla bych v tom dělat rozdíly. Jsem hlavně hokejistka, takže je pro mě důležitá patnáctka, protože v té kategorii už si nezahraju. Na druhou stranu, tohle je olympiáda, i když „jen“ dětí a mládeže. Můžu tu poznat spoustu sportovců, kteří už něco dokázali.“
Je nějaký cíl, kterého byste chtěla v hokejbale dosáhnout?
„S kluky z Liberce jsem byla na jednom turnaji, takže olympiáda je teprve moje druhá akce. Nechtěla bych hrát hokejbal nějak závodně. Možná bych o tom uvažovala jen v případě, že by se naskytla nějaká nabídka, ale s hokejem se to moc nedá skloubit.“
Kdo je vaším hokejbalovým nebo hokejovým vzorem?
„Hokejovými vzory jsou Claude Giroux a Jakub Voráček, oba z Philadelphie. Odmala je to Giroux, potom přibyl i Voráček. Líbí se mi, jak na sobě zapracoval v minulé sezóně. Díky tomu se probojoval mezi nejlepší hráče NHL. Snad bude lepší a lepší.“
Na zahajovacím, ale i na medailových ceremoniálech, se několikrát objevila legenda nejen českého hokeje Martin Straka. Setkala jste se s ním už na olympiádě osobně?
„Na olympiádě ne, ale jednou jsem měla tu čest potkat se s ním ve skyboxu v Liberci. Podruhé jsme si k němu zašli pro podpis během hokejového turnaje v Plzni.“
Share on Facebook
