Olomouc jde do sezony s velkými cíli. Snad rozhodne soudržnost, věří Nahodil

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

13. září 2021, 15:31

Dominik Dubovči

Smlouvu v Olomouci má na tři další sezony, minimálně tak dlouho tedy ještě Lukáš Nahodil bude dojíždět do známé plechárny. V tomhle prostředí se mu daří, loni i předloni patřil k tahounům. Jak mu tahle role vyhovuje? Co prováděl Hemský Krejčímu v Pardubicích a proč je v Olomouci tak dobrá parta?

O hokejové Olomouci se teď mluví v podstatě všude. Jak vnímáte zvýšenou popularitu?
Je to určitě pozitivní. Hlavně je fajn, že k nám přichází takový výjimečný hráč, jako je David. Jsme za to moc šťastní, snad si navzájem pomůžeme k co nejlepším výsledkům.

Jak vidíte vaše šance v letošním ročníku?
Pan trenér Tomajko vyhlásil, že cílem je semifinále. Na nás hráčích je, abychom to splnili. V každém případě bude záležet na tom, jak si celý tým sedne. Týmová soudržnost v Olomouci vždycky rozhodovala, je na ní založená celá naše hra. Věřím, že můžeme udělat úspěch. Když do toho dáme všichni všechno, může to být dobrá sezona.

V Olomouci je hokejová parta velmi soudržná. Čím to podle vás je?
Možná i tím prostředím. Jsme takový rodinný klub, všichni jsou pozitivně naladění a charakterově féroví lidi. Proto nám to dobře funguje. Nikdo není nijak zkažený. Proto si myslím, že týmovost je na takové úrovni. A řekl bych, že jsem takovou nikde jinde nezažil. 

„Pan trenér Tomajko vyhlásil, že cílem je semifinále. Na nás hráčích je, abychom to splnili."

Pamatujete si Davida Krejčího z roku 2012, kdy jste se potkali v Pardubicích?
Pamatuju, nedávno jsme se o tom bavili. Vzpomínám si, že se tam po tréninku svazovaly tkaničky, vymyslel to Aleš Hemský a zrovna Krejča to odnesl. (směje se) Takže jsme si to teď připomněli.

Plánujete na něj něco podobného vymyslet i teď v Olomouci?
To ne, necháme ho, ať v klidu hraje hokej. To bude stačit. (směje se)

Jaký měl tehdy přínos pro tým?
Ani nemusím zmiňovat, že je jedním z nejlepších českých hokejistů, možná i světových. V té době mohl hrát přesilovku 5 na 3, kde tvořil, ale mohl naskočit i do oslabení, kde zase ukazoval své defenzivní kvality. Je to komplexní hráč, kterých na světě není moc. O to je to úžasnější, že může být u nás. Snad mu pomůžeme k tomu, aby nás mohl táhnout. Můžeme se od něj hodně naučit.

A jak myslíte, že zapůsobí na Olomouc?
Tlak si nijak nepřipouštíme. Určitě je tam ale velké nadšení, když vyjedeme na led, tak Davida s radostí sledujeme. Do naší hry přinese detaily, v přesilovce bude hodně rozdílovým hráčem. Naštěstí je na naší straně, bránit bych ho nechtěl. (usmívá se)

V dresu Kohoutů vás čeká už čtvrtá sezona. Cítíte se jako lídr, který bude pomáhat novému kapitánovi?
Tak já budu kapitána podrývat, že jo, protože jsem chtěl být kapitán já... (směje se) Ne, v Olomouci je nás víc a každý si k tomu řekne své. I proto jsme jeden tým, protože má každý možnost se vyjádřit. Ale máte pravdu, už nejsem nejmladší, takže svou roli si trochu musím uvědomovat. Na druhou stranu, všichni jsme na jedné lodi – a i když za to vezme ten nejmladší, budeme se mu s radostí snažit pomoct, abychom hráli týmový a bojovný hokej, který nás vždy zdobil.

Z pozice zkušeného hráče můžete usměrňovat mladíky, kterých je v olomouckém týmu mnoho. Jak hodnotíte jejich výkony?
Je na nich vidět, jak moc jsou pracovití. Všichni vnímáme, jak makají, dřou a posouvají se. I příchod Davida jim v jejich vývoji může hodně pomoct, když ho budou sledovat a učit se. A to nejen na ledě, ale i v jeho přístupu a pracovitosti. Doufám, že takové možnosti využijí. Mít takový vzor před sebou...

„Už nejsem nejmladší, takže svou roli si trochu musím uvědomovat."

Narážíte na rok 2012, kdy jste byl v pozici mladíka na východě Čech?
Když hrál David s Alešem Hemským v Pardubicích, tak to bylo něco úžasného. Vidět zrovna tyhle dva – v té době asi nejšikovnější české hokejisty – na jednom ledě, hrát spolu v jedné lajně... Každý den jsem je měl před očima a moc jsem si to užíval.

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

Neshody ale loni nastaly v Třebíči. Jak jste dění v klubu vnímal jakožto jeho odchovanec?
V první řadě mě hrozně zasáhla smrt pana Nováka. Byl to fantastický člověk, hokeji dával všechno, a i díky němu jsem se pak vrátil do extraligy, protože mě cepoval neskutečným způsobem. Má velkou zásluhu na tom, že teď extraligu hraju. Co se pak dělo v Třebíči…

Nechcete to hodnotit?
Člověk do toho nevidí, měl jsem to zprostředkované jen přes média a nechtěl jsem vyzvídat od kluků, navíc by to stejnak bylo nějakým způsobem zkreslené, ať už jedné nebo z druhé strany. Každopádně když se takovéhle věci dějí v klubu, který milujete, tak to není příjemné. Někdy to ale ke sportu patří a bohužel se takové věci občas stávají. Věřím, že teď už je to dobré, Třebíč je na dobré koleji a už se o ní bude mluvit jen v souvislosti s hokejem.

A jak hodnotíte vzestup vašeho prvního klubu v extralize, tedy Pardubic?
Když jsou peníze, tak jde všechno. (směje se v nadsázce) Přišel nový majitel a je fajn, že doby, kdy se klub zachraňoval před krachem, jsou pryč. V posledních letech Pardubice hrály spodek tabulky a bojovaly o udržení, takže jsem rád, že je tam teď silný majitel. Pokud Pardubice skončí druhé, hned za námi, tak jim to budu přát. (směje se)

„Pokud Pardubice skončí druhé, hned za námi, tak jim to budu přát."

Proč jste se rozhodl odejít z Pardubic?
S manželkou, tehdy ještě přítelkyní, jsme přemýšleli, co dál. Měl jsem na stole nabídku z Dynama, ale přišla i nabídka z Brna. A v tu chvíli jsem si říkal, že bych Brno chtěl zkusit, že je to možná jedna z posledních šancí vyzkoušet něco nového. Tak jsme se domluvili a jsem za to rád, že jsem to zkusil. Poznal jsem nové lidi, viděl jsem, jak to funguje v novém prostředí. Určitě toho nelituju, ke sportu to patří, že hráči mění kluby. Bylo to vesměs pozitivní angažmá.

Do Olomouce jste dosud dojížděl právě z Brna s Martinem Vyrůbalíkem. S kým budete jezdit teď?
Než se přestěhuje Michal Kunc, tak zatím s ním. Uvidíme, já doufám, že v Brně zůstane. Zatím říkal, že si hledá bydlení, takže kdyžtak budu muset jezdit sám.

Co se vám v Brně tak zalíbilo?
S manželkou jsme si tam pořídili byt a nechtěli jsme se stěhovat dál. Před rokem a půl se nám narodil malý syn, takže i on tam má zázemí. A stěhovat všechny věci do Olomouce se nám dvakrát nechtělo. Máme to i blíž k prarodičům, kteří bydlí v Třebíči. Takže zatím nám to tak vyhovuje a neřešíme, že bychom chtěli změnu.

Neunavuje vás dojíždění?
Není to jednoduché, ale prostě to k tomu patří. A i kdybych hrál v Brně, tak bych mohl jet 40 minut. V Praze by to pak bylo ještě horší. Nepřemýšlím nad tím tak, že je to nějaký problém. Snažím se každý den jezdit do Olomouce a zpátky. A když to někdy nejde, tak zůstanu v Olomouci, ale to jen občas.

„Lidé k hokeji patří tak, jako k němu patří puk. Takže my se moc těšíme."

Plánujete dát syna na hokej?
Zatím mydlíme hokej furt. (směje se) Přijdu z tréninku, on mě vždycky chytne za ruku a jdeme ven hrát hokej. Takže zatím to vypadá, že by mohl mít o hokej zájem. Ale když nebude mít zájem a časem mi řekne, že ho to nebaví, tak ho určitě nutit nebudu. Zatím to ale vypadá, že by ho to mohlo bavit a že ten zápal tam má. Směruje to k tomu, že by mohl hrát. Uvidíme.

Vy letos budete hrát určitě, navíc po dlouhé době před lidmi. Odráží se to i na náladě v kabině?
Na fanoušky se hrozně těším. Bez lidí ten hokej nebyl takový. Nebylo to ono, lidé k hokeji patří tak, jako k němu patří puk. Takže my se moc těšíme. Už jen v prvním zápase, když jsme vyjeli na led a slyšeli lidi, jak řvou… I kdyby to bylo na venkovním stadionu, kde nám nadávají, tak to pořád vnímáme pozitivně. Jsme fakt nadšení, je to paráda.

Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz