Oliverius a Kaltenböck se zapsali do historie 2. ligy. A co jejich budoucnost?

Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz

27. února 2020, 15:09

Michal Hladký

Děčínští hokejisté si zajistili umístění v nejlepší pětce své skupiny, na zimním stadionu se navíc slavilo ještě něco jiného. Michal Oliverius a Jan Kaltenböck totiž dosáhli významných jubileí — první zmíněný si připsal zápas číslo 500 ve 2. lize, Kaltenböck se pak objevil v dresu Děčína už ve 350. duelu.

„V úvodu jsem bral Děčín jak takovou mezistanici, chtěl jsem totiž jít zpátky do zahraničí," líčí začátky v tomto klubu sedmatřicetiletý obránce Jan Kaltenböck, který si ve 350 duelech za Medvědy připsal 136 kanadských bodů (35 branek a 101 asistencí).

Ve své kariéře si prošel kluby jako jsou Salcburk, Litoměřice, Most či Šumperk, načež se v sezoně 2010/11 usadil právě v Děčíně. Tam dojíždí z Ústí nad Labem, kde žije s rodinou.

A čeho si na svém působišti nejvíc cení? „Je tu skvělá parta. Jsme klub s menším rozpočtem, takže se tu nehraje pro peníze," líčí Kaltenböck.

Pokud jde o jeho pokračování ve 2. lize, tak příliš optimistický není. „Já bych rád ještě tři, čtyři roky hrál, jenže skrz rodinu, které se to moc nelíbí, to příliš nejde," vysvětluje. 

Pokud jde o jednačtyřicetiletého Michala Oliveriuse, jenž si v 500 zápasech (naprostá většina v Děčíně) ve 2. lize připsal 190 gólů a 499 asistencí, tak ten taktéž své pokračování v dresu Děčína příliš růžově nevidí.

„Už moc dlouho neplánuju hrát, přece jenom 42 let klepe na dveře. Už to bolí, není to, co to bývalo," říká.

A proč vlastně zůstal v klubu tak dlouho? „Děčín mi přirostl k srdci, je to takový můj druhý domov. Je to pohodový, rodinný klub. Od mládeže po áčko tu panuje skvělá atmosféra. K tomu se dobře znám s Janem Havlíčkem a Lukášem Vaníčkem, kteří to tu vedou."

Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz

Kromě toho všeho vděčí za dlouholetou kariéru i manželce. „Chtěl bych poděkovat manželce, která tu pro mě byla od vojny až doteď. Vím, že to muselo být náročné, a já si neskutečně vážím toho, že si tím se mnou prošla a stála při mně. Vím, že to rozhodně není nic samozřejmého a já jsem jí za to neskonale vděčný. Je prostě skvělá," usmívá se.

A jak se oba hokejisté pasují s rolí nejstarších hráčů? „Nevím, jestli vypadám tak mladě, ale zeptal se mě tak čtyři roky zpátky jeden z mladších spoluhráčů při přípravě: Ty nebudeš sbírat puky? Na to jsem mu odpověděl: Hoši, já jsem tady jeden z nejstarších, opravdu ne," líčí s úsměvem na tváři Kaltenböck. 

O vtipné okamžiky nemá nouzi ani starší ze dvojice. „Když přijde někdo mladý, tak mě pozdraví dobrý den. To je zábavné," směje se Oliverius.

A na momentu, který nikdy oba hráči nezapomenou, se "oslavenci" shodli. „Finále druhé ligy proti Klášterci. U nás nechodí tolik lidí, ale na to finále přišly asi dva tisíce lidí, takže ta atmosféra byla jedinečná," odpovídají shodně a vzpomínají na nejúspěšnější sezonu. 

Foto: Miroslav Zdražil, hcdecin.cz

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz