Nouza: Řekl jsem si, že takhle nechci skončit. Kde bude pokračovat?
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
V první lize platí za osvědčeného kanonýra, v posledních třech letech hájil barvy Prostějova. Tomáš Nouza letos přesto nemohl být spokojený, Jestřábi se navzdory velkým očekáváním neprobojovali do play off a nakonec obsadili až dvanácté místo.
„Tenhle ročník byl z naší strany určitě nejhorší. Myslím, že celá sezona byla od začátku taková nepovedená, což se projevilo na fanouškovské návštěvě. Naše výkony bohužel nebyly dobré,“ říká upřímně sedmatřicetiletý veterán.
Kdy jste začal cítit, že je něco špatně?
Doufali jsme v play off, dali jsme si jasné cíle. Vlastně se ještě vrátil Tomáš Divíšek a nějaká naděje tam byla, ale pak nám to v půlce sezony bohužel začalo utíkat.
Nakolik bylo důležité, že jste se nedostali do lepší nadstavbové skupiny?
Měli jsme nějaké finanční úpravy a propouštění hráčů, což tým samozřejmě oslabilo. V tu chvíli jsme měli tak tři a půl lajny. Dostat se do osmičky se nám pak vzdalovalo víc a víc.
„Měli jsme nějaké finanční úpravy a propouštění hráčů, což tým samozřejmě oslabilo.“
Co si myslíte o snižování platů v průběhu ročníku?
Nemyslím si, že je to správné řešení. Sezona nebyla celkově povedená, ale s takhle razantními změnami nesouhlasím, ačkoliv jsme je teda všichni podepsali. Můj názor je, že motivovat hráče pokutami není správné.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
Jak jste snášel pohled na prořídlé tribuny?
Nebylo to nic příjemného, diváci byli nespokojení. Souhlasím, že každý divák, který si zaplatí za lístek, má právo být nespokojený. Ale týmu to určitě nepomohlo, protože potřebujete fanoušky. Potřebujete cítit, že vám věří, to jsem v Prostějově úplně neviděl.
„Souhlasím, že každý divák, který si zaplatí za lístek, má právo být nespokojený. Ale týmu to určitě nepomohlo, protože potřebujete fanoušky.“
Jaké pro vás trápení bylo z toho hlediska, že jste jedním z týmových lídrů?
Tohle nějak neberu, jestli jsem kapitán nebo zástupce kapitána. V týmu jsem měl jasně danou roli a jestli mám písmeno na hrudi nebo nemám… Byl jsem tam prostě od toho, abych dělal body a vyhrávali jsme.
Alespoň první část se vám dařilo plnit, posedmé v kariéře jste se dostal přes hranici 50 bodů.
Čím je člověk starší, tak na individuální statistiky úplně nekouká. Pro mě byl důležitý nějaký týmový cíl, který jsme nezvládli.
Přišel u vás s věkem i větší klid, že když se třeba vám osobně nedaří, tak si z toho tolik neděláte?
Samozřejmě. Čím je hráč starší, tak si takové věci nebere. Je důležité trénovat jako předtím a z vlastní zkušenosti vím, že to přijde. Můžete mít nějaký herní výpadek, ale když člověk poctivě trénuje, tak to přijde.
Vaší velkou předností je střelba. Zaměřujete se na ní při tréninku hodně?
Člověk musí střelbu nějakým způsobem trénovat pořád. Čím jste starší, tak ten instinkt „být někde o vteřinu dřív než soupeř“ pomalu odchází. Myslím, že každý dobrý střelec střelbu trénuje.
„Chvilku po sezoně jsem přemýšlel, jestli ještě budu pokračovat dál nebo ne.“
V Prostějově pokračovat nebudete. Už víte, kam povedou vaše další kroky?
Chvilku po sezoně jsem přemýšlel, jestli ještě budu pokračovat dál nebo ne. Skončili jsme, jak jsme skončili, a já jsem si řekl, že takhle kariéru skončit nechci. Od začátku jsem byl v kontaktu s jedním z trenérů. Vypadá to, že ještě určitě budu hrát.
Tomáš Nouza nasázel Sokolovu hattrick!
Můžete prozradit, jestli to bude v Chance lize?
Ano, bude.
Nepřemýšlíte už nad koncem kariéry?
Teď jsem to po tom nešťastném konci v Prostějově chvíli v hlavě měl. Ale pak jsem si řekl, že takhle končit nechci. Konec kariéry se u mě bude odvíjet od zdravotní stránky. Teď jsem třetí týden v tréninku a takhle nepřemýšlím.
„Konec kariéry se u mě bude odvíjet od zdravotní stránky. Teď jsem třetí týden v tréninku a takhle nepřemýšlím.“
Co po kariéře? Chtěl byste u hokeje zůstat?
Takové myšlenky jsem měl. Ale rozhodl jsem se hrát, takže takhle nebudu přemýšlet. Až ta chvíle přijde, tak se nad tím zamyslím.
Jak to máte s letní přípravou? Vnímáte ji jako nutné zlo nebo vám tréninkové dávky nevadí?
Myslím, že abyste konkuroval mladým, tak vaše příprava musí být náročnější a těžší. Člověk si zvykne trénovat. Když jsem byl dvacetiletý kluk, tak jsem letní přípravu úplně nemusel, ale teď ji beru jako součást hokeje a nezbytnou věc.
Vraťme se zpátky k vašim hokejovým začátkům. V mládí jste nastupoval převážně za Písek, v sezoně 2004/05 jste přešel do Mladé Boleslavi. Proč?
Jako osmnáctiletý kluk jsem podepsal v Písku smlouvu a myslím, že třetí rok v klubu jsem měl střelecky povedený. Mladá Boleslav byla v tu dobu ambiciózní tým, přijeli se na mě podívat a majitelé klubů se dohodli na mém přestupu. Pro mě to pak bylo v Mladé Boleslavi krásných deset hokejových let.
„Zažil jsem tam dva postupy do extraligy, to byl nezapomenutelný zážitek a vrchol, pro který člověk hokej hraje. Boleslav se stala mým druhým domovem.“
Jak na boleslavskou etapu vzpomínáte?
Zažil jsem tam dva postupy do extraligy, to byl nezapomenutelný zážitek a vrchol, pro který člověk hokej hraje. Boleslav se stala mým druhým domovem. Navíc jsem si zahrál v lajně s nejlepšími centry, co u nás snad kdy byli – s Richardem Králem, Tomášem Divíškem a Davidem Výborným. Ty vzpomínky jsou určitě hezké.
Foto: Lubomír Tesař, lhkjestrabi.cz
S Bruslaři jste ale kromě dvou postupů zažil i pád z nejvyšší soutěže…
Je to nepopsatelné. Byl to šok, jak pro hráče, tak pro celý klub. Myslím, že ve sportovní kariéře je to to nejhorší, co se může stát.
„S Milanem Hniličkou jsme měli odlišný názor na věc, takže jsem začal v Písku a od Vánoc jsem se přesunul zpátky do Boleslavi.“
Poslední extraligovou sezonu jste převážně strávil v Písku. Z jakého důvodu?
Tehdy to bylo trochu jinak. S Milanem Hniličkou jsme měli odlišný názor na věc, takže jsem začal v Písku a od Vánoc jsem se přesunul zpátky do Boleslavi.
O dva roky později jste s týmem znovu vybojoval extraligu. Co vás pak vedlo k přesunu do Budějovic?
Myslím, že ta sezona byla celkově podařená. Už v jejím průběhu jsem měl nějaké náznaky z Motoru, že mají vysoké ambice. V Boleslavi jsem byl deset let a cítil jsem, že by to chtělo změnu. Pak se dohodl přestup, ale už v průběhu sezony tam byly nějaké náznaky.
První rok na jihu jste měl nejlepší čísla za celou kariéru. Vnímáte to jako nejlepší sezonu?
Asi bych to takhle neřekl. Udělat nějaký osobní rekord je krásné, sezona byla povedená. Byl to neskutečný rok, kdy jsme se tam sešli s Pepou Strakou a užili si to. Ale srovnávat, jestli byla nejpovedenější se asi nedá, protože tomu chyběl ten postup.
Motor měl v první lize celou dobu nejvyšší ambice. Nebyl na vás větší tlak?
Ve stejné pozici jsem byl i v Mladé Boleslavi. Když se hrála extraliga, tak jsme se snažili udržet, a když ne, tak byl jediným cílem postup. Na tenhle tlak jsem byl zvyklý, v Motoru mě to nijak nepřekvapilo. Hned první rok se nám povedlo udělat baráž, ale nějaká taková třešnička tomu chyběla.
„Když se hrála extraliga, tak jsme se snažili udržet, a když ne, tak byl jediným cílem postup. Na tenhle tlak jsem byl zvyklý, v Motoru mě to nijak nepřekvapilo.“
Co říkáte na letošní postup Motoru?
Celkově mám o hokeji přehled a ke klubům, kde jsem hrál mám určitě jinou vazbu, ať je to Mladá Boleslav nebo Motor. Jsem Jihočech a Budějovicím jsem fandil. Můj názor je, že do extraligy postoupily zaslouženě, protože v Chance lize naprosto dominovaly. Kluci sice neměli ten postupový zážitek, pro který se hokej hraje, ale podle mě postoupili zaslouženě.
Share on Facebook
