Nevyřízené účty? Jsem nekonfliktní, říká Moravčík. Dřiny v Tampere měl plné zuby
Foto: Bildbyrån
V prosinci prožil vinou koronaviru dlouhé období bez zápasů a jenom trénoval, Michal Moravčík přiznává, že to nebylo optimální po fyzické ani psychické stránce. „Občas jsem toho měl plné zuby," tvrdí. Obránce Tappary Tampere je rád, že finská soutěž už zase naplno běží. „Do konce základní části nás čeká 30 zápasů, bude to náročné," dodává.
V národním týmu potvrzuje, že se vypracoval mezi nejlepší české beky. Plzeňský odchovanec se stal pevným pilířem defenzivy, po turnaji Karjala startuje také na Beijer Hockey Games. „Pozvánka vždycky potěší, to si nemusíme nic nalhávat," říká skromný chlapík, který si udržuje obdivuhodně stabilní výkonnost.
Co vám ukázal první zápas na turnaji v Malmö proti Švédsku?
Určitě naši hru na puku, tu potřebujeme trošku zrychlit a zpřesnit. A také osobní souboje. Ale to si můžeme říkat po každém zápase, nikdy to nebude stoprocentní. Vždycky je co zlepšit. Tohle jsou věci, na kterých každý hráč musí pracovat.
Nastupoval jste ve dvojici s Davidem Musilem, což je spíš defenzivní zadák. Vyhovovalo vám to z pohledu, že jste si i mohl zaútočit?
Upřímně? V utkání jsme měli dost práce do obrany, takže na útočné choutky nezbylo moc času. Ale s Muskou to bylo v pohodě, myslím, že do defenzivy jsme sehráli spolehlivý zápas.
Na turnaji Karjala jste hrál s Filipem Hronkem, teď to asi byla trošku změna, co říkáte?
Předně tehdy jsem hrál vpravo, tady jsem nalevo. U Filipa jsem měl trošku jiné povinnosti než tady s Davidem. Na Karjale jsem byl vyloženě spíš do defenzivy, protože všichni víme, jaký je Filip Hronek hráč. Že to je velmi útočně laděný bek. Já se útočení nezřekl, ale vždycky si zakládám na tom, že je třeba vycházet z dobré obrany. Ta útočná fáze potom přijde sama.
Už delší dobou jste pravidelnou součástí národního mužstva. To pro vás musí být hodně příjemné a povzbuzující.
Nebudeme si nic nalhávat, to je vždycky příjemné. Zájem pokaždé potěší.
Je pro vás dnešní utkání s Finy prestižnější vzhledem k tomu, že působíte v Tappaře Tampere?
To bych asi neřekl. Myslím, že tahle otázka by měla mířit na ty, kteří ve Finsku působí déle. Samozřejmě, ty kluky budu poznávat, ale na mezinárodní scéně je prestižní každý zápas. Na tohle se asi nějak nehraje.
Není ve finském výběru žádný hráč, s nímž byste měl nevyřízené účty?
To ne. Já jsem nekonfliktní (směje se).
Finská nejvyšší soutěž byla v prosinci na několik týdnů přerušena, poté znovu pokračovala. Jakou náladu jste si z Tampere přivezl.
Najeli jsme na lepší období. Začalo se nám dařit, vyhrávali jsme. Takže atmosféra je uvolněnější a příjemnější, než když jsme de facto nehráli a měli jeden zápas za dva týdny, který jsme navíc nezvládli. Tehdy to nebylo úplně optimální. Teď jsme najeli na lepší vlnu. Ve čtvrtek nám do skupiny přišla zpráva o programu po zbytek soutěže a musím říci, že to bude hodně náročné.
„Kdybych srovnal Česko a Finsko, tak v extralize je to hodně o taktice, působí tam spousta zkušených hráčů. Kdežto ve Finsku hraje dost mladých kluků do 20 let, je to takový hokej hodně nahoru dolů."
Do konce základní části vás čeká 30 utkání, to je pořádná porce!
Vychází to tak, že budeme hrát tři až čtyři zápasy týdně. Bude to poměrně náročné, navíc často půjde o dvě utkání ve dvou dnech. Tím těžší to bude.
Na nic jiného vlastně nebude čas. Žádný větší trénink ani odpočinek.
Ono bude možná lepší hrát, než jenom trénovat. Toho jsme si užili poměrně dost a upřímně – nebylo o co stát. Připadal jsem si jak někdy v červenci nebo v srpnu, když jsme trénovali hodinu nebo hodinu a půl na ledě. K tomu jsme měli před tréninkem i po něm přípravu v posilovně. Všichni jsme se cítili úplně vyflusaní – fyzicky i psychicky. Za zápasy jsem určitě raději, tréninků jsme měli dost.
Co bylo nejtěžší? Stereotyp, kdy nikdo nevěděl, jak dlouho pauza potrvá?
Promítlo se tam všechno. Občas jsem toho měl plné zuby. I splín doma, že jsem byl takový nerudný na paní i na okolí. Všechno to bylo dohromady. Teď je to mnohem lepší. Liga se rozehrála, pokračují zápasy. Jako tým jsme na vítězné šňůře, psychická stránka je taková snazší.
V prosinci jste asi nikdy neměl takhle dlouhou pauzu, že?
Nezažil jsem, že bych jenom trénoval a jednou za dva týdny si namátkově letmo vystřelil, že pojedeme na zápas. Bylo to náročné, ale tohle potkalo všechny. Celou ligu. Teď nastalo období, kdy jde do tuhého. Program je hrozně našlehaný.
Foto: Bildbyrån
Co byste řekl o osobním životě v Tampere? Líbí se vám tam.
Paráda (směje se). Předtím jsem už párkrát ve Finsku byl, takže jsem tak nějak věděl, co mě čeká. Ale určitě jsem byl překvapený. Okolo baráku máme pěkné prostředí, asi 200 metrů to je k jezeru, do parku. Najde se spousta možností, kam zajít na procházku a na výlety. Není to tak, že bychom se tam nudili. Prostředí je krásné, navíc teď je všechno zasypané sněhem, takže to vypadá ještě lépe.
Pojďme ještě k hokeji. Čím vás nejvíc překvapila finská soutěž?
Je hodně o bruslení. Kdybych srovnal Česko a Finsko, tak v extralize je to hodně o taktice, působí tam spousta zkušených hráčů. Kdežto ve Finsku hraje je dost mladých kluků do 20 let. Nemají takové zkušenosti, je to takový hokej hodně nahoru dolů.
Se svými výkony jste spokojený? V hodnocení účasti na ledě při vstřelených a obdržených brankách patříte k nejlepším v lize.
Nehraju přesilovky, od toho tam jsou jiní kluci. Ale dostal jsem důvěru a chodím na oslabení. Vzal jsem tu roli a snažím se odvádět co nejlepší práci při bránění. Pak se vždycky naskytne šance, že jsme v útočném pásmu a padnou z toho góly. Za to jsem jedině rád.
Share on Facebook
