Nesnáším cestování, přiznává Kotásek po lupu na dalekém západě
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Vítkovické juniory v probíhající sezoně koronavirus moc nešetří. Po návratu do akce se nakopli prohraným derby a vyloupili západní Čechy, odkud si odvezli velmi cenných pět bodů. Mužstvo táhne nahrávač Alex Kotásek, jenž trpí v autobuse a drží se dědova hesla.
Alexi, máte za sebou výborný trip, viďte?
Stoprocentně. Pro psychiku je to pro nás hodně cenné, protože porazit první a druhý tým v tabulce je super. Věděli jsme, že to nebude nic lehkého, protože Plzeň i Vary mají slušné týmy, ale věřil jsem nám, máme taky dobrý tým. Plzeň nás celkem přehrávala, ale to, co nám řekl trenér, fungovalo a přineslo ovoce. Proti Varům nám možná došly ve třetí třetině síly, nevím, ale nehráli jsme tam optimálně. Ale máme pět bodů, takže teď víme, že můžeme hrát s každým.
Co bylo na západě nejnáročnější?
Nejvíc náročné na tom všem bylo cestování, protože pět hodin v autobuse je za trest. Nesnáším to! Někdy spím, když to jde, ale většinou se to nepovede, protože autobus není moc komfortní. Někdy se spoluhráči hrajeme nějaké hry na telefonech anebo karetní. Prostě se snažím nějak zabavit, aby cesta co nejrychleji utekla.
Co vám na cestování tolik vadí?
Člověk tam celý ztuhne a je potom těžké se do toho dostat, nechce se mu a je z celé té cesty vlastně unavený. Je to náročné i psychicky. Nevím, jestli je to tím nepohodlím anebo něčím jiným, ale i takové dny jsou, že se musí cestovat.
Jak se potom dostanete do tempa, abyste byl stoprocentně připravený na zápas?
Rozcvičkou. Na začátku si zahrajeme fotbálek, potom je týmová rozcvička, odběháme nějakou abecedu a sprinty, nakonec si zařveme pokřik. Na závěr si každý dodělá, co potřebuje on sám. Ať už jde o nějakou mobilitu, válec, prostě cokoliv. Já si třeba protáhnu třísla a případně přidám i sprinty, když se necítím dobře. Většinou mi stačí to, co děláme se spoluhráči.
„Náš tým má výhodu v tom, že máme super kolektiv. Povzbudíme se a umíme si pomoci. Když jeden hráč něco pokazí, ten druhý se to snaží napravit.“
Byl si hokej na západě ve dvou zápasech něčím podobný?
Určitě rychlostí. Ani jeden tým se s tím nemazal, oba rychle rozehrávaly zezadu, rychle otáčely hru a jezdily do nás hned. Nikde se nezdržovaly, takže oba zápasy byly náročné.
Čím jste předčili Plzeň?
Myslím, že jsme do zápasu dali více než kluci z Plzně, dali jsme do něj srdíčko, měli jsme hodně zblokovaných střel. Plnili jsme, co nám říkal trenér. Náš tým má výhodu v tom, že máme super kolektiv. Povzbudíme se a umíme si pomoci. Když jeden hráč něco pokazí, ten druhý se to snaží napravit.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Co se týče gólů, v závěru jste si pomohli přesilovkami. Na čem je máte založené?
Na střelbě. Máme pár signálů, ale první myšlenka je zkusit vystřelit. Nejdřív se snažíme v pásmu udržet, nějak si to rozehrát a potom střílet. Myslím, že máme se spoluhráči dobrou střelbu, umíme dát gól, takže na tom stavíme.
Bylo cítit na Plzni, že se jí v listopadu nedaří tolik jako předtím?
Herně určitě ne. Kluci z Plzně byli opravdu rychlí a měli systém asi dobře naučený. Ta jejich rychlost byla obrovská, ale narazili. Jsou dobrý tým, to určitě, to jim neberu. Možná jim odešli nějací kluci, netuším.
Co se pokazilo v Karlových Varech? Dvakrát jste vedli…
Ve druhé třetině jsme se ke konci tlačili, bylo to vyrovnané na obě strany a hrálo se nahoru dolů. Dostávali jsme se k nim na delší dobu do pásma, ale ta třetí třetina... Jako by nám došly síly. Úplně jsme přestali hrát. Vypadalo to, jako bychom o přestávce nebyli v klidu, ale běhali někde maratón. Nevím, co se tam stalo. I přesto máme cenné dva body.
Co jste vymyslel při vítězném nájezdu?
Najel jsem si zprava, přetáhl kotouč přes osu a vystřelil k levé noze. Kdybych dal nájezd už v první třetině, kdy jsem měl, protože mě v úniku podrazili, pak by na závěrečné nájezdy podle mě nedošlo. Aspoň jsem to napravil tím druhým, hodně jsem se na to soustředil, abych neudělal podruhé chybu a dal gól. Samostatný únik anebo nájezd se má dávat.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak jste spokojený se svým přínosem mužstvu?
Spokojený nejsem nikdy. Že se daří, je fajn, ale musí se dařit celému týmu, aby z toho vyšli ti jedinci. Já tam mám nějaké nahrávky, protože prostě raději nahraju, než abych vystřelil. Mám s sebou Pepíka Krejsu, který má neskutečnou ránu, takže to raději nechám na něm, nebo snažím se něco vymyslet. Body jsou jenom takové plus, ale jsem za ně rád.
Proč raději nahráváte?
Taky vystřelím samozřejmě. Děda vždycky říkal: „Dát gól, nebo dát pěknou přihrávku je to stejné.“ Já nějak neřeším, jestli dám gól, nebo dobře přihraju. Je to pro mě vždycky taková odměna za to, že se snažím.
„Děda vždycky říkal: Dát gól, nebo dát pěknou přihrávku je to stejné.“
Nakoplo vás před tripem na západ Čech prohrané sváteční derby s Třincem?
Jelikož nás korona celkem semlela, nehráli jsme pár zápasů hned na začátku a teď poslední dva týdny, tak měl Třinec maximální výhodu v tom, že byl vytížený a hrál více. My jsme snad měsíc stáli, takže jsme byli trochu jako leklé ryby. Nám prohra s Třincem dala to, že bychom se měli zamyslet a zase začít makat. To se pak i povedlo.
Na začátku se odkládalo kvůli soupeřům. Proč tentokrát?
Měli jsme nějaké covidové problémy a každý týden jsme měli jednoho pozitivního. Pro mě osobně to bylo hrozné. První týden se netrénovalo, takže jsem si řekl, že si odpočinu a třeba mi to i pomůže. Potom jsem týden trénoval, což byla reprezentační pauza. Pak měly přijít zápasy, ale zase byl covid, takže jsme týden stáli. Člověk z toho vypadl, i když doma něco dělal, protože tím led nejde nahradit. Celá tahle situace mě štve a nejradši bych, aby to vůbec nebylo, ale budeme se s tím muset popasovat. Doufám, že už se nic nepokazí a pojedeme do konce sezony pořád stejně.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
