Nepůjčili jsme jim puk, libovali si Kanaďané. Kouč vyzdvihl Perryho i pokoru
Foto: Michal Eger
Profesionalismus u něj i v tuhle chvíli dominoval. Působil jako stroj, tak jako se svými kumpány předtím na ledě. Zatímco Corey Perry objímal pohár pro mistra světa, na krku ho příjemně tížila zlatá medaile a od šéfa mezinárodní hokejové federace právě převzal upomínkovou plaketu z členství v Triple Gold Clubu, kapitán nových šampionů vypadal v neděli pozdě večer před nastavenými mikrofony, jako by právě jeho tým zvládl řadové utkání někdy v listopadu. Totálně bez emocí. Jenže Kanada přesně tak vyhrála. Čistě, v suchém triku. A na oslavná slova se přece jen prostor našel.
Stává se z toho příjemná povinnost kanadských kapitánů na mistrovství světa. Loni Sidney Crosby, letos Corey Perry. Stačí uřídit si kabinu plnou špičkových plejerů z NHL a za odměnu je z vás koncem května oštemplovaný velikán.
Dveře Triple Gold Clubu, souboru výjimečných jedinců, jimž se v kariéře podařilo vyhrát Stanley Cup, olympijské hry i šampionát, právě přijal řízného anaheimského útočníka. A on? Pevně svíral trofej, po každé odpovědi jako by co nejradši hned už zmizel do kabiny, a nevyloudil ani jeden úsměv, přestože předtím na ledě logicky zářil štěstím. „Tohle je neskutečné. Snažil jsem se během turnaje nemyslet na to, že by se to mohlo povést, ale stejně to má člověk někde vzadu v hlavě,“ přibližoval trochu suše své dojmy 31letý Perry. „Všechno je stejně ale jen o tom, že jdete a hrajete hokej…“
A to on hrál. Po brzkém konci Ducks v play off s krátkou zastávkou v Praze si ho procvičil v Moskvě. Dostal úkol obhájit to, co loni dokázala Crosbyo parta. Uspěl. „Obdivuhodné, co Corey dokázal. Stačil jediný telefonát, jestli chce přijet a on vůbec neřešil nic okolo, zkrátka jel. A teď je v Triple Gold Clubu,“ chválil svého lídra kouč Bill Peters. „A to ještě ke všemu navíc vyhrál v juniorech Memorial Cup. Je to obdivuhodný člověk, naší mladé partě šel příkladem.“
Peters, jinak hlavní kouč Caroliny, u loňského triumfu loni byl v úloze asistenta. Tenhle už si vychutnával naplno jako dirigent s největší zodpovědností, ale ani na něm nebyly při shrnutí úspěšné obhajoby patrné zbytečně okázalá gesta. Mluvil jasně, k věci. A od svých hráčů pak slyšel slova uznání za to, jak je dokázal připravit na finále s Finy. Vždyť tenhle soupeř Kanadu jako jediný během dvou dominantních let na MS porazil, v závěru petrohradské skupiny 0:3.
V neděli to byl úplně jiný příběh. Suoimi nedostali čuchnout. „Když s někým hrajete podruhé v tak krátké době, hodně toho o soupeři víte. Naši trenéři odvedli skvělou práci v tom, jak nás připravili,“ smeknul Perry nad taktikou, která vedla k precizní hře a triumfu 2:0. „Každý v kabině se téhle výzvy ujal, jak nejlépe uměl, vzali jsme to poctivě, drželi jsme se na puku a hráli jsme nesobecky. V tom to celé bylo. Když držíte puk, soupeř s ním proti vám nic nevymyslí.“
Skutečně. Finové byli v podstatě bez šance. A když pak vteřinu před koncem do prázdné klece zamířil Matt Duchene, tak… „Když jsem to viděl, jakmile jsem spatřil Matta, že to trefí, že už nám to zlato niko nevezme, honily se mi hlavou dojmy, které ani nejde popsat,“ vyprávěl Perry.
Kanaďané se rozjařeně nahrnuli na led ke své brance, ale rozhodčí je ovšem zahnali zpátky na střídačku. Komická situace nastala, protože zbývalo odehrát ještě 0,9 vteřiny. No problém pro suverénní vládce. „To bylo docela zajímavé. Kluci si aspoň řekli, že můžou zlato oslavit dvakrát, takhle to brali a vychutnávali si tu možnost, že se bude moct jejich radost opakovat,“ zhodnotil nevšední lpění na bontonu kouč Peters.
Ten byl dotázán i na to, co říká skutečnosti, že v all star týmu turnaje se objevil jediný jeho svěřenec, mladý bek Michael Matheson. „A víte co? O tomhle se v týmu nikdo ani nezmínil, protože my jsme tady vystupovali jako jeden celek, byli jsme víc než cokoliv jiného především jednotní a pokorní,“ nadchlo ho. „Každá individualita plnila svoji roli. Byl jsem okouzlen naší partou. Tím, jak výtečná, od vedení přes hráče, se tady sešla…“
Share on Facebook
