Nejmladší zástupce hokejového rodu. Cítí se Adam Musil pod tlakem?
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Těžko byste v Česku našli hokejovější rodinu, než je ta Musilova. Dědeček Jaroslav Holík měl kompletní sbírku medailí z MS, otec František Musil zase stovky zápasů v NHL a strýc Bobby Holík i dva Stanley Cupy. Čtyřiadvacetiletý Adam se chce k podobné kariéře odrazit v dresu Pardubic.
Když jste byl malým klukem, asi neexistovala jiná možnost než hokej, že?
V hokejovém prostředí se pohybuju od narození, to je pravda, taťku jako hráče si ale nepamatuju vůbec. Trochu si vzpomínám na strejdu, ale taťka skončil s hokejem, když mi bylo pět let. Zážitky z dětství mám každopádně moc hezké.
I z Pardubic?
Měl jsem tady rodinu, babičku se strejdou, strejda tady pořád žije. Táta tady vyrůstal a k Pardubicím jsem měl vždycky blízko, i když jsem tu nikdy nebydlel. A prostředí jsem znal, za rodinou jsme sem jezdili často.
Vy jste se přitom narodil v Kanadě, kde hrál váš otec NHL.
Jsem za to rád, neměnil bych. Ale vyrůstal jsem hlavně v Jihlavě.
Co pak rodina říkala na to, že jste v sedmnácti oblékl kanadský národní dres?
Rozhodnutí nechávali na mě. Když se naskytla možnost reprezentovat Kanadu, tak jsem byl strašně moc rád. Cítil jsem vděčnost, že se vůbec do takového týmu můžu dostat. Rodina mi to přála a byla pyšná. Na mistrovství světa juniorů už jsem pak jel za Česko.
„Táta tady vyrůstal a k Pardubicím jsem měl vždycky blízko, i když jsem tu nikdy nebydlel."
Čtyři roky jste hrál juniorskou WHL a pak se posunul na farmu. Jak těžké bylo prosadit se v AHL?
Je to hodně náročná soutěž, já ji vnímám jako druhou nejlepší ligu na světě. Je tam hodně mladých kluků, kteří se chtějí dostat nahoru. A soutěž je náročná nejen po fyzické stránce, ale i po mentální. Jen ti nejsilnější to ustojí a zvládnou to.
Je ve hře, že byste se tam v budoucnu vrátil a bojoval o NHL?
Ne, momentálně žádné představy nemám. Chci být hlavně v pohodě a mít radost ze života. A co se stane, to se stane. Momentálně nechci moc přemýšlet nad budoucností. Chci brát každý den tak, jak je, a chci si ho užít naplno. Vím, že když budu svou každodenní práci dělat dobře, tak úspěchy přijdou. Nechám to, jak se říká, na hokejovém bohovi.
Do NHL vás před šesti lety vás ve čtvrtém kole draftovalo St. Louis. Jak jste to prožíval?
Tehdy byl draft v Miami, takže jsme si z toho s rodinou udělali dovolenou, což bylo krásné. Samozřejmě, být draftovaný je hezká věc, na druhou stranu každý ví, kolik práce je ještě před vámi. Je to hezký pocit, ale nic zázračného. Pracovat musíte pořád dál.
O úroveň výš jste si nakonec nezahrál, účastnil jste se alespoň předsezonních kempů?
Jasně, zažil jsem jich několik. V organizaci St. Louis jsem byl čtyři roky, takže každý rok jsem se účastnil, hrál jsem i přípravné zápasy. Už jen pobyt v tom prostředí vás jako člověka i sportovce hrozně obohatí.
„Momentálně nechci moc přemýšlet nad budoucností. Chci brát každý den tak, jak je."
Mají v zámoří hokejisté jinou mentalitu?
Záleží na jednotlivcích. Já jsem v Kanadě a Americe hrál přes deset let, takže jejich mentalita je mi asi přirozená a snažím se jí mít i tady. V něčem se ty dva světy asi liší, ale v Pardubicích je hodně kluků, kteří si zámořím prošli a tu mentalitu mají taky.
Má na nastavení hokejistů vliv i velká konkurence?
Určitě. Nikomu se nic nemusí říkat, protože každý ví, že na jeho místo čeká dalších deset vlčáků. A s každým rokem je to těžší a těžší, od mládeže až po juniorku, draft a AHL. Konkurence je obrovská a jakmile se člověk dostane do takového prostředí, tak ho to ohromně motivuje, aby ze sebe dostal maximum.
Musil sestřelil Rašku, pak se porval s Kotalou
Vy přitom nevěnujete čas jen hokeji, ale i studiu. Jak se to dá zvládat?
Vysokou školu ještě hotovou nemám, s hokejem mám přeci jen náročný program a nestíhal bych dělat školu na 100 %. Takže dělám, co můžu, a doufám, že to budu mít co nejdříve hotové.
Studujete na dálku?
Během Covidu jsme měli výuku online přes Zoom a já jsem teď požádal o výjimku, jestli bych mohl v tomhle režimu pokračovat. Jelikož moje škola je hodně mezinárodní, tak půlka studentů je ve třídě a půlka funguje přes Zoom. Jsem moc rád, že mi to takhle povolili, protože mi to umožní dělat hokej i školu zároveň.
Dokážete si představit, že byste ve vašem oboru po kariéře našel uplatnění?
Určitě. Studuju byznys, zatím ještě nemám konkrétní zaměření. Hokej naprosto miluju, ale asi bych v hokejovém prostředí nemusel zůstávat za každou cenu. Bavilo by mě nějaké podnikání.
„Studuju byznys, zatím ještě nemám konkrétní zaměření."
Pojďme teď zpět k vaší rodině a hokeji. Jaké to bylo, zahrát si finále extraligy proti bráchovi Davidovi?
Velký zážitek, dali jsme do toho všechno, ale bohužel to na Třinec nestačilo, takže zaslouženě vyhráli. Byl jsem rád za naši rodinu, že ten titul získal aspoň jeden z nás.
Po sezoně jste se pak sešli na mistrovství světa, stejně jako váš dědeček Jaroslav s prastrýcem Jiřím Holíkem.
Zahrát si s bráchou za národní tým bylo moc hezké. Přál bych si ale ještě jednu věc – abychom si zahráli spolu v jednom klubu. (směje se) Přeci jen je to nepříjemný bek a podle mě i nejlepší obránce v české extralize. Určitě bych si radši zahrál s ním než proti němu.
Bavíte se spolu o hokeji často, nebo jen okrajově?
Spíš okrajově. Jak už jsem popsal, mimo zimák mám jiné věci, které řeším, takže hokej nechci mít v hlavě každou minutu. Samozřejmě, když je možnost, o hokeji se bavíme. Jen to není tak, že bychom si volali po každém zápase.
Hattrick Adama Musila proti Zlínu
Co dalšího vás tedy ve volném čase baví?
Baví mě otužování, sleduji trh s nemovitostmi… Mám plno koníčků a myslím si, že je důležité vypnout i mimo hokej a dělat věci, co vás do života obohacují.
Rozumíte si v tomhle s ostatními spoluhráči, třeba i díky tomu, že v kabině je hodně mladých hokejistů?
Myslím, že nikdo nerozlišuje, jestli je někdo starý, nebo mladý. Máme hlavně dobrou partu a kluci mi i dost usnadnili příchod do Pardubic. Toho si moc vážím a doufám, že to tak půjde i nadále. Když tým stojí při sobě, může to dotáhnout hodně daleko.
„Baví mě otužování, sleduji trh s nemovitostmi…"
Hodně si ale rozumíte třeba s Matějem Blümelem, po trénincích si společně přidáváte. Co všechno děláte nad rámec běžných cvičení?
Záleží na náročnosti tréninku a taky na tom, jestli je zrovna před zápasem, nebo ne. Snažím se ale dělat něco navíc, abych se cítil dobře, zkrátka pro svůj pocit. Hokej je teď hlavně o bruslení, takže si vždycky trochu zabruslíme, pak třeba i potrénujeme střelbu. Musí vás to hlavně bavit. Když vás to baví, všechno jde snáz. Takže dělám cvičení, o kterých vím, že mi můžou pomoct v zápase. Abych měl ze sebe dobrý pocit – to je můj cíl, kterého se snažím dosáhnout.
Když máte dobře natrénováno, zvýší to i sebevědomí?
Určitě, důležité je už jen to, že máte klidnou hlavu. Protože víte, že pro úspěch děláte maximum, jak v tréninku, tak v přípravě mimo něj. V zápasech je to pak znát, nemusíte o sobě pochybovat, soustředíte se jen na hru. Už jdete jen ukázat, že jste připravení.
Vnímáte jako tým i vysoká očekávání, která se vám zatím daří plnit?
Určitě, pan Dědek do hokeje dává spoustu peněz a výsledky se od nás očekávají, od toho tu jsme. Na druhou stranu, já se nejvíc zaměřuju na vlastní výkony. To je nejvíc, co můžu dát týmu – když bude Adam Musil hrát na sto procent. Nechci znít vůbec sobecky, ale můj cíl a úkol je být lídrem.
Souboj bratrů Musilových! Kdo ví víc, David nebo Adam?
Minimálně v jednom ohledu jím jste – máte čtvrtou nejvyšší úspěšnost na buly z celé extraligy, 60,22 %.
Statistiky moc nesleduju. Kouknu se vždycky na tabulku, jak jsme na tom týmově, ale ostatní příliš neřeším. Co se týče bodů, vím, že to není ideální. když budu pořád dělat správné věci, časem to přijde. Člověk musí zůstat pozitivní a užívat si život.
Od dobře provedených detailů se pak může odvíjet zbytek. Jsou právě i vhazování tím, na co se speciálně zaměřujete?
Je to tak, po tréninku si vždy pár buly zkusím. Je to velmi důležitá dovednost, když vyhrajete, začínáte s pukem a nemusíte hned nahánět protihráče, takže i šetříte síly. Vybavuju si, že jsme loni v Liberci měli šest bulařů mezi nejlepší desítkou soutěže. I to byl jeden z důvodů, proč jsme měli tak úspěšnou sezonu.
Vyhovuje vám tedy centr více než křídlo?
(přemýšlí) Asi ano. Ale chci být komplexním hráčem a udělat všechno pro týmový úspěch. Pak máte lepší náladu a všechno vám jde lépe. Platí to jak v osobním životě, tak i v hokeji. A jestli mě trenér potřebuje na křídle, tak ho budu hrát. Jsem schopný nastoupit kdekoli, hlavně si přeju, aby tým fungoval.
Foto: Ladislav Adámek, hcdynamo.cz
Share on Facebook
