Nejmladší z Jenáčků válí. Všichni nás podceňovali, líčí motivaci Vsetína

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Vsetínští junioři se ve vyšší nadstavbové skupině trápili a skončili poslední. Do bitev o play off však vstoupili parádně – vykradli Kometu a Energii. Velkou zásluhu na valašském úspěchu má nejproduktivnější obránce soutěže Šimon Jenáček, pokračovatel rodinné dynastie hokejistů.

HokejkaTV

Ve skupině H jste na úvod vyhráli v Brně i Karlových Varech. Čemu výborný vstup přisuzujete?
Bylo to o přístupu všech kluků. Hrajeme jako jeden člověk. Navíc přišel z mužů i můj brácha, který v týmu hodně zvedl morálku a samozřejmě i výkony na ledě. Všechno si dobře sedlo, a navíc nás týmy po celou sezonu podceňovaly, což se nám vyplatilo v této nadstavbě.

Brno hrálo s vámi ve vrchní skupině, Karlovy Vary postoupily zespodu. Byl mezi soupeři cítit rozdíl?
Když jsme naposledy hráli na Kometě, dali nám devítku a jejich trenér celkem bez respektu v rozhovoru řekl, že jsme nic nepředvedli a podobná slova. Už nezmínil ale to, že nám chytal třetí gólman a chybělo nám asi pět nejlepších hráčů. I proto to teď byl s Kometou úplně jiný zápas. Měli jsme ze začátku respekt, a i proto se nám úvod zápasu nepovedl, ale pak jsme se vrátili. O Varech jsme věděli, že v předchozí skupině prohrály jenom třikrát a bude to těžký zápas. Rozdíl byl v tom, že Kometa byla více technická na puku a Vary hrály spíš fyzický hokej.

„Po prvním zápase v Litvínově o nás Přemek Svoboda řekl, že jsme nejhorší. Od nás pak borec odjel se šitím na obličeji a sedmičkou v kapse.“

Nakopla vás slova od Jana Zachrly?
I po prvním zápase nadstavby, který jsme hráli v Litvínově, o nás řekl jejich hráč Přemek Svoboda, že týmy z Moravy nemají kvalitu a Vsetín je nejhorší, že bychom v jejich skupině dostávali dardy. Nás to nahecovalo. Pak dojeli k nám a borec odjel se šitím na obličeji a sedmičkou v kapse. Když si to my kluci přečteme, co o nás trenér řekne, že jsme byli bez kvality a i když jsme vedli 2:1, tak věděl, že nás porazí... Nám to přišlo neuctivé, takže i to byl faktor, který nám pomohl.

Teď jste s Kometou ještě v první třetině dotáhli ztrátu o dva góly. Věděli jste v tu chvíli, že vyhrajete?
Ze začátku to bylo takové ustrašené, na Kometě se hraje těžce. Málokdo z nás tam vůbec někdy vyhrál, i proto jsme byli možná nervózní. Kluci z Komety toho využili, šli do zápasu s čistou hlavou a s tím, že nás porazí. Udělali si náskok, ale dokázali jsme vyrovnat na 2:2, což nás hrozně nakoplo. Obraz hry se potom úplně změnil a měli jsme i lepší pasáže. Za vyrovnaného stavu bylo všechno otevřené, věděli jsme, že je můžeme porazit.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Zmínil jste hodnocení litvínovského hráče a brněnského trenéra. Mrzely vás takové výroky?
Držím se toho, že bych neměl činit druhým, co sám nemám rád. Kdybych šel po zápase na rozhovor, asi bych něco řekl, ale naštěstí šel rozumnější brácha, který nic neřekl. I tentokrát jsem si četl, co o nás řekl. Že jsme předvedli, co od nás čekali, a mohli jsme je porazit jenom v momentě, kdy jejich hráči nic nepředvedou. Takže se v podstatě nic nezměnilo.

Pojďme k dalšímu utkání. V Karlových Varech jste dlouho drželi nejtěsnější vedení. Bylo utkání hodně o trpělivosti?
Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, takže jsme měli zprávy jenom od kluků ze spodní skupiny. Měli jsme informaci, že hrají hodně organizovaně, mají dobrou obranu a gólmany. Šli jsme do zápasu s tím, že to bude o jednom gólu, takže jsme rádi, že jsme ho dali my. Potom už to byla taková plácaná. My jsme to srdíčkem ubránili, za což musím kluky pochválit, protože jsme odevzdali všechno, a to někteří kluci hráli i přes zranění. Ubetonovali jsme to.

Jak moc vás venkovní výhry povzbudí do dalšího programu?
Nešli jsme do nadstavby s nějakou optimistickou vidinou. Většina z nás jsme to brali tak, že prostě zkusíme uhrát nějaké zápasy. Když se nám podařilo vyhrát na ledě silné Komety, dodalo nám to strašně moc energie a optimismu, že jsme na jejich úrovni a nemusíme se vůbec ničeho bát. Teď jsme ubránili ve Varech náskok 1:0 nějakých padesát minut, to nás také nabudilo, protože už víme, že umíme udržet i náskok s většími kluby.

V předchozí skupině jste skončili poslední. Kde jste hledali motivaci do bojů o play off?
Měli jsme dobrou pasáž v lednu, kdy jsme více vyhrávali, než prohrávali. Hodně týmů jsme překvapili. Pak to šlo dolů. Hrajeme na úzký kádr, nemáme kam sáhnout, takže síly docházely. Pak už to bylo těžké i psychicky, byla na nás taková deka, protože jsme dostali minutu před koncem gól s Plzní nebo Spartou. Bylo tam hodně těsných proher, takže se to na nás nabalovalo. Teď jsme věděli, že je nová skupina a jde se od nuly. Sice tam byly nějaké bonifikační body, ale i tak se jde od začátku. Šli jsme s čistou hlavou, takže přístup byl úplně jiný a ukázala se bojovnost.

Teď je tabulka o poznání příjemnější. Souhlasíte?
Je to hezký pohled, se spoluhráči jsme na to koukali, ale pořád se musíme držet nohama na zemi. Pořád se navzájem okřikujeme, že zůstáváme nohama na zemi. Po dvou zápasech se šesti body určitě nepostoupíme, musíme ještě něco uhrát. Jestli budeme hrát stejně – bojovně, se srdcem – a zachytá nám David Sachr, klidně můžeme postoupit do čtvrtfinále. A to rozhodně není nedosažitelný cíl.

„Náš děda hrál ve Zlíně, pak asi deset sezon v Třinci. Můj strejda má titul ve Zlíně, hrál deset sezon v Litvínově a má i reprezentační start. Táta vyhrál dva tituly na Vsetíně. Všichni tady jdeme v hokejových šlépějích.“

Osobně se vám skupina O pořadí v play off podařila mnohem více než základní. Čím to bylo?
Když jsme šli do lepší skupiny, měl jsem z ní trochu respekt, protože jsou tam týmy na vyšší úrovni, než co jsme byli loni v té spodní skupině. Paradoxně se ve spodní skupině hraje tvrdší hokej, nahoře se hraje více technický hokej s pukem a nebylo to moc důrazné, což mi více vyhovovalo. Byl jsem překvapený, nečekal jsem, že se mi takhle bodově zadaří. Jsem za to rád. Po očku pokukuju, jak se mi daří ve statistikách beků, ale body nejsou to hlavní.

Jako nejproduktivnější obránce extraligy juniorů už se moc nemáte kam posouvat…
Za spoustu bodů děkuju spoluhráčům. Naše lajna si letos sedla. Přišli nám nějací noví kluci – Lukáš Jindra nebo Lukáš Frydrych. S Danem Klímkem a Tomášem Ondračkou hraju už čtvrtým rokem, známe se strašně dlouho, takže jsem strašně rád, že s nimi mohu hrát. Sedli jsme si jako lidi i na ledě.

Jaký máte vztah s bratrem, který vám přišel pomoci z A-týmu?
V mládeži jsme spolu nehrávali. Už před sezonou jsme si říkali, že by šlo, aby nám někdy pomohl. Hrál s námi sedm zápasů a šest jsme vyhráli. Psychicky dokáže kluky vyburcovat a hrozně zvedl celý kádr. Oba jsme lídři, takže se snažíme tým povzbuzovat. Já osobně se na něho dívám a vzhlížím k němu. Snažím se pochytit, co dělá, protože je ode mě o dva a půl roku napřed. Hraje za chlapy, což je i můj cíl. Hraje výborně a já se od něj můžu učit. Sám mi radí a snaží se mi pomáhat, takže spolu vycházíme výborně.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Máte probírání hokeje na denním pořádku?
Je to hlavní téma, ale máme i jiné věci, které s bráchou probíráme. Máma nás v hokeji podporuje, ale není to její prioritou, kterou s námi řeší. Když přijedeme do Zlína, řešíme jiné věci. Náš děda hrál ve Zlíně, pak asi deset sezon v Třinci a měl dva syny. Můj strejda má titul ve Zlíně, hrál deset sezon v Litvínově a má i reprezentační start. Táta vyhrál dva tituly na Vsetíně a má taky dva kluky, kteří hrají hokej. Všichni tady jdeme v hokejových šlépějích. Babička s dědou nás hrozně podporují, za což bych jim chtěl moc poděkovat. Bydlí ve Zlíně a jezdí se koukat na bráchu na muže a na mě, takže čtyři ze sedmi dní v týdnu jsou ve Vsetíně. Děda nám radí a pomáhá nám, protože taky má svoje zkušenosti.

Vraťme se k aktuálnímu dění. Čekají vás tři duely na domácí půdě. S čím do nich půjdete?
Ve čtvrtek bychom chtěli dokončit první kolečko s devíti body. Když u nás hrála Plzeň naposledy, rozhodla nějak minutu před koncem, což bylo hodně smolné, ale rozhodně je to hratelný soupeř. Počkáme, co si ještě vytáhnou z chlapských soutěží. I když přijedou s nejsilnější sestavou, můžeme je doma porazit, protože se nám doma hraje dobře. Máme specifické kluziště – užší než jinde. Klub nám jednou ročně zajistí, aby došli fanoušci, letos bylo 800 lidí na Kometu. To bylo pro někoho svazující. Za poslední zápasy bych chtěl fanouškům poděkovat, protože se vytvořil takový menší kotel a povzbuzují nás.

„Na Vsetíně se hrálo vždycky o sestup, takže už lepší skupina byla úspěch. Pak přišla ta rána ze svazu, že nám seberou extraligu, ať skončíme, kolikátí chceme.“

Jak moc se na vaší skupině podepíše cestování z východu na západ a zpět?
Je rozdíl, když se jede ven do Brna hodinu a půl, nebo do Varů. Vyjeli jsme v sedm ráno a vrátili se ve dvě ráno. Bylo těžké se na zápas připravit a důležité, abychom začátek zápasu dobře stihli a nebyli hlavou ještě v autobuse. Což se nám povedlo. Plzeň může mít určitou nevýhodu, ale my jsme jeli do Varů a vyhráli jsme tam. Jsme mladí kluci, takže pět nebo šest hodin v autobuse nás až tak nepoloží jako starší kluky.

Máte před sebou nějaké konkrétní cíle, nebo jdete krůček po krůčku?
Chceme jít postupně. Na začátku sezony bylo pár optimistů, kteří říkali, že bychom se mohli dostat do vyšší skupiny, ale věřil v to málokdo. S naším kádrem – máme sedmnáct hráčů v týmu –, nemáme kam sáhnout. Měli jsme ve skupině Třinec, Vítkovice a Zlín, což jsou extraligové kluby, ale nám se nějak povedlo udělat lepší skupinu. Říkali jsme si, že bude strašně těžké nějakou Plzeň nebo Kometu přeskočit, ale teď jsme první. Máme skromné cíle, ale vždycky pro vítězství uděláme všechno. Když se dostaneme do osmičky, už je možné cokoliv.

Kde máte hranici úspěchu?
Na Vsetíně nebyla lepší skupina už x let, takže už to byl úspěch. Vždycky se tady hrálo o sestup. Pak přišla ta rána ze svazu, že nám seberou extraligu, ať skončíme, kolikátí chceme. To nás popudilo a řekli jsme si, že jim ukážeme. Říkali jsme si, že budou mít ještě větší tlak z médií, že vyhazují takový tým, když se dostaneme do osmičky. Úspěch byla lepší skupina a všechno, co dokážeme teď, už bude jenom třešnička na dortu.

Jak vy osobně vnímáte nové nastavení juniorské extraligy?
Četl jsem hodně názorů a hodně kritiky, ale já jsem malý pán, abych to nějak komentoval. Osobně s tím nesouhlasím, protože kluci přišli třeba do Vsetína na školu a čekali, že tady budou moci hrát i příští rok. Většina to má i do maturitního ročníku. Kdyby teď měli jít hrát někam jinam, učení na maturitu dálkově by bylo hrozně náročné, a navíc to nějaké školy ani nepovolují. Pro nás kluky ze Vsetína, Havířova nebo Přerova je to hrozně náročné. Někteří nebudou mít kam jít, někteří to nebudou moci rozumně skloubit se školou. Nemůžu říct, jestli je dobrý krok extraligu zúžit, protože jsem mladý a v té zúžené jsem nehrál. Nevím, jestli je to pro výkonnost kluků lepší. Jen vím, že řadě kluků, kteří jsou v klubech, kde přijdou o extraligu, to ukončí kariéru. Můžou zůstat v první lize juniorů, ale to je konečná, tam hrají kluci, kteří nepočítají s tím, že to budou hrát profesionálně. Nebo můžou jít pryč, ale musí obětovat školu.

Už máte představu, jak budete postupovat vy?
Chtěl bych někde hrát extraligu juniorů. Uvidíme, pro co se s tátou rozhodneme. Já jsem pořád hráč Zlína, takže i s nimi se to musí domluvit. Sám ještě nevím. Je to takové z hodiny na hodinu. Taťka mě ujišťoval, že v polovině sezony nemůžou takhle někoho vyřadit, ale za pár týdnů se to potvrdilo. Je to nepříjemné.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz