Náš výpadek? Obrovský! Jako by si všichni na rok zlomili nohu, štve Broše
Foto: Karel Švec, Český hokej
Třetí velký klub za posledních pět let vyzkouší Michal Broš – po štacích na Spartě a v Mladé Boleslavi se vydal za Viktorem Ujčíkem do Jihlavy. V nesmírně těžké sezoně bude trénovat juniorský tým.
Podle úvodních zpráv měl Broš dostat na starost i celou jihlavskou mládež, jejím šéfem nicméně zůstává Ujčík. O to víc se může nová posila soustředit na akademické kategorie a hlavně na juniorku, se kterou teď dohání manko z loňské sezony.
Co vás vůbec do Jihlavy přilákalo? Byl to v první řadě Viktor Ujčík?
Ujča byl rozhodně jedním z faktorů, na které jsem bral ohled. Zažil jsem s ním hodně: Ať už na Spartě, nebo v Oulu, kde jsme spolu dvě sezony bydleli na pokoji a měli k sobě blízko. Ale že bych jenom kvůli němu volil Jihlavu, to ne. Spíš jsem to bral tak, že Jihlava se prolíná celou mojí kariérou. Mým trenérem v Olomouci byl pan Augusta, mraky let v Olomouci, na Vsetíně nebo na Spartě jsem byl s Pavlem Křížkem, další místní legendou. Jsem v kontaktu s Tomášem Kucharčíkem, který tady působil. Jihlavě jsem dal první góly v play off za Olomouc... Vždycky to byly těžké zápasy, nikdy se mi tady nehrálo dobře, ať to bylo za jakýkoli tým. I s Boleslaví ve druhé nejvyšší soutěži. Navíc vnímám i mládež, jací hráči tady vyrůstají. Jihlava má těžkou pozici je udržet, protože tady není extraliga, a spousta extraligových klubů ty jihlavské produkty rozebírá a oni se prosazují jinde. Loni v Boleslavi jsem se spoustou super jihlavských kluků mohl pracovat. I to jsem bral v ohledu – že tady rostou kluci, kteří jsou charakterově v pohodě, pracovití a šikovní. Mají potenciál. Nemáme zase úplně moc oddílů, kde by se tohle s mladými hráči dařilo.
„Rostou tady kluci, kteří jsou charakterově v pohodě, pracovití a šikovní. Mají potenciál. Nemáme zase úplně moc oddílů, kde by se tohle s mladými hráči dařilo.“
A co jste tedy poznal o místní mládeži teď, když už jste její součástí?
Stoprocentně je tady vidět vysoká úroveň tréninkové morálky, charakteru, pokory, přístupu k tréninku a každodenní práci. Po téhle stránce je ta moje „skupina“ homogenní, nikdo nevybočuje z řady a všichni jdou jedním směrem. Proto pro mě není práce tak složitá, mužstvo je připravené a zvyklé pracovat na vysoké úrovni. Po téhle stránce jsem jednoznačně spokojený.
V jakém stavu jste mladé hráče nalezl po fyzické stránce? Když vezmu v úvahu, co všechno se za poslední rok dělo, nebo spíš nedělo...
Byl jsem pozitivně překvapený, že jsou na takové úrovni, na jaké jsou. U všech hráčů bez výjimky. Až na nějaké kluky, co si prošli zraněními nebo jinými zdravotními trably, je ta úroveň nadprůměrná.
A výpadek spousty hodin na ledě je hodně znát?
Těžko to posoudím, protože sice chodíme na led, ale tam se věnujeme určitým dovednostem a herním činnostem, na které se chceme v tomto období soustředit. Když hrajeme, tak na malých prostorech, na šířku hřiště a podobně. Takže nemám úplně srovnání, na jaké úrovni ty herní kvality jsou.
Dobře. Obecně z pohledu českého hokeje ale očekáváte, že budeme mít velké problémy? Jestliže svět trénoval a hrál, a my ne?
Všichni budeme mít obrovský zápasový i tréninkový výpadek. Já to srovnávám s Finskem, kde oni z dvanácti měsíců vypadlil z tréninku na šest týdnů, a u nás jsme naopak snad šest týdnů trénovali... To je prostě obrovská ztráta. Pokud někdo říká, že i normálně může hráč během kariéry zameškat třeba tři čtvrtě roku kvůli zdravotním problémům, tak já s tím nesouhlasím. V takovém případě ho ten peloton, který jede dál, vytáhne, a díky konkurenci a zápasové praxi se dostane zpátky na úroveň ostatních. Jenže tohle je, jako kdyby si tu nohu na rok zlomili všichni hokejisti v zemi! Úroveň nám poklesla obecně a ty hráče nemá kdo vytáhnout. Jsme hodně pozadu, hodili jsme si tam pěknou brzdu.
„Úroveň nám poklesla obecně a ty hráče nemá kdo vytáhnout. Jsme hodně pozadu, hodili jsme si tam pěknou brzdu.“
Vím, že vy se netajíte naštváním na naše nejvyšší kruhy.
Tak naštváním... Já samořejmě netvrdím, že všechno vím, že bych měl pravdu ve všem nebo že jsem snědl nějaké Šalamounovo lejno. Já jenom srovnávám s okolními zeměmi. Když si vezmu Polsko nebo Německo, tak tam čeští hokejisti dlouhou dobu jezdili, když se u nás nesmělo sportovat ani venku. Tam se normálně sportovalo i ve vnitřních prostorech a ve školách. O Švédsku nebo Finsku ani nemluvím, tam tréninky nepřestaly skoro vůbec. Ve chvíli, kdy se netrénovalo pár týdnů uvnitř, tak se trénovalo venku. Mají na to uzpůsobené prostředí a infrastrukturu, začali rolbovat venkovní hřiště. No a po chvíli se vrátili zpátky do vnitřních prostor. Zjišťoval jsem to, protože ten hokejový svět není tak velký. Co se týče dětí, my jsme měli nejhorší opatření ze všech zemí, se kterými bychom se měli srovnávat.
Zaznamenal jste úbytek mladých hokejistů?
Ano, bavím se s trenéry a dá se říct, že vždycky se jim pár hráčů nevrátilo zpátky. Těch případů znám hodně, a nejenom z hokeje. Ve chvíli, kdy dítě nemůže dělat činnost, kterou miluje, tak si najde jinou, která ho začne bavit. Pak už ho to k té původní tolik netáhne, nebo na ni i zapomene. Děti, které neudrželi rodiče nebo zapálení rodiče po celou dobu, mají problémy s hledáním motivace. Teď všechny kluby výjimečně drží led i přes jarní a letní měsíce, o čemž jsem přesvědčený, že by mělo být úplně normální. Všichni se snaží dohnat ztráty a kompenzovat svým dětem hendikep ze zimy. To je jediná možnost, jak děti k hokeji zase vrátit. Bohužel ale některé odpadly.
Ještě se tedy vrátím k vašemu juniorskému týmu. Cítíte se pod tlakem, když v nadcházející sezoně může sestoupit téměř až třetina extraligy?
Já to beru jako výzvu. S vedením jsme si nastavili priority a vyjasnili si, co se ode mě očekává. Já taky vím, co očekávám. Pod tlakem není úplně to správné slovo, pokud je myšleno tak, že by nás to mělo brzdit v činnosti a svazovat ruce a nohy. Spíš je to takový tlak, že musíme už během letní přípravy využít každou minutu. S klukama jsem o tom samozřejmě mluvil. Není možné nedělat naplno každý den od začátku tréninku do konce a nedávat si navíc. Možná se musíme věnovat i věcem, na které dřív v letní přípravě nebyl ideální čas. Z tohoto úhlu pohledu se pod tlakem rozhodně cítím a rozhodně mi to nevadí. Myslím, že je to naopak ten správný hnací motor v činnosti.
A když řeknu „tlak“ ze strany výsledků? Od září bude obrovský.
Ten by měl být podle mě pořád. Tyhle příspěvky o konkurenci jsem psal před deseti lety... Ve srovnání se zahraničními konkurenty tady máme hrozně málo hráčů a hrozně moc pracovních míst v nejvyšších soutěžích. „Bohužel“ letos půjde několik týmů o soutěž dolů. Moje krédo je udělat maximum, aby pak po sezoně nemusel člověk ničeho litovat.
„Není možné nedělat naplno každý den od začátku tréninku do konce a nedávat si navíc. Možná se musíme věnovat i věcem, na které dřív v letní přípravě nebyl ideální čas.“
Máte s Viktorem Ujčíkem nastavené, jak moc budete vytěžovat ty juniory, kteří by jinak, dejme tomu, nastupovali už ve čtvrté formaci v áčku? Začnou u vás?
Viktor má v kádru jednoho hráče, který tam už byl loňskou sezonu. Zbytek mám pohromadě. Samozřejmě se o tom bavíme a tyhle personální otázky budeme řešit ku prospěchu obou stran. Už i teď, když z kádru áčka nemůžou nějací hráči z různých důvodů trénovat, tak jim hrozně rád některého z mých hráčů do tréninku pošlu. Funguje to a nebojím se, že by to nemělo fungovat i do sezony.
Těšíte se, až to vypukne naostro?
Kdo by se netěšil! Po tomhle půstu... Doufejme, že to po prázdninách bude všechno probíhat normálně jako dřív a v „dobách míru“, jak já říkám. Samozřejmě že se těším.
Share on Facebook
