Nahoru a dolů už je nebaví. Ka(nada)zachstán nabral posily, aby se udržel
Foto: Michal Eger
Bochenski na Dawese. Střela. Boyd doráží... I takhle může dnes odpoledne vypadat útočná akce Kazachstánu, dalšího soupeře Vůjtkova rozjetého týmu. Dva Kanaďané a jeden americký útočník, všichni prověření spoustou zápasů v NHL, jsou totiž největší zbraní asijského soupeře, jakkoliv to zní zvláštně. Občanství dostali všichni letos na jaře proto, aby v Moskvě udrželi elitní skupinu mistrovství světa. Ovšem i oni sami by i při tomhle zadání body proti Čechům brali jako velké překvapení…
Jen dva góly. Dva zásahy skoro dvě dekády staré, víc jich hokejisté z Kazachstánu do české branky nikdy nedali. Hrálo se v Naganu a pokořeným byl Dominik Hašek. Kanonáda 7:0 v Praze 2004 a upracovaná výhra 1:0 o rok později ve zlaté Vídni na dlouhou dobu ukončily vzájemné soupeření dvou netradičních protivníků. Od těch časů se ovšem v kazašském hokeji dost změnilo. Tým z hlavního města Astany hraje KHL a jeho soupiska tvoří podstatný základ národního týmu. Hlavně na ní ale patří zámořské posily, které mají pomoct k tomu, aby tenhle výběr nesloužil jen jako bodová samoobsluha pro nadupanější mužstva.
Brandon Bochenski, 34letý rodák z Minnesoty, hrál na šampionátu i za USA před devíti lety. To byl ještě nadějným mládencem z Bostonu. Od roku 2010 ovšem válí v Astaně, a to tak výrazně, že ho místní vzali za svého a zbožňují ho pro jeho umění. Vždyť za 340 zápasů tu nastřádal 341 bodů a poslední dvě sezony je kapitánem Barysu. O rok později než on dorazili do nevšedního hokejového kraje i Kanaďané Nigel Dawes a Dustin Boyd. Kazašské reprezentaci před lety vyšel tah s udělením občanství pro jejich krajana, tvořivého zadáka Kevina Dallmana (a poptávali se i na možnosti ohledně českého beka Tomáše Kloučka), proto když nastala možnost získat pro státní zájmy tohle zkušené trio, na úřadech se rychle vyplňovala povinná lejstra.
Před dvěma měsíci vše posvětila i IIHF a nejproduktivnější útok Astany tak nafasoval reprezentační dresy. „Bylo to pro mě překvapení, ale zároveň mi přijde skoro přirozené být součástí kazašské reprezentace, protože všechny tyhle kluky výborně znám. Hraju s nimi šest let a jsou mými přáteli, skoro rodinou,“ líčil v Moskvě Bochenski. „Asi tím, že dají občanství těmhle klukům, chtějí překlenout nějaký čas, než si vychovají vlastní mladé hráče,“ přemýšlel útočník Lukáš Kašpar, který v Barysu spolu s Jiřím Novotným strávil dvě vydařené sezony mezi roky 2010-12, často právě po boku Bochenského.
Kanadsko-americká souhra, mix přímočarosti a nápaditých kombinací, je to nejlepší, co může současný kazašský tým, doplněný ještě i o šest rodilých Rusů, nabídnout. Od nich bude dnes hrozit největší – a zřejmě i jediné – nebezpečí. „Tahle lajna za to umí vzít. Stejně tak Starčenko. Tomu když se chce, tak je to vynikající hokejista, je rychlý a má tvrdou střelu,“ poznal Kašpar. Jenže Roman Starčenko se v předchozím utkání na turnaji zranil a neví se, jestli bude pokračovat. Když už chybí zmíněný Dallman, který po sezoně vyrazil do zámoří kvůli neodkladným rodinným záležitostem, nemá toho zbytek sestavy tolik co nabídnout.
I proto Kazaši poslední dobou rok co rok střídají svoji příslušnost k elitní a 1A divizi, od postupu v roce 2009 neustále cestují nahoru a dolů. Letos by je měl tedy podle tohoto klíče zase čekat sestup, to však nechtějí dopustit. Proto tu jsou Bochenski, Dawes a Boyd. „Chtějí hrát áčkovou skupinu a dobrý hokej v KHL i na mezinárodní scéně. Místní lidé mají sport rádi, chtějí být úspěšní a ne dostávat rychty a padat z nejvyšší divize. Mají v sobě hodně hrdosti,“ ví Kašpar.
Že by ale Kazaši vedení bývalým ruským bijcem z NHL a poněkud vznětlivějším trenérem Andrejem Nazarovem zrovna dnes rozšířili svoji dvoubodovou sbírku – nabytou po úvodní výhře nad Švýcary – a oddělili se tak v tabulce od Lotyšů, s tím ani oni sami moc nepočítají. „Prostě to proti Čechům zkusíme. Bude to pro nás dobrý test před existenčními zápasy,“ plánoval zadák Roman Savčenko.
Podobně mluvili před čtvrtečním utkáním i Norové. A dostali sedmičku.
Share on Facebook
