Nahodil o kariéře, delfínech i médiích: Jsem ukecaný. Kdo přerušil rozhovor?
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
„Už jdi pryč. Já tady dělám rozhovor!“ směje se Lukáš Nahodil, který je oblíbenec nejen médií, ale i spoluhráčů. Hned dva se přidali také do kladení otázek. V rozhovoru vykládá hanácký forvard o cílech, narození syna, životní spolupráci, Třebíči, Pardubicích i svých zlepšených výkonech.
Dvaatřicetiletý útočník byl loni po Zbyňku Irglovi nejproduktivnější hráč Olomouce. V prvních 23 zápasech letošní sezony posbíral ale jen šest bodů. Od prvního duelu po Vánocích Nahodil zase pravidelně boduje – 10 duelů – 9 bodů.
Čím to, že začátek sezony nebyl z vaší strany ideální? Přišlo mi, že i fyzicky to nebylo ono…
Tak děkuji no… Byl jsem mizerný. (směje se)
Takhle jsem to zase nemyslel.
(usmívá se) Jasně. Jako já nevím… Možná to je zase můj osobní pohled, ale my jsme moc netrénovali. Po té pauze jsme do toho hned naskočili. Prvních pár zápasů bylo ještě v klidu, pak to ovšem začalo klesat, protože jsme předtím neměli kde nabrat fyzičku. Když člověk měsíc nic nedělá, tak je to znát. Nesmělo se nic.
Nyní se do toho ale postupně dostáváme. Zápasy sice běží v rychlém sledu, ale já pevně věřím, že budeme opět nepříjemný tým, který nepustí kostičku a bude zde soupeře válcovat.
Dolní polovina tabulka je poměrně vyrovnaná. Sledujete to?
Já to moc nesleduji. Já spíš sleduji Rosťu Olesze, on je na ledě výborný… (zrovna šel okolo a začal mluvit – pozn. red.)
„Já spíš sleduji Rosťu Olesze, on je na ledě výborný…"
Rostislav Olesz: Teď nemusíš lhát.
Ne fakt. (usmívá se) Nevím, jak ostatní kluci, ale sezona je přeci ještě dlouhá. Jsme teprve za polovinou. Zatím je brzo na to, abychom sledovali tabulku.
Nicméně od konce prosince jdou výkony Olomouce nahoru, že?
Já doufám, že ano. Akorát kdybychom bodovali za tři body čtyřikrát za sebou, bylo by to lepší. (pousmál se) Ale musíme být pokorní a jít zápas po zápase. Když takhle budeme nadále bodovat, bude to super také. (opět zbystřil jeho spoluhráč Rostislav Olesz – pozn. red.)
R. Olesz: Slyším tam slovo pokora?
Já jsem pokorný furt!
R. Olesz: O kom jsi mluvil?
O tobě, Rosťo. Fakt o tobě! (Olesz následně spokojeně odešel – pozn. red.)
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Teď už vážně. Jaký byl pro vás minulý rok? Hokejově to bylo velmi netradiční.
Musím ten rok hodnotit nakonec úžasně. Nás potkalo štěstí, že se nám narodil syn Adámek. Covid nezlehčuji, ale pro nás jde nyní vše stranou a Adámek je naše priorita. Zažíváme největší štěstí v životě a je to pro nás nyní nejvíc.
O to větší škoda asi je, že nemůže na zápasy, že?
Jeden hokej letos stihl. Vypadal, že se mu to i líbí, ale nevím, zda na mě třeba neřval. (usmívá se) Mrzí mě, že nyní nemůže chodit na zimák, ale taková je situace. Bylo by velké riziko, kdyby se na stadion pustili všichni lidi. Musíme se řídit tím, co vymyslí vláda...
„Nás potkalo štěstí, že se nám narodil syn Adámek. Zažíváme největší štěstí v životě."
Zpět k hokeji. V Olomouci jste třetí sezonu. Spokojenost?
Parta je zde skvělá, spoustu kluků jsem hlavně znal. Jsem za to moc rád.
Zabydlel jste se na Hané už?
Tak já bydlím stále v Brně, takže dojíždím s kluky. Loni jsem jezdil s Markem Lašem a Martinem Vyrůbalíkem. Nyní už jen s Martinem. Olomouc ale lehce znám, s kluky jdeme občas na oběd nebo večeři. Město je to krásné, hlavně ale jak říkám: Tady je úžasná parta.
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Slyšel jsem, že když zde hrál v letošní sezoně Tomáš Čachotský z Jihlavy, tak jste jezdili spolu.
Jo, s Čagym jsem hrál chvíli i v Jihlavě v útoku… Známe se dobře. Samozřejmě rivalita Třebíč – Jihlava tam je. I když on bydlí ve Valči, což je blíž Třebíči… On to nerad přiznává, ale určitě má Třebíč moc rád. (usmívá se) Ne, je to kovaný Jihlavák, ale v takových situacích jde rivalita stranou a jde o to, jak si lidi sednou. A s ním to bylo naprosto v pohodě.
Byly tam nějaké narážky z obou stran?
Určitě, popichování s Čagym vždycky bylo a vždycky bude! (směje se)
„Hokejově jsme si sedli s Pavlem Musilem a Lukášem Klimkem asi fakt nejvíc…"
Zatím se popichovat nemůžete s Lukášem Klimkem. Nicméně brzy by už mohl hrát. Chtěli byste hrát zase spolu v lajně?
Těším se na jeho návrat, ale záleží na trenérech, zda nás dají spolu do formace. Nikde není psaný, že se nám bude dařit jak loni. V každém případě si s Lukášem rozumíme i mimo led. A těším se na srandičky s ním v šatně.
Minulý rok byla vaše formace s Lukášem Klimkem a Pavlem Musilem jedna z nejlepších. Byla to životní spolupráce?
Asi jo. Ale těžce se to hodnotí… Já jsem měl vždy štěstí na spoluhráče. Už v Třebíči jsem hrál s Petrem Obdržálkem, v Pardubicích zase s Lukášem Radilem, Tomášem Rolinkem i Petrem Sýkorou… Nerad bych na někoho zapomněl, těch hráčů bylo fakt mnoho. Hokejově jsme si ale sedli s Muskou (Pavlem Musilem pozn. red.) a Lukášem asi fakt nejvíc…
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Když jste nakousl Pardubice. Jak na ně vzpomínáte? Získal jste s nimi i dva tituly.
Byly to krásné roky. Bylo i období, kdy jsme hráli baráž a nedařilo se nám, ale vzpomínám na to jedině v dobrém. Potkal jsem super lidi, fanoušci byli také skvělí. Tam to burácelo…
A co říkáte na proměnu Dynama v posledních měsících?
Vyloženě to nesleduji, ale zaznamenal jsem změnu majitele a další věci. Občas si s někým napíšu, i když těch kluků tam už také moc není. Věřím, že nyní se tam dělají správné kroky a má to nějaký smysl a může se to zlepšit. Když budou druzí a my první, tak jim to budu přát. (rozesmál se)
„Pardubice? Když budou druzí a my první, tak jim to budu přát..."
Předtím jste mluvil o vaší rodné Třebíči, kde jste vyrůstal.
Na Třebíč vzpomínám jedině v dobrém. Já jsem její odchovanec, miluji Třebíč a nedám na ni dopustit. Vyrůstali jsme tam s Vildou Burianem a pak jsme se potkali v průběhu kariéry tady v Olomouci. Je to krásné. A jsem za to rád.
S Vilémem Burianem se znáte skoro celý život. Máte na něj nějakou perličku?
Pamatuji si, že když jsme hráli na mistrovství republiky v pátých třídách, tak mu táta Jaromíra Jágra předával cenu do All-Star. Vilda měl navíc dlouhé a kudrnaté vlasy a pan Jágr starší se ho ptal, zda si nechá narůst vlasy jako jeho syn… (směje se)
Právě Vilda Burian v létě prozradil, že chce dohrát kariéru v Olomouci. Jak to máte vy?
Hokejový život je krátký a uvidíme, kam třeba ještě mé kroky povedou. Jestli dohraji kariéru tady, nebo jinde. Utíkat rozhodně nechci, ale na druhou stranu neříkám, že cíl je, abych to dohrál tady.
„Utíkat rozhodně nechci, ale na druhou stranu neříkám, že cíl je, abych to dohrál tady."
Je varianta případně i Třebíč?
Uvidíme, co přijde a jakým směrem se to bude ubírat. Když to bude dávat smysl, tak se určitě nebráním ani Třebíči.
Jaké jsou vůbec vaše hokejové cíle?
Hrát co nejlépe, aby na mě Adámek mohl být pyšný. A aby se pak nemusel schovávat třeba ve školce, kdyby mu někdo říkal, že hrál táta mizerně… To jsou mé hokejové cíle! Hrát co nejlépe, bavit lidi a mít z toho dobrý pocit. Vyhrávat všechny zápasy nejde, ale chci jít do každého s tím, že chci zvítězit. A chci také vědět, že jsem pro to udělal maximum.
Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz
(Během rozhovoru šel okolo zrovna i Vilém Burian. A nebyl by to on, kdyby se nesnažil vtipně rozhodit svého kamaráda - pozn. red.)
Vilém Burian: Lukáši, jaká byla tvá docházka do školy, když jsme spolu hrávali v Třebíči první rok za áčko? (směje se)
Samozřejmě jsem do školy po trénincích chodil. Sice minimálně, ale chodil… (rozesmál se) Už běž prosím tě, já tady dělám rozhovor. (usmál se)
V. Burian: Já mám spoustu otázek! Lukáši, co bys nám ještě řekl?
Už nic, já jdu radši domů… Už jdu. (Vilém Burian se usmál a pokračoval – pozn. red.)
„Já jsem na diskotéce nikdy nebyl..."
V. Burian: Počkej. Ticho! Jaký byl tvůj první zážitek s diskotékou v Třebíči…
Žádný, já jsem na diskotéce nikdy nebyl... (zasmál se a Vilém Burian poté s úsměvem odešel – pozn. red.)
Často jste u novinářů respondentem, očividně i u spoluhráčů. Vyhovuje vám to?
Ty média, to je šílený no... (směje se) Já si myslím, že by novináři mohli někdy zavolat někoho jiného. Ale problém mi to nedělá. Já jsem docela ukecaný a vždy to nějak okecám.
Mohl byste si třeba někdy troufnout na roli na novináře…
Já dělám rozhovory každý den v šatně, to můžou potvrdit i kluci. Ale na to bych si netroufnul. Vím, jaké to je z té druhé strany, že někdy člověk nechce mluvit, ale musí jít. Není to jednoduché někdy pro obě strany a raději bych to nechal na jiných.
Foto: fotoarchiv Lukáše Nahodila
Lukáši, ještě mimo hokej: všiml jsem si, že jste předloni plaval s delfíny.
Splnili jsme si sen. Byli jsme na Dominikánských ostrovech a s manželkou jsme si chtěli někdy zaplavat s delfíny, a tam to možný bylo! Byli jsme tam i s Honzou Štenclem a jeho přítelkyní. Zkusili jsme to a byl to nezapomenutelný zážitek.
Nebál jste se?
Ne. Bylo to skvělý. Doporučuji to všem, kdo by měl možnost. Je to něco úžasného.
Máte další nehokejový sen?
Něco málo mám vymyšlené... Ovšem nechtěl bych to říkat, protože by se to poté nemuselo splnit...
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
