Na Motor vzpomínám jen v dobrém, říká Novák. Těší se na Memorial Cup
Foto: Twitter Kelowna Rockets
Pavel Novák neměl před sezonou jisté místo v Českých Budějovicích, takže se rozhodl pro zámořskou cestu. Jeden z největších talentů Motoru zamířil do kanadské juniorky WHL, kde zatím velmi zdatně s více něž bodem na utkání hají barvy Kelowna Rockets.
Pavle, jak se seběhl váš odchod?
Chtěl jsem letošní sezonu zůstat v Budějovicích, ale vyvíjelo se to směrem, že bych místo v A-týmu sice měl, ale nebylo by nijak výrazné. Ze začátku bych musel počkat na šanci a bůh ví, jestli bych se do kádru vůbec probojoval a měl stálé místo. Začínal bych mimo sestavu, takže po rozhovorech s panem Prospalem a Budějovicemi jsme došli k závěru, že pro mě bude lepší Kanada.
Zvažoval jste i jiné možnosti?
Do Kanady jsem mohl jít jenom do týmu, kam mě draftovali, kde jsme se domlouvali už před draftem. Byla to jedna z nejlepších možností, co šlo. Jiné možnosti vždycky jsou, ale jít někam jinam v České republice by nemělo smysl, takže Kelowna byla jediná možnost.
„České soutěže se se zámořím ani nedají porovnávat.“
Bylo největším důvodem herní vytížení?
Ano, největší důvod byl, abych hrál. V mém věku to potřebuje každý hráč. Druhá věc je, že jsme v Kanadě trochu více na očích než doma v Česku.
Jak se vám zatím líbí v Kanadě?
Měl jsem z toho obavy, když jsem sem šel. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Začátky byly těžké, chvilku mi trvalo, než jsem si v přípravných zápasech zvykl na hokej. Když začala sezona, zlepšilo se to a vypadá to docela dobře.
Jaká je kanadská juniorka?
Musím říct, že je oproti Česku velmi rychlá a tvrdá, což je způsobené menším hřištěm. České soutěže se se zámořím ani nedají porovnávat. To hřiště je prostě jiné. Tady se hodně bruslí, hodně se sráží a je to prostě jiný hokej, než na který jsem byl zvyklý.
Na co bylo nejtěžší si zvyknout?
Bylo těžké si zvyknout na tempo, které je hodně vysoké. A pak taky na fyzickou hru, na kterou já si zvykám hůř. Teď už je to ale dobré.
Stihl jste si vůbec aspoň trochu uzpůsobit přípravu jinému stylu hokeje?
Jelikož jsem se ve čtvrtek rozhodl, že odejdu, a v pondělí jsem odlétal, neměl jsem úplně čas se na něco připravovat. Rozloučil jsem se s rodinou, s přítelkyní a blízkými lidmi. V tréninku jsem se speciálně nepřipravoval.
„Ve čtvrtek jsem se rozhodl, že odejdu, a v pondělí jsem odlétal.“
Jak proběhl první příchod do kabiny?
Bál jsem se toho, ale už do rodiny za mnou přišlo pár kluků, což bylo strašně fajn. To jsem byl ale ještě vytřeštěný z toho, jak to tu vlastně chodí. Když jsem přišel do kabiny, podal jsem si se všemi ruku, seznámili jsme se a do dneška máme se všemi krásný vztah. Sedli jsme si a jsme skvělá parta.
Takže bydlíte v rodině jako ostatní?
Ano, ano. Tady všichni hráči musí bydlet v rodině, takže to máme všichni stejné. Někteří kluci bydlí třeba po dvou, ale Evropani většinou bydlí sami, aby se osamostatnili a naučili lépe jazyk.
S angličtinou už problém nemáte?
Trošku jsem anglicky uměl, takže to za začátku nebyl až takový problém. Občas mám slabší chvilky, takže nevím, o čem se kluci baví, ale každým dnem se to zlepšuje.
Osobně se vám daří, máte ve dvanácti zápasech bilanci 5+8. Jste zatím spokojený?
Je to docela dobré. Z osobního hlediska se to herně taky zlepšuje každým dnem. Malinko mě mrzí, že občas zbytečně prohráváme. Sice jsme v popředí tabulky, ale měli jsme tam pár zápasů, které jsme mohli vyhrát. Tam jsme o nějaké body zbytečně přišli.
Jaké máte před sebou týmové cíle?
Zatím jsme v popředí naší divize, což je pro nás velmi dobré, protože jsme tady úplně nový tým. Chtěli bychom se dostat do play off. Pro nás je specifické, že Kelowna hostí Memorial Cup, takže ho budeme na konci května hrát.
Těšíte se na prestižní juniorský turnaj?
Když jsem šel do zámoří, moc jsem nevěděl, co přesně to je. Nebyl jsem si jistý, o co přesně v turnaji jde. Když mi to vysvětlili, myslím si, že je to jeden z nejlepších turnajů, které si člověk může zahrát. Navíc to bude u nás doma, přijde strašně moc lidí, takže to bude paráda.
„Je to jeden z nejlepších turnajů, které si člověk může zahrát. Navíc to bude u nás doma, takže přijde strašně moc lidí.“
Jak vypadá váš klasický den, když nehrajete?
Ráno se vždycky se spoluhráči sejdeme tak v půl desáté na zimáku. Připravíme si výstroj, jdeme do posilovny, kde mám nějaký trénink nebo se tam jenom protáhneme. Záleží na tom, jak se hraje. Pak si zajdeme na oběd a v jednu máme zase sraz. Rozcvičíme se, máme hodinku až hodinu a půl na ledě, potom máme třeba dovednosti. Případně si každý dělá sám, co potřebuje. Tím to pro nás končí, tak kolem páté máme hotovo.
A den se zápasem…
Ten se liší podle toho, kde hrajeme. Když hrajeme doma, máme dopoledne rozbruslení, pak si dáme oběd a většinou všichni chvilku spíme. Tři až dvě hodiny před zápasem se scházíme na zimáku, kde už to probíhá stejně jako všude jinde. Ven většinou jezdíme den předem, protože to jsou dálky. Kolikrát jezdíme i deset hodin. Přijedeme večer, ubytujeme se, připravíme si všechno na zimáku a pak už to probíhá stejně jako doma.
Je cestování hodně náročné?
Musím říct, že se mi to ze začátku úplně nelíbilo. Vždycky jsem se netěšil, že pojedeme ven. Teď už jsem pár cest zažil, takže je to pro mě lepší. Většinou se cesty snažím prospat.
Co děláte ve volném čase?
Většinou jdu domů a odpočívám, protože jsem po celém dnu úplně hotovej. Občas si se spoluhráči zajdeme do města na jídlo nebo se někam podívat. Volný čas občas trávíme spolu a občas každý sám.
Jak moc máte v hlavě draft do NHL?
Moc se k němu neupínám, chci tuhle sezonu jenom odehrát co možná nejlépe. Když to vyjde, budu rád. Bylo by skvělé tam jít, udělám všechno pro to, aby si mě nějaký tým vybral. Je to jeden z mála kroků, jak se dostat do NHL, takže je pro mě cíl. Byl bych asi ve finále hodně zklamaný, kdyby se to nepovedlo.
Jak vzpomínáte na Hlinka Gretzky Cup, který jste absolvoval jako poslední reprezentační akci?
Vzpomínám se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsme si to s týmem užili, protože chodilo hodně lidí, nás to hnalo dopředu a bavilo nás to. Na druhou stranu se nám to úplně nepovedlo. Zahráli jsme dobře přípravný zápas proti Američanům, pak jsme trochu šťastně porazili Švýcary po ne úplně dobrém výkonu. Prohráli jsme s Finskem i Kanadou a zase porazili Američany. Výsledky pro nás nebyly dobré. Parta ale byla skvělá stejně jako celý turnaj, ale zápasy se nám tolik nepovedly, což nás všechny strašně mrzelo.
„No, byla by to těžká volba. Já bych nejradši hrál oboje, ale to se asi nedá. Na tohle nedokážu odpovědět.“
Přemýšlíte o mistrovství světa v USA?
Kluky jsem v posledních zápasech sledoval. Mrzí mě, že teď nemůžu být v národním týmu. Mistrovství je v Americe, takže by bylo krásné se tam podívat. Když o mě pan Beran bude stát, rád přiletím.
Kdybyste si měl vybrat – vybral byste play off s Kelownou, nebo šampionát osmnáctek?
No, byla by to těžká volba. Já bych nejradši hrál oboje, ale to se asi nedá. Na tohle nedokážu odpovědět.
Na závěr: Sledujete, jak si vedou České Budějovice v Chance lize?
Samozřejmě. Ať už hraje áčko, nebo juniorka, koukám, jak se jim daří a jak na tom jsou. Pořád jim fandím. Zažil jsem tam skvělé roky a spoustu lidí mi tam pomohlo, abych se dostal dál. Vzpomínám na ně jenom v dobrém.
Foto: Twitter Kelowna Rockets
Share on Facebook
