Mrzí to šíleně, přiznává kapitán Chlubna. Měli jsme se aspoň hrdě prát

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

13. října 2019, 14:44

Martin Voltr

Poprvé v reprezentaci dostal kapitánské céčko, na ledě byl nejnebezpečnějším českým útočníkem, ale nestačilo to. Tomáš Chlubna nedotáhl osmnáctku ani k jedné výhře nad Ruskem.

Nejvíc ho štval poslední zápas, který měli Češi skvěle rozehraný. Jenže poslední třetinou, ve které dostali čtyři góly, si dojem z akce hodně pokazili.

Co se stalo? Vedli jste 2:0 a nakonec byl výsledek úplně opačný.
My jsme dvě třetiny hráli dobře, hráli jsme to, co jsme chtěli. Pak jsme šli do třetí, pořád jsme měli náskok, a prostě jako bychom vypnuli. Jak kdybychom se zalekli toho, že vedeme proti Rusům. Oni pak dali vyrovnávací gól a už se to s námi vezlo.

Kde byl problém? Ustoupili jste a nechali je rozjet? Pak se těžko chytají...
Dvě třetiny jsme dobře hráli střední pásmo a v té třetí jsme to úplně bezdůvodně otevřeli. Rusové jsou v šancích šikovní a nekompromisně to trestají.

„Měli jsme tam sympatické části, ale oni ukázali, že jsou fakt výborný mančaft.“

Byla to taková rána na psychiku, že už se s tím nedalo nic dělat?
Jak říkáte, hlavně na psychiku. Když vedete s takovým soupeřem a pak to ztratíte... Oni přidávali a pak už je hrozně těžké otáčet skóre s týmem, jako je Rusko.

Mrzí tahle prohra hodně?
Mrzí to... šíleně.

Celkově jste určitě měli na víc než tři porážky, a to „víc“ tam v řadě pasáží i bylo. Proč to nestačilo?
Těžko říct. Měli jsme tam sympatické části, ale oni ukázali, že jsou fakt výborný mančaft a o ten kousek vždycky vyhráli. Ale myslím, že aspoň jeden zápas, ten poslední, jsme měli urvat. Odhodlání tam bylo, dvě třetiny prostě paráda, pak jako kdybychom vypli a zase jsme prohráli.

Foto: Karel Švec, Český hokej

Znovu jako by to zlomila neproměněná přesilovka pět na tři ve druhé třetině...
No, ta byla dlouhá a my jsme s ní zase naložili tak, jak jsme naložili. To mrzí. Když neproměníme přesilovku pět na tři, tak nás to trošičku složí, je to nakopne. Tohle musíme dávat.

Považujete zakončení za vaši velkou bolest?
Určitě. Dali jsme tři góly za tři zápasy, a to je hrozně málo na to, abychom poráželi Rusy.

Chybí vám zkrátka ta jejich šikovnost?
Na to se těžko odpovídá. Máte pravdu. Rusáci když jsou v šanci, tak to vždycky potrestají. My trefíme gólmana nebo to nejde do brány... Zakončení je naše největší bolest.

„Zakončení je naše největší bolest.“

Jak se vám v Příbrami hrálo s céčkem na hrudi?
Samozřejmě jsem si toho vážil, že mě trenéři zvolili kapitánem. Byla to určitá zodpovědnost a chtěl jsem vyhrát, všichni jsme chtěli vyhrát. Ale prostě se to nepovedlo.

Byl jste už někdy v reprezentaci kapitánem?
Jenom na patnáctkách, na první akci v Jihlavě.

Byl to teď nový pocit?
Ano, bylo to něco nového. V Dukle jsem byl občas kapitán v mládežnických kategoriích, ale tady poprvé a bylo to trochu něco jiného. Soustředil jsem se na svůj výkon, ale kluky jsem se taky snažil trošku uklidnit. Ono se to ale těžko uklidňuje, když prohráváte 2:4 a ztratíte výsledek 2:0. Na psychiku je to hrozně těžké.

Foto: Karel Švec, Český hokej

A co po hokejové stránce? Věděl jste, že když jsou někteří tahouni pryč, tahle role bude v první řadě na vás a že byste měl bodovat.
Samozřejmě, ale takhle jsem to nevnímal. Věděl jsem, že bych měl, ale snažil jsem si to nepřipouštět a hrát svoji hru. A stejně... Tři prohry jsou tři prohry, to je prostě blbý.

Patnáct hráčů z vašeho kádru si nezahrálo na Hlinka Gretzky Cupu a v osmnáctce byli noví. Jak moc to šlo znát?
Pro některé to byla první taková akce, ale myslím, že kluci se toho zhostili fakt dobře. Snažili se, jsou šikovní a zasloužili si pozvánku. Určitá nezkušenost byla znát možná právě v tom nástupu do třetí třetiny. Když vedete a takhle to otevřete, je to prostě chyba. Řekl bych, že kluci jinak zvládli tu první akci parádně, ale zase se opakuju: Tři prohry, to vůbec není úspěch.

„Necháváme se řezat. Když už se strhla ta bitka, tak jsme se tam aspoň měli všichni hrdě prát.“

Z hokejistů, kteří na Hlinkovi nehráli, byl nejvýraznějším určitě Stanislav Vrhel. I spolu jste si v některých souhrách rozuměli.
Standa Vrhel dostal šanci v Chance lize za Chomutov, tam hraje spoustu minut a hraje parádně. Myslím, že to tady potvrdil. Měli jsme tam dobré akce a je šikovný.

Jaký máte názor na melu, která se strhla v závěru posledního zápasu?
Myslím, že to bylo trochu zbytečné. Zase na druhou stranu, my prohráváme, a ještě dostáváme, jak to říct slušně... Necháváme se řezat. Když už se strhla ta bitka, tak jsme se tam aspoň měli všichni hrdě prát. Ale po siréně to bylo zbytečné. My jsme se měli rvát celý zápas, a ne po siréně.

Ale nepřekvapilo vás to? Zápasy nebyly moc vyhrocené, na to, jaká rivalita mezi Českem a Ruskem tradičně panuje.
Nevím, co bych k tomu řekl. Ty dva byly fakt klidné, poslední možná trošku ostřejší. Závěr byl takový vyhrocený, oni nás už popichovali, my je taky. Asi to byla otázka času, kdy se to takhle semele.

Jak vezmete tu akci? Jako motivaci do dalších zápasů s Ruskem a do těžších akcí?
Jako vždycky. Musíme se z té akce poučit a pracovat v klubech právě na tom zakončení a detailech, abychom těmhle silným týmům zvládali konkurovat. Hlavně na velkých akcích.

Teď už vás čekají i Američané s elitním výběrem, dalším ročníkem po Jacku Hughesovi a spol. To bude pro váš ročník další malý vrchol, že?
Samozřejmě. Je to skvělé měřítko, mezinárodní scéna je úplně něco jiného než klubová. Jsou to skvělé zkušenosti a myslím, že se na Američany bude po téhle akci každý těšit.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz