Možná se Bolky zaleknou, říká si Stuchlík. Ve Finsku nechtěl být střílecí panák
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Mladá Boleslav patří mezi elitu juniorské extraligy a nyní jí čeká ta nejtěžší možná prověrka. Mužstvo kolem jasné jedničky Marka Stuchlíka totiž hostí Plzeň a Vary, proti nimž chce uspět svým bruslivým pojetím hry a týmovým výkonem. Osmnáctiletý brankář povídá o podceňování, úrovni juniorky i cenných zkušenostech – pozitivních i negativních – z Finska.
Kromě celkově výborných výsledků máte v zádech i vítěznou sérii. Co stojí za tím, že se vám takhle daří?
Je to hlavně díky našemu systému, který hrajeme, jsme agresivní a hrajeme bruslařsky atraktivní hokej, který se soupeřům hrozně nepříjemně brání. Vracíme se všech hráčích dozadu, dobře zakládáme útok a snažíme se ztrácet co nejméně kotoučů kolem modrých čar. Kluci všichni makají, jak bychom měli. Hrajeme dobře týmově, proto jsme tak vysoko.
V čem je vaše největší síla?
Bojovnost a týmovost. Myslím, že nemáme takové individuality jako ostatní týmy, i když máme pár šikovných kluků. Hlavně všichni taháme za jeden provaz, díky tomu jsme dokázali vyhrát spoustu zápasů výsledkem 2:1 anebo 3:2 i proti týmům, které nás celkem tlačily. Například jako Pardubice, ale i proti nim jsme to dokázali týmovou hrou zvrátit.
Takže se odrazila dobrá práce trenérů ve složení mužstva?
Určitě. Trenéři mají obrovskou zásluhu na tom, jak hrajeme, protože v přípravě to bylo takové všelijaké, když jsme neplnili plány a každý si hrál sám na sebe. Nefungovalo to. Pak jsme přišli do sezony a pokud děláme, co máme, máme vždycky velkou šanci zápas vyhrát i se silnými soupeři. Někdy máme ale problémy jako třeba v Chomutově, že nehrajeme tu naši taktiku.
Připravujete se takticky speciálně na každého soupeře, nebo někdy jdete jenom čistě se svou hrou?
Jsou týmy, na které velká příprava není, ale jsou i takové, u kterých je spousta videa a probírání jejich hry. Jelikož máme hru založenou na bruslení, zaměřujeme se na napadání soupeře a jeho rozehrávku. Jsou týmy, na které si jenom řekneme, že je přejedeme, ať to stojí, co to stojí. Odmakáme všechno a použijeme jenom tu naši hru.
„Když někam přijede Bolka, možná se nás i zaleknou.“
Je v kabině cítit pohoda, když se vám takhle daří?
Určitě. Občas je tam někdy stres, protože nehrajeme úplně dobře proti slabším soupeřům, proti nim nejsme tak výrazní jako proti silnějším. Tahle pohoda nám ale pomáhá proti slabším týmům, protože máme nahrané body. Když někam přijede Bolka, možná se nás i zaleknou. Třeba Vojtěch Polák si teď začal věřit i Honza Závora začal dávat góly, takže na klucích v útoku je určitě poznat větší sebejistota.
Proč se vám proti slabším týmům nedaří odvádět stoprocentní výkon?
Myslím, že je to v hlavách, kde máme dané, že jsme lepším týmem a jsme někde jinde než oni. My se jim ale přizpůsobíme v určitých fázích hry. Třeba v Havířově jsme po první třetině vedli 2:0 a všechno šlo dobře, ale pak jsme se jim přizpůsobili a hráli jsme takzvaně plácanou – dětský hokej nahoru a dolů. Ne ten náš systém.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Tam jste nakonec i prohráli. Byl to pro vás ten správný zdvižený prst, že i proti týmům ze spodku tabulky musíte hrát celých šedesát minut na sto procent?
Ano. Už i předtím v Třinci byl takový zdvižený prst. Přijeli jsme tam s tím, že jsme je porazili asi 5:1 v přípravě na turnaji v Karlových Varech, ale ti kluci nám ukázali, že nemáme být na hrušce a dokáží nás porazit. Liga je teď tak vyrovnaná, že jakýkoliv tým může kdekoliv překvapit.
Zlepšilo se tohle podceňování v nepodceňování?
(přemýšlí) Jak u koho z kluků. Doufám, že už to všichni berou tak, že musíme hrát od začátku do konce. Náš stavební kámen je kapitán Honza Závora, který bruslí od začátku do konce, každou třetinu, takže ten klukům hodně ukazuje, že nejde soupeře podcenit. Vždycky se musí makat a myslím, že se to nepodceňování slabších soupeřů zlepšuje.
„Už i předtím v Třinci byl takový zdvižený prst. Ti kluci nám ukázali, že nemáme být na hrušce.“
Jak vnímáte druhé místo v tabulce?
Je to určitě fajn, ale na to nemyslíme, se spoluhráči chceme každý bod. Osobně jsem za to hrozně rád, protože nerad prohrávám. Jsem rád, že se nám daří týmově, a není to špatné ani osobně, takže všechno jde, jak bych chtěl.
Teď vás čeká hodně těžká prověrka proti silným týmům ze západu, Plzni a Karlovým Varům. Jak se těšíte na náročné duely?
Mně osobně tihle těžší soupeři baví, protože třeba teď v Chomutově jsem si skoro nesáhl na puk a jeli tak čtyřikrát sami na bránu. Například proti Spartě jsem měl čtyřicet dobrých zákroků, takže já se hodně těším. Myslím, že bude jenom na nás, jak to zvládneme. Jestli budeme hrát jako tým a srdcem, můžeme porazit každého.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Je pro vás velká motivace, abyste byli prvním týmem, který indiány porazí?
Koukáme na kluky, že tam mají všichni hodně bodů a vypadá to hezky, ale nemyslím si, že budou na jiné úrovni než ostatní týmy. Když jsem teď viděl, jak hráli s Pardubicemi, tak pokud budeme hrát svoji hru, můžeme s nimi odehrát dobrý zápas a připravit je o body.
S do zápasů půjdete?
Chceme z víkendu urvat nějaké body. Kdyby nevyšla Plzeň – což doufám, že vyjde, protože kluci tam nechají všechno a navíc na pátek budeme dobře připravení a odpočatí –, určitě se budeme chtít s Energií poprat o druhou pozici. Chceme hrát nahoře, takže se pokusíme zabrat a vyhrát co nejvíc. Určitě to nebude legrace, protože jsme tři nejlepší týmy tabulky. My musíme dokazovat, že i s nejlepšími týmy můžeme hrát.
„My musíme dokazovat, že i s nejlepšími týmy můžeme hrát.“
Jste připravený na to, že váš výkon bude opravdu důležitý, protože zejména Plzeň příliš gólů neinkasuje?
Jo, určitě jsem připravený. Dobře trénuju a dostávám důvěru. Připravím se nejlépe, jak budu moct, a nechám na ledě všechno. Kluci musí dát nějaký gól a já něco chytit, trochu to uhasit, na čemž máme postavenou hru. My tak hodně bruslíme, až se v tom někdy ztrácíme, takže někdy jedou soupeři sami na bránu. Jsem zvyklý, že na mě jde dost střel – například proti Pardubicím, což je tým ze středu tabulky, na mě šlo pětapadesát střel. Určitě se těším, až budu mít tolik zásahů! Bude to prověrka pro mě, jestli se můžu rovnat s takovými týmy, stejně jako pro celý tým.
Jak si užíváte pozici neotřesitelné jedničky?
Doufal jsem už před sezonou, že to tak bude, protože jsem se hodně dobře připravoval psychicky. Finská štace nebyla minulý rok úplně dobrá, jak bych si přál, takže jsem se zaměřil na to, abych si vybudoval místo jedničky, odchytal co nejvíce zápasů a udělali jsme se spoluhráči nějaký úspěch. O místo jedničky jsem zabojoval, takže si užívám hodně, že dostávám tolik prostoru.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Jak na Finsko vzpomínáte?
Finsko... Já jsem vždycky doufal, že se dostanu do zahraničí touhle cestou, protože finská škola je na výborné úrovni stejně jako ta česká. Ve Finsku je to ale přece jenom trochu jiné. Já jsem se tam dostal, protože jsem si řekl, že už nebudu chytat dorost, v té době totiž přidali devátou třídu. Šel jsem to zkusit. První rok byl super, hodně jsem chytal, užíval jsem si to a dostal jsem důvěru. Cítil jsem i z klubu, že mi chtějí dát důvěru a počítají se mnou na další roky.
To se ale změnilo…
Druhou sezonu přišel koronavirus, což by ani tak nevadilo, ale vadilo to, že se uzavřely druholigové mužské soutěže, takže se gólmani vrátili do dvacítky. Ze mě najednou byla ve dvacítce trojka a od trenérů už jsem nedostal takovou důvěru, možná kvůli tomu, že jsem cizinec. Makal jsem hodně a snažil jsem se, co to šlo. Trenér mi řekl, že osmnáctka není pro mě a mám na víc, takže budu ve dvacítce, kde mi ale nedali šanci. Po sezoně jsme se dohodli, že to není ten směr, kterým chci jít, abych tam dělal někomu střílecího panáka na tréninku. Rozhodl jsem se, že půjdu zabojovat o místo v Česku, když jsem viděl, jak se má juniorka zužovat. Tušil jsem, že to bude parádní sezona. Vrátil jsem se a uvidíme, co bude dál.
„Nebyl to směr, kterým chci jít, abych tam dělal někomu střílecího panáka na tréninku.“
Splňuje teď česká juniorka vaše očekávání?
Myslím, že když se liga zúží a budou v ní ty topové týmy, juniorka nebude mít problém rovnat se zahraničním soutěžím, jako jsou třeba ve Finsku. Bohužel tu máme jinak posunuté ročníky, u nás jsou nejstarší 2002, ale u nich jedničky, takže se to bude těžko porovnávat. Kdybychom ale dali ročník k ročníku, česká juniorka je na tom dost podobně.
Ještě k Finsku: Nebylo to tam jenom špatné, ne?
To určitě ne, já jsem si to tam užil. Dostal jsem tam šanci a mohl se kouknout, jak to tam vypadá. Posunul jsem angličtinu úplně na jinou úroveň. Poznal jsem novou kulturu. Viděl jsem, jak Fini makají, i když po pravdě mi nepřišlo, že by makali o něco více než čeští kluci, kteří opravdu chtějí něco dokázat. Určitě to pro mě byla obrovská zkušenost. Že jsem nechytal, byl pro mě zdvižený prst – asi nejsi špatný, ale neznamená to, že se tím můžeš živit. Uvědomil jsem si, že musím pořád makat a neměl jsem to zasloužené, když jsem nechytal. Byla to pro mě velká zkušenost, když jsem si mohl zažít situaci bez východiska, co dělat. Byl jsem trojka a tak to prostě bylo.
A co finština?
On je to hrozně rozdílný jazyk a nedá se to moc naučit, když se tomu někdo vážně nechce věnovat. Pochytil jsem pár slovíček, pár pozdravů a dost sprostých slov. (směje se)
Share on Facebook
