Moje letošní sezona je dobrá, těší Brože. Co se změnilo pod Ujčíkem?

Foto: Nela Dittrichová, hcdukla.cz

12. prosince 2019, 15:25

Pavel Mandát

Jan Brož prožívá podařenou sezonu. Ačkoliv se jihlavské Dukle příliš nedaří, jemu samotnému patří v brankářských statistikách Chance ligy třetí příčka. Dvaadvacetiletý hokejista vypráví o letošním ročníku, nových jihlavských trenérech nebo spolupráci s uznávaným trenérem brankářů Petrem Jarošem.

Jak hodnotíte dosavadní sezonu Jihlavy? Do první osmičky jste neproklouzli, takže spokojenost asi nepanuje.
Zklamání to určitě je. Rozhodně jsme se do nejlepší osmičky probojovat chtěli. Na druhou stranu sezona ještě rozhodně nekončí. Budeme hrát tu spodní skupinu, kde se popereme o předkolo a v předkole se pak může stát cokoliv. Každopádně se budeme snažit postoupit do play off, přičemž ve vyřazovacích bojích už je to zase úplně jiná část sezony. Tam se může stát také všechno. První může prohrát s posledním, takže pro nás ta sezona určitě nekončí. Jasně, že bychom byli radši, kdybychom se dostali do té první skupiny, ale jedeme dál. Největší problém byl podle mě v tom, že nedáváme moc gólů. Téměř všechny zápasy s těmi vrchními týmy jsme buď o gól vyhráli nebo o gól prohráli. Těch proher bylo samozřejmě víc. Tím se to asi tak nějak přelomilo. Je pro nás velká škoda zápasu v Kadani, který jsme prohráli 1:2. Kdybychom ho zvládli, tak bychom se do té osmičky dostali.

V kterých zápasech tedy vidíte hlavní příčinu toho, že nyní budete bojovat o předkolo. Je to právě ta Kadaň?
Určitě to není jen Kadaň. Na začátku sezony jsme ztráceli body s týmy jako Benátky nad Jizerou a podobně. To jsou – při vší úctě k nim – asi mužstva, která bychom porážet měli. Bohužel nám to párkrát o nějaký ten gól uniklo. Kdybychom tyhle střetnutí zvládli, tak v té osmičce jsme a teď se připravujeme na zápasy s Budějkama, Přerovem a těmihle týmy. Ale jak jsem říkal už na začátku, my to nebereme jako konec sezony. Ta pokračuje dál a její konec bude až v dubnu.

V sobotu vás čeká derby s Třebíčí. Jak tyto vyhrocené zápasy vnímáte? Sám jste navíc v Třebíči během mládežnických let působil.
To už je dlouho. Byl jsem tam jen dva roky. Pak jsem odešel do Havlíčkova Brodu. Derby má takový ten svůj náboj. Fanoušci to hodně prožívají, hráči, kteří se v těch týmech potkávají už dlouho, tak taky. Pro mě je to každopádně utkání, kde je výborná atmosféra, fanoušci vás díky tomu můžou nabudit, ale jinak to beru jako takový normální zápas.

Foto: facebook Dukla Jihlava

Jihlava během letošní sezony vyměnila obsazení trenérské lavičky. Změnily se nějakým způsobem herní prvky, popřípadě tréninky?
Systém hry se trošku změnil. Nemyslím si, že je to něco zásadního, protože ty základní věci jsou podle mě vždy u všech trenérů stejné. Nicméně v určitých mezích ke změnám došlo. Pak už je to hlavně o té taktice na jednotlivá utkání. Co se týče tréninků, tam se změnilo hodně. Máme je o dost delší. Jednou či dvakrát týdně máme navíc ještě odpoledne tréninky dovednostního charakteru. Ty jsou založené hodně na herních situacích. Ať je to clonění, dorážky, situace 2/1, 1/0, popřípadě prosazení se. Většina střel se zkrátka dělá přes clonu a podobně. Pro nás hráče je to velká obměna. Pokud můžu mluvit za gólmany, tak je to určitě změna k dobrému, protože takových situací je potom v zápase spousta. A když si to na tréninku můžeme nejen vyzkoušet, ale i nějakým způsobem natrénovat, tak je to přece jen lepší.

„Tréninky máme teď o dost delší." 

S touhle změnou tréninků přišli hlavní trenéři Viktor Ujčík s Karlem Nekvasilem, nebo trenér brankářů Petr Jaroš?
Oni se o tom průběžné společně baví. Tyhle věci jsme dělali už samostatně s panem Jarošem, pak s tím přišli i noví trenéři, kteří se o tom s ním společně bavili. Pan Jaroš jim určitě řekl, že to tak je správně, protože jak říkám, teď to takto děláme pořád a je to jen dobře.

Jak vnímáte trenéra brankářů Petra Jaroše? Jeho velké úspěchy jsou dobře známé…
Určitě je to velká osobnost. Má za sebou spoustu zkušeností, odchoval spoustu skvělých gólmanů. Já se snažím jít v jejich stopách. Být co nejlepší, pořád se nějakým způsobem zlepšovat a posouvat. Co se týče tréninků jako takových, tak volí hodně individuální přístup. Nechává hodně na nás gólmanech, abychom si sami řekli, co nám vyhovuje. Všechno se přece jen nedá aplikovat na každého. Dává nám proto volnost, abychom si řekli, co potřebujeme. Pak nám radí, říká, co by se dalo dělat třeba jinak. Každopádně z nás nechce dělat jednoho univerzálního gólmana. Hodně proto jak už jsem říkal, dbá na naše individuální potřeby. Samozřejmě, že pak řekne, když se mu něco nelíbí, přičemž my na tom následně pracujeme. Ale rozhodně to není tak, že by řekl: Tak hele, tenhle to chytá takhle, tak my to budeme chytat stejně. To rozhodně ne. Volí zkrátka hodně individuální přístup. Každý z nás je totiž jinak velký, jinak pohyblivý, takže každému sedí něco jiného. A když vidí, že tento přístup funguje, tak ho nechce nijak měnit.

„Petr Jaroš z nás nechce dělat jednoho univerzálního gólmana. Hodně dbá na naše individuální potřeby."

V Jihlavě se před pár lety otevřelo interaktivní výukové centrum s názvem Virtuální realita, které je určeno zejména pro veřejnost. Využíváte ho ke svým tréninkům i vy?
Využíváme to zhruba dvakrát do měsíce. Ten první rok, co to tady bylo, tak jsme to zkoušeli využívat hlavně na pilování chytání, ale k tomu to to podle mě přece jen úplně nebylo. Je to dobrá věc, když se třeba potřebujete rozhýbat, ale na chytání puku to prostě úplně nebylo. Od nové sezony tam chodíme trénovat práci s hokejkou. My gólmani samozřejmě zdokonalujeme svou práci s naší brankářskou holí. Pak se tam pracuje s rukavicemi a podobně. Myslím si, že je to určitě zpestření.

Co vy a vaše sezona z osobního pohledu?
Tak… myslím si, že ji nemám špatnou. Když se pak koukám na záznamy jednotlivých zápasů, tak jsou tam góly, které by nemusely nebo neměly padnout. Takže je pořád co zlepšovat. Na tom teď každý den usilovně pracujeme. Když dostaneme z nějaké situace gól, tak hledáme na trénincích východisko, jak bychom ho už příště dostat nemuseli. Jak říkám, zatím ta sezona z mého pohledu není špatná, ale důležité je v tom pokračovat.

Když jste loni začal v Jihlavě chytat, tak se vám týmově dařilo. Letos je to slabší. Je nějaký rozdíl chytat za týmem, kterému to jde víc a kterému méně?
Já v tom tak úplně rozdíl nevidím. Samozřejmě je odlišné, když se zápasy vyhrávají třeba 4:1 nebo 5:1, oproti tomu, když jsou výsledky třeba 2:1 či 3:2. V prvním případě si můžete během zápasu i trošku odpočnout, v tom druhém je to psychicky náročnější. Ale na druhou stranu… ty střely, popřípadě ty situace, budou vždycky stejné. Pokud chcete být dobrý gólman a někam se posouvat, tak je prostě vždy musíte zvládat, ať už chytáte za jakýmkoli týmem. Vždycky musí být vaším cílem vítězství.

Foto: facebook Dukla Jihlava

Jste ambiciózní brankář, který pokukuje po extralize. Jak vypadá vaše budoucnost, probíhají v tomhle směru nějaká jednání?
Máme prosinec, takže to zatím není úplně aktuální. Nemám to teď v plánu. Smlouvu v Dukle mám totiž ještě do dalšího roku, přičemž jsem tady spokojený. Niklas Lundström nás opustil, takže tu teď mám nějakou svou roli, chytám hodně zápasů. Trenéři jsou se mnou spokojení, čili maximálně po sezoně se budeme s panem Ščerbanem (jednatel Dukly pozn. red) bavit, že kdyby třeba přišla nějaká nabídka, tak bych si šel třeba občas zachytat někam výš. Zkrátka, co se naskytne. Teď to ale řešit rozhodně nebudeme. Teď je tady tahle sezona, a to je pro nás všechny priorita.

„Kdyby přišla nějaká nabídka, tak bych si příští rok občas rád zachytal někde výš. Teď je mou prioritou Dukla."

Nyní tvoříte gólmanské duo s osmnáctiletým Ondřejem Chaloupkem. V seniorském hokeji jste se poprvé dostal do role, kdy jste z brankářů ten zkušenější. Je to změna?
Změna to samozřejmě je. Vždycky jsem tady měl k sobě někoho staršího. Teď jsem ten starší, kdo by měl tomu mladšímu pomáhat já. Možná jsem to nečekal tak brzo, že už ve 22 letech to budu právě já, kdo bude někoho něco učit. Ondra je ale dobrý gólman. Hodně se snaží, pracuje na sobě. Samozřejmě, že když něco potřebuje, tak se mu vždy snažím pomoct. Pokud dostane zápas, tak se ho snažím podpořit i psychicky. Stejně tak mu radím, když mám na něco třeba svůj náhled. Jsme dobří kamarádi a já bych řekl, že to, co mu říkám, si bere opravdu k sobě. Takže je to takové zvláštní, ale snad mu asi i nějakým způsobem pomáhám. (usmívá se)

Když jsme spolu dělali před pár lety rozhovor v Moravských Budějovicích, tak jste říkal, že přesun z juniorského do dospělého hokeje je složitý. Co byste poradil gólmanům, kteří jsou dnes ve stejné pozici jako tehdy vy?
Takhle… je tam spousta důležitých faktorů. Určitě by si každý měl najít takový ten svůj styl, kterým chce chytat. Pak je potřeba přizpůsobit se rychlosti. Juniorka je sice rychlá soutěž, hodně se tam bruslí, ale ty střely a přihrávky jsou úplně jiné než v dospělém hokeji. Nicméně pokud budou ti kluci chodit na tréninky s áčkem, tak si na to zvyknou rychle. Pak už se hlavně jen ničeho nebát. Prostě se stane, co se má stát. Je jasné, že když se daří, tak vás pak fanoušci podporují, když se nedaří tak někteří taky a někteří ne. Tak to prostě ale je. Oni se musí snažit ty fanoušky nevnímat a soustředit se jen na to svoje. Když tohle zvládnou, tak už je podle mě pak každý přesun mnohem lehčí. Ať už mezi 2. ligou a 1. ligou, tak i mezi 1. ligou a extraligou… Samozřejmě, že ta rychlost se zvyšuje i tady, ale nejdůležitější a zároveň nejtěžší je zvládnout přesun mezi mládežnickým a dospělým hokejem.

„Nečekal jsem, že to budu zrovna já, kdo bude už ve 22 letech někoho učit."

Patříte mezi menší gólmany. Co je proto vaše největší přednost?
Tak kdybych věděl, co je moje největší přednost, tak bych to řekl. (usmívá se) Hodně se soustředím třeba na rychlost, abych dobře vykrýval puky. Tím, že jsem menší gólman, tak je důležité, abych vždy stál dobře proti puku. Od doby, co jsem v 1. lize, se snažím chytat hodně nahoře. Dolů pak chodím rychle na přesuny nebo dorážky.

Jedna z vašich velkých zálib je rybaření, že?
Jo. Tenhle rok jsem tomu teda moc nedal, protože jsem přešel na koníček, který se rybaření hodně blíží.  Ale jo, mám ho rád. Člověk při něm dobře relaxuje.

„Přesun mezi juniorským a dospělým hokejem je těžký. Mladí brankáři se ale hlavně nesmějí ničeho bát."

Jaký je váš největší úlovek?
Když jsme byli minulý rok na rybách s panem Jarošem a Niklasem, tak jsem tady u Jihlavy chytil osmdesátku kapra. 

Při čem kromě rybaření nejlépe dobíjíte baterky?
Třeba focení. Mám rád procházky v přírodě s přítelkyní. Právě tohle mi nejvíc pomáhá, když potřebuju vypnout.

Foto: facebook Dukla Jihlava

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz