Moje filozofie? Chci, aby se hráči bavili, říká Pabiška z pozice trenéra
Foto: hcbilitygri.cz
Trenérskou licenci vlastní Lukáš Pabiška už čtyři roky. Poté, co odešel ze scény profesionálního hokeje, dostal nabídku na trénování třetí třídy Bílých Tygrů, kterou s radostí přijal. Už dříve totiž věděl, že se chce vydat právě touto cestou.
Jak začala vaše trenérská kariéra?
Zhruba před čtyřmi lety, když jsem ještě hrál v Boleslavi, jsem si udělal trenérské béčko a už jsem koketoval s tím, že bych chtěl trénovat. Takže licenci jsem si udělal a postupně jsem začal dělat trenéra na hokejových kempech, kde jsem si to vyzkoušel. Zjistil jsem, že mě to baví a naplňuje. Práce s kluky je totiž super a viděl jsem v tom smysl do budoucna. Co se týče Liberce, tak v průběhu sezony jsme byli v kontaktu s manažerem akademie Jirkou Bermannem s tím, že by mi chtěl u Bílých Tygrů nabídnout práci. Samozřejmě jsem hned nevěděl, jakou kategorii, ale chtěl, abych tady pokračoval, protože jsem hrál za Benátky a zároveň jsem byl i v širším kádru A-mužstva Liberce. Nakonec jsme se domluvili. Dostal jsem třetí třídu jako hlavní trenér a čtvrtou třídu jako asistent.
Vaše nová úloha trenéra tedy přirozeně vyplynula z okolností…
Ano, už dříve jsem měl v plánu, že bych chtěl trénovat. Akorát jsem nevěděl kde. Teď jsem byl součástí organizace Liberce, kde jsem i vyrůstal, a tak jsem rád, že mi práci nabídli zrovna tady. Navíc jsme byli v kontaktu už v delším časovém horizontu s tím, že kdybych chtěl, tak se můžu připojit k mládeži jako trenér. Tu práci jsem dostal a zároveň přijal.
„Já jsem si licenci dělal z důvodu sebevzdělávání, když jsem byl ještě aktivní extraligový hráč. Řekl jsem si, že znalosti se nikdy neztratí, i když bych je třeba nikdy nevyužil a trenéra bych nedělal.“
Zmínil jste, že trenérskou licenci už máte delší dobu. Proč jste s trénováním nezačal hned?
Já jsem si licenci dělal z důvodu sebevzdělávání, když jsem byl ještě aktivní extraligový hráč. Řekl jsem si, že znalosti se nikdy neztratí, i když bych je třeba nikdy nevyužil a trenéra bych nedělal. Byl jsem jenom hráč a chtěl jsem v hokeji získat větší rozhled. Na trenérských seminářích a licencích jsem nahlédl do trénování dětí a zjistil, co to všechno obnáší. Je to něco jiného, než když jste profesionální hráč a pohybujete se v dospělém hokeji. Dostal jsem se k i hokejovým kempům, kde jsem si práci trenéra postupně zkoušel, a bavilo mě to. Nechci říkat, že po konci hráčské kariéry, ale po tom, co jsem odešel z profesionálního hokeje, jsem se chtěl věnovat dětem. Opravdu mě to baví a jsem za tuto nabídku rád.
Foto: Jiří Princ, hcbilitygri.cz
Věděl jste, že vás bude trenérství bavit, už na seminářích, nebo to přišlo až v praxi?
Spíš v praxi na kempech, kdy jsem si zkusil práci s různými ročníky. Už to nebyly jen nejmenší děti, ale třeba i třináctiletí hráči. Tréninky tomu byly samozřejmě uzpůsobeny, byly jiné, na kempu se sešla směsice různých věkových kategorií, ne jen jeden ročník. Vymýšlení tréninků mě začalo bavit, chytlo mě to. Když se hrály nějaké zápasy, tak jsem potom do tréninků zakomponoval to, co hráčům dělalo v zápase největší problémy a podobně. Bylo vidět, že rostli a ti, kteří se to chtěli naučit, tak se to nakonec i naučili. Trenéra to samozřejmě posouvá dál, když vidí, že jeho práce má nějaký smysl. Tím mě to začalo bavit.
Aktuálně máte v klubu letní přípravu, tak jak jste zatím spokojený?
Vedu ročníky 2014 a 2013, což jsou menší kluci. Musím ale říct, že jsem zatím spokojený, kluci makají. V Liberci máme opravdu dobré podmínky, co se týče sportovišť a hal. V praxi to znamená, že trénink může být pestrý, trenér není omezený prostorem. Máme taky spoustu pomůcek, takže se pak trénink vymýšlí lépe. Trenéři Adam Jandejsek a Petr Šafařovský, kteří tady byli už předchozí roky, mi navíc v rozjezdu hodně pomohli, čímž bych jim za to chtěl poděkovat.
„Obecně jsou naše tréninky nejvíce o společných hrách. Za mě je rozvíjení herní mentality lepší při hře než při běhání.“
Baví vás i vymýšlení programu letní přípravy?
Chodíme na trénink se čtvrtou třídou, kterou jako hlavní trenér vede právě Adam Jandejsek. On vymyslí trénink, a když vidím něco, co se mi líbí, tak to zkusím i s třeťáky. Někdy je to zase naopak. Doplňujeme se, ale obecně jsou naše tréninky nejvíce o společných hrách. Za mě je rozvíjení herní mentality lepší při hře než při běhání. Samozřejmě je v našich trénincích i běh, ale spíš se snažíme soustředit na spolupráci, kterou si pak hráči přenesou na led.
Máte už svou trenérskou vizi?
Každý trenér má vizi toho, aby se hráči zlepšovali a bavilo je to. Nebo aspoň minimálně moje filozofie je taková, že chci, aby to hráče bavilo a chodili sem rádi. V předchozí praxi už jsem si ověřil, že když trénink hráče baví, tak se na něj víc soustředí, a tím pádem se toho taky víc naučí. Takže to je moje vize. Chci, aby se hráči bavili a naučili se ty nejpodstatnější základy, jako je třeba bruslení. V budoucnu tak budou mít na čem stavět. U třetí třídy to není o žádné taktice, ale spíše o budování lehkých dovedností.
Vzpomínáte, co v tomto věku nejvíc bavilo vás?
To si samozřejmě nevzpomínám, je to už nějaká řádka let. Podle kluků, které teď trénují, vedou hry. Fotbal, florbal nebo třeba házená je baví ze všeho nejvíc. Takže asi to.
Snažíte se i tyto sporty zařadit do tréninků?
Určitě. Všechny zmíněné a další sporty, třeba gymnastiku nebo úpolová cvičení proti sobě, se snažíme v letní přípravě zahrnout, aby byla komplexní a nebylo to jen o hokeji. Děti by se měly naučit více her, hrajeme třeba i basketbal nebo ragby. Zkoušíme všechno, protože čím víc se toho v tomto věku naučí, tím budou připravenější do budoucna.
Share on Facebook
