Zlepšený přístup by prospěl, nezastírá regionální kouč Sztefek

Foto: Karel Vaculík

Projekt regionálních trenérů rozjel Český hokej v roce 2013 a jeho součástí je téměř od počátku i Stanislav Sztefek, který teď spolupracuje i se svými bývalými svěřenci. Co chybí při trénincích na suchu? A jak moc se projevuje Týden hokeje?

Jaká byla vaše hráčská kariéra?
Jsem odchovancem havířovského hokeje, kde jsem hokejově vyrůstal v mládežnických kategoriích a v letech 1977–1979 jsem dostal šanci hrát za mužstvo dospělých. Po dvouleté základní vojenské službě v Mělníku přišla nabídka z Třince, kde jsem strávil větší část hokejové kariéry, jenom v letech 1984–1986 jsem působil v Karviné. Převážně se jednalo o první národní hokejovou ligu.

A jako trenér…
Už v průběhu hráčské kariéry v osmdesátých letech jsem se zapojil do tréninku přípravky a začal získávat zkušenosti, jak pracovat s mládeží. Po konci hokejové kariéry jsem se rozhodl, že budu dělat profesionálního trenéra. Trenérskou praxi jsem získal ve stejných klubech, kde jsem hrál – Havířov, Karviná, Třinec a Frýdek-Místek. Angažmá se v těchto oddílech prostřídala vícekrát.

Jaké kategorie vám prošly rukama?
Prošel jsem si všechny kategorie od přípravky až po dospělé. Převážně se jednalo o trénování dorostu a juniorů i v extraligových podmínkách. Byl jsem i šéftrenérem SCM a sportovních tříd. V projektu sportovních tříd se jednalo o spolupráci se základními školami, jejichž žáci měli i v dopoledních hodinách tréninky, takže je trenéři pak odváděli zpět. Mělo to své výhody i nevýhody. V dnešní době to v našem regionu využívá jen málo klubů.

Jak jste se dostal k práci regionálního trenéra?
V době trénování Havířova, v roce 2014, mě navštívil trenér Třince René Mucha, který něco podobného dělal. Pobavili jsme se o tom a on mi nabídl, zda bych o to měl zájem. S odstupem přibližně sezony mi zavolal Jirka Šolc ze Zlína, který tehdy šéfoval regionálním trenérům, a domluvili jsme se na spolupráci.

Jste tedy největší pamětník mezi regionálními trenéry?
Ano, víceméně jsem v této oblasti nejdéle. René Mucha dostal jinou nabídku – trénovat mužstvo mužů. Jirka Šolc se angažoval dlouho ve zlínském hokeji, momentálně trénuje na Slovensku, takže z regionálních trenérů odešel také.

Jak vypadá vaše práce?
Mám na starosti hlavně Moravskoslezský kraj, také se pohybuji ve Zlínském a Olomouckém kraji. Víceméně jsou návštěvy hlášené a nehlášené, jak už řekl v rozhovoru kolega Olda Kališ. Při hlášených návštěvách se domlouváme s hlavními trenéry na představě tréninku, které dovednosti a hry chceme vidět. Sledujeme aktivitu hráčů, aby byli v činnosti, v pohybu a rozvíjeli dovednosti, které budou potřebovat do dalších let. Chodím i na led, zapojuji se do cvičení na stanovištích, nebo s trenéry přímo při cvičení probíhá konzultace a popřípadě ukázka správně provedeného cvičení. Vnímám i chování trenéra a rodičů na tribunách při tréninku i při zápasech a turnajích. Z celé návštěvy je vypracován zápis – hodnocení –, který se posílá na svaz.

S jakými trenéry se setkáváte?
Převážně se začínajícími mladými trenéry. Některé jsem měl možnost trénovat v mládežnických kategoriích, nebo v dospělých. Většina trenérů má spoustu energie, chtějí se vzdělávat a každou další návštěvou je vidět zlepšená práce. Často při hodnocení návštěv vidím pozitiva v myšlení trenéra při tréninkovém procesu. Práce mě baví, je zajímavá a pestrá.

Jak probíhají tréninky na ledě za vaší přítomnosti?
Vždycky se domluvíme s trenérem, jak bude trénink probíhat. Jak už jsem zmínil, zapojím se do tréninku na daném stanovišti anebo po dohodě předvedu ukázkové cvičení, které hned zkonzultujeme. Tréninky jsou většinou zaměřeny na bruslení a hry na malém prostoru i celé ploše. V případě, že je na ledě dostatek asistentů, s hlavním trenérem objíždíme stanoviště a v případě nedostatků spolupracujeme při opravě chyb. Dbáme hlavně na to, aby hráči byli v dostatečném pohybu.

Foto: Michal Polák, www.empefoto.cz

V čem všeobecně nedostatky vidíte?
Já je vidím v tréninku na suchu. Ať už to je v průběhu hlavní sezony, kdy hráči absolvují rozcvičky před tréninkem na ledě, nebo rozvíjejí dovednosti po tréninku na ledě. Jsem zastáncem toho, aby v hlavním přípravném období – květen a červen – byl obsah tréninků mimo led ve větším objemu. Od trenérů, se kterými spolupracuju, mám informace, že je koordinace hráčů ve většině případu na slabé úrovni. Také mi potvrdili, že hráči s výbornou obratností a dovedností mimo led jsou šikovnější při získávání dovednostní na ledě, a to obzvlášť při bruslení.

Takže je to o všestrannosti?
Ano, přesně tak, všestrannost. Neustále se bavíme o možnostech, jak využít prostory na zimních stadionech. Trenéři mají k dispozici v aplikaci Coach Manager ukázkové tréninky, jak vést trénink v šatnách, na chodbách stadionu a podobně. Trenéři mi ve zpětných vazbách říkají, že by chtěli s dětmi více pracovat, ale rodiče své děti na tréninky mimo led často omlouvají. Uvidíme, jak přistoupí hráči k individuálním tréninkům v této době vzhledem k pandemické situaci. Trenéři rozesílají rodičům připravené dovednostní tréninky, které hráči mohou absolvovat doma. Je mi známo, že zpětné vazby od větší části rodičů nejsou podle představ.

Jak teď fungujete z pozice regionálního trenéra?
Jsem v telefonickém kontaktu s trenéry, kteří mi často volají. V průběhu měsíce dubna oddělení rozvoje hokeje začalo ve spolupráci s regionálními trenéry připravovat pro hráče, kteří nemohou vzhledem k vývoji pandemické situace trénovat společně, instruktážní videa s cviky pod názvem HOKEJ DOMA, které lze provádět doma, v parku či na zahradě individuálně nebo v malých skupinách se sourozenci a rodiči. Hlavní trenéři, s kterými spolupracuji, mají za úkol dále tato tréninková videa rozesílat. Když je nějaký problém, tak si zavoláme. Jsou kluby, které si s tím poradily dobře, třeba Český Těšín má online tréninky s trenérkou, která je i vede.

Nevnímáte na druhou stranu aktuální stav i pozitivně, že se oddělí zrno od plev?
Je to možné, že se to trochu oddělí. V některých klubech by ale mohl nastat problém s počtem hráčů. Poslední roky i díky Týdnu hokeje se počty znásobily, takže v některých třídách je kolem dvaceti hráčů, v malých klubech ale takové počty převážně nemají. V případě, že by počet hráčů v jednotlivých třídách byl takto velký, dá se mluvit o výběru, to ale neplatí v kategorii přípravek. Trenéři stále bojují s počtem hráčů na mistrovská utkání, kdy rodiče z různých důvodů často omlouvají své děti, takže trenéři pak na zápas nominují všechny hráče, kteří jsou k dispozici. Musím ale zmínit, že se počty hráčů zvýšily. Zlepšený přístup a zájem dětí by určitě prospěl celkovému dění v hokeji.

Takže Týden hokej malým klubům pomáhá?
Určitě. Týden hokeje probíhal v září a v lednu. Na některých akcích, kde jsem byl přítomen, bylo i sedmdesát dětí. V minulosti v Kopřivnici přišlo do přípravky z této akce dokonce padesát dětí. Organizace na akci byla převážně na velmi dobré úrovni. Pro kluby to byl přínos a určitě to pomohlo, aby v hokeji bylo více dětí.

Chtěl byste na závěr váš region za něco pochválit?
Všeobecně vnímám velmi dobrou komunikaci a spolupráci s trenéry v mé oblasti. Mám v regionu určitě přes polovinu klubů, které pracují v mládeži velmi dobře. Je vidět zlepšení v tréninku a hlavně ve zvýšení činnosti hráčů na ledě. Viděl jsem i výborné tréninky, kdy hráči byli v činnosti na ledě kolem čtyřiceti minut. Pořád je ale potřeba na sobě pracovat a zdokonalovat se. Občas mě trápí komunikace trenérů v jejich klubech, kde je potřeba zlepšit vzájemnou spolupráci.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter