Zlatý „Fiňák“ Stuchlík! Prvně jsem byl vyjukaný, ale super, chválí si

Český brankář Marek Stuchlík zažil ve čtvrtek debut v reprezentační dvacítce proti Finsku. O dva dny později ale oblékl finský dres a v utkání proti Švédsku byl gólmanskou dvojkou. Suomi navíc turnaj čtyř zemí v Příbrami ovládli a 18letý Stuchlík tak nechyběl na týmové fotografii vítězů.

Ojedinělá situace, kterou pravděpodobně už nikdy nezažije.

Severské zemi se totiž v Příbrami zranil v pátek brankář a třetí navíc nebyl... A tak došlo na povolání českého mladíka.

Oproti svým spoluhráčům si tak z Příbrami veze v podstatě první i třetí místo. Popichovali ho také čeští hráči.  

„Fiňáku, super výkon!“ znělo v útrobách stadionu od hokejistů národního týmu.

Stuchlík do utkání se Švédy sice nenastoupil, ale prožil všechny zápasové rituály. Pak ho fanoušci dokonce vyvolávali.

Finové turnaj ovládli. Ale vy jste váhal, zda být s nimi na týmové fotce s pohárem.
(směje se) No, jasně. Nevěděl jsem, zda tam mám jít taky. Kluci na mě ale začali mávat, tak jsem si tam lehnul a budu na týmové fotce. Bude to hezké. (usmívá se)

Asi je škoda, že se na takových turnajích nedávají i medaile. To byste pak mohl mít dvě.
To by bylo zajímavé. Neberu to jako moje vítězství, ale bylo by to hezké. (znovu se usmívá)

Vy jste po zápase mával někomu na tribuně. Měl jste tu někoho?
Ani ne, fanoušci mě normálně skandovali. Tak jsem jim zamával. Hezké. Vůbec ale nevím, kdo to byl – bubnovali mi ale – asi za medaili. (směje se)

Budete popichovat české spoluhráče, že máte první místo?
Jasně, už to začalo vše v pátek. Přezdívka ve skupině mi byla změněna na „Fiňáka“. Já si to nějak neberu – popichování začalo a myslím, že v tom budeme pokračovat.

Už jste víceméně profík, ale byl jste psychicky připravený na to, že do zápasu případně můžete nastoupit a chytat za Finy?
Byl to dost zvláštní pocit ve mně. Říkal jsem si, že se může stát cokoliv. Kdyby si něco utrhl první brankář, tak jsem tam mohl jít. Byl jsem na to připravený asi stejně, jako vždy – nebral jsem to jako něco jiného. Byl to pro mě další zápas, kdy bych se případně mohl ukázat.

Jak k tomu vůbec došlo, že jste byl na jeden zápas „reprezentantem“ Finska?
Jim se zranil gólman, při zákroku si něco udělal s nohou (v pátek nedochytal proti Slovensku Pasanen – pozn. red.). Nebyla asi jiná možnost. Měli jen dva, my jsme tu zbyli jediní ve třech – ještě tedy i Slováci, ale ti pak chytali napůl. Zbylo to na mně. Já jsem si to moc užil, bylo to super!

Jak jste se dozvěděl, že budete finská dvojka?
V pátek večer nám kouč po zápase se Švédy řekl, že půjdu s Finy, a tak jsem chvíli koukal, zda to je sranda. (směje se) Moc jsem tomu nevěřil. Když jsem věděl, že to je pravda, byl jsem z toho vyjukaný, ale těšil jsem se.

Takže jste neváhal?
Ne, určitě ne. Já jsem ve Finsku hrál dva roky a pár kluků tam znám. Nebylo to pro mě žádné těžké rozhodnutí.

Kolik lidí tam zhruba znáte?
Asistenty trenérů znám, někteří jsou z Kärpätu. Pak i pár kluků, které jsem potkával v soutěžích – teď hrají už za chlapy, ale jeden tam je přímo z Lahti, kde jsem hrál.

Jaká byla komunikace? Z Finska jste nějaká slovíčka asi pochytil.
No, spíš sprostá slova umím, ale povzbudit jsem je uměl. Anglicky jsem docela na slušné úrovni a oni také. Bylo to v pohodě.

A jaké to bylo v kabině, kde jste byl s nimi?
Bylo to prvně trošku nepříjemné. Nevěděl jsem, co od toho mám čekat. Jak mě ale kluci začali zdravit a říkali, že mě tady rádi vidí, tak to ze mě docela spadlo. Šel jsem si s nimi pokecat – zahrál jsem si fotbálek a pohoda.

Poděkovali vám po zápase finští trenéři nebo hráči?
Jo, všichni povídali, že to bylo super a že děkují. Já jsem se na ně celý zápas smál – byla tam celou dobu dobrá nálada. Já jsem si to moc užil – kluci mi pomohli také. Dali mi na rozbruslení nějaké puky, abych si zachytal a připravil se na to. I trenéři poděkovali.

Ve čtvrtek jste debutoval v dresu dvacítky právě proti Finsku. Jaké na to máte vzpomínky?
Byly tam smolné momenty. Myslím, že jsme byli jediný tým na turnaji, který jim opravdu konkuroval. Fini přijeli v nabité sestavě – my jsme na ně hráli velice dobře. Kluci podali skvělý výkon. Je škoda, že to dopadlo takhle (Češi nakonec padli 1:4 – pozn. red.).

Pro vás to byla obrovská zkušenost. Do té doby jste měl jen 12 minut ve výběru U16.
Ano, moc jsem si to užil, že jsem dostal po takové době šanci. Jsem rád, že jsem zde mohl být a že mi trenéři dali důvěru hned od prvního zápasu. Je to zase další dobrá zkušenost.

Asi to je odměna za vaši klubovou sezonu. Mladá Boleslav v juniorech i dorostu stála na hodně gólmanech.
Nechtěl bych to takhle úplně říct. My jsme měli celkově dobrou obranu a hráli jsme fajn dozadu. Bohužel nám chyběly gólovky, i proto jsme vypadli tak brzo v play off. V Mladé Boleslavi to byla super sezona – trenér nás vedl dobrým směrem a pracovali jsme podle mě výborně jako tým.

Hlavní trenér Petr Haken vás velmi chválil před nadstavbou...
Nějaké zápasy mi vyšly, s panem Hakenem máme podle mě super vztah. Byl jsem rád, že mi dal důvěru a snad jsem ho nezklamal.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter