Z toho vybruslíš! Vrchlabský šesťák bojuje s leukémií, klub pro něj založil sbírku

Sny a tužby mladých sportovců bohužel někdy musí ustoupit důležitějším věcem. Jako v případě Adama Jindřiška, hokejisty šesté třídy z Vrchlabí, jemuž lékaři v srpnu diagnostikovali leukémii. Jeho soubojem se zákeřnou nemocí momentálně žije i celý vrchlabský klub, který inicioval finanční sbírku na pomoc Adámkově rodině.

Adam se v srpnu chystal se svým týmem na hokejový kemp do Rakouska, jenže při tréninku se mu udělalo slabo. Jakmile ho s bolestí v oblasti břicha vyšetřili lékaři v jilemnické nemocnici, velmi rychle ho převezli do pražského Motola. Mladý hráč a jeho rodiče se tam dozvěděli těžkou diagnózu – akutní lymfoidní leukémii.

V Motole nyní Adam průběžně absolvuje náročné série chemoterapií. Kvůli léčbě se však musel do Prahy dočasně přestěhovat, a to i s maminkou, která tak nemůže chodit do práce.

Pro tátu bohužel není reálné finančně utáhnout provoz dvou domácností a rovněž speciální nízkobakteriální stravu. Měsíční náklady na ni se pohybují v řádu desetitisíců korun a zdravotní pojišťovna na ni nepřispívá.

„Je to neskutečně náročné. Manželka má nárok jenom na devadesát dnů dlouhodobého ošetřování, které jí teď končí. Řešíme, co dál: Jestli dá výpověď v práci, požádá o neplacené volno... Myslím, že by to i náš stát mohl řešit trochu jinak, když u takových dětí může léčba trvat třeba dva roky,“ říká Adámkův otec Jaroslav Jindřišek.

Nesnáze, do kterých se jeho rodina dostala, byly impulsem pro lidi z vrchlabského klubu. Ti se rozhodli zorganizovat veřejnou sbírku.

„Iniciativa vznikla v kabině šesté třídy. Začal jsem se o tom bavit s trenérem Jiřím Hartmanem  – ‚Harrym‘ – a tím se to celé odpálilo,“ popisuje Martin Mečíř, jednatel HC Vrchlabí, vedoucí mužstva šesťáků i otec Adamova spoluhráče.

Sbírka pro rodinu Adama Jindřiška »

„Zapojil se i management klubu v čele s majitelem panem Cermanem, paní Urbanová, která dělá veškerou administrativu a marketing, a také paní učitelka Etflaiš Havlová ze Základní školy Náměstí Míru, kam Adam chodí,“ líčí Mečíř.

Sbírka je dostupná na webových stránkách Donio.cz. I díky obětavosti všech zapojených se setkala s fantastickou odezvou. Během necelého týdne od jejího založení už dárci věnovali téměř 600 tisíc korun!

„Je to úplně úžasné, strašně moc nás to potěšilo. Tak velkou reakci jsme ani nečekali. Všem v hokejovém klubu i učitelům z Adamovy školy bych chtěl neskutečně poděkovat,“ vzkazuje Jaroslav Jindřišek. 

Nikdo bohužel zatím nedokáže odhadnout, jak dlouho léčba potrvá, a kolik financí tedy bude rodina na všechny náklady potřebovat. Lékaři ji navíc připravují na to, že Adam se neobejde bez transplantace kostní dřeně. Tu by měl podstoupit zhruba v únoru.

„Když přijedeme do nemocnice a vidím, že tam jsou i měsíční miminka... To je strašné. Nemoc si opravdu nevybírá,“ kroutí hlavou Adamův otec, který však jedním dechem vyzdvihuje práci personálu motolské nemocnice. „Musím říct, že tam jsou neskuteční doktoři i hodné sestřičky. Byl jsem mile překvapený, jak na onkologii fungují, protože všichni jsou dětem neskutečnou oporou. Obdivuju je,“ smeká.

I díky tomu Adam bojuje se zákeřnou nemocí odhodlaně. „Myslím si, že to zvládá. Hodně ho drží spoluhráči, protože si s ním o tom povídají. Navíc i v nemocnici má k sobě psychologa. Doktoři nám řekli, že ta léčba je nejvíc o hlavě. Když s tím bude srovnaný, léčba bude o to lehčí,“ přibližuje tatínek.

Nejtěžší prý pro Adama bylo, když mu rodiče řekli, že nějakou dobu nebude moci hrát hokej. „To byl asi největší šok, hokej totiž hraje odmalička. Když jsme ho přivezli do nemocnice a začali ho léčit, nabyl dojmu: Už je mi dobře, tak jdu hrát,“ vzpomíná Jaroslav Jindřišek.

Adam teď hraje se svými kamarády alespoň online hry na počítači. Jinak neustále sleduje, jak si vedou v zápasech, a fandí také vrchlabskému A-týmu ve druhé lize. Hokejový klub mu dal přístup na stránku s přímými přenosy.

Kromě toho ale pro mladého hráče připravuje i speciální akci. V rámci posledního zápasu v letošním kalendářním roce, který odehraje ve středu 21. prosince na domácím ledě proti Příbrami, připraví bohatou tombolu, jejíž výtěžek rovněž poputuje na konto sbírky.

„Rozhodl se, že pokud to jeho stav dovolí, chtěl by být přímo na stadionu. Řešíme, jak to udělat, protože by neměl přijít do kontaktu prakticky s nikým. Mohl by ale být v jedné místnosti, kterou bychom vydesinfikovali,“ líčí otec Jaroslav. „Hokej ho žene hodně dopředu,“ doplňuje.

Palce momentálně drží Adamovi úplně všichni v klubu, všichni jsou do pomoci vtažení. „Od malinkých dětí až po rodiče a vedení,“ ujišťuje Martin Mečíř. Jedenáctiletý hokejista by se ke svému oblíbenému sportu rád vrátil tak brzo, jak jen to bude možné. „Snaží se pro to dělat všechno. Začal šlapat na rotopedu, snaží se cvičit a držet v kondici,“ povídá tatínek.

Ať už to bude za rok, nebo třeba za dva, Adámek by si chtěl dál jít za svými sny.

„Jako prvotní cíl má, že chce hrát za chlapy ve Vrchlabí. Pak by klidně šel i někam dál, třeba do NHL, ale to nevím, jestli je reálné,“ usmívá se Jaroslav Jindřišek. A co hokejové vzory jeho syna? „Odmalička neskutečně vzhlíží k Jardovi Jágrovi. Byli jsme i na kempu v Kladně, kde se s ním viděl, a má jeho knížky,“ dodává.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter