Vnuk pardubické legendy. Snažím se nepošpinit to jméno, říká Paleček

Ještě několik let a pardubičtí fanoušci už možná zase uvidí na zápasech A-týmu jmenovku „Paleček“. Šestnáctiletý Adam, vnuk legendárního Josefa Palečka, na východě Čech vyrůstá odmala a aktuálně je nejlepším střelcem dorostenecké extraligy.

Pardubický dorost se ve čtvrtek osamostatnil na čele své skupiny, a to právě velkou zásluhou Adama Palečka. Mladý útočník rozhodl derby s Hradcem Králové dvěma góly, celkem jich za tři zápasy dal už sedm! Doma tak zřejmě v posledních dnech poslouchá víc chvály než obvykle...

Sleduje vás děda hodně?
Chodí na všechny zápasy, táta chodí i dojíždí, když hrajeme venku. Oba se snaží chodit co nejvíc na tréninky a hodně mi radí. Hrozně si cením, že mě takhle podporují. Je super mít v rodině takovou legendu a bývalého hráče áčka.

Jaké to vůbec je mít jeho jméno?
Když se mi třeba hodně daří, tak mi kluci říkají, že mám protekci (usmívá se). Trochu mi to vadí, ale nic si z toho neberu a prostě makám na sto procent, aby se to o mně neříkalo. Abych dědovi dělal dobré jméno a neudělal mu ostudu.

Hrál sice v úplně jiné době než vy, přesto – co jste si od něj vzal?
On byl křídlo, takže hodně bruslil. V té pardubické éře Martinec, Novák, Šťastný byl jeden z nejrychlejších bruslařů. Myslím, že jsem to po něm podědil a taky jsem docela rychlý. Vzal jsem si to bruslení a agresivitu v osobních soubojích.

Chválí vás, nebo vám spíš věci vyčítá?
Nejdřív mi něco vyčítá, že mi řekne chyby, co bych mohl dělat lépe. Potom přejde na tu část, jaké věci se mu líbily. Ale moc mě nepřechvaluje, abych nebyl na hrušce.

Takže je na vás přísnější?
To bych zase neřekl. Ale spíš mi vysvětluje, než mě chválí. Vysvětluje mi ty věci do detailu a ze svých zkušeností říká, co bych mohl dělat líp. Potom to konzultujeme v Pardubicích s trenérem (Michalem Mikeskou, pozn. red.), z toho něco vyvodíme a dáme to do tréninku i do zápasu.

A cítíte, že jsou na vás s tímhle jménem větší nároky?
Určitě. Nebo já si to tak aspoň myslím, že se ode mě kvůli dědovi vždycky čeká to nejlepší. Snažím se, abych to jméno nepošpinil a aby se mi dařilo. Řekl bych, že jsem typově dříč.

V červnu jste se zúčastnil i kempu reprezentace do 17 let. Věříte, že by vás současné výkony mohly vrátit do jejího hledáčku?
Snažím se pro to udělat cokoliv, abych se dostal do nároďáku. Byl jsem na kempu a od té doby makám na sto procent, abych mohl být v reprezentaci. Je to můj velký cíl, dostat se tam a udržet se tam.

Co konkrétního jste si z národního týmu přinesl?
Hodně věcí okolo osobních soubojů jeden na jednoho, i napadání nebo založení útoku. Když mi trenér Eismann radí, tak si z toho beru hodně. Poslouchám, co mi říkají, a snažím se to podle nich dělat. Pak to zkombinuju tady v klubu s panem trenérem.

Pan Eismann nedávno opakoval, že mu dost chybí právě lepší sebeprosazení v osobních soubojích...
Je to důležité, umět vyřešit situace jeden na jednoho. Na kempech se na tom hodně pracuje, jsou tam i další zkušení trenéři, kteří pracují s hráči z NHL. Musí se to trénovat, dělat správně a potom využít v zápasech.

V čem u sebe vidíte aktuální rezervy?
Myslím, že je to střelba švihem. Hodně chodím na střelnici, klidně třikrát denně, abych měl ten švih dobrý.

Zatím se vám v dorostenecké extralize daří parádně, ve třech kolech jste dal sedm gólů. Považujete se za střelce?
Teď to tak docela vypadá... (usmívá se) Spíš jsem sváteční střelec. Myslím, že teď je to poprvé, co se mi v pozici střelce takhle daří. Jsem za to rád a doufám, že si formu udržím.

S Pardubicemi vedete svou skupinu, už jste jediní beze ztráty a máte skóre 26:2. Parádní start, viďte?
Určitě je z pozice týmu super, že jsme vyhráli tři zápasy po sobě. Měli jsme nejdřív lehčí soupeře, Tábor a Budějovice, teď jsme poprvé hráli proti silnému soupeři a jsme rádi, že jsme vyhráli.

Byly první dva zápasy o hodně jednodušší než ten s Hradcem? Výsledky 9:0 a 12:0 napovídají, že zúžení extraligy je opravdu potřeba.
Moc se nebruslilo, v tom jsou hlavní rozdíly mezi lepšími a horšími týmy. Proti Hradci už to bylo hodně o bruslení, o pohybu, rychlých nahrávkách a co nejčastějším zakončení.

Jaké bylo derby? Dvakrát jste prohrávali, ale nakonec jste zvítězili 5:2.
Hodně rychlé. Ze začátku jsme je hodně napadali, což oni nečekali. Ale byl to hodně vyrovnaný zápas a makali jsme na krev. Ve druhé třetině jsme byli po jejich druhém gólu trochu zaskočení, přestali jsme hrát, ale potom jsme se otrkali.

Právě v dalších minutách jste zápas otočili ze dvou protiútoků. Čekali jste, až budete moci proklouznout za obranu?
My tyhle situace hodně děláme na trénincích, takže se je snažíme co nejvíc přesunout do zápasu. Je skvělé, že nám to vyšlo.

Hradec má sice velkého gólmana, ale vy jste ho dvakrát parádně obstřelil k bližší tyčce. Bylo to štěstí, nebo ne?
Myslím, že ten druhý gól byl trochu štěstí. Puk mi šel na brusle a snažil jsem se ho aspoň nějak vystřelit, aby šel na bránu a třeba se odrazil v předbrankovém prostoru. Naštěstí to tam spadlo.

A první?
Spoluhráči mi nahráli do souboje jeden na jednoho, já jsem se natlačil přes beka a dal jsem to. Viděl jsem jediné místo nahoře v pravém rohu, tak jsem to tam vystřelil. Snažím se být oproti minulému roku víc v předbrankovém prostoru a jsem rád, že mi to zatím vychází.

Ve formaci jste s Dominikem Pavlatou, který hrál ještě loni za Hradec...
Když byl malý, tak hrál tady v Pardubicích, potom přestoupil do Hradce. Myslím, že to pro něj byl super zápas, že mohl hrát proti svým bývalým a vlastně i současným kamarádům. O to víc to pro něj bylo vyhecované. Hrál dobře, napadal, což se mi hodně líbilo. A pořád nás povzbuzoval.

Derby ale jinak nebylo vůbec vyhrocené. Čím to? Drželi jste nervy na uzdě?
Asi je to tím, že my jsme chtěli hrát tu svoji hru. Neudělat zbytečné fauly, abychom nešli do oslabení. Hradec to na konci celkem řezal, pořád nás sekali, ale my jsme prostě zůstali v klidu a hráli tu svoji hru.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter