Vallovo přání před Evropou? Bavit se hrou. A odejít nejlépe se zlatem

Foto: Martin Voltr

Na lavičce nejmladší ženské reprezentace už Rudolf Valla zažil spoustu vrcholných turnajů. Řada z nich měla zlatý konec, řada ten stříbrný. Kdyby i teď na Evropském poháru platila jedna z těchto variant, a ideálně ta první, s šestnáctkou by se mu loučilo krásně.

Proč „loučilo“? Protože teď už ví, že u týmu nebude dál pokračovat. I vinou květnového termínu rozhodl výkonný výbor svazu dřív, že k ženské šestnáctce nastoupí v příští sezoně Jan Lucák.

Bez ohledu na to prožil Valla se svými svěřenkyněmi dost obtížnou sezonu. Dosud totiž stihli pouze jednu větší akci, prosincový Turnaj Visegrádské čtyřky v polských Katovicích. Proto Češky neznají své nadcházející soupeře, proto ani tak úplně přesně nevědí, co mohou čekat od sebe samých.

Trenére, jaká panuje v týmu atmosféra?
Některé holky, které za sebou ještě nemají v podstatě nic, mi přijdou takové nervóznější a zamlklejší. Ale postupem času se to samozřejmě spravuje.

Odkaz na video

zkopírovat

Embed videa

zkopírovat

Pomáhali i rodiče. Hokejistky do 16 let chtějí být nejlepší v Evropě

Hokejistky přivezly bronzové medaile. Co jim vzkázaly Američanky a Kanaďanky?

Tři góly k medaili a oslavy na ledě. České hokejistky vezou znovu bronz z MS

Finále bylo daleko. Češky na MS prohrály s USA

SESTŘIH: Češky udolaly Finsko 2:1 a zahrají si o medaile

Dřív mívala šestnáctka spoustu zápasových akcí, na kterých se stmelila parta. Jak to s ní vypadá teď, když jste o ty akce přišli?
No, to je právě těžké a měl jsem z toho největší strach. V normální sezoně by se nejstarší ročník, letos tedy 2006, po lednovém mistrovství světa připojil k nám a měli bychom společné akce a zápasy, kde by se parta dala dohromady. Teď jsme ale před koncem sezony do týmu v podstatě naimplementovali holky, které s námi celou sezonu nebyly. S tím ale nic neuděláme.

A jak těžké bylo připravit hráčky na turnaj, který se koná v polovině května? Většina z nich už dávno nemohla chodit ve svých klubech na led.
Bylo to těžké, ale vyšli nám vstříc rodiče. S holkama jezdili přes půlku republiky, aby se dostaly na led a trénovaly. Chtěl bych poděkovat i těm hráčkám, které se do závěrečné nominace nedostaly, že pro to taky udělaly všechno. Opravdu jezdily do poslední chvíle na zimní stadiony, aby byly v tempu a mohly trénovat a hrát.

Dokážete říct, v čem by měla spočívat síla vašeho týmu?
Řekl bych, že by to měl být výborný týmový duch. Máme taky skvělé individuality, holky ročníku 2006, které byly na olympijském festivalu. Ať vezmu Adélu Šapovalivovou nebo Báru Juříčkovou, měly by být tahounkami týmu. Jsou pořád v zápřahu, mají kempy s osmnáctkou. To jsou pro nás stěžejní hráčky, plus obě gólmanky, které mají výbornou formu.

Soupeře na Evropském poháru jste v letošní sezoně bohužel nemohli poznat, ale vy jste je v dřívějších ročnících potkával. Jakou o nich máte představu?
Když vezmu Norky, tak v minulosti to byly vysoké, těžké holky, které hrály takový zarputilý hokej. Ve skupině se hraje na třikrát patnáct minut, takže si musíme dát pozor, abychom chytli začátek utkání a nedostali nějaký blbý gól, protože pak to zavřou a těžko se to otáčí. Hrají to zezadu a těžko se přes ně přechází, jsou to zarputilí vikingové. Chtěli bychom je přehrát v rychlosti a kombinaci.

A další soupeři ve skupině?
Z mého pohledu a podle dřívějších zkušeností by Francie měla být nejslabší. Nejsilnější budou Švýcarky. Letos jsme s nimi měli hrát, ale nehráli jsme, protože kvůli covidu nepřijely. Měly strach, aby tady někdo nezůstal.

Ve druhé skupině očekáváte nejvíc od Finek?
Stoprocentně ano.

A s jakými ambicemi tedy do turnaje půjdete?
Naše cíle jsou nejvyšší. Uspokojí nás finále, a nejlépe zlatá medaile.

Stejně jako všechny ostatní, i vás čekají čtyři zápasy ve čtyřech dnech. Jak budete takové porci po fyzické stránce čelit?
Budeme hrát na čtyři útoky, abychom rozložili síly a fyzická připravenost nám gradovala směrem k poslednímu zápasu. Aby se nám nestalo, že tam už nebudeme stačit. Neměl jsem s tím v téhle věkové kategorii dobré zkušenosti, holky to moc neumí, protože v klubech většinou hrají prakticky na deset lidí a nejsou zvyklé na krátká, rychlá střídání. V Polsku jsme tak ale v posledním utkání hráli a osvědčilo se nám to. Holky výborně střídaly, byl jsem s tím maximálně spokojený. Chceme si to teď vyzkoušet už s Francií, ať si to osaháme.

Foto: Martin Voltr

+45

Zkusíte tím pádem kvalitu o trochu víc rozložit? Samozřejmě tím nemyslím úplně rovnoměrně.
Z holek, které přišly z osmnáctky, jsme udělali jednu útočnou trojku. Plus do obrany k nim půjde Klaudie Slavíčková, která taky byla na olympiádě. Druhou pětku taky tvoří ročník 2006. Hráčky ročníků 2007 a 2008 jsme nechali pohromadě, protože aspoň mají nějaké vazby z letošní sezony, absolvovaly spolu kempy a turnaj v Polsku. Nechtěli jsme sestavu úplně rozházet, ale podle vývoje turnaje to samozřejmě můžeme upravit.

I pro vás osobně je situace specifická, protože víte, že na příští sezonu nebudete u týmu pokračovat. Jak s tou vidinou jdete do vrcholného turnaje?
Úplně stejně, pro mě to nemá žádný vliv. Já si to naprosto užívám. Chtěl bych poděkovat na dálku panu Pacinovi, který mi tu šanci loni dal, měl jsem smlouvu na rok. Vůbec nemyslím na to, že je to pro mě poslední akce, jdu do toho naplno a chci si to s holkama užít. Nejlépe i se zlatou medailí, protože se líp odchází, když poslední zápas vyhrajete.

Říkáte, že si to jdete užít. Užil jste si už spoustu úspěšných akcí s dřívějšími ročníky. Pořád je to něco, co vám dodává energii?
Stoprocentně, baví mě to. A řeknu příklad. I kdybychom skončili třetí, ale ta hra mě bavila a nechali jsme tam všechno, tak budu naprosto spokojený. Někdy vyhrajete a nejste spokojený s tím, jak se hrálo. Pro mě je to o tom, abychom se hrou bavili. A když se budeme bavit, podáme o to lepší výkon. Chci, aby v tom vždycky byl týmový duch, že táhneme za jeden provaz. Nemyslím na to, že jsem tady naposledy a že bych to kvůli tomu odchodil. Ne. Beru to naprosto zodpovědně a naplno.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter