Syn bouřliváka Žabky: Na povahu se mě ptají, culí se Boris mladší

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Boris Žabka mladší se narodil na Slovensku, kde ale nikdy hokej nehrál. Už od přípravky totiž válí v Mladé Boleslavi pod dohledem svého táty – známého bouřliváka, který u Bruslařů dlouho působil coby hráč a pak i jako trenér. Žabka junior teď s dorostem bojuje v nejvyrovnanější skupině o místa v play off.

„Táta hrál v Liberci, tam mě naučil bruslit. Do přípravky jsem ale šel už v Boleslavi, kde jsem odmala. Na Slovensku jsem vlastně nikdy nehrál,“ říká Boris Žabka mladší, jenž měl hokej téměř stoprocentně předurčen.

„Zkoušel jsem hrát i tenis, ale potom jsem na něj už neměl čas. Vybral jsem si hokej, protože mě víc bavil a trochu i proto, že ho hrál táta. Hokej byl záživnější, a hlavně si chci hokejem i vydělávat jako dospělý,“ prozrazuje. Čtrnáctiletý obránce měl vždy největší vzor ve svém otci, který ve městě automobilů působil do sezony 2014/15. „Chodili jsou s mamkou koukat na každý zápas. Občas šla i ségra,“ vypráví.

I když Žabka starší ukončil profesionální kariéru hokejisty, pokračoval v organizaci Bruslařů jako trenér. „Já jsem chtěl hrát v Boleslavi, a navíc táta trénoval áčko jako asistent, takže jsme o odchodu na Slovensko ani nepřemýšleli,“ uvádí obránce, který však začínal střílením gólů.

„Úplně od malička jsem začínal jako útočník. Ve druhé nebo třetí třídě mě dal trenér do obrany, kde se cítím lépe a víc mě to i baví,“ připouští Žabka, který po otci nepodědil jenom post, ale i trochu z herního projevu.

„Občas se mě na povahu lidi ptají,“ směje se. „Asi jsem trochu po tátovi. Na ledě je to něco jiného než v normálním životě. Na ledě jsem taky trochu naštvaný, když se něco nedaří, ale snažím se být pozitivní, protože pak to jde lépe. Taťka mi v tomhle hodně pomohl. Prožil si svoji kariéru, takže ví. I on mě nabádá k tomu, abych byl pozitivní,“ povídá rodák z Bratislavy.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jednačtyřicetiletý Žabka u týmu kočíroval i svého syna, ten by se do této doby klidně vrátil. „Trénoval mě jako asistent v šesté třídě. Bylo to dobré, ale někdy jsme se pohádali a byli jsme na sebe naštvaní i doma. Na druhou stranu mi dost pomáhal, takže bylo lepší, když na střídačce byl,“ přiznává mladík.

A není překvapením, že hokej řeší všichni členové rodiny. „Hokej doma probíráme docela dost, ale nebavíme se o něm pořád. Vždycky po zápase nebo po tréninku ho ale řešíme. I s mamkou se o něm občas bavíme a ségra dělá tenis, takže sportu rozumí, i s ní hokej trochu řeším,“ líčí zadák, který už na sestru v jejím sportu nestačí.

„Někdy si se ségrou tenis zahraju, ale teď už moc ne, protože ji nemůžu porazit. Už je moc dobrá. Snažím se, ale už to prostě nejde,“ culí se Žabka mladší, který vstřelil během aktuální sezony v dorostenecké extralize zatím pět gólů. Zajímavostí je, že všechny z přesilových her.

„Pan trenér mě někdy dává před bránu, kde se nebojím stát, takže většinou dorážím puky. Další dva góly jsem dal od modré z první. Celkově dělám body v přesilovkách, protože mě pan trenér dává do první speciální lajny. Jinak hraju v první nebo ve druhé s Vojtou Vochvestem, se kterým si nejvíc rozumíme,“ libuje si důrazný obránce.

Právě důraz a částečně i smůla mu vynesly pozici nejtrestanějšího hráče týmu, což ho rozhodně netěší. Dobře ví, že situace v nestandardním počtu hráčů na ledě rozhodují zápasy. „Proti Táboru jsem dostal pět plus do konce, takže mi to strašně naběhlo,“ lituje.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

„Soupeř udělal protizvratnou kličku a měl hlavu dole, já jsem mu dal bodyček a on zůstal ležet. Prostě to bylo do hlavy, ale nechtěl jsem to udělat. Bylo to nešťastné. Poslední dobou si na to dávám pozor, nechci být moc vylučovaný a beru si z chyb ponaučení,“ dodává Boris Žabka. 

Mladý a ostrý zadák ale netěží jenom z nepříjemné hry do těla. Občas propustí i trochu ofenzivního pojetí. „Snažím se dohrávat, ale už se to píská, takže si na to dávám pozor. Když to zavání faulem, tak to neudělám, ale jsem tvrdý hráč. Snažím se dobře bruslit, abych měl dobrý pohyb. Hodně si dovolím na modré čáře, což moc beků nedělá. Snažím se útočit, ale také hrát dobře dozadu, abych to vyvážil,“ vysvětluje.

Dorostenci Bruslařů aktuálně bojují v nejvyrovnanější skupině D o jedno, případně dvě postupová místa do vyřazovacích bojů. „Skupinu nemáme úplně lehkou, ale máme na to, abychom ji vyhráli. Doufám, že do play off postoupíme. Naplno se koncentrujeme a ve čtvrtek hrajeme s Jihlavou, což bude těžký zápas, takže se připravujeme a budeme chtít vyhrát,“ slibuje za mužstvo z Mladé Boleslavi.

Žabka může také využít zkušenosti z akcí slovenského národního týmu, se kterým strávil kempy i mezinárodní zápasy. „Měli jsme na Slovensku sraz hráčů do patnácti let. Nejdřív jsme byli rozdělení do tří skupin – Střed, Východ a Západ. V každém týmu bylo dvacet hráčů z regionu a hráli jsme proti sobě. Já jsem byl ve Východě, jako všichni, kteří hrajeme v zahraničí. Potom jsme měli větší reprezentační akci v Popradu, kde jsme hráli proti Polsku, Rakousku, nějakému ruskému výběru a domácímu týmu. Nedávno jsme měli ještě tréninkový kemp, kde jsme hráli proti sobě,“ počítá.

„Byl to jiný hokej než v Česku. Zdálo se mi to docela rychlé. Potkal jsem nové trenéry, nové kluky, prostě to bylo celé nové. Hodně jsem se toho naučil a snažím se to přenést i do Boleslavi, abych se posouval. Snažím se mít hlavu nahoře, hodně mluvit a komunikovat se spoluhráči,“ uzavírá Boris Žabka.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter