Stavařina mě baví, líčí oceněný Šapovaliv. Sestra je emotivnější

Prvním oceněným dorostencem v sezoně 2019/20 je kladenský Matyáš Šapovaliv, který na sebe upoutal pozornost už v závěru minulého ročníku. Patnáctiletý forvard se sny v NHL zatím září díky hernímu myšlení a přesným přihrávkám pro své spoluhráče.

Matyáši, co pro vás znamená ocenění nejlepším dorostencem září?
Jsem rád, že jsem byl vybrán, protože se mi docela i dařilo, ale hlavní zásluhu na tom má celý tým. Když se daří týmu, pak se můžou ukázat jednotlivci. Trochu mě to i překvapilo, ale jsem rád, že jsem ho dostal.

Je to pro vás zatím nejvyšší ocenění?
Asi bych ho přirovnal k tomu, že jsem v minulém roce vyhrál kanadské bodování na mládežnickém mistrovství krajů.

Máte vysněnou nějakou hokejovou cenu?
V hlavě žádné individuální ocenění nemám. Spíš se chci hokejem živit a největším snem je dostat se do NHL. Kdybych tam potom vyhrál nějaké individuální ocenění, bylo by to úžasné.

Čím jste si v září vysloužil pozornost?
Úplně přesně nevím. Do sezony jsem vstoupil hodně slušně, podával jsem dobré výkony, takže to bylo asi proto.

Kde máte silné stránky?
Mými silnými stránkami jsou čtení hry a dobré bruslení. Ještě bych měl zapracovat na střelbě. Jinak ale dobře tvořím hru a připravuju spoluhráčům šance.

Jsou to dary, nebo to máte spíš vydřené?
Hokejové myšlení mám asi odjakživa, vždycky jsem se hokej snažil hrát spíše hlavou. Na bruslení jsem hodně pracoval už v Berouně s panem Petrem Třineckým. Potom se moje bruslení hodně začalo zlepšovat, když jsem přišel do Kladna, kde jsem s panem Kreglem hodně nabruslil. Tam se mi hodně zlepšila technika.

Věnujete se i jiným sportům?
Pro odreagování si zahraju občas fotbal, ale nic pravidelného. V letní přípravě hrajeme florbal, basketbal nebo házenou. Dalšímu sportu se ale nevěnuju. Celkově v nich mám dobré myšlení, ale v hokeji je to prohloubené i zkušenostmi.

Čím to je, že máte o hodně více asistencí?
Když mám nějakou dobrou střeleckou pozici, tak se pořád snažím vytvořit spoluhráčům ještě lepší pozici. Hodně přihrávám třeba i do prázdné brány a situace přehrávám. Někdy je to dobré, ale občas bych měl více střílet, což mi říká i trenér. Já jsem ale takový, že se za každou cenu snažím přihrát.

Proč máte raději přihrávky?
Nevím. Asi to vychází z hokejového myšlení. Mám větší radost, když dám někomu hodně suprovou asistenci. Je to pro mě více než dát gól.

Jak se vám daří na střední škole?
Chodím do prvního ročníku na střední průmyslovou školu stavební a obchodní akademii Kladno. Zatím se mi vede docela dobře, i když některé předměty jsou horší a některé lepší. Teď mám odborné předměty, třeba stavařinu, která se mi líbí. Horší jsou fyzika, která mě nebaví a moc mi nejde, nebo chemie.

Máte oblíbený tělocvik jako většina sportovců?
Teď tělocvik úplně oblíbený nemám. Děláme hodně atletiku a všeobecně takové věci. Já mám radši hokej a kolektivní sporty. To, co teď děláme, mě moc nebaví.

Jak je náročné stíhat školu s hokejem?
Musím se hodně domlouvat se školou a vycházet s učiteli. Mám individuální plán, takže s absencí není problém, ale musím si doplňovat učivo a známky. Občas je to náročnější.

Byl přechod ze základní školy na střední těžký?
Určitě. Na základní škole jsem se skoro vůbec neučil. Když byl nějaký důležitější test, tak jsem se na to trochu podíval. Zbytek jsem měl naposlouchané ze školy, takže jsem to zvládal. Teď už je to těžší, protože na některé hodiny chybím, takže je pak těžší si to doplnit. Tady je to více podrobné, takže by mi to učitel vysvětlil lépe, já na tom strávím daleko více času než dříve.

Jak jste si volil střední školu?
Vztah k tomu nemám, ale hodně mi v tom poradila rodina. Kdyby mi to nevyšlo s hokejem, tak má tahle škola budoucnost. Budu něco vědět a dá mi ta škola něco do života. Bratranec mi se školou hodně poradil a teď mi s ní hodně pomáhá, protože ji má vystudovanou. Chtěl bych mu za vše poděkovat. Myslím, že jsem chybu neudělal. Stavařské předměty mě baví. Když mi něco nejde, tak mi bratranec pomůže a dáme to dohromady.

Vraťme se ještě k hokeji: Jak jste spokojený s týmovými výkony?
Teď je to dobré. Daří se nám. Jsme asi kolem pátého místa, což je docela dobré, protože nám někteří kluci odešli do juniorky. Teď se chceme hlavně dostat do nadstavby a v play off potom uvidíme, snad se dostaneme co nejdál.

Vy patříte k lídrům týmu. Uvědomujete si to?
Ze začátku sezony jsem si to uvědomoval, ale jsem na to docela zvyklý. Už minulou sezonu naše lajna měla celkem významnou roli. Teď to sice na mě dopadlo ještě trochu více, ale tlak si úplně nepřipouštím. Hraju v klidu a v pohodě.

Máte za sebou i reprezentační akce. Jak jste si je užíval?
Byl jsem rád, že jsem byl vybraný. Docela jsem si je užil, ale byl jsem při prvním startu ve Finsku docela ve stresu. Pak to ale ze mě spadlo a začal jsem si to užívat. Je pro mě čest být vybraný do reprezentačního týmu.

Zapsal jste si i první zásah…
Byl to úžasný pocit. Na první gól v reprezentaci asi do smrti nezapomenu.

V Salcburku jste na turnaji národního týmu dostal i kapitánské céčko. Překvapilo vás to?
Ano, docela ano. Takže to potom na mě ještě více spadlo. Musel jsem dokázat, že jsem lídr a dokážu táhnout tým. V prvním zápase mě to trochu svázalo. Nebylo to vůbec lehké hrát s céčkem.

Vaše sestra taky hraje hokej. Začala kvůli vám?
Určitě, říká to. Často trávila čas na zimním stadionu, když koukala na moje tréninky, pak se do toho dostala a chtěla taky hrát. Snažím se jí pomáhat. Občas spolu trénujeme. Když se mě na něco zeptá, tak se jí snažím poradit, protože jsem starší.

V čem se se sestrou lišíte?
Já jsem na ledě klidnější. Ona je hodně zapálená do hry a hodně to prožívá. Má mnohem větší emoce než já. Pro mě je lepší, že jsem klidný, protože se soustředím jenom na svou hru. Občas to ale není nejlepší, když je nějaký vyhrocený zápas, kde by byly lepší emoce. Občas, když se hodně naštvu, tak dokážu nějaké emoce taky projevit.

Jak jste prožíval její debut v národním týmu?
Byl jsem rád, že ji vybrali, i když je mladší než ostatní. Je to pro ni výborná zkušenost. Podívala se tam, takže už ví, jak to tam chodí. Až bude starší, bude moct tým táhnout.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter