Sparta cvičí útočníky na beku. Je to jedna z cest, věří kouč Stránský

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Jak řešit nedostatek konstruktivních obránců? V mládeži pražské Sparty na to jdou po svém. Do zadních řad totiž cíleně posílají některé útočníky! Stejným „směrem“ se k velké kariéře odrazil třeba Filip Hronek, kouč dorostu a hlavní trenér akademie Darek Stránský teď věří, že metoda ponese ovoce a českému hokeji dodá podobné šikuly.

Jak jste se k takovému nápadu odhodlali?
Vychází to už z deváté třídy od Jirky Kročáka, který hodně dobře bruslící hráče posune na nějaký čas do obrany, ať ten hokej vidí taky zespodu. Podpora útoku je dneska žádoucí a ti kluci k tomu mají trošku větší apetit. Pak to používáme v dorostu. Většinou se jedná o kluky, kteří nejsou v útoku až tak dominantní, protože těch by byla samozřejmě škoda. Hráč se ale musí umět udržet na puku a musí být konstruktivní, abychom ho poslali do beka.

Vím, že Andrej Adamec se v obraně jevil hodně dobře, dokonce na konci loňské sezony nakoukl i do reprezentace. U kterých dalších hráčů jste to zkoušeli?
Andrej hrál obránce loni celou sezonu a do půlky letošní, pak jsme ho zase dali do útoku. Občas jsme do beka dávali Sebastiana Hölla. Nebo Franta Adam je taky původem útočník a teď obránce. Ten se podle mě hodně zvedl, protože se nebojí hrát.

Chápu, že to je základní podmínka.
Ano. Vždycky to jsou vytipovaní kluci, co se nebojí hrát, co mají tu drzost se v obranném pásmu udržet na puku, vyvézt ho a podpořit útok. Samozřejmě musí mít i pohyb v útočném pásmu, na modré čáře. Snažíme se, aby taky sjížděli dolů do nebezpečných slotových prostorů, s tím, že je musí zastoupit útočník. To zase nutí útočníky sledovat hru a vědět, že když mají obránce v útoku, tak ho musí zastoupit nahoře, aby fungovalo prolínání.

Určitě je to vaše reakce na slabinu, která český hokej momentálně hodně trápí, že?
Ano, je to určitá reakce na to, co nám schází a co světový hokej zdobí. Je to jedna z cest. Vždycky bylo v dětství zvykem, jak se říká, že ti šikovní hráli v útoku, méně šikovní šli do obrany a ti nejhorší do branky. My ale potřebujeme i šikovné kluky v beku. Oni s tím sice někteří úplně srdcově nesouhlasí, protože je to táhne dopředu, ale my jim i v té obraně dovolíme zaútočit a nikdo je za to netepe. Zaprvé je to cesta, zadruhé to kluky o to víc baví. To je můj názor.

Sebastian Höll | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Dovedu si představit, že udělají řadu chyb. Chce je to aspoň v úvodních zápasech nepeskovat a podržet, viďte?
Někdy je těžké se udržet a minimálně jim to nevyčíst. My se je v tom samozřejmě snažíme podporovat. Druhá věc zase je, aby uměli rozlišit tíhu situace. Když to je na konci zápasu za vyrovnaného stavu a jsme pod tlakem, nemůžou to přehánět. Ofenzíva je dobrá, ale musí mít hlavu a patu. Ale základ všeho je nenadávat jim za nezdary, protože se jich tam objeví mnoho. Kdo si to nezkusí, ten sice nemůže nic pokazit, ale ani nic vymyslet.

Doufáte, že se mezi nimi najde druhý Filip Hronek? V Hradci Králové měl vývoj stejný, taky šel coby nevýrazný útočník do obrany.
No, Filipa Hronka si pamatuju ještě z doby, kdy jsem tady působil u juniorů. Ten když hrál jeden zápas proti nám, bylo to cítit neskutečným způsobem. Myslím, že v tom zápase měl čtyři asistence.

Ve sparťanské mládeži je určitě bekem číslo jedna v podpoře útoku Marek Bláha, což mohli všichni vidět třeba na Hlinka Gretzky Cupu. Co můžete říct na jeho adresu?
Bláhič je v těch ofenzivních choutkách trochu odskočený. Je to podpořené i tím, že výborně bruslí, byť je to fyzicky malinký hráč. On asi těžko bude tvrdit muziku, takže pro něj jediná možnost, jak se prosadit do velkého hokeje, je být kreativní a rychlý. On konkrétně je příkladem, že i malý hráč může být platný. Je otázka, jak to bude směřovat dál, protože u chlapů je hokej zase trochu jinak postavený. Aspoň v Česku. Tady je hodně mančaftů, co jenom brání, nebo tedy odstupují ve středním pásmu. Aktivních, napadajících mančaftů je tady možná polovina. U mládeže je to každopádně jediná cesta a myslím si, že se to bude čím dál častěji objevovat i u mužů.

Máte v nižších kategoriích někoho podobně talentovaného jako Marka Bláhu?
Nerad bych soudil. Podobný typ byl Andrej Adamec, ale říkám, ten momentálně hraje zase zpátky v útoku. Franta David se u nás nebojí zaútočit, určitě Filip Duchač, nebo menší Jakub Tůma. V devítce jsou taky dva poměrně šikovní kluci, ale zrovna oni ještě nejsou moc vyspělí.

František David | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Do jaké míry řešíte problematiku obránců s ostatními kluby v hokejovém hnutí?
Jak od léta nastoupil Filip Pešán, tak se to na trenérských seminářích řešilo. Snažíme se bavit o tom, aby náš hokej nebyl takový ustrašený, ale aktivnější. Je to samozřejmě podpořené dovednostmi, protože jestli se ten kluk neumí individuálně uvolnit, ztrácí to potom efektivitu. Obecně se v českém hokeji snažíme, aby se beci v krizových situacích v obranném pásmu při dobruslování nezbavovali puku a měli snahu se přes nějaký klamavý pohyb prosadit vyjetím, sami. Když jsem byl před čtyřmi lety u šestnáctky a hráli jsme proti Švédům, tak tam nebyla jediná přihrávka bek–bek! Evidentně byli nucení i v téhle kategorii nároďáku se z šlamastyky vymotat sami. Plynulo z toho spoustu ztrát a dostávali jsme se tím trochu do tlaku, ale jakmile oni dali jeden dva góly, tak jejich suverenita gradovala.

A objevuje se to tedy v české mládeži?
Myslím, že už ano. Aspoň co já sleduju dorosteneckou soutěž, tak v každém zápase uvidíte snahu obránců vyřešit založení konstruktivně. Kromě nějakých nacvičených signálů to není bezhlavé napalování puku, ale je to snaha o vytvoření nerovnovážné situace. Neříkám, že se to vždycky daří, protože je to podmíněné kvalitou hráče, a poměrně vysokou. Trend ale takový je, tak jenom doufám, že se to projeví i na našich nároďácích.

Je právě dorost klíčovou kategorií, kdy je potřeba nutit obránce do podpory útoku?
Já si myslím, že dorost je úplně ideální. Juniorka je už trochu příprava na vstup do chlapů, všichni trenéři už tam trochu dbají na taktiku. Jak se říká, takové detaily, že když se potom hráči dostanou do chlapů, nebudou tam hořet. Tady u dorostenců mezi čtrnácti a sedmnácti lety je to podle mě ideální věk. Hraje se o prestiž, o vítězství, a my chceme uspět, ale sezona je dlouhá a do play off se dostává šestnáct týmů, takže umístění tolik neřeší. Musíme kluky nutit, aby se nebáli hrát hokej. To je pro mě podstatné.

V tomhle věku jsou tvární...
Dají si většinou říct. A ještě mají tu pokoru. Když jim něco po dobrém řeknete dvakrát třikrát, občas na ně zařvete, ale to je minimálně, tak jsou schopní to pojmout a věří tomu. Aspoň taková je moje zkušenost. Když se mu to potom dvakrát třikrát povede a vidí, že z toho vznikla dobrá akce, na jejímž konci byl třeba i gól, tak ví, že to je cesta. Když jeho výkon není limitovaný dovednostmi, většinou se pak razantně zvedá. A jde to poznat.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter