Skvělá parta? To říkáme vždycky. Hlavně musíme něco předvést, ví Petr

Foto: Martin Voltr

Tréninků už bylo dost, vlastně rekordně moc. Teď ale přichází okamžik „O“: Česká osmnáctka nasedne v pondělí do letadla a zamíří na mistrovství světa do Spojených států! „Všichni už se těšíme,“ ujišťuje hlavní trenér Jakub Petr.

Každý účastník volí při tvorbě nominace trochu jiný postup. České mužstvo se zařadilo mezi ta, která ještě nemají o závěrečné soupisce jasno: Hlavně s ohledem na zdravotní rizika s sebou trenéři berou o dva hráče víc, než kolik jich budou moci využít během samotného šampionátu.

Kdy rozhodnete o úplně finální soupisce?
Ještě je brzy o tom mluvit, i před přípravným zápasem nás čeká spousta nástrah. Není úplně jisté, že do prvního zápasu s Německem napíšeme kompletní sestavu. Určitě existuje varianta, že do toho utkání se ještě nedostane víc hráčů než jen ti dva, kteří budou „navíc“.

Máte už jasno o hierarchii brankářů?
Máme představu, který brankář by měl jít do prvního utkání s Německem, a chceme, aby to věděl ještě před odletem. On se to dozví první. Samozřejmě to proběhlo po dohodě hlavně s trenérem brankářů, ale i dalšími trenéry. Bylo těžké vybrat tři gólmany ze čtyř, ale tady jsme se jednoznačně shodli.

A kdy rozhodnete o kapitánovi a jeho asistentech?
O tom už taky máme jasno. Na kempu není všechno jenom o hokeji, ten tréninkový stereotyp se snažíme rozbíjet a jednou z takových věcí bylo pasování na reprezentanty České republiky. Byl to krásný večer, který jsme si společně jako tým užili. A právě další takový mítink bude o tom, kdo bude kapitánem a kdo jeho asistenty. Musím říct, že není jednoduché dělat kapitána nároďáku a u některých kluků to může negativně ovlivnit jejich výkonnost.

Osobně bych před dvěma měsíci rozhodně netipoval, že se do nominace dostane všech pět hráčů mladšího ročníku 2004…
Už ve chvíli, kdy se u týmu objevili, jsem jim říkal, že tady nejsou proto, abychom vypadali dobře, že dáváme příležitosti i hráčům mladších ročníků. Oni od prvního dne věděli, že mají stejnou šanci dostat se do nominace jako ostatní. Jsem rád, že se jim to povedlo. Samozřejmě to ještě není garance, že na led ve Friscu všichni vyjedou. Zaprvé si to ale zaslouží, protože projevili takovou výkonnost, a zadruhé je to obrovský bonus pro příští osmnáctku, která začíná někdy měsíc po našem návratu prvními kempy. Nemyslím si, že je na tom něco zvláštního. Probíral jsem si historii, když jsem trénoval dvacítky nebo osmnáctky, a vždycky jsme v týmu měli podobný počet mladších hráčů.

Když se teď, téměř na konci přípravy, podíváte na soupisku týmu: Kde vidíte jeho sílu?
Je nám předhazováno, že máme obrovskou kvalitu na pozici obránců. Vzhledem k tomu, kde ti kluci hrají, to je zkrátka realita. O tom asi mluvit nemusím. A co se týká útoku: Myslím si, že každý z těch třinácti útočníků, kteří půjdou do utkání, může svůj minizápas vyhrát. Někteří už vědí, jaké budou mít role v konkrétních situacích na ledě. Teď si hrajeme s přesilovkami, oslabeními a různými detaily.

Tu „obrovskou kvalitu“ samozřejmě musíme spojit se jmény Stanislava Svozila a Davida Jiříčka. Ruku na srdce: Papírově mají na to, aby se zařadili k největším hvězdám turnaje. Vedli jste s nimi pohovory, aby si v hlavě všechno správně srovnali a mohli hrát to, na co mají?
Přesně tak, takové pohovory proběhly. Ale nejenom s nimi. Jak se mistrovství blíží, dostávají větší prostor skupinové nebo individuální pohovory. A tihle dva kluci? Nemyslím si, že by to mělo stát jenom na nich, ale přece jenom je pravda, že sezona pro ně měla několik vrcholů a v tom věku to pro ně není jednoduché. Pracujeme na tom.

Když sečtu kempy v Litoměřicích a Vyškově, jste pospolu – byť samozřejmě v ne úplně stejném složení – téměř dva měsíce. Dokázali jste za tu dobu hráče „nahodit“ natolik, abyste vymazali jejich herní deficit z mimořádné sezony?
Těžko říct, jsou to individuální příběhy. Někteří kluci zasáhli do seniorských soutěží, někteří hráli naposledy na začátku října za juniorku. Všechny aktivity jsme se snažili koncipovat tak, abychom do nich dali určitou zápasovou příchuť. Na druhou stranu v tom ale hledám i pozitiva. Za poslední týdny se nám podařilo vytvořit to, co jsme vždycky záviděli Američanům a mají to i Slováci nebo Bělorusové – že nároďák je jako klub. Měli jsme možnost s kluky fakt intenzivně pracovat a věnovat se i těm nejmenším detailům. To mě nabíjí optimismem.

Za poslední měsíc už se hráči nemohli podívat ani za svými rodinami. Cítíte z nich, že to rádi obětují za to, aby si mohli zahrát na mistrovství?
To je spíš dotaz na kluky. Ale i díky těm aktivitám mimo led je z nich vidět nadšení a radost, že se do nominace – i když ještě lehce širší – dostali. Jsem přesvědčený, že každý hráč, který na led vleze, udělá maximum, abychom splnili náš cíl.

Foto: Jan Beneš, Český hokej

A ten je tedy jaký?
Víme, jak jsou složené skupiny, a chtě nechtě vnímáme názory odborníků, do jaké role nás pasují. Jsme bohužel jednou z mála zemí, kde juniorská soutěž neběžela, a pevně věřím, že už se to nikdy opakovat nebude. Nic s tím ale neuděláme. Všichni už se těšíme, až sedneme do letadla a až mistrovství začne. Vzhledem k situaci se každopádně těžko dělají prognózy, ale za svůj tým i za kolegy z realizačního týmu můžu říct, že chceme na mistrovství zůstat do posledního dne a ten poslední den hrát zápas.

Hokejisté české dvacítky mluvili po vyřazení o skvělé partě a nezdálo se to být pouhou frází. Možná je spojily právě i obtížné podmínky přípravy. Cítíte, že by to u vás mohlo být podobné?
V našich kolektivních sportech už je takovou samozřejmostí vždycky říkat, že český nároďák je parta. Používáme to všichni. Já bych chtěl zdůraznit, že jsme si vytvořili velmi solidní vztahy. Pořád by to ale mělo být o tom, ať v Americe něco předvedeme a nezůstane to zase jenom u toho, že jsme skvělá parta.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter